Na začátku 18. měsíce tvoří slovní zásobu dítěte přibližně 50–70 slov a zároveň asi 15 různých gest. Slova, zvláště jejich zvuková stránka, se mění, krůček po krůčku se zdokonalují. Když předtím dítě jedním slovem pojmenovalo mnohé předměty na základě společné funkce nebo znaku (bobo byl bonbon, balon i lampa), teď začíná přesně opačný proces…
Míša obědval. Jednu lžíci dal do pusy, další vysypal na zem, po chvíli pokračoval v jídle rukama. Brambory jsou na zemi, na ubrusu i na chlapcových tvářích. Matka se podívala na Míšu:
„Kde jsou brambory?“ Míša ukázal prstíkem do talíře: „Papa tu.“ „Ještě dáme?“ ptala se matka. „Ete,“ přikývl Míša. Najednou si to však rozmyslel. Na kuchyňské lince uviděl svou sklenici.
„Toto da!“ začal kňourat a ukazoval na sklenici. „Toto!“ ukázal vytrvale. Matka nalila do sklenice čaj. Míša však kroutil hlavou: „Ne!“ a rozplakal se. „Dáme džus?“ zkusila matka. Míša rychle ukázal prstíkem na krabici s džusem, přikývl a střídavě přiblížil a vzdálil své dlaně (gesto znamená otevřít). „Otevřeme džus,“ komentovala matka. „Ano,“ přikývl Míša. Matka mu vzápětí podala pohár s džusem a Míša radostí tleskal.
Jak se mění slova
Na začátku 18. měsíce tvoří slovní zásobu dítěte přibližně 50–70 slov a zároveň asi 15 různých gest. Slova, zvláště jejich zvuková stránka, se mění, krůček po krůčku se zdokonalují. Když předtím dítě jedním slovem pojmenovalo mnohé předměty na základě společné funkce nebo znaku (bobo byl bonbon, balon i lampa), teď začíná přesně opačný proces. Dítě si všímá nových vlastností a znaků věcí, které objevuje pozorováním svého okolí a manipulací s předměty či hračkami. Více než očima postupně stále více poznává věci „rukama“ – ohmatáváním. Na tomto základě namísto starých společných pojmenování přicházejí nová – a jejich počet rychle roste.
Míša říkal všemu zakulacenému „bobo“. „Bobo“ jednou znamenalo bonbon, potom zase balon, jindy tak nazval lampu v ložnici. Při bližším poznávání a hře s těmito předměty postupně objevil a pochopil, že mají další zajímavé vlastnosti:
Po těchto nových zkušenostech začal každý předmět nazývat jinak. Vždy když chtěl nějakou sladkost, staré „bobo“ se změnilo na „bobko“ a později na „bonbon“; „bobo“ se změnilo na „ba“ a později na „balon“; a lampu začal nazývat „seti“ (svítí) a později „lampa“.
Při pojmenování věcí se dítě už začíná řídit objektivními vlastnostmi předmětů, a ne tím, jak je subjektivně vnímá a prožívá (např. předtím se všechno na jedné stěně nazývalo tikak, všechno související s dítětem bylo bábo). „Objektivnější“ pohled na okolní svět se navenek projeví prudkým nárůstem slovní zásoby, tvorbou prvních dvouslovných vět a později i otázkami týkajícími se názvů věcí. Zdokonaluje se i dialog dítěte s dospělým. Protože však „velcí“ většinou řídí a organizují celý rozhovor, právě prostřednictvím řeči v něm dítě začíná vyjadřovat svou nezávislost. „Ne“ se tak stává významově důležitým slovem tohoto období.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.
Napsal/a: K.Horňáková, S.Kapalková, M.Mikulajová
