Musím se vám svěřit, co se mi přihodilo. Postihla mě nová posedlost zvaná tvoření. Dalo by se to nazvat až obsesí. Možná si teď někteří/ré z vás ťukají na čelo a mávají rukou. Nebo snad souhlasně pokyvujete hlavou? Znáte to? „Trpíte“ něčím podobným?
Začalo to u mě vcelku nenápadně před nějakým půl druhým rokem… Nesměle jsem v obchodech okukovala barvy na sklo, až jsem je jednoho dne s pevným odhodláním vhodila do svého nákupního košíku. Během několika dní jsme měli okna i prosklené plochy dveří oblepené nejrůznějšími obrázky. V průběhu roku jsem měnila podzimní výzdobu oken za vánoční, pak zas za jarní. Postavičky z dětských večerníčků už nebylo v pokojíčku kam lepit. Postupně jsem obrázky začala obdarovávat své blízké, na občasné kafíčkové návštěvy svých kamarádek s dětmi přinášela místo sušenek ke kafi Máju, Rumcajse nebo Pata a Mata. Moji večerníčci visí už i na oknech v čekárně naší dětské paní doktorky. Obrázky se pro mě staly příjemným trávením času. Jakýkoli časopis prohlížím, většinu obrázků si už pro sebe vyhodnocuji, jestli by se daly nebo nedaly obkreslit a použít jako další šablonky pro výzdobu. Sama bohužel nejsem natolik výtvarně zdatná, abych si předlohy namalovala vlastními silami.
Taky mám jeden nový poznatek. Pokud budete chtít svoji výzdobu zase někdy v budoucnu použít, uchovávejte si obrázky tak, že je nalepíte opět na nějakou fólii. Jednotlivé fólie s obrázky klidně můžete klást na sebe, ale nikdy by neměly přijít k sobě obrázky ze dvou fólií. Slepí se totiž k sobě a horko těžko je od sebe dostanete. Lépe řečeno – spíš se s nimi rozlučte. A stejně dopadnete, pokud obrázky překryjete papírem v domnění, že uchráníte obrázky, aby se vám nalepily na protější fólii. Z vlastní zkušenosti vám řeknu, že kuchyňský papír se do gelových obrázků (i když byly dávno zaschlé) zapracoval stejně dobře jako písek do žvýkačky. A zkuste ho dostat ven… Nemožné. Ale pozitivní je, že si můžete namalovat obrázky nové a lepší. Třeba parádně vystínované… 🙂
O dalším koníčku, který mě naprosto pohltil, jsem psala téměř před rokem v článku Digiscrap a já. Je pravda, že se v této technice nevzdělávám systematicky, ale spíš nárazově a vcelku nenásilně. Díky představě, jak by výsledné dílko mělo vypadat, postupně objevuji nové funkce počítačového programu, kterými nakonec docílím svého. Díky tomu můžu potěšit své blízké originálním velikonočním nebo narozeninovým přáníčkem a samozřejmě stejně jako loni i nástěnným kalendářem a PFkem. Sem tam postahuju do zásoby a pro inspiraci nové kity (takové ty věcičky, kterými „normální“ scrapařky vyzdobují stránky svých fotoalb, jako stužky, mašličky, knoflíčky, peříčka, kytičky, zvířátka, barevné papíry, texty, atd.). Výhodu oproti běžnému scrapbookingu spatřuji v tom, že nejsem upatlaná od lepidla a všechny ty „úžasné nesmysly“ nejsou poskládané v krabici, ale v počítači. A pokud rádi fotíte a následně upravujete své fotky v PC, určitě jste na mé straně a moji vášeň zvanou digitální scrapbooking pochopíte. Vždyť ta nádhera pak za to stojí, no řekněte… Teda když se to umí. A to si zatím ještě netroufám tvrdit. Ale nadšení si vzít nenechám a počkejte zase za rok! 🙂
Poslední z posedlostí (snad poslední 🙂 ) naplno propukla letos na podzim, kdy jsem jela s prckem na dovolenou. Hlavní činností na téhle aktivní dovolené bylo plavání s dětmi a večery byly věnovány tvořivým rukám dospěláků. Malovali jsme na textil, savovali, korálkovali a ubrouskovou metodou zdobili, co se dalo. Musím říct, že dekupáž mě oslovila, ale ještě o něco víc malování na textil. Takže pokud hledáte nějaký originální a vcelku rychlý nápad na dáreček pro děti, manžela nebo babičku, kupte obyčejné jednobarevné tričko a malujte nebo savujte nebo obojí dohromady. A pokud neumíte malovat, nebojte se. Inspirace leží všude okolo a zejména na internetu. Stačí vybrat tu správnou šablonu, obkreslit na tvrdý papír nebo lépe tvrdou fólii a vystříhnout. Malovat můžete buď klasickým štětečkem nebo ťupkáním barvy houbičkou. Praní se bát nemusíte, při běžném praní naruby na 40°C obrázky nezmizí, jen je nutné je opět zafixovat žehličkou.
A pokud máte odpor k nůžkám, můžete v případě savování použít coby šablonu cokoli, co máte po ruce. Já jsem využila část umělé kytky čekající na přesun do popelnice, lístky zatěžkala kamínky, zbytek trička různě nařasila a pak už jen rozprašovačem stříkala na přední díl trička Savo perex. Důležité je hlavně předem tričko vypodložit starými novinami, abyste neměli stejný vzor vysavovaný i na zádech. 🙂 A samozřejmě zakrýt plochy, které chcete ponechat v původní barvě. Savo dělá svoji práci vcelku rychle a tak během chviličky můžete již odstrojené tričko bez šablon, novin a lepenky namočit do vlažné vody. Další kontury textilní barvou či nápisy zvládne každý i nezkušený a začínající malíř. Žilkování na listech, obtažení nerovných (třeba i nepovedených) obrysů obrázků, retušování kaněk, které se ocitly i tam, kde jste s nimi vůbec nepočítali,… Fantazii se meze nekladou a nemusíte malovat jen trička, ale můžete tímto způsobem originálně zpestřit obyčejnou mikinu, pyžámko, sáček na bačkory, kapsář na zeď nebo mikulášskou punčochu… 🙂
Přeju všem stejně „postiženým“ jako já chápavé okolí. Všem, které jsem tímto navnadila a chystáte se některou z technik vyzkoušet, ať se dílo podaří a ať vás tvoření baví. A pokud máte kolem sebe i nějaké malé šikovné pomocníky, určitě rádi přiloží ruku k dílu. A obdarovaným přeju hodně radosti z originálních dárků.
A budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti a nápady!!!
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
obrázky na okno jsme také jednou dobu dělali, a tričky jsem zatím nezkoušela..ale v plánu mám… 😀
Jo nalepovací,kreslené obrázky na okna,ty jsme také měli,syn je dostal už hotové,jen jsme je naůepili na okno.Moc se mi to líbilo do doby,kdy jsem to nějak z toho skla nemohla dostat.Máme okna na stranu,tak že nám na něj v létě pere celé odpoledne až do západu sluníčko.Obrázka tím ztratili i tvar a normálně se místama jako připekli.Nakonec jsem odlámané kousky ze skla dostala,ale dalo mi to sakra práci.
Hledajíc šablonu na zajíce jsem se začetla do těchto řádků a moc za ně dík. Já myslela, že nejsem s tím mým neustálým „vytvářením“ normální. Nejsem výtvarně nadaná, ale ručičky mám nenechavé co by pořád něco dělaly a v hlavě věčně něco v plánu. Taky pracuji s lidmi a tohle je bezva kompenzace. A ještě si myslím, že tyhle posedlosti pomohou člověku, když je „na dně“, když je mu moc smutno, třeba, když mu odešel někdo koho měl moc rád. Prostě, jde a myslí na to „tvoření“ a z hotového dílka má radost.A pak další, když ho daruje. A společné chvíle při činnosti s dětmi jsou vůbec nenahraditelné. Tak se směju a jdem s dcerou na toho zajíce.
ty jo holky, jak to tak čtu tady, hned mám chuť jít a něco udělat:)…když jsem byla ještě na základce a střední, tak jsem taky hodně pletla a taky háčkovala a taky občas kreslila a taky občas šila vci na sebe…a taky mám občas touhu se k tomu vrátit, ale jednak není při malej a škole čas a jednak jsem ten typický blíženec, který u ničeho pořádně nevydrží, resp. rozdělá tak 10 věcí a dokončí je tak za rok:))
a tak teda tvoření zdar a mějte z těch všech vyorbených věcí radost:)
Kukačko, jo, jo, na Fléru jsem:).. ale vyžívám:) se i ve spoustě dalších záležitostech, necelý rok zpátky jsme se přestěhovali do hodně starého domku na kopci:).. dlouho jsme ho spravovali, pak jsme se nastěhovali a dál spravujeme, takže si to dovedete představit:), ale zase je tu spousta prostoru na tvoření.. nové závěsy, výzdoba oken, chystám se na houpací síť na zahradu.. a tak:)… od přestěhování nemáme net, nic tu pořádně nefunguje.. tak noci trávím tvořením.. ale už 2 měsíce čekáme na pevné připojení, tak snad se zadaří a my se dočkáme.. jen doufám, že se pak odtrhnu od netu k tvoření:)
Ty jo to je moc hezké. Já taky barvičkovala, ale je velká spotřeba barev a dříve drahé. Nyní vyšívám a do toho jsem tak „zažraná“, že někdy vyšívám i do půl 11 večer ale zato ráno ty oči… Je to hezké, když se někdo něčemu věnuje.
