R. Čechura: Jako zvíře … + SOUTĚŽ

Rubrika: Co, kde a jak na VD

Detektivka od vítěze ceny Eduarda Fikera za nejlepší rukopis původní české detektivky
Vyhrajte ji s námi v soutěži Víte…?
od 21. do 30. září 2007!



Soukromý detektiv Edward Mayer je požádán, aby zjistil, kdo posílá finančnímu poradci Josefu Novákovi výhrůžné anonymy. Než však stačí zahájit pátrání, je jeho klient zavražděn. Souvisí dopisy s jeho smrtí? A proč vrah zvolil poněkud zvláštní zbraň – jateční pistoli? Všechny stopy vedou k jedné osobě – k příteli a nejbližšímu sousedovi mrtvého… Až do doby, než je nalezena další oběť.

Váz., 208 stran

Vydalo nakladatelství Motto
OBJEDNEJTE si tuto knihu se slevou 10 % pro členy KLUBka

O autorovi:
Rudolf Čechura se narodil roku 1931 v Želénkách u Duchova, vystudoval obchodní akademii v Chomutově (1950) a krátce pracoval jako úředník, poté jako učitel, byl zaměstnán v rozhlase a redaktorem časopisu VTM, odkud ale musel ve dvaačtyřiceti letech odejít. Zůstal tedy na volné noze, šlo to.

Kromě známé skutečnosti, že stvořil postavu Maxipsa Fíka, vydal i dlouhou řadu jiných knih jako Psí příhody (1983), Kočkodrom (1998), Experimentální zóna (1999), Šifra z katakomb (2000) či Blázni z Velepes (2000). Pro televizi pak napsal i seriál večerníčků Pestrý život jedné kočky anebo zdařilou dramatizaci holmesovského příběhu Šplhající muž (1993) Posbíral taktéž deset platinových desek Supraphonu a jako mistr českých detektivek získal i cenu Jiřího Marka (1999). Coby vůbec první Čech je už od roku 1968 členem The Sherlock Holmes Society of London.


Ukázka
Hamáček vytušil, že komisařovo pozvání na oběd nebylo pouze zdvořilostní. Asi si chce se mnou o případu popovídat, když tady nemá Kuncovou, napadlo ho. Nebyl tak daleko od pravdy, ale komisařův záměr byl trochu obsáhlejší. Bystrý mladík se mu docela zamlouval a chtěl si ho ještě trochu vyzkoušet. Chápal, že při samotném vyšetřování se benjamínek ze skromnosti a ostychu držel stranou, ale mezi čtyřma očima a dvěma pivy snad trochu rozváže a vyjeví své názory a postřehy. Nechal jej v klidu dojíst, a teprve když se sám napil a zapálil si cigaretu, začal mladíčka polehoučku sondovat:
„To je dost divný případ, viďte?“ Už mu zase vykal.
„Ano, pane komisaři. Vražda jateční pistolí – to je asi velmi výjimečný případ. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.“
„Tak to jste byl asi nepozorný při studiu. Už v Tesařově Soudním lékařství se o tom píše.“
„Ale to je přece padesát let staré!“
„No a? Víte vy, jak starý je pachatel? Ale o to teď nejde. Říkám-li dost divný případ, nemyslím tím technické provedení vraždy, ale něco jiného.“
„Myslíte tu…,“ omluvně se ušklíbl „záhadu zamčeného domu?“
„Nepleťte mi sem v narážkách záhadu zamčeného pokoje! Tohle je metodicky něco úplně jiného. Pravdu ale máte v tom, že s těmi zámky je to trošku divné. Jako by to ukazovalo na jistotu, že vraždil někdo z domu. Jenže…,“ komisař pokrčil rameny a záměrně nedořekl. Čekal, co nato Hamáček.
„Jenže,“ chytře dokončil větu Hamáček, „kdyby vraždil někdo z domu, pak by určitě nechal všechno odemčené, aby to ukazovalo na někoho zvenčí!“
Výborně! pomyslel si komisař, ale nahlas neřekl nic. Předčasná chvála může uškodit, a tomu klukovi uškodit nechtěl.
„No ano,“ předstíral zamyšlení, „jenže kdyby přišel vrah zvenčí, jak by se asi dostal k těm klíčům?“
„Přece ta tajemná návštěva ve čtyři hodiny! Mohl klíče ukrást, nebo si je otiskl do mýdla, jak se to dělá, a…“
Nesmysl, mohl by říct komisař, ale neřekl to. Jenom mírně zavrtěl hlavou a pravil: „Existují i jednodušší způsoby. Klíče od obou zámků měly všechny čtyři osoby, a někdo z nich je možná má na stejném kroužku jako klíče od vozu, a vůz mohl mít někdo v servisu. To pak stačí zajít k nejbližšímu frézaři klíčů a máte duplikát na počkání.“
„To by ovšem znamenalo, že tu vraždu dlouho předem plánoval.“
„Docela jistě. Náhodná vražda vypadá jinak, to přece víte.“
Hamáček jenom sklopil hlavu.
„A když připravovaná – proč by ji nemohl připravit někdo z domu?“
„No ale vy jste přece sám říkal, komisaři,“ (zapomněl na Pane), „že to by nechal zámky odemčené!“
„Ne. To jste řekl vy. A byla to správná úvaha. Ale vžijte se do myšlení pachatele: on může předpokládat, že zrovna takhle budeme uvažovat, a právě proto nám to nastraží!“
Hamáček se začínal potit. Napil se piva, což mu sice poskytlo pár vteřin na rychlou úvahu, ale přispělo to k ještě silnějšímu pocení.
„Kdyby to byl někdo z domu,“ řekl pak, „tak asi nejspíš ta Nováková, ne?“
„Proč myslíte?“
„Bude po něm přece dědit.“
„Ano. Ale musíme si to ještě ověřit.“
„A taky mě napadá, že kdyby vrah byl někdo zvenčí, musel by přece po sobě zanechat nějaké stopy!“
„Myslíte otisky nohou? To ne. Venku bylo sucho, na dlaždicích a na kamenných schodech nemohli chlapci nic najít. Daktylky u dveří a podobně ovšem mají, ale to nebude k ničemu – řekli jsme si přece, že to byla vražda připravená, to znamená, že měl rukavice.“
„Ale třeba na té posteli, nebo okolo – nějaký vlas mu mohl vypadnout nebo tak něco.“
„Žádný okem viditelný vlas tam nebyl, to mi kluci řekli. A všechny lupy, oděrky kůže a podobně, co byly na prostěradle, samozřejmě vysáli a vzali do laborky.“
„To jste jim nařídil?“
„Takové věci nemusím nařizovat, to dělají automaticky.“
Hamáček hezkou chvíli zadumaně mlčel, a komisař ho nechal v klidu dumat. Předpokládal, že mladík sbírá odvahu k závažnému prohlášení, a tušil k jakému. Komisař kriminální služby musí být tak trochu psycholog. A umí-li se vžívat do myšlení pachatelů, tím spíše dokáže číst v myšlenkách svých kolegů. I v případě, že ten kolega je dosud v uvozovkách a je o generaci mladší.
Volf četl správně.
„Pane komisaři,“ konečně se Hamáček ozval, „můžu se vás na něco zeptat?“
„Samozřejmě.“
„Já bych ovšem nerad… jsem přece jenom holub a… no byl bych nerad, kdybyste si to vykládal jako drzost, víte, já…“
Mluvil čím dál rozpačitěji, tak mu Volf s úsměvem pomohl:
„Jen se ptejte, člověče. I kdyby to třeba mělo znít jako kritika.“
„Proboha, to ne! To bych si nedovolil!“
„Nařizuji vám, abyste si to dovolil. Já na to totiž čekám. A podle toho, co z vás vyleze, budu hodnotit vaši schopnost.“
Elév se zhluboka nadechl a odvážně řekl:
„Totiž… chtěl jsem se zeptat, proč jsme tak rychle… odjeli.“
Měl pocit, že užitím množného čísla trochu ohladil drsnost dotazu.
„No konečně!“ pochválil jej komisař. „Pořád jsem čekal, kdy se na to zeptáte. Ale ještě dřív jste se měl zeptat, proč jsem na nich nevyzvídal nic o té včerejší oslavě.“
„No, to taky. Já čekal – promiňte mi tu blbost – že všechny tři svědky pořádně zmáčknete, když to vypadá, že třeba jeden z nich…“
„Dobrá, to stačí. Ptáte se správně. Kuncová by mi řekla totéž co vy, jenže trochu ostřeji. Pokud by ovšem nepochopila mé obavy.“
„Obavy!?“
„Ano. Obávám se jedné možnosti: Je-li vrah jeden z těch tří, pak se jistě mezi sebou dokonale domluvili, jak mají vypovídat a byli na důkladný výslech připraveni. Takže je lepší v nich zanechat dojem, že je moc nepodezíráme a sázíme spíš na toho vraha zvenčí. To je uklidní a otupí to jejich obezřetnost při dalších pohovorech.“
„Takže je budeme… budete ještě vyslýchat?“
„Ano, ale jak jsem řekl, bude to mít formu nezávazných pohovorů. Proto jsem se taky vůbec neptal na tu včerejší oslavu. Budou si myslet, že ta věc už je mimo můj zájem. Ale ona není! Co vy si myslíte: slavily oba páry společně?“
„To tedy nemám tušení.“
„Nic vám nebylo nápadné?“
„Snad, že ta Nováková večer civěla na televizi.“
„Správně. Ale mě zaujala i další věc: Falada byl parádně ospalý ale Faladová se zdála být docela svěží.“
Hamáček na to nedokázal říct nic a usoudil, že mlčení bude ta nejvhodnější reakce.
Komisař pokračoval:
„Pořád ještě jste se nezeptal na jednu podstatnou věc!“
Mladík chvíli mlčel a pak se mu náhle rozbřesklo:
„Aha – proč jsme nehledali vražednou zbraň. Protože byl-li vrah jeden z těch tří, musela se zbraň dosud nacházet v domě!“
„Správně. Tedy částečně správně,“ culil se Volf.
„Jak to? Přece když nikdo z nich ráno z domu nevyšel, tak zbraň musela zůstat v domě! Leda že by ji vyhodil z okna, ale to by musela být na zahradě.“
„Odkud víte, že nikdo z nich dnes nevyšel z domu?“
„Přece to říkali.“
„Člověče!“, teď se Volf aspoň naoko čertil, „to snad je nějaký důkaz, že to říkali? Přece mohli lhát, ne? Pachatel mohl vyjít nepozorovaně, a nebo taky mohli být všichni tři domluveni!“

