Tak jsem se dočkala.

Dnes je slavný den. Tedy aspoň pro moji dcérenku. Je vysvědčení a po špatně zvolené škole, kde se nervově zhroutila, opět dostane toužebné psaní, tedy vysvědčení!Pokud se ptáte, jak se to stalo, nijak složitě…

Dnes je slavný den. Tedy aspoň pro moji dcérenku. Je vysvědčení a po špatně zvolené škole, kde se nervově zhroutila, opět dostane toužebné psaní, tedy vysvědčení! Pokud se ptáte, jak se to stalo, nijak složitě. Jako každý žáček, i ona musela volit další školu. Pro jistotu, tedy ze zkušenosti se synkem, jsem jí nechala také udělat test IQ, dále test volby povolání a ještě test ve škole, co dál, plus psychotest.
Všechny ukázaly, že má IQ 149, stala se členkou menzy, všechny vyhodnotily dcérenku jako „šprtku“, pravda, známky odpovídaly tomuto vyjádření, leč neni všechno zlato, co se leskne, i malá černá dirka tam též byla. Má krátkodobou paměť a tak musí neustále něco procvičovat. Stačí hodně číst, což jí nedělá žádnou těžkou hlavu, neb je knihomol. Ale i básničky k procvičování paměti plus léky na paměť. Tady stačí ginko biloba.
Chtěla studovat lékárnici, tedy zdrávka a pak VŠ, nebo optičku – SŠ pak VŠ, vše bylo zjištěno, i se školou jsem si dopisovala, dokonce na optičku musela dělat domácí úkoly, nesmějte se, ale tam se dělá talentovka! Koupila jsem kus drátu a dle rady dcérenka tvarovala brýle, tedy obroučky, různých tvarů, jen aby obstála. Co by maminka neudělala pro svoje děťátko. Touto činností se začlo už v říjnu, jen aby byl čas se připravit. To jsem ale netušila, že si pěkně svoji péčí o další školu, tedy testama, které nejsou povinné, pěkně naběhnu! Jen posuďte. Vše jsem tedy nechala dcérenku vyplnit, však jí to nijak nemůže ublížit!
Neublížilo, to tedy ne, ale výrok pani v PPP, který zněl: jsi lajdák, lempl, máš na jednotnou známku, což v tvém případě je 1, ze všech předmětů! Musim dodat, že byla 2 z ČJ, AJ a TV. Když paní úřednici došla řeč, obrátila se na moji maličkost a vše zopakovala, skoro ve stejném pořadí. Prostě jsem byla matka, která nechá zahálet takový talent!
Ach jo, kaju se. Pak se teprve zeptala, co vlastně chce dceruška dělat dál. Tu se mé Wendy rozzářila očka a plná života a sil odpověděla na dotaz. Jen si představte, že oba obory se studují jen na 2 SŠ v republice, jinak až na VŠ! V té době ještě naše rodinka neměla internet, tak se hledalo vše růčo!!! Proto má dcerka zářila jak stromeček, že našla, co si přála, ovšem hned po první větě začla pohasínat, neb pani ouřada pravila: „Ne gympl, pak VŠ, škoda tvého talentu! Neflákej se, budeš DR.“, tento výrok padl i při druhé škole.
Nemusím snad ani říkat, že to byla škola, co zrovna nechtěla, neb pak by se opět musela rozhodovat, co dál. Jen ve škole kamarádky předpokládaly, že to tak bude. Než jsme vyšly z budovy, tak si dcérenka tedy vzala radu paní ouřady k srdci a vše udělala tak, jak jí bylo doporučeno!Příjímačky udělala ze 125 na 65. místě.
Musim ale podotknout, že dcérenka chodila do hudební školy, tady většinou byla děcka z Ma, jazykovky. Už jen ve třídě bylo toto znát, 25 dětí (13 Ma, 10 jazykovka a 2 hudební). Ač se snažila, jak chtěla, lepší než na 3 to nešlo. Ovšem nejhorší byla její nemocnost, nikdy nebyla pod 100 hodin ani na základce, ten, kdo má dítě, které trpí migrénou, ví, co to je! Někdy ani neviděla, jednou onemocněla z „našeho“ čerstvého vzduchu, nic nepomáhalo, ani antibiotika, kapky na kašel či bylinky, nic. Krabice léků se stále rozrůstala, neb se vše zhoršovalo. RTG plic naštěstí byl čistý, ale alergo poradna, tak tam se neukázala žádná reakce, dostala další léky plus střiky, co maji asmatici, neb už nebylo nic, co by pomohlo!
Doma byla zima jak v lednici, neb toto bylo v prosinci, jedinou první pomocí při záchvatu kašle bylo rychle otevřít okno, než se udusí! Pak střik, prostě nepřála bych nikomu toto zažít.
Probrečela jsem tenkrát dost a dost sil. O dcerce ani nemluvim, neb při jednom záchvatu si tak ulevovala, až si zablokovala páteř! Volala jsem pohotovost, neb jsem nevěděla, co dělat, a ejhle! Nejezdí, přijeďte, musela by mít horečku a to nad 39 a nebo infarkt! No Vendy asi těžko, ale já neměla daleko. Po měsíci utrpení a v lednu opětných testech bylo rozhodnuto, je asmatik, vše se podepsalo na srdíčku, zrak z 3 dioptrií padl na 5, migréna se zhoršila, prostě jeden kašel vše dokázal takto rozhasit! Neni to obyčejnej kašlík, ale náš severočeskej bafák!
Ale to nic nebylo proti výroku pana učitele, musíte jí posílat do školy, neb nám zvedá průměr nemocnosti! A že zvedala, posílala jsem jí tedy aspoň na chvilku, co to půjde, neb pani doktortka je vynikající lékařka, vlastně všechny, co jí pomáhaly v té době. Byla u obvodní, neuroložky, kardioložky, alergoložky i ortopeda.
Nic nepomohlo, neb nejde léčit šupem, ale hezky pomaloučku, ovšem s úspěchem. Ve škole byla za osobu nemocnou, ale i za lajdáka. Vše se podepsalo na duši, neb nikdy nebyla označená tímto výrokem.
Neunesla to a nervově se zhroutila. Tu nám pomohla pani doktorka na duši. Léčila se dalších půl roku, neb škoda byla neúnosná. V té době jsem už po poradě s lékařkama přeřadila dcerku od září na další školu, jen s dodatkem, že je takto nemocná, aby vše bylo dopředu jasno. Bylo, naše nemocnost se zlepšila, ale ne tak, jak by se mělo, a opět nám bylo řečeno, marodíš vela. To jsem už neunesla a hezky jsem jim vysvětlila, že to vědí, vždyť jsem upozorňovala na nemoc, co má! Výsledek byl ten, že po dalším roce na jiném gymplu dopadla stejně.
Ovšem nic neni tak horký, jak se uvaří, jak říkávala babička, a dcerka dělala přijímačky na další školu, tentokrát sociální, kde byla jedna z nejlepších. Při prvním rodičáku pan učitel pravil: „Wendy je jedna z nejlepších, co tu máme, ovšem měla by chodit i ven, neb neni důležitý, aby měla jen 1, ale aby se i trochu opálila. Je bílá jak smrtka!“
Má pravdu, ven sice chodí, neb pejsek jí nenechá zahálet, ale nemoc je nemoc. Pravda, spoustu léků už nemá, neb pomalu se vše uzdravuje, vždyť 2 roky se léčí. Jo, duše je duše. Jen jí čeká operace očí, neb dioptrie opět nějak povyskočily, už má 7, ale musíme čekat, až dva roky budou stejný a pak teprve se bude uvažovat o termínu. Pokud Vás zajímá, co udělala s bělostí, tak vězte, že nic moc. Přebarvila se, z blondýny je černovláska. Vše má černé a prý má zdravou upíří barvu. Nu což, je jaká je. Hlavně, že je už konečně OK. A já dnes uvidim ten nádherný dar, co se jmenuje vysvědčení, už mám koupený dárek, neb co je v bříšku, ti nikdo nevezme. Má dcérenka si ho zaslouží. To je ten nejlepší lék, co dnes po dvou letech bude mít!
Jen pani ouřada, ta se bude muset třást, neb z mojí holčičky bude pani sociální ouřada a ten gympl jí pěkně spočítá. Jen přání nevim, zda se jí splní, chtěla by pracovat na lince bezpečí, aby už nikdo nic podobnýho nemusel zažít, bylo to peklo, jen silné pouto,c o má k mé boubelatosti, jí drželo nad vodou, neb jinak by už tady nemusela být. Wendy dík a už se moc moc těšim, až budu číst tvůj drahocenný list papapa.
P.S. – a vám všem radím, nedejte na pani úřednici, co vám radí, neb nemusí mít za každou cenu poslední slovo, nebo můžete dopadnout jako moje dcerka, která tušila, co chce, ale dala na radu povolanějších a já, místo abych jí podržela v rozhodnutí ,jsem nechala vše na radě zkušenějších. Ne nadarmo se říká, každá osoba je originál a druhou takovou nenajdeš.

Napsal/a: Kasparek