Pravidelní návštěvníci těchto stránek mi zcela jistě dají za pravdu, když prohlásím, že VD vynikají mezi ostatními podobnými stránkami na netu příjemnou a přátelskou atmosférou. A stejně tak se mnou budou určitě stálice VD souhlasit, když napíšu, že většina zdejšího osazenstva jsou inteligentní, slušní a hodní lidé (mám na mysli registrované členy = časté hosty :-))
Nicméně i na těchto stránkách dochází k výměně názorů, občasným střetům a neshodám. Osobně jsem byla svědkem, no spíš překvapeným divákem, dvou poměrně bouřlivých diskuzí a to mě přivedlo k otázce: „Umíme spolu diskutovat?“Je to stejné jako se vším ostatním v životě – někomu je dáno do vínku, ví a umí vést diskuzi, aniž by někoho napadal a urážel. Zřejmě to bude i vzorem rodičů, pokud se doma hodně diskutuje (rozuměj – na úrovni, bez napadání a urážek), dítě vzorec jednání okopíruje a pak ho samo umí použít. Obecně lze říct, že schopnost diskuze mají většinou lidé s bohatou slovní zásobou, znalostí dané problematiky, prožitou životní událostí, a v neposlední řadě s úctou k názoru jiných lidí. Myslím si, že s tímhle darem se rodí „menšina“.
Jiným „dáno“ není, každý nemůže být od přírody rétor či spisovatel, a to je a/nebo může být diskuze malinko složitější. Ta pomyslná většina lidí se dle mého názoru dělí na tři skupiny – tou první jsou ti, co se poctivě snaží o porozumění, mají soucítění a chtějí se „umění diskuze“ naučit. Ti jsou mně osobně nejmilejší, bývá s nimi příjemná diskuze a hlavně bez konfliktů.
Pak tu jsou ti, co jim „naděleno“ nebylo a zároveň tak trochu postrádají úctu k názorům druhých lidí, dost možná postrádají i úctu k lidem obecně. S těmi se dostat do střetu jde ve vteřině.
No a ta nejtíživější a zároveň nejmenší skupinka – to jsou ti, co používají diskuze k vylití si svých vlastních negativních emocí na ostatní účastníky, zneužívají anonymního vyjádření k urážkám, slovnímu napadání a hanlivým výrazům. O úctě se zmiňovat nemusím, ta viditelně chybí…
Cílem těchto stránek je poskytnout prostor, kde se mohou setkávat naprosto různí lidé, mohou spolu sdílet své radost i starosti, mohou si pomáhat a vzájemně se podporovat, a v neposlední řadě spolu mohou diskutovat – tzn. vyměňovat si své názory, postřehy, vlastní zkušenosti.
Jak tedy „správně“ diskutovat? Pokusím se zformulovat a shrnout několik základních pravidel tak, aby byla stručná a srozumitelná všem.
- S úctou
Účast v diskuzi vyžaduje úctu, to se týká nejen diskuze, ale samozřejmě i jakéhokoli dialogu, jedná se o úctu k pravdě a o úctu k druhým lidem a jejich názorům.
Ten, kdo diskutuje, není nepřítel. Při hledání pravdy to může být partner, při hledání východiska z tíživé situace to může být rádce, to samozřejmě záleží na tématu diskuze. - S porozuměním
Chceš-li se účastnit diskuze, je na místě porozumění, snaž se porozumět danému tématu/problému z druhé strany, zkus získat pohled pisatele/pisatelky – sebe přece nepotřebuješ přesvědčovat. - S rozmyslem
Nejdřív si vše promysli, nech si projít hlavou, dej si čas, svou odpověď si můžeš rozmyslet. Tvé sdělení by mělo být stručné, věcné a srozumitelné – neplýtvej časem ostatních. - S respektem
Vyvaruj se ve svých sděleních ironických poznámek, poučování partnerů v diskuzi, na nikoho neútoč, neobtěžuj a hlavně – nikomu nevnucuj svůj názor. Nemáš „patent“ na „jediný možný“ úhel pohledu (rozuměj – jediný správný, jediný logický atd.). Respektuj jiný názor. Tzv. černobílé vidění se do diskuze nehodí. - S tématem
Drž se daného tématu. Neodbočuj od tématu diskuze a neodváděj pozornost někam jinam.
………………………………………………………………………..
Odpovědět na otázku, jestli spolu umíme diskutovat, si musí každý sám.
To za nikoho udělat nemohu a ani neumím …
Na závěr bych ráda uvedla jeden citát. Vyslovil ho Napoleon Bonaparte a já se s ním umím ztotožnit, resp. souhlasím s ním:
„Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojený.“
Napsal/a: redakce (Helena)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (50 vyjádření)
Virenko, máš-li zájem o emotivní odpověď na rovinu, mohu Ti ji s klidným svědomím poskytnout: Tebe se můj příspěvek/článek v podstatě netýká, znám Tvůj projev a mnohokrát jsem si četla Tvé odpovědi v různých diskuzích, Tobě žádná pravidla ´diskuze´ psát nemusím, Ty je nejen znáš, ale i dodržuješ. V Tvém případě není co řešit (z mého úhlu pohledu).
A emoce? Jsou součástí nás samých. Není na nich nic špatného, patří do života a je to v pořádku. Tuším, že jsem to psala Matildě, že projevené emoce v diskuzi jsou pro mne jakýmsi důkazem „lidství“. :-))
Heleno, není zač. Nevstupuji unavená jen na VD, ale do většiny situací ve svém životě, což je jistě na základě mého rozhodnutí. Chodím sem v takovém rozpoložení už víc než rok, takže si myslím, že většina lidí ví, jak reaguji a většinou to snad nebývá problém. Snad z toho bylo k pochopení i to, že se mi pravidla v článku líbí… Slušnost člověk neztratí ani ve spánku, pokud ji v sobě má, co ale uniká kontrole, to jsou emoce. Nevím proč jsem měla pocit, že emoce jsou taky to, co vadí…
Emotivní odpověď na rovinu má pro mě větší cenu než diplomatické uhýbání, protože se člověk se podstatnou věc někdy nedozví. Zásada zachování slušnosti je klíčová, to souhlasím naprosto.
Virenko, děkuji. Svým příspěvkem jsi mě utvrdila v tom, že jsem si Tvůj první příspěvek vyložila správně. Je to Tvůj názor a Tvé přesvědčení, já jej respektuji. Pokud na VD vstupuješ a cítíš, že „nejsi ve své kůži“, je jen a jen na Tobě, jak budeš v diskuzích reagovat, je to Tvé rozhodnutí.
Danniello, děkuji Ti za Tvůj příspěvek.
Přečetla jsi i to, co bylo „mezi řádky“, to mě těší dvojnásob.:-)
Bamisko, děkuji za příspěvek do diskuze, ať Ti to „utíkání“ na VD vydrží.:-))) Já myslím, že už jsi celkem slušná „závislačka“ (stejně jako my ostatní :-))))
nepročítala jsem včechny příspěvky, ale musím se také připojit k tomu, že stránky jsou moc hezké a ráda sem utíkám, člověk se tu doví spoustu věcí,popovídá si tu a doví i jiné názory na určitý problém….není to jen o tom s každým souhlasit ale nebát se říct i to když si myslím něco opačného, ale hlavně slušnou formou…………občas se to rozjede a ulítne jiným směrem ale není to naštěstí tak často:-)
Určitě je dobré se nad tím zamyslet. Do diskuze přichází každý s jiným názorem, způsobem vyjadřování a mírou té zmiňované slušnosti. Nevadí mi ani ostřejší diskuze, ve kterých si každá strana hájí svůj názor, ovšem respekt vůči druhým nesmí chybět.
Ale při nejlepší vůli se mi i tady za ta léta párkrát stalo, že jsem vyvolala bouřlivé reakce, aniž bych to měla v úmyslu nebo aniž bych se chtěla někoho dotknout. Může jít o pouhé nedorozumění.
A ještě poznámka: také to bylo v podtextu článku. Největší rozbroje většinou dělají ANONYMNÍ. Když vidím text bez podpisu (i neregistrovaný se může podepsat), už tento fakt v mých očích staví příspěvek na nižší úroveň. Samozřejmě s výjimkou intimních a choulostivých témat, která tady také často probíráme, tam to samozřejmě naprosto chápu.
Heleno, přemýšlela jsem, jak to napsat srozumitelněji.
