Umění diskuze

Rubrika: Co se jinam nevešlo

Pravidelní návštěvníci těchto stránek mi zcela jistě dají za pravdu, když prohlásím, že VD vynikají mezi ostatními podobnými stránkami na netu příjemnou a přátelskou atmosférou. A stejně tak se mnou budou určitě stálice VD souhlasit, když napíšu, že většina zdejšího osazenstva jsou inteligentní, slušní a hodní lidé (mám na mysli registrované členy = časté hosty :-))

Nicméně i na těchto stránkách dochází k výměně názorů, občasným střetům a neshodám. Osobně jsem byla svědkem, no spíš překvapeným divákem, dvou poměrně bouřlivých diskuzí a to mě přivedlo k otázce: „Umíme spolu diskutovat?“
Je to stejné jako se vším ostatním v životě – někomu je dáno do vínku, ví a umí vést diskuzi, aniž by někoho napadal a urážel. Zřejmě to bude i vzorem rodičů, pokud se doma hodně diskutuje (rozuměj – na úrovni, bez napadání a urážek), dítě vzorec jednání okopíruje a pak ho samo umí použít. Obecně lze říct, že schopnost diskuze mají většinou lidé s bohatou slovní zásobou, znalostí dané problematiky, prožitou životní událostí, a v neposlední řadě s úctou k názoru jiných lidí. Myslím si, že s tímhle darem se rodí „menšina“.

Jiným „dáno“ není, každý nemůže být od přírody rétor či spisovatel, a to je a/nebo může být diskuze malinko složitější. Ta pomyslná většina lidí se dle mého názoru dělí na tři skupiny – tou první jsou ti, co se poctivě snaží o porozumění, mají soucítění a chtějí se „umění diskuze“ naučit. Ti jsou mně osobně nejmilejší, bývá s nimi příjemná diskuze a hlavně bez konfliktů.
Pak tu jsou ti, co jim „naděleno“ nebylo a zároveň tak trochu postrádají úctu k názorům druhých lidí, dost možná postrádají i úctu k lidem obecně. S těmi se dostat do střetu jde ve vteřině.
No a ta nejtíživější a zároveň nejmenší skupinka – to jsou ti, co používají diskuze k vylití si svých vlastních negativních emocí na ostatní účastníky, zneužívají anonymního vyjádření k urážkám, slovnímu napadání a hanlivým výrazům. O úctě se zmiňovat nemusím, ta viditelně chybí…

Cílem těchto stránek je poskytnout prostor, kde se mohou setkávat naprosto různí lidé, mohou spolu sdílet své radost i starosti, mohou si pomáhat a vzájemně se podporovat, a v neposlední řadě spolu mohou diskutovat – tzn. vyměňovat si své názory, postřehy, vlastní zkušenosti.

Jak tedy „správně“ diskutovat? Pokusím se zformulovat a shrnout několik základních pravidel tak, aby byla stručná a srozumitelná všem.

  • S úctou
    Účast v diskuzi vyžaduje úctu, to se týká nejen diskuze, ale samozřejmě i jakéhokoli dialogu, jedná se o úctu k pravdě a o úctu k druhým lidem a jejich názorům.
    Ten, kdo diskutuje, není nepřítel. Při hledání pravdy to může být partner, při hledání východiska z tíživé situace to může být rádce, to samozřejmě záleží na tématu diskuze.

  • S porozuměním
    Chceš-li se účastnit diskuze, je na místě porozumění, snaž se porozumět danému tématu/problému z druhé strany, zkus získat pohled pisatele/pisatelky – sebe přece nepotřebuješ přesvědčovat.

  • S rozmyslem
    Nejdřív si vše promysli, nech si projít hlavou, dej si čas, svou odpověď si můžeš rozmyslet. Tvé sdělení by mělo být stručné, věcné a srozumitelné – neplýtvej časem ostatních.

  • S respektem
    Vyvaruj se ve svých sděleních ironických poznámek, poučování partnerů v diskuzi, na nikoho neútoč, neobtěžuj a hlavně – nikomu nevnucuj svůj názor. Nemáš „patent“ na „jediný možný“ úhel pohledu (rozuměj – jediný správný, jediný logický atd.). Respektuj jiný názor. Tzv. černobílé vidění se do diskuze nehodí.

  • S tématem
    Drž se daného tématu. Neodbočuj od tématu diskuze a neodváděj pozornost někam jinam.

………………………………………………………………………..

