Zvládnu dvě malé děti?

Tak tuhle otázku jsem si pokládla hned jak jsem zjistila, že jsem těhotná. Mojí malé Nikolce bylo 13 měsíců, byl to sladkej andílek a já si říkala, že mít takové dvě bude dvojitá radost. Po čtyřech měsících zvracení a omdlévání,třech docela příjemných a dvou v nemocnici se nám konečně narodil Denisek. Byla jsem šťastná za ten uzlíček, ale moje obavy začínaly být docela reálné a nevěděla jsem, jestli se mám těšit domů z porodnice, nebo si užívat poslední dny klidu s miminkem…

Nikolce byly necelé dva roky a ze sladké a roztomilé holčičky se stával malý despota a vztekloun. Deniska přijala velmi chladně, brala ho jako to řvoucí mimino co musí snášet, ale nijak zvlášt jí nezajímalo. Moje procházky s kočárkem se občas měnily v peklo. Hlavně když jsem potřebovala nakoupit. Pro běžný lidi pohoda mezi regály a rozmýšlení se, co doma chybí, pro mě znamenalo v jedné ruce držet kočár, na něm odložený nákupní košík, druhou jsem za sebou táhla vřeštící Nikolku ,která chtěla k tomu regálu se sladkostmi a košík řádně naplnit. Z obchodu jsem odcházela úplně splavená s opovrhujícími pohledy kolemjdoucích a s triumfálním pohledem dcery, která měla celou pusu od čokolády. Doma jakoby se všechno zlomilo, Nikolka radostně nosila hračky, plíny, houpala brášku ve skořápce a nežně ho hladila po vláskách.

Sourozenecká láska trvala asi do třičtvrtě roku Deniska, kdy začal lízt a hrát si. Od té chvíle je to nekonečný boj. Denisek si vezme hračku a Nikolka jí chce taky. I kdyby Denisek sebral ze země ….. Nikolka ho bude chtít :o)

Teď nastává situace, kdy vzpomínám na to, jak mi všichni říkali, to budeš mít bezva, děti si spolu budou hrát, jsou si věkově blízko a odbydeš si to při jedněch plínách… jak to mysleli? Podle mě vůbec nevěděli, o čem mluvěj. Podle mě dvě malý děti znamenaj věčný boje, pořádný záběr na nervy a vzájemné učení se toho nejhoršího jeden od druhýho.

Teď už budou Nikolce 4 a Dendovi 2 a naše domácnost začíná mít trochu řád a pohodu. Nikolka chodí do školky, což je pro mě úžasná úleva. Celý den si ve školce hraje, naučila se že není středem vesmíru a že se musí občas i podělit o hračky. Já mám spoustu času na Deniska, takže si spolu hrajeme a učíme se nové věci. Odpoledne, když se Nikolka vrátí ze školky, poklidíme společnýma silama pokojíček s tím, že Denisek vytrvale nosí všechny hračky zpátky do obýváku a zbytku bytu, ale jsme na něj dvě, tak to nakonec dobře dopadne. Potom už jenom večeře, koupání a pohádka a užít si chvilku klidu a ticha.

Kdybych se měla rozhodovat znovu, určitě bych ještě rok počkala. Ve třech letech už je první dítko větší, může začít chodit do školky, třeba jenom na pár dní v měsíci a vy máte víc času a klidu věnovat se miminku.

Každý věk má svoje + a -, takže uvidíme, co nás ještě čeká, ale jestli vám někdo řekne, abyste si pořídili druhé dítě co nejdřív, že je to nejlepší pro vás i děti,tak mu nevěřte!!! Vím, o čem mluvím :o))

Přeju hodně radosti s dětmi.
Ahojky Jana.

Napsal/a: grice