Píšeš pravidla, je tam i o tom, že je třeba reagovat s rozmyslem, to je třeba věc, kterou já unavená, když jsem k sobě poctivá, opravdu dodržet nemohu. Leda bych sem chodila vždycky čerstvá a s plnou pozorností, to bych tu ale byla tak 2-3x měsíčně. A tím, že v reakcích pod články píšeš, že kdybychom se ještě o něco více snažili/y, šlo by to i na VD ještě lépe – z toho jsem asi měla pocit, že i ty nám říkáš: je to tu docela dobré, ale máme rezervy a je třeba se víc snažit…
Já reaguju rozporně asi proto, že se sem nechodím snažit, chodím sem uvolněná, svobodná jako nikdy v reálném životě a chodím sem odpočívat. Nemyslím, že mám velký problém s diskutováním, ale z únavy může vzniknout nejeden úlet z nepochopení. Pokud by v článku přímo zaznělo, že každý má i horší dny a pokud svůj případný úlet (nemyslím nadávky ani hrubost či napadání, spíš nepochopení, emotivní reakci…) omluví, je to lidská a pochopitelná věc, tak bych napsala, že se mi líbí se vším všudy. Nejsme prostě dokonalí a asi se nám to přes veškerou snahu v diskuzích o citlivých tématech ukáže.
Lenčáči, děkuji.
K tvé malé doušce – setkala jsem se s obojím – i s lidmi, kteří by chtěli, ale nedovedou vést dialog a i s těmi, co jim chybí slušnost, těch variant bude mnoho a mnoho… každopádně děkuji: za kladné přijetí mého příspěvku i za body.:-)
Jarmuschko, souhlasím s Tebou, říct se dá vše – musí se „jen“ zvolit vhodná forma.
Hannah, moc a moc děkuji, tím, jak jsi to napsala, jsi mi udělala radost. 🙂
Virenko, děkuji za Tvůj příspěvek, přiznám se, že jsem z něj trochu malinko na rozpacích, mám z něj smíšené pocity, jako bys souhlasila/nesouhlasila.
Osobně si myslím, že diskuze může být „živá“, emotivní, přínosná a přesto stále slušná … a docela jsi mě překvapila, no spíš zaskočila třetím odstavečkem.
Babofko, děkuji. A upřímně: kdybys neměla poznámečky k mému příspěvku, bylo by mi to podezřelé… :-)))))
Souhlasím s Tebou v tom, že co člověk, to názor.
Souhlasím s Tebou v tom, že každý máme jiné vnímání, tudíž i jinak přijímáme události, které se nám stanou.
Měla jsem na mysli „fakta“.
Napadají mě dva příklady.
Jeden je z teď z diskutárny o životě MJ, jeden z příspěvků zní (vytrženo z kontextu a asi to nezopakuji doslova, pardon): nazpíval hity zamlada a pak už jen skandály…
Není to pravda. Faktem je, že kariéra MJ trvala od roku 1964 a jeho poslední album vyšlo v roce 2001, to je fakt a žádná diskuze to nezmění, prostě aktivně zpíval přes třicet let. Tím to začíná i končí.
Druhý příklad, který se mi vybavil, jsem zažila na vlastní kůži (je to tedy z úplně jiného soudku, úplně jiné téma) – vyletěla jsem od zkoušky kvůli jedné větě. Měla jsem říct, že znárodnění v roce 1948 bylo morální a spravedlivé. Což jsem nemohla… Asi bych měla dodat, že se jednalo o předmět politická ekonomie, což za mých studií bylo povinné (nedalo se to obejít). Nebyla to pravda a nikdy to pravda nebude, i kdyby byla vláda a režim jakýkoli.
To jsem se rozepsala, už raději končíím.. 🙂
Helčo, moc pěkný článek… Přesto mám dvě malé poznámečky 🙂 S tou pravdou – o minulém režimu i čemkoli jiném – každý z nás posuzuje to, co zažil, ze svého úhlu pohledu a tak zážitky 100 lidí nebudou naprosto stejné. Tak jako 100 lidí neřekně, že špenát je vynikající pokrm. Zkrátka co člověk, to názor. A nezmění na tom nejspíš nic. Chci říct, že mě nenapadá věc/téma, které by bylo obecně platné (myslím pravdivé, jasné) pro všechny. A může se to týkat minulého režimu, existence Boha, výchovy dětí, apod…
A druhá poznámečka – slušnost. Je to úžasná věc. Bohužel sama jistě víš, že ti neslušní často vyhrávají. Čemu je tedy dobré učit děti? Slušnosti za každou cenu?
Víš, trošku z tvých slov slyším (možná mylně?), že „kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“. A to za sebe říkám – ne. Takto ne.
Jinak naprsotý souhlas. VD jsou ojedinělé svojí přátelskou atmosférou a řekla bych, že i přes pár výjimek, slušností v diskuzích.
A musím říct, že mi osobně bylo nedávno trochu líto Lien, která v poradně nedostávala odpovědi na své dotazy, ale musela svůj dotaz obhajovat, protože se na ní ostatní sesypaly jako vosy… Skoro se jí divím, že to ustála a tady s námi na VD zůstala… 🙂
Heleno, na článku se mi líbí vodící doporučení, pokud je čtenář pochopí, může zároveň pochopit úskalí diskuze. Škoda jen, že ti, kterým je v této oblasti dáno méně, většinou právě tato doporučení nechápou stejně jako ti, kteří se snaží.
Na VD se mi zalíbilo instinktivně právě z tohoto důvodu, že je tu cítit vysoká tolerance a respekt k postoji druhého, i když ten postoj je dál od středové čáry.
To, že občas zaplanou emoce, mi prakticky nevadí, i emotivní příspěvky mohou být slušné a v mezích. Emoce k životu patří, často se tu probírají témata, která se velmi dotknou nejednoho osobního prožitku, často nepříjemného. Získat odstup k takovým prožitkům vyžaduje čas a i vzedmutá diskuze k tomu může nemálo přispět.
Já sama chodím na VD relaxovat a tak vím, že mě právě nával emocí někdy přepadne, mimoto máme i horší dny. Po těžkém pracovním maratonu vím velmi dobře, že můj práh vnímavosti je velmi nízko, zároveň ale nejvíc potřebuju relaxovat… Vím, že Helena to asi vůbec nepsala z tohoto důvodu, ale pokud by cílem zdejších diskuzí mělo být naprosté zachovávání etikety diskutování, musela bych se svých relaxačních návštěv tady vzdát, protože tady jsou moje chvíle, kdy můžu na chvíli sebekontrolu a důsledné sledování vyjadřování povolit. A tím je jisté, že dřív nebo později mi musí něco více či méně ujet…
Já naopak doufám v absorbovatelnost vámi tady na VD, stejně jako vím, že když povolím emocím mezi kamarády, tak oni vědí, že mám špatný den a ne že jsem špatná pořád. Ten pocit z tohoto webu mám od začátku a ne že bych těch jiných webů zase sběhala tolik, ale myslím, že to je právě to unikátní, co se Petře podařilo sem dostat a udržet tu lidi, kteří to prostředí dělají. Jsem tady ráda a sem tam nějaká bouřlivá diskuze mi to nekazí, pokud sem omylem nezabloudí nějaký skutečný provokatér. Ten ale většinou zase rychle zamíří jinam 🙂
Velmi tleskám tomuto článku. Opakovaně jsem si četla stať
„S respektem“ – toto je hluboká pravda. Pokud by se podle ní každý řídil, bude zakrátko oblíbeným a vyhledávaným společníkem, diplomatickým diskutérem.Opravdu děkuji za tento příspěvek!
Já stále říkám, že člověk může říct v podstatě cokoliv, jen musí zvolit vhodnou formu.
NO a já kolikrát radši „mlčím“. Už i něco rozepíšu, ale pak si představím, co by má „replika“ mohla vyvolat, tak to neodešlu.
Ale taky mi to trvalo, dostat se do této fáze.
souhlasím s každým slovem… píšu jedna, hodnotím pět 😀
jen ještě malá douška… některým lidem podle mě nechybí dovednost vést dialog… prostě jim chybí slušnost.
Heleno, děkuji. Já bych se neodvážila samu sebe takto pochválit:-)))
Pravdou ale je, že nás takových je tady víc a právě proto jsou VD tak jedinečné, a pokud se malinkým dílečkem na tom mohu podílet, jsem za to ráda.
Heleno, díky za vysvětlení, už to zcela chápu a samozřejmě to tak je. Na mě se musí někdy pomaleji. Ještě se chci připojit ke všem, kteří jiné diskuse raději opustí a na VD rádi zůstávájí, jsem na tom stejně.
Matildo, děkuji.:-)
Já vím, že to není na mně, ale přesto mi to nedá:
zrovna u Tebe jsem si v diskuzích všimla, že se opravdu snažíš – ať už ukočírovat své emoce a/nebo vychladnout a vrátit se, snažíš se být slušná, umíš skvěle vyjádřit, jak se na danou věc díváš, pravdou je, že z Tvých příspěvků jsou občas cítit ´emoce´… ale já si myslím, že je to projev ´lidství´ – takže já osobně (sama za sebe) bych Tě zařadila do první skupiny. :-)))
Heleno, díky za shrnutí ohledně diskuzí, já si taky myslím, že VD jsou v tomto ojedinělé, pro mne jedinečné:-)
Já každou diskuzi vítám, hlavně ji beru za zdroj informací, neboť se mi strašně líbí hodit do placu téma o čemkoliv, čím si zrovna lámu šišku, a za chvíli se dočkám všehochuti odpovědí, které mi většinou velmi rozšíří mé obzory.
Chovat se za každou cenu slušně a s úctou i na internetových stránkách se opravdu snažím a je to mým možná celoživotním cílem, ale někdy je to opravdu stráááášně těžké:-))))
Maličkou omluvou mi pak bude to, že jsem to já, kdo se tím „neudržením emocí na uzdě“ pak užírá:-) Popravdě, ten adrenalin za to nestojí.
Lien, děkuji.
To tě napadnout nemělo.:-) Při psaní tohoto příspěvku jsem měla na mysli obecnou rovinu a úroveň „diskutování“ mezi lidmi plošně. Chtěla jsem „jen“ sdělit své myšlenky a názor, že i na VD by to šlo ještě trochu lépe, kdybychom se snažili/y. :-))
A k té úctě k pravdě – jsou fakta, která se popřít nedají, když jsem to psala, měla jsem na mysli minulost naší země, úplně konkrétně: bývalý systém – stala se spousta věcí, které prostě popřít nelze. A ten, kdo jisté události/situace/konflikty popírá, nemá úctu k pravdě a zraňuje všechny ty, kteří to prožili/y a pamatují si to. Lien, mínila jsem to spíše do „politické“ diskuze, v žádném případě se toto netýká ani koupání dospělých s dětmi, ani svobodných ambiciózních intelektuálek. :-))))
Petro, děkuji.:-)
Moc moc bych si přála, aby si právě ti, co se jich to týká, příspěvek přečetli/y. Jsem do morku kostí přesvědčená o tom, že se i odlišný názor dá vyjádřit slušně, zdvořile a korektně.
Ájíku, děkuji.:-)
Jsem moc ráda, že to cítíme stejně a přiznávám, že mám na počítači také nastavené VD jako první (a v mém případě i jako poslední stránky)
:-)))
Heleno, mooooc hezké 🙂 Díky 🙂
Souhlas s tím, že VD jsou v tomto ohledu ojedinělé stránky – na většinu z nich jsem jen nakoukla a zas je bez „bolesti“ opustila – tyhle mám nastavené jako úvodní stranu, takže po zapnutí PC jsou první, co mi najede 🙂 A myslím, že to tak zůstane 🙂
Tvá připomenutí jsou jistě důležitá a vítaná, ještě jednou dík 🙂
Heleno, klobouk dolů, sepsala jsi to stručně a výstižně. I když si myslím, že druhou a třetí skupinu to nijak zvlášť nezasáhne, věřím, že ta první („snaživá“) článek naopak uvítá 😉
Možná by nebylo od věci „připíchnout“ odkaz na článek do diskutárny, tam-tamu i poraden. Zkusím to tam někam upíchnout.
Lien, myslím, že můžeš být bez obav, nic osobního bych v tom určitě nehledala.
A ještě podotýkám, že tohle nebyl článek na objednávku, i když to tak možná může vypadat;-)
Heleno, moc pěkný i poučný článek. Na chvilku mě napadlo: doufám, že to nemyslí na mě, ale to si asi každý najde to své. Já žádný spisovatel nejsem a vím to o sobě.
Mám jen jedinou připomínku. V prvním bodě píšeš o úctě k pravdě. To je pro mě nepochopitelné. Kdyby přece byla nějaká objektivní pravda, tak není o čem diskutovat. Podle mě má každý tu pravdu svou, proto také dochází k výměnám názorů. Možná mi to dovysvětlíš, jak to je vlastně myšleno. Nebo myslíš úctu k pravdě jiných lidí?
Mobile Sliding Menu