Modlitba

Rubrika: Co se jinam nevešlo

Modlitba je v životě křesťana velmi důležitá. Pro většinu lidí je to nesrozumitelné drmolení nějakých zvláštních slov, kterým patrně moc nerozumí ani dotyčný 🙂 Na první pohled to tak může vypadat – ovšem TAKHLE by modlitba moc vypadat neměla. Pokusím se vám ji trochu přiblížit…

Modlitba „Otče náš“ je jistě nejznámější křesťanskou modlitbou, kterou používají nejen katolíci, ale i jiné křesťanské církve. V bibli ji najdeme u Lukáše 11, 2-4 nebo Matouš 6, 9-13.

Ráda bych vám nabídla jeho znění:
OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH
POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ, PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ,
BUĎ VůLE TVÁ,JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI.
CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES
A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKůM
A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ, ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO.
NEBOŤ TVÉ JE KRÁLOVSTVÍ, I MOC I SLÁVA NAVĚKY. AMEN.

Tolik nejzákladnější modlitba. (Pokud vám nějaký kousek textu není jasný, ptejte se 🙂 )

V křesťanství se setkáváme ještě s několika předepsanými modlitbami – Zdrávas Maria (ta vychází z biblického andělského pozdravení z doby, kdy anděl zvěstoval Marii početí z Ducha sv.), Zdrávas Královno, modlitby k andělům strážným, ke svatým, litanie, novény…

Litanie – je to soubor několika oslovení a proseb k tomu, komu je litanie určena – litanie Mariánské, ke všem svatým, k Srdci Ježíšovu.

Novéna – tato obsáhlá modlitba se modlí několik dní po sobě a je většinou obětována na nějaký konkrétní úmysl – za někoho, jako dík nebo prosba. Nejčastěji jsou určeny na devět dní a kromě proseb obsahují i krátké texty k zamyšlení (vycházejí většinou jako brožurky).

Růženec – soubor pěti Otčenášů a padesáti Zdrávasů – tato modlitba je velmi stará – a stále velmi aktuální.

Tyto modlitby jsou jistě potřebné a důležité…ovšem podstatou modlitby samotné má být ROZHOVOR s Bohem. Ztišení se, zamyšlení ( k čemuž může velmi dobře sloužit nějaká zajímavá knížka), zpytování svědomí – uvědomění si toho, co jsem dnes udělal dobře, co špatně, co jsem neudělal vůbec a udělat jsem měl.
Je vcelku jedno, jakou polohu pro modlitbu zaujmeme – zvláště z filmů panuje obecná zažitá představa, že modlit se máme jen vkleče, pokud možno v kostele a neustále drmolit nějaké předepsané texty.

Ale v modlitbě je důležité uvědomit si, že Bůh (Ježíš) je osoba – k té přicházím, abych načerpala síly, odpočinula si, naslouchala tomu, co mi Bůh chce říct. Takže nemusím mluvit vůbec – můžu se jen ztišit a být tak jak jsem – se svými chybami, se svými touhami, s tím, co chci změnit, s tím, za co jsem vděčná. Můžu sedět, klečet, stát, klidně i ležet, když jsem unavená.
Modlitbou může být i rozjímání nad biblí – stačí přečíst jednu větu a nad ní přemýšlet.

Správně by život křesťana neměl být rozdělen – na život v kostele a ve světě, na život během modlitby a po ní. Život by měl být modlitbou – to znamená: cokoliv dělám, dělám s vědomím, že Bůh je se mnou.
V tomto jsou jistě prospěšné a hojně používané tzv. střelné modlitby – krátká věta pronesená během dne, během nějaké situace – související prosba, dík, klidně i povzdech.
Samostatnou kapitolou je pak mše svatá – ta je považována za vrchol modlitby a zahrnuje v sobě vše podstatné.

Cílem modlitby nemají být pochopitelně jen pronášené prosby – co potřebuji, co chci, po čem toužím… důležitá jsou i poděkování (modlitba chval) – ale především má být cílem modlitby stále více směřovat k tomu, abych byl připraven přijmout Boží vůli, jeho úmysl se mnou. Některým lidem se to daří více, některým méně… každopádně je to úkol na celý život.
I v modlitbě je to jako ve vztahu – někdy to jde samo, s radostí a láskou, někdy to drhne, někdy se mi nechce nebo mám pocit, že nemám co říct – věřím, že i to Bůh přijímá a chápe.

Tolik krátké zamyšlení nad tím, co modlitba je a co není 🙂 – co je pro mě osobně a čím by být měla.
A důležitá drobnost na závěr – není důležité proklečet hodiny a být otrávená… stačí deset minut, které mi dají sílu a odvahu do celého dne. TO je smysl modlitby – říct Bohu, že s ním i dnes počítám a pak den z Jeho rukou přijmout se vším všudy.

Napsal/a: Ájík

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Holky, musím říct, že jste mě svou otevřeností a upřímností skoro rozbrečely… Moc děkuji, vůbec jsem si nebyla jistá, jestli jsem to zformulovala dobře, jestli jsem to podala aspoň trochu výstižně… u těchto článků mám vždycky tak trochu chvění 🙂
    Padmé, děkuji ti 🙂 A myslím, že se to ani tak nepovedlo mně , to jsou prostě některé ty nedefinovatelné okamžiky, které v tobě zůstanou (takové ty rány palicí, jak to nazvala Lien) 🙂 AD litanie – no jasně, to je totéž jako Bible – obrovská šílená kniha, kterou MUSÍM přečíst 😉 Kdybych měla mluvit sama za sebe, i litanie se pomodlím, ale mnohem bližší jsou my ty osobní modlitby, které jdou od srdce, z toho daného okamžiku.
    Horempádem, jak píšeš o tvé babičce – to jsou ty střelné modlitby a je jistě krásné vidět člověka, pro něhož je modlitba samozřejmou součástí života 🙂 Určitě je třeba prospěšné takovou střelnou modlitbu odříkat třeba ve chvíli, kdy na silnici míjíme dopravní nehodu, když kolem jede houkající sanitka, ale i když se nám něco povedlo.
    Babofko, Virenko, moc děkuji za komentáře 🙂 No, ono někdy třeba modlitba nedokáže odvrátit nevyhnutelné, ale pomůže nám vnitřně situaci přijmout, dodá klid do duše… a naopak mám sama zkušenost, že někdy intenzivní modlitba pomáhá úplně neskutečně, věci se řeší přímo zázračně. babofko, ten bolestný prožitek z tebe vnímám podobně jako Virenka… víš, možná by to pomohlo, možná ne,každopádně už to nezměníš… ale třeba by pomohla k přijetí i toho bolestného prožitku.
    Virenko, ono je to důležité – naslouchat… jak můžeš opravdu poznat, co milovaná bytost chce, když ji neposloucháš? A s modlitbou je to stejné… často třeba člověk váhá, co má udělat – a to ticho a naslouchání je pak hodně důležité.
    Jen bych ještě chtěla dodat – modlitba každého člověka je originál, každý se modlí, jak umí a myslím, že v očích Boha je kostrbatá neupravená řeč se slzami v očích mnohem víc než vzletné uhlazené věty s pyšně vztyčenou hlavou (farizejů)… a jak vás tak sleduji, to první jasně vede … 🙂
    Moc děkuji, vůbec jsem takové krásné odezvy nečekala 🙂

  • Virenko, tak jak říkáš, jsem se modlila před 9 lety. To mi opravdu pomáhalo. To, co se stalo před dvěma lety mě žere. Ta modlitba měla možná být mým stéblem tonoucího, ale dodnes mě mrzí, že jsem skutečně nešla a nezabránila tomu. Jenže mi všichni říkali, ať to nechám tak, jak to je, ať do ničeho nezasahuju… Ale oni patrně netušili to co já… A já jsem dodnes přesvědčená, že odvratitelné to bylo… 🙁

  • Virenka

    Ájíku, tenhle článek je vynikající.

    „Správně by život křesťana neměl být rozdělen…“
    Já bych řekla: „Správně by život ČLOVĚKA neměl být rozdělen…“ Modlitba v tom smyslu, jak ji popisuješ, patří k přirozenému projevu člověka, ne jen k víře samotné. A jsem moc ráda, že jsi napsala, že jako modlitbu chápeš nejen vysílání, ale i (možná zejména?) příjem – zklidnění, vyprázdnění, naslouchání. Mnoho českých „ateistů“ by slovo modlitba nepoužilo, ale rádi mluví o tom, že meditují… 🙂

    Babofko, cítím z tebe bolestný a neodvratitelný prožitek. Naše touha zabránit příchodu velké bolesti bývá drásavá. Já jsem v takové situaci prosila, abych byla schopna situaci přijmout a projít jí k prospěchu svému a okolí. Nevím, jestli mi to pomohlo, protože nevím, jak by to bylo bez této „mantry“, ale myslím, že tehdy jsem se modlila vůbec poprvé v životě.

  • Ájíku, … že víš, co chci říct… ? 🙂

    Nemodlila jsem se už celých 9 let. Nebo aspoň nikdy asi ne tolik jako tehdy a tak si to možná už nevybavím. Ano, vlastně ano, chtěla jsem. Skoro před dvěma lety, ale pak do toho něco přišlo a já to neudělala. Patrně by to nic nezměnilo, ale cítím zase ten šílený smutek… Věděla jsem, co se stane. A stalo se to. Chtěla jsem tomu tou modlitbou zabránit. Neudělala jsem to. Zase mi kapou slzy jako tenkrát…

    Hodně zásadní je pro mě věta: Správně by život křesťana neměl být rozdělen – na život v kostele a ve světě, na život během modlitby a po ní. Život by měl být modlitbou – to znamená: cokoliv dělám, dělám s vědomím, že Bůh je se mnou.
    Kéž by to tak bylo…

  • Horempádem

    Ještě jsem chtěla dodat, jak jsem psala má babička v PL je silně věřící. Kdykoli se během dne něco přihodí, ať už je to zlé nebo dobré, vždy má na rtech modlitbu. Prostě se zastaví a pronese motlibu jako formu poděkování za to dobré, nebo modlitbu pro odčinění či pominutí toho zlého.
    Jak píšeš ty, není to násilné, že by musela, ale od ní mi to je takové přirozené, vnímám to jako součást jí samé. To že se modlí a odříkává růženec před spaním je samozřejmé, taktéž její návštěvy kostela.

  • Horempádem

    Ájiku, tak modlitba Otče náš a Zdrávas maria, to jsou modlitby, které mi snad navěky utkvěly v paměti. Tehdy tyto, ale i jiné, jenže tyto nejčastěji byly donekonečna citovány nad tělem mého dědy po celé tři dny před pohřbem. Znám je zpaměti a už je tomu 17 let a stále si je pamatuji.

    Jinak článek hezký, pokračuj 🙂

  • Anonymní

    článek se mi líbil Je pravda, že u modlitby je důležitý prožitek, jak to cítím.
    Jana

  • Padmé

    Ájíku, tenhle Tvůj příspěvek nemohu přejít bez komentáře.:-) Za prvé se Ti ohromně povedl, máš to moc pěkně, srozumitelně a výstižně napsané, za druhé je v tom kus duše i srdce a cítím z toho ohromnou sílu (sama tomu moc nerozumím) a za třetí – nevím, jak jsi to „provedla“, ale vlilo se mi to rovnou do duše, přeříkávala jsem si Tvůj text šeptajíc u počítače a měla zvláštní nedefinovatelný pocit.
    Jinak – modlitbu znám, pamatuji si ji celou (od babičky), dle mého názoru je dokonalá a v těch pár slovech se skrývá mnohé důležité o životě.
    Ke slovu „litanie“ – musela jsem se pousmát, promiň mi to, vysvětlím: tohle slovo jsme dost často používali – jako mláďata ve škole – když jsme něco považovali za dlouhé a nezáživné.
    Ájíku, moc Ti děkuji za tenhle příspěvek a posílám Ti 5 bodů.

  • Lien, a přesně v tom to je 🙂 Nezáleží na čase, ale na intenzitě. Ty „rány palicí“ znám dobře 🙂 Nezažívám je často, opravdu
    pákrát za život, ale pak to stojí za to. To je to „vanutí Ducha“ 🙂 Díky 🙂
    Mischelo, jsem ráda, že se ti článek líbil 🙂

  • Mischela

    hezky napsané Ájík, já se modlím buď v kostele nebo když potřebuji, když se mi nedaří nebo za někoho aby se uzdravil atd. Já modlitbu potřebuji, ale růženec nějak ne, mi zatím stačí Otče náš a zdrávas.

  • Lien

    Ájíku, pěkné, přivedla jsi mi myšlenky na mojí, asi jedinou, podařenou modlitbu. Trvala asi vteřinu a byl to jen velmi silný pocit, že TAKHLE už žít nechci. A věř, nebo ne, už tak opravdu nežiju, všechno se změnilo v okamžiku. Bylo to jako rána palicí a od té doby se věci začaly ubírat trošku jiným směrem. Někde jsem četla, že upřímná modlitba může člověka posunout o velký kus za velmi krátký čas a já měla tu čest poznat, že to tak je. Díky za to připomenutí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist