Říká se – když nejsi na Facebooku, jako bys neexistoval. Vyznavači této nové formy internetové komunikace se stávají docela vlivnou komunitou schopnou rychle šířit mezi sebou názory a také se organizovat, jak se o tom nedávno přesvědčil ve vaječné bitvě Jiří Paroubek.
Jak ale Facebook může ovlivnit život samotných uživatelů? Přináší jim jen pozitiva, nebo mají i záporné zkušenosti?
Martin (28 let) vypráví: „Mám na Facebooku 167 přátel, ale tak deset je skutečných. Ostatní jsou kontakty z mého pobytu v zahraničí a další naplaveniny.“ „Díky Facebooku jsem přišla na nevěru svého partnera. Zjistila jsem, že si dopisuje s jinou. Tenkrát mě to hodně bolelo, ale naštěstí jsem tím odhalila jeho skutečnou povahu včas,“ svěřuje se Alena (24 let), která má na Facebooku 60 přátel.
Lidé na Facebook vkládají své fotografie, fotografie svých přátel, dětí a obrázky z různých společenských událostí. Některé jsou velmi intimní. To je příležitost pro lidi, kteří se rádi ukazují. Takovéto zviditelňování a sebeprezentace však v tomto případě působí jako snaha o hledání sebe sama.
„Měla jsem přítele, kterého jsem potkala v práci. Moje kolegyně a tenkrát ještě kamarádka mi ho po dlouhém snažení přebrala a ještě mě přede všemi v práci pomlouvala. Kvůli ní jsem přišla o přítele, práci i iluze. Tato vdaná kolegyně dodnes ukazuje na Facebooku společné fotografie s mým bývalým přítelem z pracovních akcí a výletů. Na profilové fotografii má černé brýle a široký úsměv, prezentuje se jako milující matka a žena, která ctí přátelství. Já však dobře vím, že je to jen obrovská přetvářka,“ říká dvaačtyřicetiletá Jana.
Úskalí Facebooku spočívá v anonymitě a možnosti prezentovat se tak, jak člověk chce, aby ho lidé vnímali, a možná trochu, jak by se rád viděl sám. Na druhou stranu, pokud komunikujete pouze s opravdovými přáteli, nemůže se vám stát, že vás osloví někdo nežádaný.
Pomstím se ti
Jednou z nevýhod Facebooku je, že nevíte, zda skutečně mluvíte s tím, kdo vás jako neznámý „přítel“ oslovil. Ve skutečnosti může být mužný mladík na fotografii starší ženou bavící se na účet mladších kolegyň, hezká, mladá dívka ošklivou, závistivou slečnou nebo se může zhrzený přítel snažící se získat si informace o bývalé partnerce vydávat za mladou ženu se stejnými zájmy. Anebo může manželka pod rouškou cizí fotografie vyzkoušet svého muže.
„Když jsem se poprvé přihlásil na Facebook, nabídla mi úvodní stránka fotografie a profily lidí, které dle mailových adres mohu znát. Mezi nimi i bývalého kamaráda, který mi za zády spal s mojí tehdejší přítelkyní,“ vypráví třicetiletý Martin. „Hned mě napadlo, že mu to tak trochu vrátím. Protože jsem věděl, že i když je ženatý, má pro zálety slabost, založil jsem si profil jako krásná mladá žena a použil jsem fotografie, které jsem si půjčil od kamarádky. Zareagoval okamžitě. Ovšem prezentoval se tak, jak jsem očekával, jako vzorný manžel mající problémy se svou ženou, a proto hledající spřízněné duše. Konverzaci s ním jsem se věnoval poměrně krátce. Z rozhovorů jsem totiž pochopil, že je to člověk, který má problémy sám se sebou a pro své nízké sebevědomí se realizuje flirtováním se zadanými ženami a výsměchem jejich protějškům. Také jsem pochopil, že je to člověk, který nikdy nebude šťastný. Paradox je, že jsem se mu chtěl pomstít, ale teď jsem ho přestal nenávidět a je mi ho líto. Já totiž na rozdíl od něj jsem znovu šťastný!“
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Kateřina Jegorovová