Odpovědět na otázku, jestli spolu umíme diskutovat, si musí každý sám.
To za nikoho udělat nemohu a ani neumím …

Na závěr bych ráda uvedla jeden citát. Vyslovil ho Napoleon Bonaparte a já se s ním umím ztotožnit, resp. souhlasím s ním:
„Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojený.“

Napsal/a: redakce (Helena)

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (50 vyjádření)

  • Padmé

    Ach tak, já myslela, že se vyjadřuješ k příspěvku (Umění diskuze). Tak to promiň.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Padmé, ty dva dny jsem uvedla jen jako příklad a netvrdím, že je návodem pro sterilní diskuzi. Jen jsem napsala svůj názor na to, jaká diskuze je mi bližší. To je právě to – psát a mluvit je něco jiného…
    Prostě jsem jen napsala svůj názor na diskuzi jako takovou, jakoukoli. Diskuze je tématem tohoto článku.
    A skutečně se mě nikdo nijak nedotkl, nevím proč a čím…

  • Padmé

    Ivčo, ten článeček Ti neříká, že něco máš nebo musíš dělat. Tvoje reakce mi připadá (působí na mě dojmem) jako od člověka, kterého se něčím dotkli… Nikde jsem nenašla zmínku o tom, že máš dva dny přemýšlet nad svou odpovědí, stejně tak jako jsem nenašla žádné „pokyny“ ke „sterilní“ diskuzi.
    Článek je o zdvořilé výměně názorů a o slušné diskuzi – nic víc a nic míň. Nenabádá k přikyvování, píše se tam o tom, jak zdvořile a slušně vyjádřit odlišný názor.

    Článek byl „namířen“ na malé procento diskutujících nezdvořile, netolerantně a hrubě.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Je to zajímavý článek, sice krátký, seč poučný:-)
    Nicméně na mě působí dojmem, jak se správně chovat, jak vést diskuze nicneříkající apod. (nemyslím to nijak ve zlém, jen dojem).
    Osobně mám raději diskuze, které něco říkají, debatují, sejdou se tam lidé různých názorů atd. V podstatě tu tady tuším vyjádřila Peťka – mrtvá diskuze, kde všichni přikyvují je „o ničem“ diskuze a nic nevnáší a nepřináší.
    Emotivně pojatá diskuze s různými názory, i kdyby byly jen dva ty názory, je zajímavá a mnohdy člověka donutí přemýšlet o tématu atd., dozvím se něco nového, a pak je na mě, zda to prostuduji anebo nebudu souhlasit. A pokud je vedená tato emotivní diskuze bez urážek, osočování, ponižování či sprostých slov, tak v ní nevidím nic špatného.I když je „akční“.
    Osobně jsem emotivní typ, ale nenadávám sprostě atd. Ne vždy se mi daří pochopit druhého v diskuzi, pak musím opakovaně pročítat „mezi řádky“.Ale pokud mám první dojem třeba jiný, tak jej napíšu a v další diskuzi jsem ochotná jej změnit, pokud jsou pro mě dostatečné argumenty, nebo ne třeba úplně, ale alespoň částečně atd..
    Pokud bych dva dny přemýšlela nad tím, co odpovím, co napíšu, ztrácí to smysl. Pokud nebudu sprostá, vyčítavá atd., tak nevidím nic špatného na první reakci.Psát něco v neutrální zoně, abych se neodlišovala…Buď souhlasím nebo souhlasím, jsem svobodný člověk a mám právo diskutovat a měnit názory…
    Ono je velice těžké něco psát, je to umění, určitě je lepší něco říci a hned zareagovat v půli věty, takto při psaní to nelze.

  • Anonymní

    Danniello, děkuji za Tvůj příspěvek – ta Tvá upřímná sebekritika je odzbrojující.:-) Jinak s Tebou souhlasím – vyjádřit slovně to, co člověk cítí, je někdy hodně těžké, jsem si toho vědoma.

    Virenko, myslím si, že na těchto stránkách je vítaný každý, kdo má dobré srdce a vlídnou duši, každý, kdo hledá radu a pomoc, každý, kdo je ochoten podat pomocnou ruku… a to bych mohla pokračovat dál a dál.:-)))

  • Anonymní

    Corino, jsem ráda, že víš, jak jsem to myslela.:-)))
    To byl jen návrh, kde se nejlépe, nejsnadněji a celkem bezpečně můžeš zúčastnit diskuze, seznámit s ostatními, okouknout, jak diskutují ostatní a zapojit se.
    VD jsou Ti samozřejmě „k dispozici“ úplně celé.:-))))
    Také ráda pročítám příspěvky, články a diskuze. Bývá to velmi velmi zajímavé a mnohdy i poučné.:-)

  • Hele Helčo :-), to jsi mi hodně omezila pobyt na VD :-))). Né, já vím, jak jsi to myslela, určitě dobře, jakoby jsi mě chtěla uchránit od toho zlého. ( děkuju za radu). Já ráda sleduji i diskuze, ke kterým třeba nemám absolutně vůbec žádné vědomosti, třeba očkování, ale jak jsi napsala doznání – snad ano. Vždycky jsem byla upřímná, ale nikdy jsem se neuměla hádat. Ani se nechci hádat a pořád mám tendence někoho chránit. Takže se nechtě dostanu do konfliktu, aniž bych o to nějak stála. Líbila se mi věta od Danielky, ta poslední, no, já bych se takto písemně nikdy neprojevila 🙂
    Myslím, že i podle odpovědí a příspěvků lze tak trochu charakter člověka poodhalit, byť jsme některé inkognito. A taky se tu dají najít kamarádky….

  • Virenka

    Daniello, kápla jsi mi do noty s tím zkracováním. To přesně je jeden moment. Já vím, že napsat něco srozumitelně mi zabírá víc místa než to tak říct (tam je dikce, výraz tváře…), ale v rychlosti a snaze o stručnost mi hlavně poslední měsíc leccos uniklo. Narazila jsem ale na limity sebe sama, protože prostě neumím líp. A o to mi jde. Každému není dáno stejně, jak psala Helena. Pokud se však přiměřeně snaží a přesto dosahuje svých diskuzních limitů, neměl by se tady cítit nechtěný nebo trpěný.

    Ale už jsem pochopila, že nikdo, a už vůbec ne Helena, takto svoje příspěvky tady nemyslel. A napsali jsme to už asi dost jasně, aby každý chápal, že jde o slušnost a respekt. Heleno, pevně doufám, že jsi ani v mých slovech neviděla nějakou výtku nebo útok, já ve snaze formulovat pociťovaný rozpor psala míň srozumitelně a jako výtku jsem nemyslela nic z toho.

  • Danniella

    Ještě trocha sebekritiky: dost často na VD nahlížím a občas mám potřebu se k něčemu vyjádřit, ale není moc času. S dítětem za krkem se člověku opravdu stává, že něco nevyjádří přesně nebo to zkrátí natolik, že to ostatní nepochopí. Přijde mi, že většina neshod tady plyne spíš z tohoto. Lidi, kteří mají nutkání záměrně rýpat a popichovat, nechápu. Ale doma, neviditelní, se cítí hrozně silní, takže si to můžou dovolit.
    Sama sebe řadím mezi ty, kteří emoce moc vyjádřit neumí, jak už jsem psala. Jako dítě jsem se pohybovala v prostředí, kde se emoce moc nevyplácelo dávat najevo, asi to na mně zanechalo následky.
    Také se neúčastním diskuzí na jiných serverech, až na výjimky spíš technického rázu. Tady se cítím dobře i s tou trochou adrenalinu. Taky preferuji neobratnou upřímnost „slušnou“ před naprostou uhlazeností a nicneříkající korektní diplomacií.

  • Anonymní

    Lien, vysvětlila jsi to dobře = srozumitelně.
    Asi máš na mysli to stejné, co jsem měla na mysli já větou:
    Tzv. černobílé vidění se do diskuze nehodí.
    To je skupinka lidí, kteří jsou přesvědčení o té své pravdě a jinou možnost nepřipouštějí… v tomto případě asi diskuze (ve smyslu výměna názorů, postojů, myšlenek) není možná… 🙂 Lien, myslím, že máš pravdu.

  • Lien

    No snad jen, on i slušný být může, ale prostě má názor vyhraněný, nepřipouštějící jiný náhled, ten ale podá tak, jakoby diskusi připouštěl. Kdežto ten druhý se může i hádat, ale je otevřený jinému úhlu pohledu. Podle pravidel, by ten první byl vyhledávaným společníkem do rozhovorů a ten druhý by se měl naučit jak se bavit. Pro mě je ale lepší diskutovat s tím druhým případem. No, tak teď jsem to asi ještě víc zamotala. Prostě neznamená to, že člověk, který umí diskutovat není slušný, to ne.

