H. Turstenová: První podezření … + SOUTĚŽ

„Pozvali jste mě strašně brzy. Stále si musím na noc brát silné léky na spaní a pak jsem po ránu hrozně unavená,“ vyčetla jim bez obalu.

Aby svou ospalost dostatečně demonstrovala, hlasitě si zívla a klesla na židli.

Tommy přátelsky přikyvoval: „Já to moc dobře chápu. Proto také jsem vás pozval až na devátou. My začínáme už v půl osmé.“

Sanna na něho nedůvěřivě pohlédla, ale nebyla si jistá, jestli jí říká pravdu. Opravdu si vymýšlel, ale to jí Irena nemínila prozradit.

Tommy šustil papíry, které ležely na stole před ním. Listoval v nich, jako by něco hledal. Najednou pohlédl Sanně přímo do očí.

„Dnes budeme mluvit o Philipu Bergmanovi,“ řekl krátce.

Sanna ztuhla.

„Vy a Philip jste chodili spolu do školy. Byli jste přátelé a snad i více než jen to. Jak by se dal charakterizovat váš vzájemný vztah?“

Několik vteřin zaváhala a hlas se jí lehce třásl: „Byl to můj nejlepší přítel.“

Irena zašilhala po Tommym, ale on na ni nepohlédl.

„Nikdy jste spolu nežili? Jako dvojice?“

„Ne. Dělili jsme se o všechno s výjimkou postele.“

V jejím hlase zněla zřetelná trpkost, kterou se ani nesnažila zakrýt.

„Věděla jste, že byl homosexuál?“

Znovu chvíli váhala s odpovědí.

„Ano. Ale až v posledních dvou letech… Jednou večer mi sám řekl, že bude v Paříži bydlet s Joachimem.“

„Jaká byla vaše rekce?“

„Myslím…, že mě to šokovalo.“

„Předtím vás něco takového nenapadlo?“

„Ne. Nikdy. Hodně mu záleželo na vzhledu a cvičil, ale to dělá spousta mužů. Vždycky se obklopoval mladými dívkami. Často až příliš mladými, a to mi připadalo dost zvláštní. On sám byl přece inteligentní chytrý člověk a do auta si brával úplně mladinká děvčata. Jednou mi řekl, že je to proto, aby nebyly zbytečné řeči. Vůbec jsem to nepochopila…, až dokud mi to potom neřekl.“

„Milovala jste ho?“

Škubla sebou a vyděšeně na Tommyho pohlédla. Zdálo se, že takovou otázku nečekala.

„Já… ne… ano… Snad ještě na gymnáziu. Krátkou dobu. Trochu mě to mátlo, protože za mnou běhala spousta jiných kluků, jen on vůbec ne. I když děvčata ho milovala. Krátkou dobu s jednou chodil. Ale potom už nikdy s nikým nebyl. Až do té doby, co se nastěhoval k Joachimovi. A to ani jeden z nich oficiálně nepotvrdil. Myslím si, že to Philip tehdy řekl jen mně. A možná to prozradil nedopatřením. Byl tehdy hodně opilý.“

„Nevíte, jestli o tom někdo z nich mluvil s rodiči?“

„Nemyslím,“ rozhodně zavrtěla hlavou.

Stejný dojem měla i Irena. Při vyšetřování nenarazili ani na stín takového podezření, dokud s Kajsou nevstoupily do jejich pařížského bytu.

„Víte něco o obchodech, kterými se Joachim a Philip zabývali v Paříži?“

„V posledních dvou letech jsme neměli žádný pravidelný kontakt. Náš vztah narušilo to… s Joachimem. A když se odstěhoval do Paříže, jen jsme si několikrát zavolali a poslali pár mailů. Poslal mi svatební dar, když jsem se vdávala, a gratulaci k Ludvíkovu narození.“

„Takže by se dalo říct, že vaše nejlepší přátelství ochladlo v běžný vztah dvou známých,“ konstatoval Tommy.

„Ano. Jak jsem řekla. Potom, co mi řekl o Joachimovi, se všechno změnilo.“

„Byla jste to vy, kdo váš vztah uvolnil, nebo on?“

Zdálo se, že se nad otázkou zamyslela.

„Možná oba. Ale asi víc on. Místo mě se jeho nejlepším přítelem a důvěrníkem Joachim.“

Zase byla v hlase slyšet trpkost.

„A kvůli tomu jste se provdala za Kjella B. Cedera?“

„Ne. Začínaly se ozývat moje biologické hodiny. Chtěla jsem dítě. A protože i Kjell už byl v letech, i on si přál dědice. Byli jsme si sympatičtí…, a tak jsme se domluvili a vzali se.“

Irena si uvědomila, že zadržuje dech. Teď měl Tommy šanci a využil ji.

„Kdo je Ludvíkův otec?“ zeptal se klidným hlasem.

Sanna zbledla tak, že jí rty úplně zmizely v obličeji.

Irena se připravila zasáhnout, kdyby se zase chystala omdlít.

„Co… co tím chcete říct? Přece Kjell,“ namítla malátně.

„Vy jste nevěděla, že Kjell před pěti nebo šesti lety podstoupil vasektomii? Nemohl už mít děti.“

„On… něco takového udělal?“

Němě zírala na Tommyho, který jí klidně pohled vracel. Najednou složila Sanna obličej do dlaní a hlasitě se rozplakala. Irena jí podala papírové kapesníky. Sanna je vděčně přijala. Uklidnila se až po několika minutách. Vysmrkala se a utřela si zarudlé oči.

„Nikdy mi neřekl, že nemůže mít děti. Spali jsme párkrát spolu ještě dřív, než jsme se vzali. Setkávali jsme se podle nálady. Ale měla jsem i jiné partnery. V New Yorku jsem se seznámila s jedním mužem, který se jmenoval Mark. Celé dva dny jsme se tehdy v hotelu milovali. Nebrala jsem pilulky a asi právě tam jsem otěhotněla. Nikdy předtím jsem nezažila lepší sex. Ale po pravdě ani nevím, jak se jmenoval příjmením. Byl ženatý a od začátku jsme byli domluveni, že se už nikdy nesetkáme,“ vysvětlovala s pláčem ve hlase.

„Nikdy se už neozval?“

„Jistěže ne. Neměl ani moji adresu a také neznal mé příjmení. Byli jsme pro sebe navzájem jen Mark a Sanna.“

Vzdorovitě se narovnala. Tommy jen přikývl a ani v nejmenším nereagoval na vysvětlení Ludvíkova početí.

„A tak jste se provdala za Kjella,“ konstatoval jen.

„Ano. Já jsem mu tehdy řekla, že je otcem toho očekávaného dítěte, a on byl strašně rád a o své operaci mi neřekl ani slovo…, je to skutečně pravda? Nevymysleli jste si to?“ řekla s náhlým podezřením.

„Ne. Vazektomii objevili při obdukci.“

„Ob…panebože! Řekl mi, že byl na operaci kýly. Tak to možná bylo právě ono. Bylo to o několik let dříve, než jsme se vzali. To by mohlo souhlasit.“

Právě při těchto slovech Tommy na Irenu na vteřinu pohlédl a ona si vzpomněla na jeho operaci kýly před pár lety. Podstoupil tehdy i on vazektomii? To je dost pravděpodobné. Proto Kajsa tak silně reagovala, když se o tom před několika týdny zmínil. Možná si představovala, že se vezmou a budou mít děti. Ona sama žádné neměla. Bylo jí už třicet a možná se začaly ozývat i její biologické hodiny. Kam až jejich vzájemný vztah došel?