Čím to je, že někteří lidé jsou pověstnými dětmi Štěstěny a na co sáhnou, to se jim daří? A jiní zase naopak – ať dělají, co dělají, smůla se jim lepí na paty… Nemusíte však patřit ani do jedné z vyhraněných skupin, a přesto si můžete klást spousty otázek. Kdo řídí náš osud a jednotlivé životní události? Můžeme sami ovládat či ovlivňovat své zdraví? Své pracovní úspěchy? Partnerské vztahy?
Kniha Charlese F. Haanela Klíč mistrů vám na tyto otázky odpoví. A budete-li chtít a necháte se vést, naučí vás, jak sami můžete ovlivňovat pozitivním způsobem vše, co vám život staví do cesty. Ostatně kdo z nás kdy neupínal své zraky vzhůru a tímtéž směrem nevysílal svá přání, myšlenky, prosby? Že nebyly vyslyšeny? Někdy ano, někdy ne? A jste si jisti, že jste „vysílali“ správně a svá přání také správně formulovali?
Autor knihy, Charles Francis Haanel (1866-1949), byl úspěšný americký obchodník, který se později začal spíše než obchodu věnovat psaní knih o psychologii, filozofii, rozvoji osobnosti a duševní síle. Při čtení můžete mít dozajista pocit, že tyto nebo podobné myšlenky jste už někde četli, slyšeli. Zajímavé však je, že Klíč mistrů (v originále The Master Key Systém), Haanelova nejznámější kniha, letos oslaví 100. narozeniny. V roce 1912 totiž začala vycházet na pokračování a teprve v roce 1916 vyšla jako ucelená kniha.
Není to kniha, kterou byste zhltli za 3 dny. Je to kniha, ke které byste se měli týden co týden vracet a číst pomalu dál. Ve 24 kapitolách jsou obsaženy základní myšlenky a také praktická cvičení. Tedy vždy krátký návod na to, jak meditovat a rozvíjet sebe sama. Jak v sobě probudit energii, vitalitu, sílu, a také jak vytěsnit různé strachy, obavy, deprese a jiná fyzická i psychická onemocnění. Podstatné je věnovat se úkolům s železnou pravidelností, uvedené návody krok za krokem převést do praxe a dostat je doslova do krve. Je to v podstatě stejné, jako se studiem cizích jazyků. Raději se každý den naučit 5 nových slovíček, než jednou za týden se snažit zapamatovat 40 nových slůvek. Jednotlivá cvičení na sebe navzájem navazují a provázejí čtenáře po malých krůčcích v průběhu 24 týdnů.
„Co určuje, s jakými zkušenostmi se v životě setkáme? Převažující postoj naší mysli.“
„Myšlení je energie. Aktivní myšlení je aktivní energie, soustředěné myšlení je koncentrovaná energie. Myšlení soustředěné na určitý cíl se stává mocí.“
„Podvědomá mysl nikdy nespí a nikdy neodpočívá, asi tak jako nespí srdce nebo krev. Zjistilo se, že stačí podvědomé mysli jasně říci, jaké konkrétní věci je třeba docílit, a tím se okamžitě uvedou do pohybu síly, které vedou ke kýženému výsledku.“
(ukázky z knihy)
Závěrem: I když na sobě nehodláte pracovat v maximální míře a stát se opravdovým mistrem, určitě vám tahle kniha může pomoci. Ukáže cestu, jak by to jít mohlo. Donutí vás zamyslet se nad sebou samými. Pomůže odhalit chyby, abychom na sebe nepřitahovali neštěstí jako magnet. Ba naopak. Možná pak něco změníte, byť by to byl jen střípek ze svého dosavadního nahlížení na život a svých zvyků. Protože vše máte opravdu ve svých rukách…
Klíč mistrů
Vydalo nakladatelství Mladá fronta
Autor: Charles Francis Haanel
Rok vydání 2011
Počet stran: 192
Vazba: vázaná
ISBN: 9788020426161
Knihu Klíč mistrů si můžete objednat například zde
Divize Knihy vydavatelství Mladá fronta je v současné době nejstarším kontinuálně fungujícím vydavatelem knih v České republice. Na knižním trhu působí od roku 1945.
Věnuje se zejména překladové beletrii, která tvoří asi polovinu knižních titulů, populárně-naučné literatuře, literatuře faktu, a knihám pro děti a mládež.
Vydává však i literaturu z oblasti sci-fi a fantasy, cestopisy a historické romány nebo obrazové publikace encyklopedického charakteru. Na trh ročně uvede kolem 200 nových knih.
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (34 vyjádření)
Virenko, trochu odlehčím. Tím Tvým „že mu svítí slunce do očí…“ jsi mi připomněla dávnou písničku Ivana Mládka, kde se zpívalo, co všechno je na jaře hrozné a bylo tam mj. i že „pro samý kuřata není kam plivnout“ 🙂
Lien, promiň, ale doufám, že kdyby se dělo příkoří, lidé okolo zasáhnou. Třeba jen pro svůj dobrý pocit a(nebo) pro to, že jak činíš jiným, bude činěno tobě…. Asi by mě mrzelo, kdyby mi zničil někdo auto jen tak pro radost a lidé by na to koukali. Třeba bych pak nemohla jet pro děti nebo na dovolenou….
Jovanko, toho jediného nezraněného jsem myslela v případě, že jsi v autě sama, jinak souhlasím.
Knihu jsem ještě nečetla, ale z jí podobných a z uvedeného v článku mám spíš pocit, že neštěstí nebude těžištěm knihy. Ony kritické situace se podle mě z věcí obecně člověkem ovlivnitelných vymykají. Události vedoucí ke kritické situaci jsou vesměs objektivní, zatímco stav a ladění mysli se týkají subjektivního vnímání, pohledu na svět. Člověk vnímající ráno po probuzení jako radostnou věc, že svítí slunce, bude podobně vstřícně vnímat i další události narozdíl od toho, který se hned ráno vztekne, že mu svítí do očí a bude zase vedro. V běžném životě je někdy dobře vidět, jak svým laděním přitahujeme podobně laděné situace. Naproti tomu krize přichází zřejmě z jiných důvodů. Nevím, jestli se podobných témat dotkne kniha týkající se osobnostního rozvoje, trochu pochybuju. I člověk rozvinutý v tomto smyslu slova musí někdy čelit krizi a určitě ji neodvrátí jen svými osobnostními kvalitami.
Babofko, tak se zkus podívat z jiné stránky.
nabouráš večer někomu auto, protože tě nikdo nevidí, ujedeš. Za pár dní ti vandal ničí to tvoje. OK, vyrovnání, tak to má být.
Ale ouha, vandala chytí nějaký podle tebe jestli chápu dobrý občan, který mu v ničení zabrání. Aby došlo k vyrovnání, auto se stejně zničí, ale k tomu v něm může sedět třeba další člověk, nebo se zničí při nárazu do chodce. Ten „uvědomělý občan“ si dále klepe hrdinsky na rameno, že zabránil vandalskému činu, ale jak rád by možná byl ten postižený jen za vandalem zničené zrcátko.
No a protože nikdo z nás není Bůh, který jediný může znát všechny příčiny a následky, měli bychom se starat o sebe. I v případě pláče z bytu atd.
Jediný důvod, proč v něčem zasáhnout je ten, že sama nemůžu vydržet utrpení druhého, protože mě osobně to činí též utrpení, tedy důvod ryze sobecký, konám proto, abych sobě ulevila, tedy pro své blaho.
Pokud někdo zasahuje proto, aby byl společensky hodnocen jako „kladný hrdina“, ale ve skutečnosti je mu osud auta/týraného…. šumák, pak se vměšuje a ponese následky.
Tak, doufám, že je to pochopitelnější.
Moje blaho je výhradně moje blaho, samozřejmě ale pokud bude někdo ubližovat např. mým dětem, blažená z toho určitě nebudu, tudíž zasáhnu….
Pokud někdo krade nebo ničí auto, je mi to upřímě naprosto jedno, jediné co mě napadne, že na každého jednou dojde, nebo právě dochází a mé nitro to již více nezatěžuje.
Virenko, na tom něco je, je to prostor pro velké úvahy.
Na druhou stranu, vyváznout z nehody jako jediný přeživší, přičemž moji blízcí už to „štěstí“ neměli bych brala spíš jako hrůzu největší…. (stalo se pár let zpátky kousek od nás). Ale to už je zase na spostu dalšího přemýšlení….
Ale ten postoj (raději čekám horší), to znám taky 🙂
Jovanko, paradoxně si myslím, že na tvou otázku trochu odpovídá i jeden citovaný výrok z knížky, který je výše:
„Co určuje, s jakými zkušenostmi se v životě setkáme? Převažující postoj naší mysli.“
Spousta lidí si myslí, že je nepotká neštěstí jen v tom smyslu, že jich se to prostě netýká, že je to vzácné. Zatímco každodenní život je v očekávání těch méně dobrých variant. Znám spoustu lidí, kteří říkají – já vždycky čekám raději horší, aspoň nejsem zklamaný. Převažující postoj naší mysli – to je prostor k práci 😉
Já osobně u neštěstí vnímám ještě jinou rovinu. Jsou věci, kterým se nevyhneš, už proto, že u neštěstí nejsi často sama, ale je tam další účastník, jehož se týká totéž a možná víc, než tebe. Pro mě příkladem určité pozitivity je spíš to, jak neštěstí dopadlo. Vyváznout z auta jako jediný nezraněný, vyváznout z nehody jako auto, kde všichni bez následků přežijí, zatímco druhá posádka je na tom přesně naopak.
Ještě mě napadlo – a teď možná trochu odbočím – jak s tím může souviset myšlenka většiny lidí „to se mi stát nemůže“ – spousta lidí si představuje, že vždy šťastně dojede, že jeho nevykradou apod., a přesto to některé z nich potká…. jakto?
Lien, nevím, trochu mi Tvůj postoj zavání „většinovým“ přístupem lidí ve městech, kteří sice vidí, že někdo někomu krade auto, že někdo někoho mlátí na ulici nebo slyší pravidelný křik a pláč od sousedů, ale přesto nijak nezasáhne… 🙁 Promiň, ale to si spávné nepřipadá…
A není mi jasné, kam až sahá Tebou zmiňované „svoje blaho“. Týká se to čistě Tebe samotné (a každého jedince) nebo tam zahrnuješ i své děti, partnera, rodiče… Svému nešťastnému dítěti/partnerovi/rodiči/sourozenci taky nepomůžeš dokud Tě nepožádá o pomoc?
Zajímavý článek, knihu doufám pořídím nebo zkusím dostat 🙂
Není podobná knize Secret – Tajemství?
Nebo jsem prolistovala jednu s podobnou myšlenkou o hubnutí – když budu chtít zhubnout a přesvědčím o tom sama sebe, tak moje „já“ (nebo jak to nazveme) mi nedovolí dělat něco, co mi v tomto směru uškodí, přitáhne jen ty vhodné aktivity.
Lien, taky jsem to asi nepochopila docela. Přece když někdo týrá dítě, nemůžu to nechat jen tak, nebo jo? Anebo to navazuje na to „když to nenarušuje moje vnímání atd.“ – teď to nemůžu najít…(?)
jo, myslím, že pokud něco takového vím a nikdo mě nežádá o pomoc, tak bych se do toho plést neměla, pokud moje svědomí nezatěžuje natolik, že se mě to bude dotýkat. Zkrátka tím myslím, že by se měl každý starat především o své blaho a kdyby se to všem podařilo, přirozeně bychom byli všichni spokojení.
Věty typu kde končí svoboda jednoho…. nebo jak to je, jsou podlě mě jen demagogie. Dokud se každý bude starat o to, aby nedělal cosi, co vadí někomu jinému, tak nebude spokojený nikdo. I když jasně, že v civilizované společnosti se může zdát, že tohle není možné, nebo lidé, kteří se pokouší takto žít jsou považování za asociální vyvrhele.
Woodoo, nebo jak se to píše, vůbec nevím co s tím má společného, vlastně pořádně nevím, co to je.
Lien, úplně jsem nepochopila Tvá slova. Když vím o tyranovi, že dělá něco špatného jiným, je správné se nevměšovat a nepomoci jeho „oběti“, ideálně mu zabránit v tom, aby tyranizoval jiné? Je to podle Tvého vměšování a tedy „zakázané“?
Nejsem si jistá, jestli mluvíš o woodoo a to odsuzuješ…
Jů, tady se rozbíhá zajímavá diskuze.
Koukala jsem, jestli knížku nemá naše knihovna, nemá, takže asi pořídím. Těhu stav je opět ten „jiný“ stav, mám za sebou spoustu podobných knih, ale mám vztah k těm starším autorům (myslím z jiných generací než té současné), tak si asi tu radost udělám. Uplynulý rok jsem neměla vůbec chuť cokoliv číst, je vidět, že se mysl uvolňuje a otřepává 😉
Marinado, já myslím, že v případě páru je to maličko jiné, my to máme velmi podobně. Ale pár žije do určité míry ve společné energetické slupce, jejich energie, ladění a očekávání se mísí a ovlivňují navzájem, proto v tak úzkém vztahu asi ilustrativní rozdíl kvůli povahovému ladění neuvidíš a vidět nemůžeš…
Já jsem přesvědčená, že změna životního ladění možná je a stává se, díky profesi jsem měla i možnost na vlastní oči vidět. Mezní situace, jako porod nebo ohrožení smrtí či smrt navozuje snadněji momenty, kdy se toto skutečně odehraje. Ale jde to i bez (tak závažné) krize, jenom takovou vůli nemá (spíš nechce mít) každý člověk.
Lien, já ti rozumím, co myslíš, i když bych to asi nazvala jinými slovy. Co ty říkáš slovem nevměšování, bych já asi označila „neřešit cizí problémy“. Ale tento příspěvek nevnímám v tomto kontextu, protože spíš mluví o tom, jak sami u sebe můžeme změnit proud svých myšlenek a co všechno tím lze u sebe přestavit. Že na to dřív nebo později má projevy i ve vnějším světě, to je jen důsledek. I když pro spoustu lidí je tento důsledek motivační víc než co jiného…
Já si nemyslím, že člověk se rodí jako „čistá“ duše, naopak, myslím, že si neseme na svět různé minulé zkušenosti a v jejich důsledku jsme různě disponováni prožívat současnost. Díky tomu se někdo rodí jako jednoznačný optimista, vyzařující kladnou energii od prvního nádechu, zatímco druhý s očekáváním příkoří pláče zoufalstvím a neklidem už od prvního nádechu. Tyhle dispozice někomu umožňují být optimistou zadarmo, zatímco jiný se k optimismu obtížně prodírá (nebo neprodírá, protože to vnímá jako nesmyslné), ale určitě všichni známe ve svém okolí lidi s výrazným kladným nebo záporným laděním a víme, o jakém rozdílu je tady řeč. Říct někomu – ty to vidíš moc černě, musíš to a to- je mu to k ničemu, přirozeně. Ale když k tomuto názoru dojde sám a začne po jednotlivých vláknech svoje postoje upravovat, změna bývá převratná a nezůstane kámen na kameni. Životním paradoxem je, že mnoho lidí prošlých osobním rozvojem projde i krachem vztahu, protože přečasto druhý partner nechce nového někam vyvinutého, měl rád starého původního, a nezdaří se to překonat…
Mně blízké téma, redakce, dík 😀
Suodal, to je úplně v pořádku, že se mnou nesouhlasíš. Na mě už je tohle asi moc složité a nerozumím tomu, jen dám příklad z naší rodiny: Já jsem ta, která vždycky na všem vidí to lepší a věří, že všechno dobře dopadne…Partner je pravý opak, všechno vidí od začátku černě a od života nic moc dobrého nečeká…a ve výsledku se máme oba zhruba stejně a dějou se nám stejně špatné a stejně dobré věci, jen já se s těma špatnejma snadněji vyrovnávám. Takže u nás moc neplatí, že síla myšlenky ovlivňuje to, co se pak opravdu stane. Ale možná jsme jen výjimka a rozhodně souhlasím, že pozitivní myšlení je moc důležité a taky souhlasím, že je mnoho věcí mezi nebem a zemí a moc mě baví o těhle věcech číst i povídat si s kamarádkou.
ne, to jsem rozhodně nemyslela,
přijmout něco, co mě ničí rozhodně není to, o čem píšu.
Člověk by měl žít tak, aby on byl šťastný, nechat se týrat určitě nikoho šťastným neudělá.
Za vměšování považuji tyranovi přát něco špatného, nebo mu přímo něco špatného udělat /nechat udělat/ nebo mu umožnit aby mohl týrat (tedy přijmout to jako úděl).
Za nevěměšování považuji nechat ho být a zařídit se tak, aby mně týrat nemohl.
Kdybych znala odpovědi na takové otázky, asi bych tu už nebyla 🙂
Lien s tou čistou duší máš pravdu…proto ta moje je taky v “ “ a psala jsem, že je to diskuze o něčem jiném a na dlouho.
Nad tím tvým zbytkem slovíček přemýšlím a zatím jim nerozumím.
Tím „nevměšováním“ myslíš, že když mě někdo bude fyzic. nebo psych. týrat, tak to prostě mám přijmout, protože je to můj úděl na tomto světě???
Poslední čistá duše se narodila někdy před 2000 lety, jinak se tu žádné takové nevyskytují.
síla myšlenek je mocná, ale zneužitelná, i cílené dobro je zlo. Tato kniha zřejmě mluví o začátu jakési duchovní cesty, v jejímž průběhu se nejspíš dozvíme, že na ničem takovém nezáleží.
Nejmocnější je LÁSKA, protože je bezmocná a neovlivnitelná.
Jediná skutečná cesta je nevměšování se a to ani myšlenkové.
Marinado, dovolila bych si s tebou nesouhlasit. Podle mě se člověk rodí jako „čistá duše“ a je zase jen a jen na tobě co všechno se ve tvém životě stane. Někdo má lehčí „životní rozjezd“ a někdo těžší…ale je to v podstatě jen zkouška a nebo výzva k odhalení svého pravého já – ale tohle je diskuze o trošku něčem jiném a na dlouho…a těžko se o ní píše…
„Ve všem špatným, hledej to dobrý“. Všechno špatný se ti děje proto, nee aby tě to v konečném důsledku porazilo (jak mi bylo jednou dušičkou sděleno), ale aby jsi v tom špatným našla nějaké životní moudro, které tě posune dál.
Ale nic není zadarmo a tak když se rozhodneš to „dobro“ hledat, je to ta těžší cesta sebepoznání a ta lehčí cesta je ta, že se budeš utápět a schovávat za tím, že „já za to nemůžu…já jsem prostě pesimista a pesimistou zůstanu“, protože je to tak strašně jednoduchý se za tím schovávat. Ano zůstane pesimistou, protože jím chce zůstat a myslet jako pesimista, a všechno „špatno“ tím pádem na sebe bude pořád přitahovat. Je to jako začarovaný kruh, ale dá se z něho vystoupit!!!!
Vyzkoušela jsem si to sama na sobě…bolelo to, moc to bolelo-tím se tajit nebudu. Ale nevzdala jsem to kvůli sobě a ani kvůli svým dětem….a už to ani nevzdám!!!!
Jak píše Petra Choltová…já jsem to ještě na sobě nepociťovala (což dnes už pociťuji), ale „mým uvědoměním“ se běh „dobrých“ věcí dal do pohybu. A protože i když jsem nepociťovala a nevzdala se té myšlenky „dobra“, tak se mi i začalo dít!!!! A tohle byla ta moje zkouška…to vytrvání a víra…nééé, že si jen prostě řekneš „tak a ode dneška se mi budou dít dobrý věci“…
Člověk to musí chtít…opravdu chtít srdcem, celým svým tělem a nééé jen rozumově.
A na tohle úplně taky sedí: „Co tě nezabije, to tě posílí“
Celý život máme před očima tyhle úžasný návody („moudra“) na klidný život, jen je jako lidstvo čteme opravdu očima.
Je to zajímavé, souhlasím. Ale zároveň si myslím, že náhled na život je nám dán do vínku a optimista zůstane optimistou, pesimista pesimistou… a od toho se odvíjí i naše pozitivní nebo negativní myšlení. Dlouhodobě změnit myšlení jedince podle mě není možné a asi je to tak i dobře, každý by měl především zůstat sám sebou…
Petro a Padmé, kdyby jste věděli jak s vámi oběma souhlasím!!! Mám rozečtenou takovou to knihu a už jsem ji strašně dlouho nevzala do ruky. Ještě není ten správný čas na to, abych v ní pokračovala…protože ještě mám sama v sobě resty, které si nejdřív musím vyřešit a teprve potom, mě to moje „vědomí“ pustí do další četby. Když tu knihu čtu, tak jen po malinkých částech, protože někdy ty řádky jsou natolik silné, že mě úplně odrovnají a musím přestat číst.
Vždycky máme na výběr, kterou cestou se dáme a jen na nás samotných záleží, po které cestě půjdeme. Začínám odkrývat koloběh života a najednou mi spousta věcí připadá tak jasných a čitelných…a přitom jsem je celý svůj život pořád měla na očích a nikdy jsem je neviděla do pravé hloubky jejich významu.
A. S. Exupéry to napsal naprosto pravdivě:…“Oči jsou slepé, musíme hledat srdcem“
Děkuji za to, že mi je umožněno vidět srdcem!!! 🙂
Padmé, díky za reakci! Víš, právě o to jde! 😉 Pokud nám není osud jednoznačně dán, máš volbu se právě rozhodovat, kterým směrem se vydáš, jak samaa říkáš. A kniha je i o tom, že myšlenkami přitahuješ to, co potkáš a kterým směrem se (možná nevědomky) vydáš. Kupříkladu když si člověk začne říkat „nic se mi nedaří, všechno je špatné, smůla se mi lepí na paty, na žádnou pořádnou práci nenarazím, já se z těch dluhů nevymotám, nikdy nezhubnu, jsem tlustá, ošklivá, atd.“, tak všechno myšlené a řečené, k sobě více připoutáváme. Myslíme-li na to, že jsme až po uši v dluzích, budeme v nich. Jakmile však změníme své myšlení a začneme myslet jinak a intenzivně „myšlené“ přitahovat, začne se to dít. Tedy ačkoli to ještě pravda nebude (!!!) můžeme myslet na to, že máme nabídku na skvělou práci, že se nám daří splácet dluhy nebo třeba že naše váha klesá podle našich představ. Chce to trpělivost, ale z vlastní zkušenosti vím, že to funguje 😉
Ale to si musí každý „prožít“ a vyzkoušet sám. Nejde to ale hned, chce to čas a trpělivost.
Petra Ch.
Ahoj Petro, děkuji Ti za článek. Je to takové těžko uchopitelné téma… alespoň pro mě… jsou prostě věci mezi nebem a zemí… a ne vždy všemu budeme rozumět…
Na druhou stranu – já věřím, že osud nám není jednoznačně dán, i když třeba každý máme nějaký úděl či poslání, přesto se domnívám, že na každé životní křižovatce máme možnost svou volbou, svým rozhodnutím svůj vlastní osud popostrčit nějakým směrem… My totiž vždycky máme možnost volby…
Každopádně souhlasím, že takováhle knížka se nedá číst jedním dechem jako např. detektivka. Tohle je z úplně jiného soudku. Mám několik podobných knížek doma a víc než jedna kapitola se přečíst na jeden zátah nedá. Člověk potřebuje čas, aby to vstřebal, pochopil a sám v sobě si některé věci ujasnil.
Mobile Sliding Menu