V novinách jsem se dočetla, že za deset a půl tisíce Češi pracovat nechtějí. Pak jsem na internetu našla komentáře k informaci o nezvýšení rodičovského příspěvku. Proto bych se s vámi ráda podělila o své dojmy a zkušenosti z Mexika, kde jsem půl roku žila se svým přítelem…
Na druhou stranu nutno podotknout, že stát sice podporu neposkytuje, ale také neomezuje lidi, kteří pracovat chtějí. Mexičané si třeba otevřou malý krámek, dělají průvodce po památkách. Na výletě v horách nás provázel asi patnáctiletý klučina, který říkal, že chce být učitelem. Peníze nedáváte někomu, kdo sedí celý den doma, ale tomu, kdo vám umyje auto, nabídne nakrájené ovoce, chlazený nápoj, nebo aspoň drobné zboží, jako žvýkačky a zapalovače, ruční práce. Žebráky jsme viděli jen v turisticky atraktivních oblastech stejně jako u nás.
Nebo rodičovství. U nás řeší vláda problém, jak zvýšit porodnost, aby náš národ nevymíral. Takže rozdává, i když není moc z čeho. ( Na naše miminko v tuto chvíli připadá 71 000 Kč státního dluhu). V Mexiku je životní úroveň nižší, ale normální je mít tři děti (na venkově více) a bez státní pomoci. Nedostávají ani porodné, ani mateřskou, ani rodičovský příspěvek, dokonce nemají ani snížené daně. Takže jak se o sebe dokážou postarat?
Základem je rodina, která je pro Mexičany téměř posvátná a drží pohromadě velice pevně. Normální je, že rodiče a příbuzní bydlí když ne ve stejné ulici, tak ve stejném městě. Pravidelně se navštěvují a rodinná střetnutí nejsou nudné čajové dýchánky. Rodiče podporují ekonomicky děti v mládí a ti jim to zase oplácejí ve stáří, protože úroveň starobních důchodu je také velice nízká. Takže pevné rodinné svazky jsou i velice praktické a mají podobnou funkci jakou má u nás stát: Když se mám ekonomicky dobře, je třeba se podělit, když jsem na tom špatně, někdo mi pomůže.
Po těchto zkušenostech mi náš sociální systém připadá dostatečné štědrý, občas i demotivující. Lidé, kteří chtějí založit rodinu, ji mají i ve značně skromnějších podmínkách než vyžadujeme my.
Napsal/a: Sonča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Zrovna ceny detskych potreb jsem nesledovala, odjeli jsme, kdyz jsem byla v sestem mesici. Obecne ale potraviny, ovoce, zelenina, drogerie byly drazsi, obleceni sa dalo poridit levne na trznici stejne jako u nas. Navic urcite neporizovali takove vybaveni jako my, jak pise Mag, jedno dite dedi po druhem. No a treba autosedacku nepouzival nikdo, ale zase normalni bylo, ze rodice(stredni vrstva) platili svym detem soukrome skoly.
Telenovely nesleduji, ale vsichni nasi znami byli skutecne prijemni:-)
Maro, taky zajímavá otázka. Pozoruju, že je všechno drahé, ale taky, že se bez toho člověk obejde, nebo si pomůže sám (my jsme jako děti měli coby pokojíček pro panenky vytapetovanou krabici a moc se nám líbil). S ostatními věcmi si myslím člověk pomůže v second-handech a „sjížděním“ slev, inu jako všude na Západě… Navíc když je běžnější mít více dětí, děti můžou po sobě věci „dědit“.
mag
Zajímavé!
A jak je to v Mexiku s cenami dětských potřeb, jako kočárků, přesnídávek, umělých mléčných výživ, školních potřeb atd.? Určitě to tam musí být cenově dostupnější, když tam mají více rodin s malými dětmi.
Nevím, ale zdá se mi, že u nás je to často velmi předražené. Ale zase když máme ty sociální dávky….???!!!
A myslím, že problém u nás je i to, že třeba reklama a vůbec konzumní svět tlačí lidi kupovat často okázalé zbytečnosti, jenž vlastně nejsou nezbytně nutné pro život.Prostě člověk něco musí koupit, aby si nepřipadal před ostatními jako chudák…
Trošinku si rýpnu : podle některých telenovel z Mexika, se to tam jeví být podobné jako u nás!Jednou se něco takového zahlédla v TV a lidé v tom seriálu se mi zdáli něčím takoví uměle honosní..
Díky za postřehy. Náš systém je opravdu na jedné straně strašně rozežraný a demotivující, na druhé straně velmi diskriminující – těžko seženou práci mladé ženy (buď už děti mají, nebo je brzo mít budou), lidé před důchodem i lidé bez vzdělání, minimální daň je taky vynikající způsob, jak ztížit podnikání drobným živnostníkům… Mno, snad někdy zase zvítězí rozum nad nebetyčným populismem.
mag
Mobile Sliding Menu