  • Lien

    Ano, tak to myslím, jsem ráda, že jsem to napsala pochopitelně.

  • Anonymní

    Lien, zrovna jsem psala Corině, takže jsem se s Tvým příspěvkem minula – chtěla bych se ujistit, že jsem to pochopila správně – máš na mysli asi toto:
    raději si do diskuze vybereš člověka, který je „živý“ se vším všudy (upřímný, slušný, otevřený a třeba i prudký nebo ostrý a nevadí, když v jeho projevu budou chyby nebo budou věty kostrbaté) než toho, kdo slušnost pouze předstírá (tedy Ty si myslíš, že takový není, na Tebe působí dojmem, že se jenom do něčeho nutí)?
    Žádnou při ani výtku z Tvého příspěvku necítím, beru to jako téma k zamyšlení a k možné diskuzi. 🙂

  • Anonymní

    Corino, děkuji za Tvůj upřímný příspěvek – když jsem si ho pročítala, zapůsobilo to na mě jako „doznání“.:-) Corino, nejde o to, aby všichni, kdo diskutují, byli dokonalí a inteligentní… a je nad slunce jasné, že nemůžou všichni psát – umíš si to představit? Že by všichni návštěvníci VD psali?
    Právě proto, že jsme každý jiný/každá jiná, je to tady tak hezké, příjemné a pestré. A je dobře, že se Ti tu líbí a že sem ráda chodíš.
    Pokud se velmi ráda zapojuješ do diskuzí, asi by pro Tebe bylo vhodné (ber to, prosím, jen jako můj osobní názor), kdyby sis vždycky po sobě svůj příspěvek před odesláním do diskuze ještě jednou přečetla – aby ses přesvědčila o tom, že jsi tam nenapsala něco, co jsi nechtěla. Vybírej si raději „bezpečnější“ prostor – doporučuji diskutárnu nebo ev. Tam-Tam. Vybírej si téma, o kterém něco víš, které je Ti blízké, ke kterému máš co říct.

    Corino, náruč VD je otevřená a široká. :-)))
    A pamatuj: „nikdo není dokonalý“. 🙂

  • Lien

    Chtěla bych ještě napsat, že je pěkné dodržovat pravidla diskuse, ale já osobně mám raději člověka, který není bravurní diskutér, ale je lidský. Z některých příspěvků na mě přímo čpí urputná snaha nikoho neurazit, napsat to nenapadnutelně a dál si pěkně myslet svoje. To jsem mnohem raději za nějaké to ostřejší slůvko, ale s vědomím, že ten druhý o tom přemýšlí a že se ho to dotýká. Těžko se to vysvětluje, co chci napsat. Tak se pokusím jednou větou to shrnout. Člověk může perfektně dodržovat všechna pravidla diskuse, psát informovaně a věcně, nikoho neurážet, ale mě je milejší ten, kdo slušný, uctivý a lidský (nenapadlo mě vhodnější slovo) skutečně JE, ať je jeho písemný projev jakkoli nedokonalý. A musím napsat, že jsem tady na VD takového človíčka skutečně objevila a možná??, že i víc než jednoho.

    Heleno, asi to s tvým článkem tolik nesouvisí, jen jsem měla potřebu to napsat. Nevedu tím s tebou při, kdyby to tak náhodou vyznělo.

  • Ahoj Helenko, ty jsi ale napsala moc zajímavý článek :-). Za sebe můžu sebekriticky říct, že nejsem ani hodná, ani slušná ani inteligentní. Ale velmi ráda se zapojuji, když je čas, chuť a mám co napsat. Žádná spisovatelka nejsem, abych psala příběhy, umím se vyjádřit jen soukromě (aspoň doufám), ne v davu. Píšeš, že by jsi chtěla, resp. přála by sis, aby si tvůj příspěvek přečetly ty, kterých se to týká. Dokonce tu padly i jména, kterých se to netýká. Věřím tomu, že ony, i já, si příspěvek přečtou, ale ne každá se k tomu vyjádří. Ať ta hodná nebo ta zlá, co se jen hádá a přesvědčuje argumenty o své pravdě. Jedinými stránkami, kde chodím, jsou právě VD. Diskutovat neumím a ani se nehodnotím, do jaké kategorie spadám já a ani bych to vědět nechtěla. Raději ne. Vždycky se najde v určitém spolku lidí někdo, kdo prudí, kdo to vyvolává, kdo se snaží situaci ustát, atd..víš, já bych tolikrát chtěla něco říct, ale nemůžu, nejde mi to..v hlavě mám milion myšlenek, ale díky své povaze je málokdy vyřknu. Možná by nebylo naškodu „udělit“ pár rad i takovým, jako jsem já. Nebát se vyslovit svůj názor…

  • Anonymní

    Peťko, moc děkuji za Tvůj příspěvek, jsem ráda, že jsi ho dopsala a těší mě, že jsi ho poslala.
    Můj záměr: chtěla jsem ve svém příspěvku sdělit své myšlenky, tzv. co se mi honí hlavou; zároveň jsem nechtěla, aby to bylo dlouhé, tedy jsem se snažila to co nejvíc „krátit“; moc jsem si přála, aby bylo zřejmé, že mám tyto stránky ráda, často je navštěvuji a zdejších „obyvatel“ si cením – toliko můj úvodní odstaveček.:-)

    No a teď „pitva“: největší zájem vzbudil bod „s porozuměním“ a „s rozmyslem“, pokusím se sdělit/popsat, jak jsem při psaní článku uvažovala. „S porozuměním“ – všimla jsem si a Vy určitě také, že občas v některých diskuzích dochází k tomu, že ten, kdo odpovídá/píše, vůbec nebere v potaz pohled tázajícího – jeho situaci – jeho možnosti. Můj pohled asi nebude úplně standardní, ale mínila jsem to tak, že se dá slovem povzbudit, slovem pohladit, sdělit svůj názor tak, aby byl „ušit“ na míru tomu, kdo potřebuje radu či pomoc. Prostě aby to pro dotyčného bylo použitelné. Samozřejmě mohu a měla bych sdělit svůj názor – upřímně a otevřeně – jen mohu, pokud chci, pokud mám zájem, sdělit to takovou formou, aby byla pro druhou stranu lépe „stravitelná“. Přiblížit se svým vnímáním tomu druhému, snažit se pochopit, proč jedná tak, jak právě jedná, vcítit se do jeho postoje a to brát jako výchozí bod – nebrat jako výchozí bod můj názor a můj postoj. A tento výchozí bod (druhé strany) se snažit obohatit svým vlastním názorem, pohledem, myšlenkou. Myslím si, že nelze „navléci“ dospělého člověka „do mých šatů“ (obrazně – nepřevezme ode mě bezduše pár vět, nemá mé životní zkušenosti a nemáme stejné reakce), spíš vidím cestičku v tom, když někdo požádá o pomoc, radu, názor – ušít mu „šaty na míru“ – podle jeho potřeb. Když někomu napíšu „děláš to blbě“ nebo „jsi úplně mimo“, ničeho nedocílím, druhou stranu urazím a tím si „zavřu dveře“. Existuje spousta možností, jak citlivě reagovat, podstatné je téma, někde se můžeme „rozjet“ (příklad-téma: líčení) a někde je lépe „našlapovat po špičkách“ (téma: rozvod).
    Nu a s tím rozmyslem – to bylo míněno tak, že pokud cítím, jak se mi zrychluje dech, srdce mi buší, že slyším vlastní tep a jsem jen krůček od toho, abych „natvrdlého“ diskutujícího poslala „do háje“, je lépe se od počítače zvednout, udělat si něco k pití, naházet prádlo do pračky … a pak se na VD vrátit. Myslím si, že každý má tu hranici jinde, někdo vydrží hodně, jiný méně, to si musí zhodnotit každý sám za sebe. Stejně tak jsem přesvědčená o tom, že každý sám na sobě vycítí a bezpečně pozná, kdy je „ZA“ tou pomyslnou hranici, kdy má tzv. „dost“. Ono se to dá poznat a vycítit. Byla jsem „divákem“ v jedné bouřlivé diskuzi, která se tak trochu nepovedla a přesně jsem dokázala odhadnout okamžik, ve kterém se to „zvrhlo“ a v tu chvíli, kdybych měla moc, bych dotyčného cholerika „vytáhla“ od počítače – a pak následovalo už jen napadání, urážení, hanlivé výrazy… prostě jsem se nespletla…
    Neměla jsem na mysli běžné diskuze a běžná témata (takový ten denní chod VD, cca 90-95%), to bylo míněno na ojedinělé střety či vyjímečně bouřlivé diskuze, kde padala hrubá slova a urážky. Mé vyjádření směřovalo tam, kde to opravdu nebylo pěkné. Ne tam, kde to funguje a běží jako po drátkách.
    A závěrem – můj příspěvek/článek není žádné dogma, ať si z toho každý vezme, co uzná za vhodné, co se mu hodí, co se mu zamlouvá. Má-li někdo zájem si nad něčím popřemýšlet, ať tak učiní. A nemá-li zájem, může si překliknout jinam. 🙂
    Uff. Snad je ten můj dlouhatananánský dovětek srozumitelný.