Vydalo nakladatelství Motto
OBJEDNEJTE si tuto knihu se slevou 10 % pro členy KLUBka

Napsal/a: redakce (Petra)

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Petro, tak knížka mi už včera dorazila, moc děkuji:-) Sice přes nateklé víčko se mi hůře čte, nicméně včerejší večer jsem trávila ve společnosti pana Čechury a bylo to prostě parádní:-))))Díky moc.

  • Srandičky, srandičky:-)) Jak to, že mě nikdo nelituje a jen se každý dobře baví:-))))) Detektivka podepsaná vlastní krví…super, bude se mi dnes skvěle spát:-)))

  • Petra Vymětalová

    Peťko, to by to tou krví musela podepsat. Sakryš, měla jsem to poslat ještě dnes jako obchodní balík… 🙂

  • Peťka

    Gratuluji!
    Teda Peti….a to teprve kdyby ji chtěla Chromle někomu darovat! To by bylo originální věnování! 🙂

  • Petra Vymětalová

    :-))) No, je to detektivka, …
    … představ si, že bys ji pak někomu bez varování půjčila 😉

  • Ha ha:-))) Před chvílí jsem musela měnit náplast, tekla ze mě krev jako z vola, nějak jsem si to obočí zase roztáhla a stroupek praskl:-)) Přece bych si takovou vzácnost nezamatlala vlastní krví:-))

  • Petra Vymětalová

    Škoda, že to pošta nedoručí tak rychle, mohla sis s ní zatlačit bouli 😉

  • Cože???? Tak teď jsem opravdu velmi překvapená a hlavně šťasná, protože jsem si tu knihu fakt chtěla koupit! Tomu říkám nádherná náplast na bolístku:-))) Moc děkuju:-)

  • Petra Vymětalová

    Soutěžní otázka: V kterém roce se Rudolf Čechura stal členem The Sherlock Holmes Society of London?
    Správná odpověď: 1968

    Počet soutěžících: 287

    Výherkyně: Chromle

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist