Musím se vám svěřit, co se mi přihodilo. Postihla mě nová posedlost zvaná tvoření. Dalo by se to nazvat až obsesí. Možná si teď někteří/ré z vás ťukají na čelo a mávají rukou. Nebo snad souhlasně pokyvujete hlavou? Znáte to? „Trpíte“ něčím podobným?
Začalo to u mě vcelku nenápadně před nějakým půl druhým rokem… Nesměle jsem v obchodech okukovala barvy na sklo, až jsem je jednoho dne s pevným odhodláním vhodila do svého nákupního košíku. Během několika dní jsme měli okna i prosklené plochy dveří oblepené nejrůznějšími obrázky. V průběhu roku jsem měnila podzimní výzdobu oken za vánoční, pak zas za jarní. Postavičky z dětských večerníčků už nebylo v pokojíčku kam lepit. Postupně jsem obrázky začala obdarovávat své blízké, na občasné kafíčkové návštěvy svých kamarádek s dětmi přinášela místo sušenek ke kafi Máju, Rumcajse nebo Pata a Mata. Moji večerníčci visí už i na oknech v čekárně naší dětské paní doktorky. Obrázky se pro mě staly příjemným trávením času. Jakýkoli časopis prohlížím, většinu obrázků si už pro sebe vyhodnocuji, jestli by se daly nebo nedaly obkreslit a použít jako další šablonky pro výzdobu. Sama bohužel nejsem natolik výtvarně zdatná, abych si předlohy namalovala vlastními silami.
Taky mám jeden nový poznatek. Pokud budete chtít svoji výzdobu zase někdy v budoucnu použít, uchovávejte si obrázky tak, že je nalepíte opět na nějakou fólii. Jednotlivé fólie s obrázky klidně můžete klást na sebe, ale nikdy by neměly přijít k sobě obrázky ze dvou fólií. Slepí se totiž k sobě a horko těžko je od sebe dostanete. Lépe řečeno – spíš se s nimi rozlučte. A stejně dopadnete, pokud obrázky překryjete papírem v domnění, že uchráníte obrázky, aby se vám nalepily na protější fólii. Z vlastní zkušenosti vám řeknu, že kuchyňský papír se do gelových obrázků (i když byly dávno zaschlé) zapracoval stejně dobře jako písek do žvýkačky. A zkuste ho dostat ven… Nemožné. Ale pozitivní je, že si můžete namalovat obrázky nové a lepší. Třeba parádně vystínované… 🙂
O dalším koníčku, který mě naprosto pohltil, jsem psala téměř před rokem v článku Digiscrap a já. Je pravda, že se v této technice nevzdělávám systematicky, ale spíš nárazově a vcelku nenásilně. Díky představě, jak by výsledné dílko mělo vypadat, postupně objevuji nové funkce počítačového programu, kterými nakonec docílím svého. Díky tomu můžu potěšit své blízké originálním velikonočním nebo narozeninovým přáníčkem a samozřejmě stejně jako loni i nástěnným kalendářem a PFkem. Sem tam postahuju do zásoby a pro inspiraci nové kity (takové ty věcičky, kterými „normální“ scrapařky vyzdobují stránky svých fotoalb, jako stužky, mašličky, knoflíčky, peříčka, kytičky, zvířátka, barevné papíry, texty, atd.). Výhodu oproti běžnému scrapbookingu spatřuji v tom, že nejsem upatlaná od lepidla a všechny ty „úžasné nesmysly“ nejsou poskládané v krabici, ale v počítači. A pokud rádi fotíte a následně upravujete své fotky v PC, určitě jste na mé straně a moji vášeň zvanou digitální scrapbooking pochopíte. Vždyť ta nádhera pak za to stojí, no řekněte… Teda když se to umí. A to si zatím ještě netroufám tvrdit. Ale nadšení si vzít nenechám a počkejte zase za rok! 🙂
Poslední z posedlostí (snad poslední 🙂 ) naplno propukla letos na podzim, kdy jsem jela s prckem na dovolenou. Hlavní činností na téhle aktivní dovolené bylo plavání s dětmi a večery byly věnovány tvořivým rukám dospěláků. Malovali jsme na textil, savovali, korálkovali a ubrouskovou metodou zdobili, co se dalo. Musím říct, že dekupáž mě oslovila, ale ještě o něco víc malování na textil. Takže pokud hledáte nějaký originální a vcelku rychlý nápad na dáreček pro děti, manžela nebo babičku, kupte obyčejné jednobarevné tričko a malujte nebo savujte nebo obojí dohromady. A pokud neumíte malovat, nebojte se. Inspirace leží všude okolo a zejména na internetu. Stačí vybrat tu správnou šablonu, obkreslit na tvrdý papír nebo lépe tvrdou fólii a vystříhnout. Malovat můžete buď klasickým štětečkem nebo ťupkáním barvy houbičkou. Praní se bát nemusíte, při běžném praní naruby na 40°C obrázky nezmizí, jen je nutné je opět zafixovat žehličkou.
A pokud máte odpor k nůžkám, můžete v případě savování použít coby šablonu cokoli, co máte po ruce. Já jsem využila část umělé kytky čekající na přesun do popelnice, lístky zatěžkala kamínky, zbytek trička různě nařasila a pak už jen rozprašovačem stříkala na přední díl trička Savo perex. Důležité je hlavně předem tričko vypodložit starými novinami, abyste neměli stejný vzor vysavovaný i na zádech. 🙂 A samozřejmě zakrýt plochy, které chcete ponechat v původní barvě. Savo dělá svoji práci vcelku rychle a tak během chviličky můžete již odstrojené tričko bez šablon, novin a lepenky namočit do vlažné vody. Další kontury textilní barvou či nápisy zvládne každý i nezkušený a začínající malíř. Žilkování na listech, obtažení nerovných (třeba i nepovedených) obrysů obrázků, retušování kaněk, které se ocitly i tam, kde jste s nimi vůbec nepočítali,… Fantazii se meze nekladou a nemusíte malovat jen trička, ale můžete tímto způsobem originálně zpestřit obyčejnou mikinu, pyžámko, sáček na bačkory, kapsář na zeď nebo mikulášskou punčochu… 🙂
Přeju všem stejně „postiženým“ jako já chápavé okolí. Všem, které jsem tímto navnadila a chystáte se některou z technik vyzkoušet, ať se dílo podaří a ať vás tvoření baví. A pokud máte kolem sebe i nějaké malé šikovné pomocníky, určitě rádi přiloží ruku k dílu. A obdarovaným přeju hodně radosti z originálních dárků.
A budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti a nápady!!!
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
holky, vy jste tu všechny šikulky, já bych taky chtěla něco umět, jen ruce nikdy nedokáží vytvořit to, co si vymyslím, moje jemná motorika prostě není a nikdy nebyla nic moc (i rukopis mám od první třídy hroznej 🙂 ) takže doufám, že jednou najdu nějaké tvoření, u kterého to nebude vadit 🙂
bami,fakt nic. Pamatuju se, že se máma málem křižovala 🙂
Neumím šít, vyšívat, háčkovat, nic.
Pro představu – když jsem se před 9 lety stěhovala od našich, dala mi máma na cestu malou krabičku s bílou a černou nití, pár spínacích špendlíků a pár normálních. Prý kdyby se mi utrhnul knoflík, ať za ní hned neletím a aspoň ho zkusím přišít.
A jak to dopadlo? Nedávno byla u nás, a na něco potřebovala jehlu a nic. Vytáhla jsem tu její krabičku a máma na to: to si děláš srandu? To jsou ty nitě jsou jsem ti kdysi dala, ty je ještě máš??????
Takže asi tak :-))))
lussy myslím že přeháníš….určitě tam na té kanavě bylo pak něco moc hezkého 😀
já vyšívání ok, první těhu jsem celé noci vyšívala 😀 ale stroj si se mnou vůbec nechce povídat a šít jak chci já 😀
Obdivuju každého, kdo dokáže něco vyrobit vlastníma rukama.
Já,dcera vyhlášené švadleny jsem měla z ručních prací dvojku s odřenýma ušima, dodnes vidím před sebou upocený, užmoulaný kousek kanavy na který jsem se marně pokoušela vyšívat.
Holt jsem levák jak poleno 🙂
Mně zas drží batika 🙂 a přála bych Vam videt, kdyz me chytlo období „vitovického peciva“. Pro neznale se jedna o nejedle testo,ze ktereho se pecou figurky,jezci…. no kazdy takovy ulet je vitan, nemuzu porad jen plnit povinnosti,obcas se takove tvoreni sranda 🙂
Taky se mi to občas stává, teď momentálně mně drží vyšívání. Kamarádka dostane k Vánocům ubrus
Hlásím se ke stejně postiženým. To v hlavě něco naskočí a ruce musí něco vytvořit. To byly různé techniky barvení triček,nebo ubrousková technika, to bylo obrázků. Nebo pletení košíků z papírů. Tam jsem moc neuspěla a obdivují co umí plést různé tvary.Nebo vyšívání, to mě drželo déle a mám ubrus, prostírání a různé obrázky. Teď mě drží háčkování, čepičky, dečky, kytičky. Malování na sklo je nádherný, měli jsme polepený okna, ale i v kuchyni nábytek se zvířátky.
Mobile Sliding Menu