Abych byla spravedlivá, celé martyrium ohledně vytápění dřevem, vám za tu námahu stojí. Ono to dřevo, které jste sami zaplatili, sami naštípali, natahali, navozili, ono to voní přeci jen jinak. „Smrdí“ prací. Když se vám naštípané špalky válí kolem krbových kamen, tu smůlu opravdu můžete „zacítit“…
Po prvních, lehce mrazivých dnech naznáte, že je načase vyměnit vaše lehounké sportovní vozítko italské značky za starého otřískaného favorita. Tito veteráni dokáží nastartovat i při minus třiceti stupních. Taky se s nimi lépe vjíždí do lesa – když dojdou peníze na dřevo)))-:. Třeba. Vůbec se celý váš dosavadní autopark poněkud změní.
1. Do povinné výbavy svého motorového vozidla časem přihodíte ještě lopatku, kočkolit (na podsypávání prokluzujících kol), motorovou pilu – aby jste si mohli prořezávat cestu do zaměstnání mezi padlými kmeny, a alumatku, kterou každý večer úhledně přiskřípnete přes čelní sklo do předních dveří svého vozidla.
2. V kastlíku palubky se vám zabydlí tluuuuusté rukavice, abyste vůbec mohli za jízdy držet volant a tekutý rozmrazovač zámků si přiděláte rovnou na klíče od auta.
3. V garáži budete mít vyrovnané celé bataliony kanystrů s různými chemickými zlepšovači , které se lijí do aut, aby v zimě vůbec nastartovala.
4. Přestanete parkovat u domu, ale začnete nechávat své vozidlo stát ve stráni, půl kilometru od vchodu. Kdyby to nechtělo „chytnout“ , tak do toho jenom strčíte a ono to dopluží až do města.
5. Navyknete si nastupovat do vozidla kufrem. Ostatní dveře, i přes pečlivé mazání všelijakými udělátky, nejdou zaboha otevřít.
6. Zrušíte „zahrádku“, kterou jste až dosud měli na střeše favorita. Zjistili jste totiž, že u těch pacek, které zahrádku přidržují na střeše, vzniká nechráněný prostor, kterým do vozidla zatéká a dveře pak přimrzají.
7. Topení ve stařičkém favoritu začne topit až minutu před požadovaným cílem dojezdu.
8. Svého diesla budete pro jistotu nechávat nastartovaného po celou noc. Zamrzlýho diesla nespasí ani sebeprudší kopec.
9. Budete mít v pohotovosti hned několik autobaterií, ale zřejmě vám budou k ničemu, protože se skrze zmrzlou hauptnu k motoru nejspíš nedostanete.
10. Na zimních gumách budete jezdit celorok. Na vesnici člověk neví dne ani hodiny. Už by vás nepřekvapila ani sněhová vánice uprostřed července.
11. Pod sedačkami budete převážet tlusté deky, oteplovačky pro děti,lihový vařič, lahve s vodou, konzervy s potravinami, sněhule, baterku, mapu střední Evropy, buzolu , kompas a světlice. Přijde den, kdy to všechno opravdu použijete. Všechno.
12. Zcela vážně začnete uvažovat o zakoupení koňského páru a sněžných saní. Jediné, co vás od koupi odradí, bude fakt, že před kanceláří nemáte koně kde ustájit a k vaší pracovní pozici přináleží pouze JEDNO parkovací místo, na které se koňským spřežení zacouvává prachšpatně.
Napsal/a: Bramborka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Bramborko, opět nádhernééééééééééééé:)))))
Jůů, Peťko, na gumicuky na připevnění dveří jsem ale ouplně zapomněla(((-:
A ano, škrábali jsme i uvnitř. Děti seděly připeřinovaný v autosedačkách, jenom studený nosy jim koukaly a divily se, že jim v autě sněží((-:.
No, ale teď už je to ok((-: „Fanouška“ jsme poslali do světa a teď jezdím dieslem. Ten, ovšem, když trochu přituhne, musí být přes noc „na nabíječce“, jinak ráno ani ťuk(((-:
Bramborko, pěkný článek.
Taky jsem jedno takové autíčko měla a bylo mi moc líto, když dosloužilo. Nedám na něj dopustit.
Samozřejmě jsme také lezli kufrem. Nebo byla druhá možnost, pokud se přeci jen povedlo otevřít dveře, bylo téměř 100% pravidlem, že pak se již nezavřelo. Takže u nás patřilo k povinné výbavě v zimních měsících i lano. Nikoliv na odtah (to jsme nepotřebovali ani jednou), ale na přivázání dveří před jízdou. Pokud by nás někde stavěli, policista by ani nechápal. V praxi to vypadalo tak, že lano vedlo od madla dveří k madlu druhých dveří. Jelikož nám to autíčko opravdu dobře topilo, než se dojelo do cíle, dveře rozmrzly.:-))
A také musíte škrábat sklo i uvnitř? :-))
Alenko, děěkuji((-: S koněm do supermarketu? A víš, že to ale vůbec není špatnej nápad? Je jich u nás pár, kde by se to i „dalo“(((-: Já měla původně snahu jezdit spíše MHD, kvůli pohybu a taaak. Jenomže u nás jezdí jenom dvakrát denně, což je trochu nepraktiš))-: A taky mně ta nafta, ve finále, vyšla mnohem levněji, než jízdenka na autobus… Nu, což, jezdíme autí(((-:
Bramborko, opět bomba, jak jinak :))))))
My auto nemáme, takže tohle naštěstí řešit nemusíme, zrovna tak máme celkem kousek od baráku bus do dvou měst poblíž (a to jsme schovaní hezky skoro na polosamotě 🙂 ), takže s tím nemáme potíž, prohrnovače a pluhy se v zimě činí…. největším problémem tak pro nás zůstává doklouzat na zastávku 🙂
Ale v bodě 12 jsi mě dostala – normálně jsem si říkala, že na naše velké nákupy by nám koník a sáně nebo povoz úúúúúplně stačily 🙂 A ty pohledy u hypermarketu, za to by mi to asi stálo 😀
No a bod 11 – nemá chybu :)))))
prosím prosím, piš piš piš dál…..
Babofko,snad ne?((-: Doufám,že sis nenatloukla(((-:
Bramborko, zase se tu válím smíchy… Bomba… A ustájení koní, tos mě teda fakt sundala ze židle :-)))))
Ivčo, děkuji.((-: Když se tak zamyslím, tak asi téměř každý, koho znám a kdo má „fáčko“,už někdy musel nastupovat kufrem((-:
Hani, Martasko, dííky(((-:
seš bramborko geniální,jak zvládáš hororové situace převést k úsměvu:)
No čte se to nádherně,ale zažít bych to opravdu nechtěla…
Bramborko, děkuji za krásný článeček, nasmála jsem se… M.
Bramborko, naprosto úžasný pokračování:-)
Můj bratránek měl (už je to dávno) favorita a nastupovat kufrem byl pro něj obyčej, resp. nutnost i ve městě, kde té zimy zase tolik není. To auto bylo celé „pochroumané“, takže kufr byl jediný možný vlez. Píšu to proto, žes mi to připoměla, vidět ho, jak se tam souká se svými skoro dvěma metry výšky:-) Už mi zase cukají koutky:-)
No a pak bod 7). Taky jsem měla „fáčko“, je to tak 6-7 let zpět. Jezdila jsem v něm v zimě do školy, do města vzdáleném asi sto km. A pravdou je, že ta klimoška začala topit tak u konce dálnice:-) Takže i když mě míjely auta, kde lidi seděli v tričkách, já řídila v rukavicích:-)
Naprosto super píšeš, smích je důležitá věc, takže se moc těším na další pokračování. Holka, já si to snad všechno vytisknu a budu si to číst, když mě přepadne nějaký splín:-)
Mobile Sliding Menu