Zákony o dětech nepodchycují násilí v médiích

Vládní výbor pro práva dítěte se ve čtvrtek zabýval otázkou nutnosti vypracování národní strategie prevence násilí na dětech. K tomu byla Česká republika vyzvána mezinárodními institucemi již v roce 2002. V okolních zemích dané strategie již existují. Do české varianty by měly být zahrnuty všechny formy násilí na dětech…

– týrání v rodinách i násilí ve školách, ústavních zařízeních a v dalších prostředích, kde se děti pohybují. Dokument bude klást důraz i na mediální násilí. Strategie by měla být vypracována příští rok.

Vypracovávání strategie povede premiér Mirek Topolánek (ODS) a zapojí se do něj mnoho vládních resortů. Především ministerstva zdravotnictví, práce a sociálních věcí, vnitra, spravedlnosti, školství, úřad pro lidská práva vedený ministryní Džamilou Stehlíkovou (SZ) a vládní výbor pro práva dítěte. Nejprve vznikne pracovní skupina pro mediální násilí složená z odborné veřejnosti včetně zástupců a zástupkyň nevládních organizací. „Její závěry pak poslouží velké skupině vedené premiérem,“ řekla na čtvrteční tiskové konferenci, uskutečněné po zasedání vládního výboru pro práva dítěte jeho předsedkyně Eva Vaníčková. Na mediální násilí na dětech – na rozdíl od dětské pornografie – doposud nemyslí český trestní zákon. „V paragrafu 205 trestního zákona se hovoří pouze o násilí spojeném se sexem,“ upřesnil Pavel Říčan ze Sociologického ústavu Akademie věd. Dodal, že před zákony, které jsou postaveny na regulaci, zákazech a sankcích, by měla účinně fungovat pozitivní stránka. „Etická výchova, která by se měla koncentrovat na kultivaci soucitnosti v celé společnosti,“ upřesnil. Ministryně Stehlíková dodala, že komplexními zájmy dětí, včetně násilí na nich páchaného, se bude zabývat konference, kterou její úřad chystá na polovinu letošního listopadu.

Přítomná členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a výkonná ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba uvedla, že velká míra násilí se objevuje i na televizních obrazovkách. „Ráda bych Radu viděla jako jednotku rychlého zásahu. Když by zkrátka viděla na obrazovce něco nevhodného, mohla by to hned zakázat, přerušit vysílání nebo udělit vysokou pokutu, kterou by ten, kdo zákon porušil, zaplatil následující den. Tak to ale samozřejmě nelze. Vše se řídí správním řádem. Soudní procesy jsou dlouhé,“ řekla. Podle jejích slov Rada loni udělila pokuty ve výši asi dvaadvaceti milionů korun televizi Prima za reality show VyVolení a téměř dvaačtyřiceti milionů televizi Nova za pořad Big Brother. „Co ale opravdu zaplatí, je otázkou. Velká část rozhodnutí Rady už byla soudy zrušena,“ dodala Gomba. Zmínila dále, že vítá chystaný vládní návrh novely trestního zákona, který by zakazoval zveřejňování informací o dětech, stejně jako nyní zakazuje uvádět jakékoli údaje o mladistvých pachatelích a pachatelkách včetně jejich podobizen.

Podle Gomby by byl pro Českou republiku přínosem vznik úřadu, který Rada pracovně nazývá Hvězdičkovací ústav. Tato myšlenka se zamlouvá i ministryni Stehlíkové. „Nevím, zda by to byl přímo úřad, ale bylo by dobré, kdyby si každý výrobce určitého televizního díla mohl expertní komisí nechat vyhodnotit ono dílo tak, aby dostal zpětnou vazbu. Vyvaroval by se pak toho, že by se nechtěně – třeba proto, že chtěl reklamou zaujmout – dostal do kolize se stávajícím zákonem a vyvolal tak řízení ze strany Rady pro televizní a rozhlasové vysílání. Podotýkám, že tato komise by nikomu nic nenařizovala ani nezakazovala. Jen by doporučovala,“ řekla ministryně. O tomto záměru hodlá jednat s ministrem kultury Václavem Jehličkou (KDU-ČSL). O tom, aby bylo do trestního zákona včleněno i násilí na dětech, jak zmiňoval Říčan, bude Stehlíková jednat s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (ODS). „Existuje mnoho petic, ze kterých víme, že násilí na obrazovce nebo v počítačových hrách vadí nejen rodičům, ale také dětem,“ doplnila ministryně. Podle ní je nutné hledat příslušné kroky, které budou děti účinněji chránit před reklamou na alkoholové a tabákové výrobky. U nezletilých totiž v současnosti narůstá jejich spotřeba.

Vaníčková v závěru tiskové konference podotkla, že součástí plánované národní strategie bude možná také otázka tělesných trestů. „Ve dvanácti evropských zemích jsou tyto tresty zákonem již zakázány, u osmi je to v legislativním procesu. Zbývá pět zemí, kde jsou povoleny. Česká republika je jednou z nich. Přitom zákaz by byl jakýmsi symbolem výchovy nenásilnou formou. Přesně by zapadal do motta chystané strategie, kterým je především kultivace osobnosti dětí,“ řekla Vaníčková. Ona sama je autorkou publikace Tělesné tresty dětí, definice – popis – následky. V té mimo jiné uvádí, že děti přijímají tělesný trest z rukou rodičů jako něco přirozeného a výchovu násilím jim tak vlastně zprostředkovávají nejbližší osoby od útlého věku. „Důvodem, proč se tělesný trest stává násilím a traumatem, které mají za následek sníženou kvalitu zdraví a života, je to, že tělesný trest je nadužíván, zvyšuje se jeho intenzita a forma, odehrává se na nedostatečně emotivně vyladěném vztahu, bez dostatečné znalosti a pochopení dítěte a konkrétní situace, bez respektu věkové přiměřenosti a zvláštností vývoje dítěte, bez poskytnutí sociální opory a odpuštění prohřešku,“ píše dále Vaníčková.

Napsal/a: Andrea Cerqueirová