Je sobota, počasí sice není nejpříjemnější, ale i přesto vyrážíme na další výlet. Tentokrát se naším cílem stává jeden z nejtajemnějších hradů u nás. Už jste někdy stáli přímo nad samotnou bránou do pekla?
I když se první zmínky o tomto hradu dostávají na papír kolem 1316 jako majetek Hynáčka z Dubé, údajně tu stál v nějaké podobě ještě mnohem dříve. Dokonce se tvrdí, že hrad je starší než Bezděz, který patří k našim nejstarším hradům vůbec. Podle pověsti je z hradu vystavěna podzemní cesta jako spojení s Bezdězem. Projet by v ní mohl klidně prý kočár…
Okolí bylo v té době plné nepřístupných pralesů a hvozdů, sám je vystavěn ze skály na které stojí, na velice nepřístupném místě – alespoň z tehdejšího hlediska. Proto měl i svá velká pozitiva – jeho poloha mu zajistila téměř dokonalou ochranu.
Zastavujeme na parkovišti a vydáme se pomalu úzkou, ale udržovanou cestou směrem k našemu cíli. Přes les není ani v současnosti vidět, kam vlastně jdeme. Míjíme malé chaloupky a brzy již stojíme před branami. Na nádvoří, které se nepyšní nijak velkým prostorem, probíhá i v dešti jarmark. Na každém kroku potkáváme jak muže a ženy v dobových kostýmech, tak i strašidla. Proti nám jde obrovský a naprosto dokonale maskovaný čert i s kopytem. Hlavou mi proběhne myšlenka, jak syn začne ječet, ale k mému údivu si rozumí a dokonce mu na rozloučenou i zamává. Měla bych se asi vrátit do dětských let, potkat sama tohle stvoření uvnitř hradu, tak mě bude slyšet na míle daleko.
Po zakoupení vstupenek se postavíme do řady a čekáme, až dorazí průvodce. Dívám se kolem sebe a tak si říkám, že nejsme sami, kdo se v takovém bláznivém počasí vydal poznávat historii. Návštěvníků je tu až moc, navíc třetina z nich jsou děti kolem tří až čtyř let.
Brána se otevírá a vítá nás samotný pan kastelán. Na jeho povídání se těším, dost jsem o něm slyšela, jeho vyprávění jsou údajně dokonalá, takže napjatě vcházím dovnitř i s dalšími netrpělivými návštěvníky.
Ocitáme se na malém prostoru se studnou uprostřed. Na přivítanou nám hraje dobová hudba v podání skupiny Řemdih. Výborné akustické vlastnosti hradu přispívají k tomu, že se zde cítíme jako na koncertu, navíc je jejich hudba natolik zajímavá, že všechny děti ztichnou a některé se dokonce ladně pohybují do rytmu – stejně jako někteří příchozí.
Po skončení již začíná výklad vedený panem kastelánem. Ten nás uvítá řečí téměř shodnou s tehdejší dobou. Již z prvních chvil je vidět jeho obrovský zájem o tento hrad a historii jako takovou. Po krátké přednášce o historii hradu vstupujeme do nejstaršího místa, tam, kam se všichni asi těší nejvíce – do hradní kaple. Co mě zarazilo při vstupu, je vůně, resp. divný puch, který se tu rozprostírá. Do teď nevím, k čemu bych jej přirovnala.
Dozvídáme se, že kaple byla objevena daleko později a odkryta jako tři patra. Na stěnách jsou unikátní fresky tehdejší doby, řadí se dokonce mezi nejpozoruhodnější díla malířského umění té doby. Na stěně schodiště obdivujeme malbu levoruké lučištnice, která má podobu napůl člověka a napůl zvířete. Její luk směřuje na člověka, což je velice nezvyklé a dodnes nevysvětlené.
Dozvídáme se, že se právě nacházíme nad údajným vstupem do samotného pekla, který byl sice zprvu zasypán, ale tyto práce se nedařily, takže nakonec byla vytvořena kamenná podlaha a nad ní vystavěna kaple – jako ochrana před vstupem bytostí z jiného světa. Z doby objevu díry do pekla pochází samozřejmě i dost pověstí, vyslechneme si třeba tu o vězni, který volil raději doživotní žalář, než aby byl spuštěn až na dno samotné propasti (zvuky, které odsud vycházely, způsobily obrovský jeho strach).
Kapli dodnes střeží tajemný černý mnich, působící jako strážce Brány pekelné. Od něj nám, lidem, nehrozí nebezpečí, je zde proto, aby zabránil přístupu bytostí z jiného světa.
Po prohlédnutí a nafocení desítek snímků všemi přítomnými, odcházíme na další část prohlídky. Tentokrát do vnitřních prostor. Interiéry jsou zrekonstruované, všude je čisto, na stěnách visí krásné obrazy či ukázky ulovené zvěře. Do toho hraje příjemná hudba, kterou vykouzlily dvě mladé slečny v dobových kostýmech. Jako poděkování věnuje většina návštěvníků drobné mince do připraveného kalíšku.
Pokud čekáte výklad typu: „napravo vidíte…, nalevo vidíte…“, pak jste na omylu. Kastelán vás sice samozřejmě seznámí s historií a vývojem hradu, nicméně natolik záživnou formou, že se nudit nebudete. Výklad není dlouhý, ale výstižný. Navíc si všechny místnosti můžete projít sami, vše shlédnout i osahat, dle libosti. Děti nebudou poslouchat věčné: “tiše, teď musíš být ticho“. Kastelán má velice příjemný hlas a jeho krátké vyprávění je přesně tak dlouhé, jako možnost koncentrace dětí. Kdo má jakékoli otázky, budou bez výjimky dokonale zodpovězeny, navíc s nadšením a zájmem.
A cestou potkáte samozřejmě i čerty, právě ty, které jsme viděli na nádvoří. Jenže tentokrát mají s sebou jednu z návštěvnic, kterou si odnášejí do pekla. Ani tentokrát se děti nezaleknou a na cestu té vyděšené paní dokonce zamávají.
S hradem Houska se pojí i dopisy a psaná svědectví Karla Hynka Máchy, který se údajně dostal časovou bránou do roku 2006. Celé jeho vyprávění je zaneseno v knize Prokletý hrad Houska, která je zde také k dispozici. Ovšem určitě doporučuji zakoupit útlou knížečku stvořenou samotným kastelánem, kde se dozvíte jak fakta, tak náhledy tohoto muže o místě, na kterém žije již několik let.
Hrad Houska je v rukou soukromých majitelů, kteří se skutečně snaží o jeho rekonstrukci, což mohu potvrdit ze své vlastní zkušenosti a porovnání mé návštěvy toto léto a doby kolem roku 2000.
Za zmínku jistě stojí fakt, že hrad byl za celou dobu své existence zpřístupněn veřejnosti úplně poprvé až v roce 1999! Kdyby nedošlo k tzv. sametové revoluci, podle údajů by zde stálo noční sanatorium s hliněnou kopulí uprostřed, kam by se jezdili rekreovat především zaměstnanci nedaleké Spolany Neratovice. I přesto ale byly některé části hradu zbořeny právě díky těmto plánům, třeba jako základy věže a další.
Na Housce se koná každý rok plno akcí, jarmarků, vystoupení hudebních skupin a zpěváků a mnoho dalšího. Pořádají se zde rauty, firemní oslavy, můžete tu mít i svatbu, a to dokonce i v samotné tajuplné hradní kapli. Kastelán sice upozorňuje, že někteří sice namítají, že se svatba nehodí na vstupu do pekla, nicméně optimisticky dodává – manželství může být i peklem, tak proč ne…
Hrad je zkrátka plný překvapení a jeho tajemství zřejmě ještě nebyla odkryta. Alespoň ne všechna. Podle kastelána se zde skutečně muselo nacházet něco, čeho se lidé báli. Co to bylo, zda se tady skutečně skrývá vstup do pekla, nelze samozřejmě s jistotou říci. Navíc je zajímavý dopis a sdělení K.H.Máchy, který v něm tvrdí, že viděl budoucnost, dokonce se v ní ocitl. Popisky se opravdu výborně hodí na současnost……
Navíc hrad nemá žádný strategický význam, v dalekém okolí nic nebylo, ani žádné stezky pro kupce, nebyl ani hradem královským a navíc neměl dostupný zdroj vody. Tvrdí se také, že hrad je postaven s obranou dovnitř, nikoliv ven, jak to u takovýchto staveb bývá….
Na původní hradní bráně bylo údajně zobrazeno místo vstupu do podzemí hradu, kde se skrývá další tajemství. Bohužel tato brána se nedochovala a s ní ani mapka… Takže vstup dosud nebyl nalezen.
Ne, nebojte, nechci tu rozvádět svá zamyšlení. Ale samotný hrad za ně jistě stojí, a za návštěvu určitě ano. Já byla nadšená a to především ze samotného výkladu a vůbec přístupu k věkové rozlišnosti návštěvníků a jejich zájmům a pozornosti, počítaje do ní i děti, na které je brán velký ohled a celá prohlídka je tomu i přizpůsobena.
Kudy na hrad:
Dostanete se sem jak po železnici, tak autobusem, samozřejmě i autem, a to například z města Mšeno, odkud vedou viditelné ukazatele. Počítejte ale s tím, že samotná silnice vede lesem, navíc je úzká, proto je nutná opatrnost, neboť se zde nachází spousta zatáček a silnička je obousměrná. Parkovat můžete na rozlehlé louce, místo tu najdete vždy, platit budete za celý den pouze 20 Kč.
K hradu ale také vede spousta turistických cest, dobře označených. Navíc taková procházka může být zpříjemněna pohledem do okolí, které nabízí kouzla této krajiny, objevit můžete i nedaleké skály s jeskyněmi apod.
Nedaleko je hrad Bezděz, Doksy a další památky, které jistě stojí také za shlédnutí.
Otevírací doba a vstupné:
Hrad Houska je otevřen do konce srpna od 10,00 do 18,00 hodin, v září a říjnu pak do 17,00 hodin. Přes zimu se jeho brány zavírají, zavítat sem můžete zase až v dubnu.
Dospělý zaplatí za prohlídku 50 Kč, děti 30 Kč, ti nejmenší mají vstup zdarma. Můžete využít i slev ve formě rodinných vstupných.
Na hrad se po cestě dostanete i s kočárkem, stoupání je mírné a silnička udržovaná. Kočárek pak můžete nechat při prohlídce nechat postavený přímo uvnitř hradu, aby se jej nezmocnili třeba čerti…
Hrad je součástí tzv. turistického deníku, dostanete tu turistickou vizitku i turistickou známku. K dispozici je samozřejmě nespočet suvenýrů, pohledů apod.
Pokud se budete chtít po návštěvě hradu občerstvit, můžete využít asi sto metrů od parkoviště malou hospůdku v dobovém stylu, k dostání tu ale není jídlo pro zasycení, nicméně se nabízí příjemné posezení s nádherným výhledem.
Pokud budete vyžadovat jídlo, pak máte možnost zavítat do Hospůdky pod Houskou, na kterou narazíte cestou autem zpět směrem na Mšeno, asi dva kilometry od hradu. Výběr jídel je velký, k dostání jsou i dětské pochoutky a čeká na vás milá obsluha a především typické venkovské posezení. Pobýt můžete i venku na terase. Ceny jsou skutečně příjemné.
Pro náročnější je pak asi čtyři kilometry od hradu umístěna restaurace Ráj, ve stejnojmenné vesničce.
Upozornění:
Hrad Houska nemá sice ve svém znaku housku, ale jednu takovou tady najdete. Když se budete pořádně dívat, nemůžete jí minout. Prozradím, že je hned u vchodu do interiérů z nádvoří.
Další informace o hradu Houska naleznete na oficiálních stránkách hradu
Napsal/a: Ivča a Domča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Holky, zrovna o Housce byl poslední díl Strážce duší, pokud jste ten seriál sledovaly. A shodou okolností někdy zjara jsem si půjčila knížku pověstí, které se váží k českým památkám a asi díky tomu jsem taková zvědavka :)) Určitě se tam vypravíme, jen to nebude hned 🙂
Děkuji všem:-)
Horempádem, děti se fakt nemusí bát – my tam byli s dvouletým prckem, nenudil se (což je co říct, většinou památky těchto typů děti unavují výkladem) a nebál se, jak píšu v textu. Ani děti okolo, a fakt jich tam bylo dost, to jsem nečekala – i dokonce menší než Domča, a žádné neplakalo z toho, že vidělo čerta. Je to zajímavé, já ho potkat sama, tak ječím:-)
Ájíku, je škoda, že je to daleko od vás, ale až budete mít chuť, určitě se tam vypravte, i to okolí, jak píše Horempádem je úžasné!
Babofko, pan kastelán je fakt skvělý, je vidět jeho zájem a zanícenost pro věc. Nezklamal mě ani tehdy, ani nyní. A především ten výklad podává skutečně zajímavě, ne takové ty naučené přednesy od průvodců jinde.
No, on říkal ohledně té zkázy (taky si to pamatuju, když jsem tam byla někdy v roce 2000/01), ale teďka už jen vyprávěl o tom, co Mácha předpověděl, o budoucí zkáze zatím nic…:-)Ptala jsem se ho, a zakoupila jsem si knížku Prokletý hrad Houska a tam je psáno, že Mácha vlastně asi zkázu nepředpovídal, ale že se to tak vykládalo. On viděl (očima tehdejšího člověka neznalého aut atd..) vlastně auta, autobusy, tramvaje atd…Tím, že se údajně dostal do té časové brány… Takže jsem to pochopila, že ta zkáza vlastně nebyla zkáza, ale jen současný svět:-)
Nyní je prohlídka ta, že vás zavede do kaple (jak jinak:-)), pak jdete do prvního a druhého patra, celé si to prohlédnete, všechny pokoje (lovecký, růžový, zelený, jídelní a nevím jaký ještě, cca tipuju to bylo 8 sálů a pokojů). Vybavené stylovým nábytkem, lovecký je ve dřevě a okolo vycpaná zvěř, moc hezký je pokoj s freskami atd..kastelán říkal, že majitelé se snaží o další rekonstrukce, takže asi se to bude rozrůstat.
Ale takhle to není ono, jak píšeš – vidět na vlastní oči je daleko lepší a podle mě je to moc zajímavé.
Všem díky za reakce, těší mě, že vás nabídka inspiruje:-)
Téééda, Ivčo, to musí být snad telepatie nebo co? V posledních dnech na Housku často myslím, že se tam musíme jet zase podívat. Byli jsme tam tuším v roce 2004, tehdy jsme ještě prcka neměli a byla jsem z Housky unešená (a z pana kastelána taky…). Jenže tehdy ve svém vyprávění předpovídal Praze právě na rok 2006 zkázu (právě s odvoláním na K. H. Máchu), tak mě zajímalo, co asi „předpovídá“ teď, když Praha stále stojí na svém místě… 🙂
Taky tehdy byla přístupná jen malá „zámecká“ část s tím, že se rekonstruuje. Viděli jsme snad jen 1-2 sály. Jak je to nyní? No asi bude nejlepší zajet tam a prohlídnout na vlastní oči, viď? 🙂
Na Housce jsem nebyla, ale láká mě velmi. Až budou malí větší, rádi bychom se tam vypravili… zatím se nám do toho nechce, jelikož je to pro nás cesta aspoň na dva dny.
Ivčo, nádherné, dáváš si s tím práci 🙂 A podnítila jsi mou zvědavost ještě více 😉 Dávám 5 bodíků – když víc tu není 🙂
Ivčo, tak já na Housce byla. Navštívili jsme ji, když jsme byli na dovče na Kokořínsku. Jenže jsme byli se známími a ti měli pětiletou dcerku a nechtěli kvůli ní jít na prohlídku, že by se pak bála.
Ta naše z čertů ještě v té době neměla rozum, tak nám by to prošlo, ale bohužel.
Místo je to zvláštní , ale okolí je moooc pěkné, hodně jsme se tam navýletovali a přímo Kokořín je moc pěknou památkou, je z něj překrásný rozhled do krajiny, akurát těch schodů :-)))
Ale příště ji určo navštívíme, taky mě to moc zajímá.
Mobile Sliding Menu