Tady jsou vidět blázni – Až se zima zeptá I.

První zimu ve svém novém bydlišti budete zřejmě prožívat ve znamení romantiky a také rozčarování.
Zima na vsi je tak nepodobná zimnímu období mezi paneláky, že je to jako srovnávat písečnou pláž s písečnou pouští.
Nic není tak, jak by člověk předpokládal…

Padá OPRAVDOVÝ sníh. Začne padat prvního října a definitivně „sleze“ až na „čarodějnice“. Padá opravdu hodně sněhu, padá ho neuvěřitelné množství. Většinou to jsou vločky jako pětikoruny, které s tichou definitivou usedají jedna na druhou, vteřinu po vteřině, den po dni… Padá a padá. Padá dokonce i tehdy, kdy v televizi usměvavá „rosnička“ v krátkém tričku s omluvným úsměvem oznamuje divákům, že letošní Vánoce budou opět na blátě a nejnižší teploty se budou pohybovat kolem plus patnácti stupňů. Padá a padá. Je ho všude plno. Lesy kolem vaší obce vypadají, jako by se jich právě dotkla berla mrazilka. Závěje, mimo prohrnuté cesty, jsou hluboké skoro dva metry. Na cestách je toho sněhu zhruba tak polovina. Že už je toho sněhu opravdu nějak moc, zjistíte v okamžiku, kdy si jdete stoupnout na zastávku místní hromadné dopravy a z cedule, která zastávku označuje, na vás vykukuje akorát vršek, nyní se nacházející přibližně ve výši vašich kolen.

V takovémto počasí je velice snadné ztratit dítě, psa, auto, dům… Sehnete se, abyste si zavázali tkaničku, narovnáte se, otočíte se a za vámi se mezi tím svět otočil o dobrý půlkruh. Tatam je vaše rodina i váš movitý a nemovitý majetek. Všude jen bílo. Někde pod vašima nohama se ozývá přidušený smích vaší ratolesti. Dítě právě noruje do Austrálie a parádně si to užívá.

Zpočátku máte snahu alespoň jednou za den vyjít na zahradu a „uklidit“ po svém psu. S postupujícím časem to ale nejspíš vzdáte. Hrabat se ve sněhu a hledat „skryté poklady“ s nejistotou, zda „to“ naberete správně… Jednoduše se na to vykašlete. (Nepřála bych vám takovou zahradu vidět z jara, kdy všechen sníh sleze. Co zima milosrdně zakryla bělostnou čistotou, to ukňourané mokré jaro nelítostně rozčvachtá a ukáže v celé své nahotě… Nepříjemná práce, ale někdo to udělat musí. Nechcete se přece až do letních veder brodit v h…

Zpočátku máte snahu před každým odjezdem řádně očistit své auto od sněhu. Aby byla vidět SPZ, aby byla vidět světla, aby stěrače nebyly přimrzlé, všechna okénka oškrabat. Postupem času se naučíte bravurně řídit jen s malým otvorem vyškrabaným do hlubokého sněhu na vašich sklech. Otvor bude velikosti grapefruitu. Jeden umístíte před řidiče, druhý na boční okénko u řidiče a třetí strategicky vydloubáte do nánosu na zadním okně. Pro vaše spolujezdce bude cestování s vámi poněkud neobvyklou záležitostí, budou stále balancovat na hraně mezi usnutím z nudy a propadáním panice při sebepodezřelejším zvuku, přicházejícím zvenčí. Pochopíte naprosto přesně, jak asi se cítí kuřecí čtvrtky prodávané v zamrazené krabičce.

Zpočátku budete mít také snahu domluvit se s řidičem místního traktoru s pluhem, který každé ráno odklízí sníh z jediné komunikace, která vás spojuje s civilizací. Máte snahu mu vysvětlit, že až ráno v pět nahrne dvoumetrovou hradbu před vaše vrata, do tři čtvrtě na osm, než vyrážíte do zaměstnání, se sníh promění v betonový kvádr. Vy začínáte pracovat od osmi. Cesta z domova do zaměstnání trvá patnáct minut za jasného letního slunečného dne. VČAS vstávat se nenaučíte NIKDY. Vždycky se objeví něco, s čímž jste nepočítali. Naučíte se vrata na noc nezavírat, anobrž je necháváte otevřená dokořán, čímž vytvoříte nepřekonatelnou překážku pro traktor. Traktor musí udělat „myšku“ kolem vašich vrat a vzniklým koridorem lze snadno proklouznout. NĚKDY vrata zapomenete otevřít. Po dvou-třech takovýchto zapomenutích se vykašlete na napnutý rodinný rozpočet, prodáte své „nepotřebné“ vnitřní orgány a KOUPÍTE off-roada. Za nějakých pět-deset let si k autu pořídíte sněžný pluh. Co si člověk neudělá sám, to nemá… (Někteří z vás budou mít nejspíš štěstí na inteligentního a prozíravého řidiče traktorů se sněžným pluhem, ale ti jsou tak ojedinělí, že si je každá obec snaží podržet zuby – nehty. Nejlépe sňatkovou politikou…)

V prvních dnech a týdnech budete ráno, zabaleni do teplého oblečení, postávat u okna s hrnkem horké kávy v rukou a budete se kochat. Jak je to krásné, neposkvrněné, čisté, romantické, jaké je tu ticho… Až se vám párkrát nepodaří otevřít vstupní dveře, zkroucené mrazem, a neprošlapat si tunel od vchodu k autu (na CESTIČKU zapomeňte), začnete vstávat s čím dál tím mrzutější náladou, čím dál tím dřív, se sněžnou lopatou pod polštářem a páčidlem na zkřížené dveře, připraveným vedle postele. Objevíte, že zpola studené kafe z automatu, tryskem vypité na cestě mezi vrátnicí a kanceláří je vlastně veliká lahůdka.

Napsal/a: Bramborka