Ztracená…..

V Od srdce i od plic

.1174099_umbrella_girl_2….a byl to tak krásný den.
Rozhodli jsme se s tatínkem, že ti ukážeme zvířátka v ZOO. Bráška měl necelý měsíc, bylo krásné počasí, ani vedro, ani zima, a tak jsme se vydali na cestu naším novým autíčkem…Jeli jsme až ke Zlínu do ZOO v Lešné. Cesta nám z domova trvala asi 2 hodiny a ty jsi byla úplně klidňoučká a v pohodičce.
Já jsem měla tenkrát trošku potíže nakojit tvého bratříčka a tak hned, jak jsme dojeli do ZOO, našla jsem si lavičku a začala ho přemlouvat, aby se trošičku najedl. Ty jsi byla s tatínkem na dětském hřišti. Klouzala jsi se po skluzavkách, houpala na houpaččce, stále byla vidět tvá blonďatá poskakující hlavička.
Tatínek se přišel zeptat, jak dlouho bude bráška ještě papkat, že bychom šli dál, a já odvětila, že asi ještě chvilku. Tu nás začala obtěžovat vosa. Já se přiznávám, že z vos, sršánů a podobných bodavých zvířátek mám celkem strach a tak jsem požádala tatínka, aby vosu zahnal. Stále jsme viděli tvou poskakující hlavičku. „Je na kouzačče, houpe se,“ sděloval tatínek a já byla v klidu.
Projela mašinka, atrakce snad všech dětí. Na chvíli jsi se nám ztratila z dohledu. A najednou jsme tvou blonďatou hlavičku mezi dětmi nevideli.
Já jsem začala panikařit. Kojení bylo konec a bráška putoval do kočárku. Tatínek oběhl celé hřiště, ale tebe nenašel.
O mě se pokoušely mrákoty, a hrůza. „Co když ji někdo ukradl? Co když odešla sama k nějakému zvířátku, co když odešla s nějakou rodinou …. co když……“
Stále jsme tě nemohli najít. Já jsem zůstala na místě a začala jsem brečet. „Co když tě už nikdy neuvidím……“
Tatínek to nevzdával. Běžel ohlásit ztátu dítěte.
Já vím, měli jsme tě více hlídat, jsi přece jenom malinká, nesoběstačná v některých věcech a přece už veliká, šikovná i své jméno umíš…..
A tak jsem tam brečela, jímala mě hrůza, a chodila s kočárkem pořád dokola.
Taínek se stále nevracel. Vyhlížela jsem Vás , prosila, ať tě táta najde, a brečela.
„Kde jsi? Kde jsi, ty moje sluníčko, kam jsi šla? Vrať se mi. Prosím, ať tě táta najde, at mi tě přivede, prosím….“
„Co brečíš,“ ozvalo se vedle mě. Táta, a na ramenou měl tebe.
Štěstím jsem začala plakat znovu. Nebyla jsem schopná tě ani obejmout. Jen jsem tě hladila za nožičku a ty jsi se smála. „Mami, ja se ztratila a táta mě našel.“
To mě podlomilo a musela jsem si sednout znovu na lavičku a pořádně to vydýchat.
„Byla u východu, a šla k autíčku, chytla ji ochranka,“ sdělil tatínek.
……a tak to měl být krásný den…..

Napsal/a: biovirus

Toto taky stojí za přečtení!

Šílená matka, co sedí ve skleníku aneb Proč je dobré mít berličku a ventil

Každá z nás to zažila. Únava, stres, nevyspání a do toho hromada domácích povinností. Ten, kdo vymyslel pojem „mateřská dovolená“,

Čtu dál →

Recenze: Anička v zahradě

V pořadí již desátý díl této série dobrodružných knih pro mladší čtenáře vydává nyní jako novinku nakladatelství Albatros. Knížka Anička

Čtu dál →

Tip na výlet: Stezka korunami stromů a Království lesa

S manželem a pětiletou dcerkou jsme zamířili do jižních Čech, abychom prozkoumali lákavé turistické atrakce v destinaci Lipno – Království

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Nádherně napsaný…
    Připomělo mi to dobu,kdy naše „šikulka“zmizla i se sporťákem.
    S kamarádkou jsme zapadly do obchodu,obě děti dali ve sporťácích k sobě,aby si mohli žvatlat ty svý batolecí starosti a šly nakoupit.Slabých pět minut mě dělilo od hrůzy,kterou nikomu nepřeju.
    Vyšly jsme z obchodu,kamarádky kluk v klidu sedí a můj kočár sporťák s rok a půl dcerou nikde.
    To co mi prolítlo hlavou, bych nepřála ani tomu nejhoršímu nepříteli.
    Oběhla jsem obchod a celá vyděšená jen volala její jméno.
    Pak přes ulici šel nějaký starší pán a „mladá paní,nescháníte holčičku?,máte jí na náměstí“.
    Jedna silnice bez velkého provozu a chodník vedoucí na prostranství.
    No a naše sluníčko si kočár tlačí před sebou a cupitá na druhý konec.
    V tu chvíly sem pocítila takovou úlevu,že jsem se i rozbrečela.Pelášila jsem za ní a ona celá udivená proč brečím.A smála se.Dlouho né.
    Né nedostala na zadek-jen jsem jí posadila do kočáru a navlíkla jí kšíry,což se jí dvakrát nezamlouvalo.
    Od tý doby jsme s kamarádkou nakupovaly zvlášť.Já hlídala a potom ona.Když nebylo zbytí a šla jsem sama prořvala můj nákup v kšírách.

    Jenže to se psal rok 1989 a půl a nebylo to tak děsný jako dnes…

  • Bramborka

    Mám husí kůži a je mi „dodatečně“ fakt špatně((-:

  • Pomněnka

    Martino, taky mě to napadlo…

    Mám hrůzu z toho, že mi Toma někdo někde „vezme“, takže bych ho dobrovolně nspustila z očí, nenechala před obchodema podobně. Ale nikdy bych neřekla NIKDY!!

  • Martina 2

    Anonymní, a jak to teda děláš, že dítko nikdy nepustíš, když vyndaváš nákup, platíš a uklízíš ho do tašky?

  • Anonymní

    Jejda,až mám zježený chlupy:o)To by mě omejvali!!
    Moje manka mi vyprávěla,že když byl brácha malej,tak nakupovala a když platila,tak se jí vytrhl,byl to okamžik a najednou ho nebylo,hledalo ho 5 lidí,máme malinké náměstí ,ale v té chvilce to musel bejt celej svět..
    a najednopu bylo slyšet brzdy auta..No a můj brácha stál krůček od něho..Ani se mi to nechtělo komentovat!!
    Já vím,že je to často hrozný,ale nejdu nikdy do obchodu tam,kde nesmí kočárky a nikdy bych dítko nepustila!!
    To bych si pak já sama musela dát pár facek!Ale tím nic proti nikomu!!!!!

  • Anonymní

    jejda, to je dojemný, taky zamačkávám slzičku
    mag

  • uf, to se mi ulevilo :-))
    Jednou se mi stalo v obchodě, kde bylo spoustu nepřehledných věšáků s oblečením, že mi Vojtíšek zmizel z očí, hrozně ho bavilo se tam schovávat, ale najednou jsem neslyšela dupot jeho nožiček a nemohla ho najít. Brala mě taky panika, v hrůze jsem na něj křičela jménem, až se po mně lidi otáčeli a on se najednou proti mně vyřítil s hurónským smíchem a s tím jeho: „tady je“ a já byla málem na kolaps :-)))

  • Martina 2

    Je mi z toho úplně špatně, dovedu si to živě představit. Vím, jaká mě popadne panika, jenom když malá v krámu zaběhne za regál a já jí na chvilku ztratím z očí. Takovouhle situaci bych nechtěla nikdy prožít a zároveň vím, že občas k tomu není daleko. Stačí málo.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Teda, tak tohle je zlý sen každé mámy 🙁
    Hlavně, že jste zase všichni spolu!

  • Peťka

    Ahoj . Přiznám se , že jsem po přečtení musela zamáčknout slzičku . Ještě , že to vše dobře dopadlo !

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist