Jak už jsem psala pár příspěvků zpátky:) – u nás doma děláme všechno společně. Výjimkou není ani utrácení našich společných penízků (tu zdrobnělinu tu používám záměrně, abych zdůraznila jejich nevelikost:)… Je pravdou, že z časových důvodů většinou nakupuji já (chvála době a obchodům se „zavíračkou“ po 18. hodině:) Snažím se využívat různé akce, abych – pokud to jde – náš potravinový rozpočet zbytečně nezatěžovala:) Mám důvěru (ostatně jako má Petr tu mou v jiných vydáních z našeho rozpočtu:)… a nemusím tedy doma zdůvodňovat, proč jsem utratila tolik a tolik…
Nedávno jsme s kamarádkou klábosily právě o „údržbě našich potravinových fondů“ a nad možností úspory… Toto téma jsem následně rozvedla doma… a lehce jsem šokovala mého Petra:) Téma ho nezaujalo jako takové:), avšak po vyřčení dotyčné cifry zbystřil, výraz na jeho tváři vyjadřoval překvapení, chvíli jakoby:):) přemýšlel… a pak na jedno nadechnutí vyslovil: „Todležemyprojíme?!“ Musím tady uvést, že není pravda, že by Petr nebyl obeznámen s cenami potravin. Nicméně – zřejmě právě z tohoto důvodu se zřejmě domníval:), že jeho znalosti jsou tedy na jisté odborné úrovni:) Prováděl pohyby hlavou zleva doprava a zpět (kroutil hlavou:) Dotyčnou cifru zde neuvádím záměrně:) Myslím, že velmi záleží na tom, jakým stylem se daná rodina stravuje. My kupujeme dost zeleniny (i kvůli našim domácím mazlíčkům:), která je v zimě docela drahá… a i jinak nežijeme rozhodně jako poustevníci:), ale kaviár nekupujeme:) Na druhou stranu nemáme například žádné výdaje za kupované vody, naši rodiče mají zahrádky a my z nich kompoty:)…tak zase někde ušetříme… Petrovo vydechnutí „todležemyprojíme?!“ ve mně docela hlodalo. Následujících 14 dnů jsem schraňovala paragony z obchodů… tedy chtěla jsem původně aspoň měsíc (kvůli objektivitě:), ale pak už jsem hořela zvědavostí, co „on“ na to!:):) Paragony jsem vítězoslavně předhodila k diskuzi na téma „(Tak! Víš co?:) Škrtej, co je zbytečné!“… Tímto mým tahem se situace podstatně vyjasnila:), ale nevyřešila:) Dovoluji si citovat: „Olej, mouka, kvasnice…ale to přeci není jídlo!“ …abych vysvětlila:) Olej, mouka, kvasnice a jiné (v podstatě třeba i sádlo – pokud se nemaže na chleba:).. byly označeny za nepotraviny…. rozuměj – něco, co není určeno k přímé konzumaci:):)…. mno:), bylo mi to jasné, Petr sice tuší… dobře, dobře, netahejte mě za slovo:) – opravuji.. můj Petr sice ví, kolik, která věc stojí, ale protože vaří minimálně (moc ho k tomu nepustím – mě to vážně baví:), tak mám vážnou obavu, že (jak sám říká:) nikdy nemůže pochopit, že „todlevšechnoprojíme“. Mimochodem tatarka prý jídlo je:):) – a o tom to je:)
Začínám rozumět dávným civilizacím, které při setkání s neznámem a tajemnem hledají vysvětlení… Marně… (také náš případ:)… i začínají uctívat své bohy… Někde v duši mě blaží, že „ti naši bohové“ jsou zřejmě naší domácnosti přátelsky nakloněni… Jídlo z lednice mizí, potravinové dary tedy přijímají:)… ba přímo nestíháme lednici plnit. Minulý týden jsme zakoupili lednici novou, zpočátku jsem měla obavy, ale bohové se se změnou obětiště vyrovnali téměř okamžitě…:)
Dědeček mé kamarádky za celý svůj život absolvoval nákup pouze několikrát v životě (narození jeho dvou dcer a jiné výjimečné události:) Přímo přiznával, že jeho žena tuto činnost vykonává natolik zodpovědně… bla bla:):) však to znáte:)… zkrátím to – zkrátka nenakupuje:) 🙂 Nedávno, když jeho žena absolvovala vyšetření u lékaře, rozhodl se využít čas a „udělat nákup“. Jeho žena byla překvapená, když se tento (přes pečlivé přípravy:) nekonal… Jak se ukázalo, dědeček nákup vzdal ihned po příchodu do obchodu… a vrátil se zpět do čekárny lékaře, aby zde vyčkal na svou manželku, kterou uvítal pohoršenými slov: „To snad ani není možné! Představ si, co se mi stalo! Oni už dnes chtějí peníze i za vozíky!“:):)
Napsal/a: jaholka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
U nás chodím nakupovat radši jenom já, sama, protože když jdeme nakupovat s manželem, tak se většinou buď jeden druhému ztratíme, nebo se pohádáme – protože on by kupoval samé zbytečnosti. Co se týče toho kolik utratíme za jídlo, tak jsem se od svojí mamky naučila vést si sešit na peníze, do kterého zapisujeme všechny výdaje (i příjmy) a tímpádem máme vždycky přehled a kdyby náhodou ten můj mužíček se začal divit že tolik utratíme, tak se může podívat. Sice mu chvíli trvalo než se naučil, že peníze jsou v sešitě a že když si nějaké vezme, tak to tam musí zapsat, ale teď už si zvykl a nedáme na náš sešit dopustit.
Tak u nás je to spíš o plném mrazáku, nakupovat chodíme jednou za 14 dní někdy i dýl. Takže v lednici máme někdy jenom máslo,kompoty,okurky,marmeládu a sýry. Dokud jsme měli u nás krám, tak jsem taky vždycky k rohlíkům něco přikoupila. Já nakupuju většinou podle seznamu, zato náš tatínek si tam vždycky přihodí něco co mu chutná. Naštěstí nemusíme kupovat maso, tak naše výdaje za potraviny nejsou tak veliký.
Kicul, aby nedošlo k mýlce, já tím tátou myslela skutečně mého tátu, tedy dědečka. Můj manžel nakoupí obvykle 3/4 ze seznamu, k tomu víno, Svět motorů, nějakou knížku s válečnou tematikou a onehdy třeba místo vlhčených ubrousků přinesl normální ubrousky, máme zásobu tak na 5 let….
Jinak při příchodu domů zazní: „Ahoj, co jste dělaly, holky, co je k jídlu? Máme noviny?“ – to je totiž u nás součást stravy…ale po večeři a novinách je z něj moc milý táta, asi je to způsob přepnutí z pracovního na domácí režim..
Vypozorovala jsem, že pohled na plnou ledničku se slovy ženy „tak co ti mám uvařit dnes dobrého miláčku“ je pro chlapy jako uklidňující zaklínadlo…naproti tomu pohled na plnou šatní skříň se slovy ženy „tak co bych si tak měla koupit na sebe miláčku“ má úplně opačný efekt….zvláštní:-)
Ještě si neodpustím dodat:):) – taky ty Vaše chlapy tak uklidňuje pohled na plnou ledničku?:)… asi nějaký atavismus po předcíchči co:).. rodina je zabezpečená, hlady nezamřeme:)
Tak to se máte. Náš tatínek nákupy z hlouby duše nesnáší, když ho někdy přemluvím, tak pak lituji – celou dobu nadává a je nervózní. Takže to dospělo tak, že veškeré nákupy obstarávám já. No, zas tak moc mi to neva :-)). Jen někdy se cestou z práce staví a dokoupí drobnosti. Peníze za jídlo moc nehlídáme, ale bude to asi dost, možná bych žasla a kroutila hlavou jako Petr:-)
No u nás jezdí nakupovat manžel,protože nakoupí vždy minimálně o polovinu levněji a přitom doveze víc potravin.Nevím jak to dělá a ani po tom pátrat nebud.Vyhovuje mě ,že se vyhnu těm tlačenicím u regálů.Takže mě nezbývá než poděkovat.táto díky :o))
Jo, u nás je to stejný…1.den po nákupu nejsou zpravidla mandarinky a banány, to dokupuju denně a manžel se nedávno divil jak je možný, že jsou ty mandarinky po týdnu pořád tak čerstvý…ty denní nákupy lezou do peněz snad víc než ty velké..naštěstí můj táta rád sleduje různé slevy a rád nakupuje, takže obvykle dávám seznam a tisícovku a když dojde, tak vyúčtováváme…alespoň tak netrávíme ty rodinné víkendy nákupem, já se tam nerozčílím, malá neupadne pusou na volant vozíku, což už se nám při tatínkově dozoru stalo, a vyrazíme někam opravdu ven…
Jojo, to znám jak peníze na jídlo letí – u nás je to většinou tak, že na „velký nákup“ jezdíme tak 1x za 10-14 dní autem všichni („rodinný výlet“ aneb kam jsme to dospěli:-)) a platí ho náš otec, a v mezidobí – tzn. prakticky každý den tahám „drobnosti“ z procházky s prckem já…a ono když se to potom sečte, tak to hodí cifru ne nepodobnou ceně onoho velkého nákupu….onehdy jsem zjistila, že náš otec tyto moje každodenní nákupy jaksi nebere v potaz a domnívá se, že plná lednice nám vydrží oněch 10-14 dní…no řekněte – není roztomilý:-)???!!!
Moje maminka šetří na nákupu tak, že posílá nakupovat tátu se seznamen. Náš táta totiž nekoupí nic, co nemá na seznamu. Myslím, že tím uspoří docela dost, beru to podle sebe. Já jdu třeba jen pro rohlíky, ale vždycky uvidím hned několik věcí, které vlastně taky nezbytně potřebujeme a domů pak odcházím s plnou taškou a prázdnou peněženkou.
Mobile Sliding Menu