TAk to jsem ráda :))
Doufám, že budu pak aspoň ta tvořivá babička (sice nenapletu vnoučkům svetry – jehlice mě nikdy moc nebraly, narozdíl od mamky, která plete nádherně) – ale aspoň budeme vyrábět něco méně tradičního 🙂 Na tu savovou techniku se určitě nechám ukecat. Před pár lety na táboře, kde jsem byla vařit dětem, jsem si obatikovala své první triko – a měla jsem z něho málem větší radost než ta děcka :))
Tož všem „tvořičům“ zdar dílu! 🙂
Ájíku, to si piš, že se počítají i zahrady 😉 Taky se na tuto další činnost těším, ale to si ještě chvíli počkám… 😉
jaholko, to je skvělé, že v „tom“ nejsem sama… Každá „postižená“ duše dobrá… 😉
Kukačko, myslím, že přímo paní Brýdová to nepořádá, ale nějaká vazba tam je. Vím, že ohledně šablon na malování a savovku tam její jméno padalo… Ale nerada bych kecala, možná to je „její“…
Jaholko, a nemáš své výrobky náhodou na Fleru?
Babofko, takto „postižená“ jsem taky – poslední dobou vede hlavně korálkování, dál focení a úprava fotek ve photoshopu, občas ta savovka nebo ťupkání textilních barev přes šablonu houbičkou… A nebyla jsi náhodou na té dovolené, jak pořádá paní Brýdová? Taky si plánuju, že bych na ni jela – snad toto léto.
Jé.. tak „to“ mám také:).. bohužel je to absolutně neléčitelné:)
Tak poslední léta je za mnou vidět aspoň zahrada… to se taky počítá, ne? :)))
No, já dřív svůj volný čas dělila mezi pletení / háčkování / drhání / šití a četbu. Dnes mi hodně času zabírá PC… Ale tam už taky občas něco tvořím (momentálně buduju – jestli se to dá tak nazvat – manžovy stránky; je to tak trochu partyzánská práce, manža se zprvu trošku bránil – ostatně prvnímu mobilu taky…. Stránky holčiček musejí počkat. Zatím.)
babofko, to savované oblečení vypadá jak z butiku. Bezva nápad.
Jarmuschko, nám tohle ve škole neříkali, ale je fakt, že když jsem začala učit, tak jsem pak doma po večerech lepila mozaiky z úplně titěrných papírků a byla to opravdu úžasná relaxace.
Teď si svoje tvořivé touhy vybíjím tady 🙂 na víc mi už pak nezbývá čas, ale nijak zvlášť mě to nežere 😉
Jarmuschko, je pravda, že mě ta touha po ručních pracech vzala na mateřské, když jsem měla pocit, že úklid, vaření, přebalování, atd. je práce od nevidim do nevidim a nikde není za mnou vlastně nic hmatatelného vidět. Takže rozhodně ve škole nekecali… 🙂
Pomněnko, dobře, žes to zmínila, v článku jsem opravdu techniku malování barvami na sklo na tvrdou fólii nezmiňovala, ale je takto namalován obrázek rodiny Rumcajsových. Namalovala jsem původně 2 stejné a jeden totálně zničila a roztrhala ve snaze dostat ho dolů z tvrdé fólie, než mi to došlo… 🙂 Druhý visí malému v pokojíčku na zdi a vypadá to dobře. Tahle fotka pochází z doby před nalepením. Jinak sousedka má touto technikou (na tvrdé fólii) také vyzdobený dětský pokojíček. Nějaké postavičky (tuším hrošíky) na zdi a nad postýlkou „poházená“ velká ozdobná písmena tvořící synkovo jméno. A ty závěsné kolotoče, jsou prima nápad. Uvažovala jsem o něčem podobném zavěšeném na stropním světle. Ale není pořád čas!!! 🙂
Tvoření zdar!!!
Viď?? Jen kde na to vzít – čas i peníze. Dneska fakt s internetem člověk nemůže sedět a nic nedělat.
Nemluvě o vánočním zdobení – adventní věnec, svícen, něco nad dveře….
No jo, pedig…
Já byla na kurzu pletení z proutí, mám doma dvě ošatky.
Dneska mi zas přišly do ruky, když jsem hledala něco na ořechy, co zas manža posbíral, když ještě hrabal listí.
Já mám pocit, že je toho tak moc, tolik možností, co by člověk mohl dělat….
Ach jo…
Jo jo, podej tvoření PRST a chytí tě za celou abecedu….
Také jsem začínala barvama na sklo – ovšem ne slupovacíme, ale vypalovacíma (dekorace hrnečků, skleniček, obecně použitelné na sklo, keramiku, dřevo…). Pak jsem přešla ke slupovačkám. K těm mám ještě tip, který v článku myslím není zmíněn (snad mi to neuniklo) – namalovat obrázek na tvrdou průhlednou kancelářskou folii (takové, jakos e dávají jako přední strana nějakých brožur, skoro tvrdé tak, jako umělá hmota), pak vystříhnout a navázat na vlasec – měli jsme takhle doma na velikonoce na oknech uprostřed zavěšené jarní a velikonoční motivy (pod sebou 4 ptáčky, nebo na střídačku mrkev, zajíc, mrkev, zajíc), na světlech v obýváku zas kuřátka nebo něco takového. Vypadá to moc hezky, i jsem tak dělala „kolotoče“ nad postýlku, takové perpetum.
Pak přišlo ubrouskování, oubrouskovala jsem krabice od bot na některé hračky pro Tomíka.
Po dekupáži jsem objevila korálkování – to je panečku teprve mor, zloděj času a největší zloděj místa v pidibytě ze všech vícejmenovaných koníčků. Především tím, že korálkování se dá i nosit, použít ke všemu možnému i nemožnému. Od něj pomaličku přecházím k drátkování, ale to jen tak na okraj.
Mezi zápalem pro korálkování mě nadchlo i malování akrylovýma barvama – na plátno, na dřevo (houpačka pro kluky není jen fádně přírodní dřevo, ae má obrázek, v pokojíčku nejsou jen koupené obrázky, ale i malované…).
V létě jsem zkusila i pletení z pedigu, ale pro jistotu k tomu nechci přičichnout moc, protože i to by mě bavilo, takže radši do toho nejdu.
Už takhle mi to „tvoření“ zabírá dost místa, o které tady v pidibytě bojujeme, navíc není ani čas to všechno praktikovat, takže nebudu „rozjíždět“ něco dalšího.
Nejvtipnější mi na tom všem přijde, že kdyby někdo řekl, že jednou budu tvořit umělecká dílka, tak bych se mu vysmála. Sice mě už od základky bavila výtvarka, především kreslení, ba mám i schovaných pár svých vrcholných dílek, ale nikdy jsem si nemyslela, že mi to jde. A vida, stačí mít internet a i namalovat obraz může člověk s šablonou…
Já dřív hodně pletla a háčkovala, trošku drhala.
Teď jsem měla dost dlouhou dobu pauzu – inu, s dvojčaty…
Problém byl hlavně v tom, že když jsem něco pletla, muselo to být hned dvakrát a než jsem něco dopletla, holky už z toho vyrostly.
Teď se zas pomalu vracím k tomu pletení a háčkování, ale zvažuji i další techniky.
Jo, taky jsem občas něco šila – tak jsem si nechala seřídit šicí stroj, už mám i vyčleněné místo.
No a pomalu začínáme vyrábět i s holčičkama – teď aktuálně vánoční přáníčka. Slíbila jsem Pomněnce, že když to vyjde, přidám svůj tip k jejímu článku.
Ještě poznámka: Já studovala pedagogický směr a už ve škole nám říkali, že když člověk pracuje s lidmi (což dělám, i když nejsem ve školství), tak by si měl najít nějakého rukodělného koníčka, aby za sebou občas viděl i něco hotového hmatatelného – myslím, že tato rada se hodí i pro matky, které furt něco dělají, a furt to není pořádně vidět.
Tak matky – vzhůru do akce!
;o)
Ájíku, díky 🙂 Taky vždycky ten čas porůznu ukrádám, hlavně když Adam spí a to on moc často nedělá… 🙂 Jinak jeho nenechavé prstíky zavánějí průšvihem… 🙂 Zatím… Až zase povyroste, určitě pomůže skutečně… A savovka mě baví hlavně tím, jak je rychlá. Určitě by tě to taky nadchlo…
U nás hodně vyšívala babička, máme spousty krásných ubrusů, deček… Já dřív hodně pletla a háčkovala, jenže nevím, kdo by to nosil, tak už to taky nedělám… 🙁
Teda, babofko, jsi šikulka :))
Já toho času mám už docela pomálu, takže mé tvoření se omezí na sezónní výzdobu bytu a sem tam obrázek na sklo – ale spíše jen jednoduché obrázky. Dřív jsem moc ráda vyšívala, předloh mám spoustu, ale zabere to čas, který není…. nicméně tvou posedlost chápu, když člověka něco chytí, chce se zdokonalovat a zkoušet….. Ze mně si jeden čas v rodině dělali srandu, že snad manžovi vyšiju i trenky :))))
Tvá dílka se mi líbí o to více, že se dají nosit 🙂 Tak pokračuj a zas něco hezkého vyfoť :)))
Mobile Sliding Menu