Vysvědčení

Rubrika: Chodí do škol(k)y

Faktem je, že už mi prošlo rukama hodně vysvědčení mých drahoušků, také jich mám zástup. Dá se říci, že každé dítě je jiné a každé dítě má jiné schopnosti. Přiznám, že ta vysvědčení nejsou zrovna nic moc a že jsem pořád v čele se svým konečným vysvědčením z devítky, ale to přece nevadí, navíc – ta naše škola byla o hodně lehčí.


Vždy se strašně divím rodičům, kteří vezmou do ruky vysvědčení a začnou nadávat a vynášet různé zákazy a příkazy. To je přeci směšné. Navíc v dnešní době, kdy je nutno podepisovat pravidelně žákovskou a povinně chodit na třídní schůzky, jinak je třídní aktivní v informování sociálky, že se rodiče nezajímají o dítě a tím neplní své povinnosti. Je dávno pryč doba, kdy rodiče věděli o prospěchu svých dětí kolikrát opravdu až z vysvědčení, protože nebylo nutno se o to starat. Nevím, jak kdo, ale já vím, co mé děti zvládnou, vím, jaké mají známky a o průšvizích ve škole – jejich i jejich spolužáků – mám přehled. No – řekněme si otevřeně – za dob základní docházky prostředních synů jsem byla ve škole pomalu víc než učitelé sami. Válčili jsme a doválčili – na štěstí pro mé zdraví.
Stane se i takový průšvih, kdy dítě musí dělat reparát. Mám čtyři ze šesti dětí dyslektiky, vím, o čem mluvím. Když Petr přišel s tím, že musí dělat reparát z češtiny a matematiky, neměla jsem radost. Stále to vypadalo, že to uválčí, neuválčil. Tak jsme na to o prázdninách vlítli, zjistila jsem, že neumí vůbec nic a v páté třídě neumí ani poznat podstatné jméno. V době, kdy toto probírali, jsem se to s nimi učila. S dys dětmi to nejde bez domácí přípravy. V matematice to bylo totéž. Přišla jsem na to, že jsem udělala obrovskou chybu, že jsem se nestala učitelkou. Zvládli jsme to a Petr u zkoušek na konci prázdnin dokázal, že je jen flink, protože měl najednou znalosti trojkaře. Jistě, že je to hlavně jeho zásluha, protože měl zájem se to naučit. Také jsme to oslavili.
A vysvědčení obecně? Dokud byli kluci menší, tedy ta starší část rodiny, vždy jsem je vzala na zmrzlinu, když žil muž, udělali jsme jim malou oslavu doma. Uvařilo se nějaké moc dobré rodinné jídlo, máma upekla prima dort, přidala se zmrzka, nebo se šlo do cukrárny a večer na jez opékat, což pro ně byl také svátek. A bylo úplně jedno, co na tom vysvědčení bylo. To je přece úplně jedno. Pokud jsme věděli, že jsme udělali, co se dalo a že děti se snažily, nemohlo to dopadnout špatně. Prakticky mě osobně vysvědčení ani nezajímalo. Za to mě zajímaly známky po celý rok.
Můj nejmladší syn za rok vychází ze základní školy. Vím, že to letos pokazil, jak mohl, ač je to velmi chytrý kluk. Vím, že slepé mapy mu tak pokazily známku ze zeměpisu, že má čtyřku. A je to dítě na vyznamenání – mám ho kvůli tomu, že se snažil a prostě to vždycky zpackal, zmydlit? To bych se musela hambou propadnout. Snažil se, nevyšlo to. Jistě, že je to problém pro přijetí na školu, ale vyšlo to, jak to vyšlo a já vím, že pro to dělal hodně.
Nedávno jsme měli schůzku, při které nás třídní poučoval o tom, že dětem máme kontrolovat tašky, zápisníčky, jestli píšou úkoly – copak jsou mimina? Ve 14, v 15 letech je máme takhle ponižovat? Ani náhodou. Ve třídě je 15 nebo 17 žáků – je to osmička. Deset matek nebo otců přítomných na této mimořádné schůzce ani nevědělo, proč se koná. Bylo to kvůli chování dětí a kvůli problémům s učiteli – děti si stěžovaly na novou angličtinářku a uznali jsme většinou hlasů rodičů, že právem.
Tento příklad stačí za sáhodlouhou polemiku o tom, jak se rodiče staví k vysvědčení. Stejně jako k dětem samým. A co musím také uznat, je hrozný způsob výchovy zde na severu. Rodiče nemají ani šajn o tom, co jejich děti dělají. Na jedné zahradě chlastají (pardon) rodiče, o dvě zahrady děti už někde od 12 let. Nikomu to nevadí, hlavně, že počty dětí pak doma souhlasí. Nikdo se o nic nestará, ovšem je-li průšvih, najednou jsou z dětí andílci se svatozáří – on nic, on by nic takového nikdy v životě neudělal. A některé matky navíc přidají přednášku na téma- špatné děti špatných rodičů, kteří dávají dětem špatný příklad – ovšem jedná se o matky, jež nevědí ani to, kde mají celý den děti, co je baví, s kým chodí ven apod., to je pro ně naprosto čínskou vesnicí. Takže nejsem normální, když vím, jaké známky celý rok mé děti nosí, jaké jsou jejich schopnosti, zájmy, přátelé a že vím, že jsou to obyčejní rošťáci a puboši a nic jim není svaté, jako všem.
Vím, že to vypadá jako krok stranou, ale tohle k vysvědčení patří
A čtvrtek? Máme v plánu s prckem – no je tomu skoro patnáct – zajet do města na oběd a na zmrzku. A ta čtyřka ze zeměpisu? Vem to čert. Jeho táta vyšel se čtyřkama a byl z něj učitel, vynikající technik, fenomenální kytarista a zpěvák a především dobrý, milují a milovaný manžel, kamarád a táta. Jeho syn je chytrý po něm, tak proč bych se měla bát? Je to skvělý syn, je mi velkou oporou a dobře ví, že ta čtyřka je špatná, ale také ví, že to není smrtelné.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v červnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Vysvědčení – radost, nebo starost? nebo do 1. 7. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: JanaOss

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →
Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • článek se mi velice líbil jste moudrá žena jistě to nemáte v životě lehké proto vám přeji hodně trpělivosti do dalších školních let s vašimi ratolestmi

  • Super článek! Jste moudrá žena a skvělá matka

  • valaska

    Paní Jano,po přečtení článku se mi usadil úsměv na tváři.Konečně jsem našla někoho,kdo má na vysvědčení podobný názor jako já. Náš hyperaktivní syn Jakub letos ukončil 5.ročník ZŠ s jedničkami,dvojkami a 4 z matiky.Prostě se mu ta čísla v hlavě nechtějí domluvit.Učí se podle individuálního plánu a také paní učitelka se mu věnovala i mimo vyučování,ale prostě mu matematiku ta jeho makovička nebere.Přesto jsme ho doma za vysvědčení pochválili.

  • Moc pěkně napsané, musíš být opravdu dobrou matkou:-) tak to na mě působí…

  • JanaOss, moc pěkně napsané 🙂

  • Ahoj Jani.Máš toho pořád hodně :-)co se týče vysvědčení souhlasím s tvými názory i když nemůžu posoudit jak bych třeba ke čtyřkám byla benevolentní já,hlavně pokud bych věděla,že halvu na to má.A právěže od těch posledních vysvědčení se potom odvíjí ten zbytek.Ale ono se jim to těžko říká,že když máknou zorbna teď budou to mít třeba jednodušší i když maturitu i vysokou školu se můžou dodělat až uzrají.Bohužel je to potom větší nápor třeba při práci…ale mi jsme tak asi taky neuvažovali v té době :-DZuzina:-)

  • Článek se mi moc líbil, čiší z něj nadhled a taková už životní moudrost.
    Taky musím souhlasit s tvými názory.
    Tak doufám, že to jednou takhle v pohodě zvládnem.

  • bamiska

    tak jsem e v tom našla..né teda počtem dětí 😀 hezky jsi to celé napsala s tím dy tě odivuju je to náročné kor v takovém počtu…k těm ukolníčkům a taškám musím prohlížet synovi každý dn, má k tomu poruchu pozornosti a většinou tam něco zapomene dát…no a u nás ve škole se boduje i za zapomínání a pak by jsme dostali třídní důtku za to že nemá sešit atd…..u nás také lajdáctvím bude prvně 4 v osmé třídě štve mě to jen kvůli příštímu roku a příjmačkám…ale také o ni vím dlouho tak to už nehrotím, sice ví že to musí zlepšit ale už dopředu né s papírem vysvědčení v ruce…to se oslaví at je jaké je..

  • Anonymní

    JanaOss,

    Tvé názory jsou mi hodně blízké. Krásný článek, opravdu! Budu se těšit na další 🙂

    Marina

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist