Proč je postoj rodičů i širší rodiny ke škole a vzdělávání tak důležitý?
Dítě aspoň zpočátku přejímá postoj rodičů ke škole a vzdělávání. Postoj ke škole do značné míry určuje, jak bude dítě ve škole pracovat, jak bude překonávat překážky, jak bude nebo nebude motivované pro školní práci. V důsledku i to, jak dítě bude nebo nebude ve škole úspěšné…
Proto se snažte dítěti školu neošklivit a neshazovat její význam. Nepronášejte doma poznámky typu „neuč se, vždyť to stejně k ničemu není“, „škola je na nic, ani si pak nevyděláš“ apod., byť jsou míněny v žertu či jako obrana rodičů.
Pomozte dítěti budovat pozitivní postoj ke škole
Pokud bude dítě přijímat školu spíše pozitivně nebo alespoň neutrálně, bude se mu do ní lépe chodit. Snadněji se mu bude učit a lépe se mu budou překonávat překážky a frustrace se školou spojené, než když bude mít ke škole negativní postoj. Ty překážky i frustrace nutně k chození do školy patří. Některé dítě rozladí, že musí ráno vstávat dřív než do školky. Jiné dítě bude mrzet, že už není režim ve škole tak volný jako ve školce. Prvňáček se určitě bude muset někdy přemoci a učit se ve chvíli, kdy se mu nechce. Nebo se bude učit věci, které ho moc nezajímají.
Pravidelným chozením do školy si však dítě buduje i disciplínu. Trénuje na chvíli oddálit potěšení a ovládnout se, to vše se mu bude hodit v dalším životě.
Dítě školou nestrašte („počkej ve škole, tam tě srovnají“, „tohle by sis ve škole určitě dovolit nemohl“). Nevkládejte do komunikace, která se školou nesouvisí, hrozbu školou.
Mluvte doma o tom, co zajímavého se dítě ve škole dozvědělo, a ukazujte mu, k čemu všemu se dítěti budou znalosti ze školy v běžném životě hodit. Podpořte dítě ve chvíli, kdy je ze školy rozčarované. Když mu připadá, že se učí samé zbytečnosti. Předveďte mu, kde ty „zbytečnosti“ může použít, kde se bez nich neobejde. Dokonce i když se opravdu dítě musí učit něco, o čem jste přesvědčeni, že je to zbytečné, tak to stejně úplně zbytečné není. Dítě si tím procvičuje paměť. Učí se učit. Schopnost učení jednou využije i u podstatných znalostí.
Povídejte si někdy s dítětem přístupnou formou o významu vzdělávání. K čemu je vzdělání užitečné, že člověk získá rozhled, bez formálního vzdělávání se hůř shání dobrá práce.
Je dobře, když rodina chápe význam vzdělání a bere školu jako prostředníka k němu.
Co když máte výhrady k učiteli?
I když máte výhrady k paní učitelce nebo panu učiteli vašeho dítěte, přesto buďte doma opatrní v soudech ohledně postupu a chování učitelů. Nekritizujte učitele před dítětem. Dítěti se bude těžko učit, když si bude myslet, že mu vědomosti předává někdo hloupý a neschopný. Deklasující poznámka o učiteli přitom často rodičům ujede, aniž by tím mysleli něco vážnějšího. Dítě to však chápe jinak.
Nepodkopávejte záměrně autoritu učitele, to by se mohlo obrátit v důsledku i proti vám. Děti v první třídě považují kantory za velkou autoritu a jsou pak zmatené, když o nich rodiče mluví špatně. Konflikt autorit může skončit i tak, že dítě přestane poslouchat doma i ve škole. Nezapomeňte také, že příští školní rok může mít dítě jiného třídního učitele. I když vám současný učitel nesedí, tak trvalou domácí kampaní proti němu se může stát, že dítě si pokřiví vztah k učitelům vůbec a všichni další učitelé budou mít mnohem těžší pozici.
Jestli s učitelem dítěte nejste spokojeni, zkuste mu dát nejprve čas. Možná za pár dní či týdnů bude všechno jinak. Pokud ne, zkuste s učitelem důvod své nespokojenosti probrat a vyřešit.
Když budou vaše výhrady opravdu vážné, můžete požádat ředitele školy o přeřazení dítěte do jiné třídy.
Co když máte výhrady k vaší škole?
Jestli jsou výhrady skutečně zásadní, raději zkuste změnit školu, než abyste doma každý den lamentovali, jak to v té škole vedou. Hledejte takovou školu, jejíž přístup k dětem a ke vzdělání vám bude vyhovovat.
Co když si opravdu myslíte, že škola je k ničemu?
Třeba máte pocit, že školní vzdělání je skutečně zbytečné a dítě jen zatěžuje.
Uvědomte si ale, že až vaše dítě vyroste, mnoho věcí bude jinak, než je teď. Situace bude možná úplně jiná, než když jste školu končili vy. Může se stát, že až dítě vyroste, bude vzdělání nejen kulturní hodnotou, ale bude se i vyplácet. Svým přístupem byste dítěti třeba zavřeli dveře k dobrému budoucímu uplatnění.
Když už školu nemůžete podporovat, zkuste ji alespoň nesabotovat. Školní vzdělání dítěti v žádném případě neuškodí. Nejspíš mu i pomůže.
Pokud byste chtěli, aby bylo dítě vzděláváno úplně jinak, pouvažujte o možnosti domácího vzdělávání dítěte. Podle současné legislativy je domácí vzdělávání možné na prvním stupni ZŠ.
(autor: Tereza Beníšková, vydala Grada Publishing, 2008).
Napsal/a: Tereza Beníšková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Asi nikdo nepochybuje obecně o tom, že škola je důležitá.
Na druhé straně si taky myslím, že je nutné najít tu pravou míru. Každý není studijní typ a pokud to dítě ve škole nebaví nebo to nezvládá, je spousta skvělých učebních oborů. A v dnešní době mám pocit, že se vysokoškoláci „přemnožili“.
Článek je zajímavý, ale něco mi v něm chybí: rodiče nás vedli k dobrému vztahu ke škole. Na zš jsem školu milovala, ovšem po příchodu na gymnázium se můj postoj radikálně změnil. Vlastně už od prváku jsem se těšila, až to bude za mnou. Když jsem potom přišla na další školu, můj dobrý vztah ke studiu a učitelům se okamžitě vrátil. Takže vše není jen na rodině a dětech, záleží taky na tom, do které školy člověk právě chodí. A to nemám na mysli obor, ale konkrétní jednotlivá zařízení.
Škola je podle mne velice důležitá, ovšem jak v čem. Učí děti, jak to v životě chodí Např. ta naše učí ¨děti, že stěžovat si na kantora, který je fackuje přináší další problémy a potíže a dítě je tvz. ocejchované a tím se na něj shromažďují sebemenší záznamy o čemkoli, co udělá včetně výměny názorů se spolužáky. Tudíž – stěžovat si rovná se být potrestán.
Jinak ovšem je podle mého názoru škola vemi důležitá po stránce vědění, neboť bez správných znalostí a dovedností nelze vykonávat správně svou práci, což je část řetězce – mít se dobřa a dobře si žít
I já si myslím, že škola důležitá je. Minimálně proto, že pak má člověk daleko víc možností, jak se uplatnit. A řeči, že řemeslníci se uplatní kdykoliv podle mě tak úplně pravda nejsou. Ti šikovní ano, ale ti co jen prolezou učňákem – ne. Navíc, je-li někdo manuálně zručný, třeba při práci se dřevem, může klidně studovat a k tomu si jako koníčka rozvíjet i tu manuální práci. Až pak skončí studia – může si vybrat. To, co mu bude víc vyhovovat a upřímně – kdo z nás dnes dokáže odhadnout, kde bude on sám za 10let, natož naše děti… Takže podle mě vzdělání je super, protože otvírá bránu do světa, do výběru. Takže studujte a veďte své děti ke studiu!!
Dagmys, možná by stálo za zvážení zvolit po ukončení povinné školní docházky nějakou jinou střední školu, pokud už teď má syn na gymnáziu tolik učení. Nemyslím si, že by bylo dobré kvůli učení přestávat s koníčky, které ho tak moc baví. Je těžké najít rovnováhu mezi obojím, ale řekla bych, že není nutné a ani prospěšné, když dítě jen leží v knížkách a učí se do školy. Tím nechci říct, že vzdělání není důležité, důležité samozřejmě je, jen si myslím, že nic se nemá přehánět a že tlačit dítě do učení za cenu toho, že mu nezbyde čas na koníčky, je taky cesta do pekel, i když to tak třeba zpočátku nevypadá.
Ájík,moc děkuji za názor.Je určitě zajimavej a snad i pravdivej-ovšem dalo by se o tom ještě hodně diskutovat. Jsem moc zvědává na další nazory.Dík
Dagmys, jestli je škola důležitá…. v jakém smyslu???
Myslím, že zvláště v dnešní době škola důležitá je – a to velice. Čím vyšší dosažený stupeň vzdělání, tím větší uplatnitelnost na trhu práce – to je logická úměra. Samozřejmě záleží hodně na tom, jestli dítěti učení jde… někdo se může snažit jak chce a stejně to lépe než na trojky nedá – vpořádku, nebudu dítě trápit, ale budu trvat na tom, aby se řádně vyučil, měl základní pracovní návyky (ani to není samosebou)- a pak nebude jistě problém ,aby si eventuálně ještě dodělal třeba i nějaký rekvalifikační kurz – už jen proto, aby se mohl uplatnit i ve více oborech. Osobně myslím, že šikovný řemeslník určitě bez práce nebude.
Na druhou stranu, když se dítěti škola daří a učí se dobře, budu se snažit ho motivovat tím směrem, který má uplatnění (pokud možno tím směrem, který ho bude bavit) a rozhodně motivovat k co nejlepším výsledkům.
Co se týká zájmů a koníčků, jsou samozřejmě vpořádku, jen si nemyslím, že by mělo být dítě zavaleno aktivitami na úkor zdraví nebo učení…. vzdělání je v tomto směru jistě velmi důležité, protože málokomu se poštěstí, aby ho koníček taky uživil.
Je to někdy hodně těžké své děti „přinutit“, aby se učily, podstatné je, aby pocchopily, že to nedělají kvůli rodičům, ani kvůli učitelům, ale především kvůli sobě. A pokud uvidím, že dítě nestíhá, nemá žádný volný čas, protože pobíhá mezi školou a kroužky, určitě uberu nějakou zájmovou aktivitu- tu, která bude bolet nejméně.
Dobrý den. To co zde píšete o škole je jistě docela důležité a pravdivé,ale mám jeden dotaz-Je škola opravdu tak důležitá?Já si s touto otázkou nevím rady.A kladu si ji opravdu dost často. Určitě nejmín stokrát jsem řekla ,,Kdybych já se učila ,kde bych mohla teď být?“
Ale co za to?
Mám 4 děti,prvni syn je mu už 19let se moc dobře neučil-tedy vůbec se neučil a vůbec mu to ve škole nešlo. Byl samá pětka,číst neuměl a samej průser. Je fakt ,že jsem byla mladá maminka a určitě něco zanedbala. Ale vyučil se a pracuje. U druhého syna je mu teď 12let to bylo jine . Byla jsem starší a nechtěla,aby byl David jako Ondra. Tak se musel učit. Šla jsem na to hned od začatku,kdy vnímal. Musel uklízet hračky ,Skladat si oblečení. Ve škole byl šikovnej-i když ze začatku to tak nevypadalo,ale naučil se sám učit,psát úkoly,chystat věci do školy. Já to kontrolvala v noci,když spal.Učil se být pomaličku samostatnej. Pak začal chodit do fotbalového klubu v 7 letech. Trenink byl 4krát týdně,mezi tím sobota neděle zápas a pak rychle učení. Učit se musel,aby měl jedničky a mohl být fotbalista nebo trenér. Tak to chtěl on a já ho v tom podporovala a vedla. Měl samé jedničky. Z páté třídy šel na Gymnazium a byla to taková honička že onemocněl vyčerpáním. CHodil po doktorech,ale fotbal hrát chtěl a z Gymplu odejít nechtěl. Co Teď? Vidíte ,že dítě dře ,že se hroutí a nevíte co máte udělat-slovo skonči s fotbalem ,slýšet nechtěl a chodit na Gymnazium to je přece pocta. Přece se nevrátí na zakladku. Jenže pak musel stejně s fotbalem skončit a najednou měl moc volna seděljen u počítače a ja šílela. Tak znova co budem dělat. Fotbal ne to ¨se nedá,tak začal hrát na harmoniku,chodit na Hip-hop,šachy a fotbal jen v náší dědince. Učení zůstalo gympl není nic lehkého.Je v jednom kole,učí se každý den 2-3 hod. domů přijede ze školy v půl 3. Tak si spočítejte kolik má času sám pro sebe–Žádnej. Nikdo si na něj nikdy nestěžoval,spíše naopak.Je moc hodnej a citlivej. Druhý syn je na tom stejně,jen je trošku chytřejší-nemusí se tak učit ale nemá taky čas na lajdačení. Otazka však zní ,,Je to tak spravně“?Je škola opravdu důležitá ? Já nevím a odpovím Vám na to, až bude synům 25let.Jen teď vím,že nemají žádne dětství je to všechno jen stres a honění se za něčím , jen příkazy běž se učit, běž hrat na klavír ,obleč se máš Hip-hop,máš šachy pohni je hodně hodin ujede ti autobus….. Má to nějakej smysl? Co myslíte vy?
Hezký den a Veselé vanoce. Dáša
Mobile Sliding Menu