  • Virenka

    Heleno, pane jo, to to buchlo 🙂 Já si o pochvalu opravdu neříkala… Za tvůj osobní pohled moc děkuju, ano, myslela jsem si, že článek není cílen na většinu zde diskutujících, protože naštěstí tady na VD je těch posledních skupin vážně citelná menšina.
    Ale asi se mě týká, když jsem se pokoušela tak kostrbatě formulovat odpověď a stejně si myslím, že se mi to úplně nepodařilo. Taky jsem parkrát mazala, jako Peťka, s kterou se asi pokoušíme pojmenovat podobný pocit.

    Daniello, jasně, věcná diskuze by racionální být mohla. Asi jsem spíš než emotivní měla použít slovo spontánní, to by bylo blíž. No nic, snad se trochu chápeme 🙂 Heleno, za článek děkuju, určitě se mě týkal, protože jsem o tom dost popřemýšlela a jsem zase o chlup radši, že jsem kdysi o tohle fórum zavadila.

  • Danniella

    Virenko, je dobře, že to tady zaznělo. Já o sobě např. vím, že mám sklon ke strohému vyjadřování, takže někdy můj psaný projev působí méně emotivně, než jak to cítím. Někdy je to nepříjemné, obzvláště když se chci vyjádřit k něčemu osobnímu.
    Na druhou stranu si myslím, že když jde o diskuzi věcnou, měla by racionální stránka nad emotivní převažovat. Vybavím si samozřejmě třeba naši „debatu“ o přirozeném porodu. Z mého pohledu nikdo nikoho neurazil ani nebyl neslušný, přestože naše názory nebyly stejné a někdy argumenty doslova svištěly vzduchem.

  • Peťka

    Heleno, chtěla jsem reagovat na tento článek už včera, ale vždy jsem svůj příspěvek smazala ještě před odesláním.

    Tak pěkný a zajímavý článek jsem už dlouho nečetla.
    Je z něho cítit snaha o pochopení, při psaní jsi jistě hodně přemýšlela, jak vše popsat co nejpochopitelněji.
    Souhlasím s tím co jsi napsala.

    Přemýšlela jsem ale hodně i o tom, co napsala Virenka. A i takto to cítím.
    Určitě je vhodné při diskuzích zachovávat slušnost, je vhodné se alespoň krátce zamyslet nad tím, co nám svým textem chtěl ten či onen člověk říct. Na tom se myslím shodneme. Zároveň je správné napsat svůj názor i když je opačný. Ne za každou cenu hledat ta sebekrásnější slovíčka, jen aby to „znělo“. Umění diskuze není dáno každému, navíc jen při psané formě je to věc opravdu nelehká. Při mluvě využíváme nejen verbální, ale i neverbální komunikaci, což přes písmenka prostě nejde.

    Emoce, upřímnost, pochopení, autenticita projevu a vše co k tomu patří dělají myslím VD právě tím, co jsou. Osobně mi nijak nevadí i mírně vyhrocené diskuze. Myslím, že tak to má být, pokud se zachová ta slušnost a tolerance.
    A i ta druhá stránka, ta zpětná vazba, to je to, čím diskuze žije. Tam kde je x příspěvků, kde všichni píší jedno a to samé, je mrtvá diskuze. A ani ten, kdo ji zakládal si neodnese tolik, jako při zdravě rozjeté diskuzi.

    Za sebe to cítím tak. Že ano, napíšu svůj názor, ale pokud bych měla u všech příspěvků dlouho přemýšlet, zda napsat to, či ono, pak opravdu unikne ten okamžik, ten odpočinek od všeho co nás štve a tíží. Asi to nedokážu vyjádřit přesně, tak jak to myslím. A právě zde narážím na moji první větu. Už včera jsem nemohla příspěvek k článku dopsat, protože jsem měla pocit, že je tak moc zmatený a nepochopitelný. A v závěru píšu, že nechci dlouho přemýšlet, to je opravdu logika, že?

    Takže ještě jednou. Helenko, článek se mi líbí a posílám 5bodů. 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist