Autorka, scénáristka, režisérka Mirjam Landa připravila po úspěšném muzikálu Touha v Divadle Kalich další hudebně divadelní projekt. Je to opět muzikál, pod názvem Bílý dalmatin s podtitulem hravý taneční muzikál pro malé i velké.
19. dubna 2009 jste ho mohli poprvé shlédnout v Divadle Palace, 28. září měl premiéru v Divadle Kalich, a my se tedy ptáme…
Vzniklo to spíš náhodou. Slyšela jsem už kdysi hudbu k našemu muzikálu a moc se mi líbila. Zajistila jsem si práva, aniž bych věděla, kdy a kde by se dal uvést. Najednou přišla možnost ho hrát v divadle Palace. Štěstí přeje připraveným….
Jaký rozdíl vidí Mirjam Landa v přípravě na muzikál Bílý Dalmatin a muzikál Touha úspěšně uváděný v Divadle Kalich?
V Bílém dalmatinovi hrají na rozdíl od Touhy i děti, které tancují a zpívají. Musí se pracovat ještě intenzivněji než normálně. Jinak k tomu celý tým přistupuje úplně stejně jako k Touze. Bílý dalmatin je rovnocenný muzikál.
Na muzikál Bílý Dalmatin jste vybírala herce konkurzů a nebo jste je měla v hledáčku již dříve? A jak to bylo s obsazováním dětských rolí?
V České republice plave možná hodně ryb, ale dobrých herců, kteří výborně zpívají a k tomu ještě tancují, je zoufale málo. Nebylo tedy ani potřeba udělat na dospělé role konkurz. Sáhla jsem do vlastních řad a obsadila např. Janu Fabiánovou, se kterou mám výbornou zkušenost z Touhy. Co se týče dětí, tak jsme v první řadě dělali konkurz taneční, s vědomím, že dobře tancujících dětí ve věku 10 až 12 let bude málo. Teprve potom jsme přihlíželi na herectví a zpěv. Naštěstí jsme mezi vybranými dětmi našli i dvě holčičky, které umí zpívat.
Vaše dcera prošla konkurzem?
Moje dcera Anastázie absolvovala konkurz jako každé jiné dítě. Určitě nebyla nijak zvýhodněna.
Je známo, že máte vřelý vztah k dětem a také velkou rodinu co do počtu dětí. Jaká je spolupráce s těmi vybranými dětmi při přípravě nového muzikálu? Inspirují Vás?
Práce s dětmi funguje spíš tak, že jim musím dát jasné pokyny. Nemůžu čekat, že přijdou sami s nápady. Na to je takový muzikál moc komplexní. Inspirace funguje tedy spíš s dospělými herci.
Bude to typické představení pro děti? Budou v něm třeba loutky?
Nevím, čemu se říká „typické“ představení pro děti. Chtěla jsem něco vytvořit, na co bych ráda se svými dětmi šla. Aby si celá rodina užila, každý po svém. Loutky tam nemáme. Vyjadřovací prostředky se podobají spíše dospělému pojetí.
V podtitulu muzikálu máte: „hravý taneční muzikál“. Jaká bude tedy muzika a choreografie?
Jedním slovem: Pestrá! Jak hudba, tak choreografie jsou moderní a rozhodně nenudí. Snažili jsme se udělat muzikál zajímavě a vtipně. Prostě tak, aby to bavilo mě a moje děti.
Čím bude tento muzikál výjimečný?
Myslím, že není úplně obvyklé, že muzikálová company se skládá jen z dětí. V tom jsme rozhodně výjimeční. Chtěli jsme vytvořit obraz dnešní doby, tzn. ukázat to, co děti znají ze svého okolí. Neukazujeme například babičku holčičky jako starou nemohoucí osobu, ale jako moderní ženu.
Zajímalo by vás režírovat třeba operu?
O opeře jsem nikdy nepřemýšlela. Nejsem si jistá, jestli je to žánr pro mě. Ale nikdy neříkej nikdy.
Co chystá Mirjam Landa nového?
V současné době mě Bílý dalmatin dostatečně zaplňuje hlavu. Uvidíme, rozhodně se nebudu nudit.
Napsal/a: Komerční sdělení
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Já přidám naši zkušenost pro váhavce s malými prcky 🙂
Byli jsme na Dalmatinovi s 2,5 letým synem, kterému se moc líbilo. Představení je rozděleno na dva cca 40 minutové bloky, takže přesně akorát maximum pro udržení pozornosti (v našem případě). Je barevné, hravé, scéna se neustále proměňuje před očima. Některé děti navazovaly kontakt s herci na jevišti (a jedno se dokonce rozplakalo, když vstoupila na scénu čarodějnice 🙂 ). Jinak přítomnost dětských herců, lépe řečeno malých hereček/tanečnic/zpěvaček je dětem určitě sympatická. Z mého dospělého pohledu byla trochu škoda, že jsou na herce kladeny docela vysoké nároky – náročná taneční choreografie a zpěv – a málokterý z nich byl schopen zpívat bez zadýchání. Totéž i u některých dětí. A to, že někteří z nich zvládali dvojrole, trojrole a tuším, že dokonce jedna čtyřrole a náročné převlékání a hned zase na scénu, klobouk dolů. Velmi mě (mile!) překvapila právě Jana Fabiánová, která byla v podstatě pořád na scéně, střídala (tuším právě ona) ty zmíněné 4 kostýmy (a postavy) a ze všech přítomných se mi líbila nejvíc. Ale dětem určitě žádná z mých výtek vůbec nevadila, byly nadšené. A jakmile představení skončilo, náš capart pronesl „eče! Poším…“ (ještě, prosím).
Takže my určitě můžeme jen a jen doporučit!!! 😉
Zajímavý a může to být i nádherný.
Já muzikály můžu…