Kubíček neměl ani dva měsíce a co se týče kojení, myslela jsem, že už mě nemůže ničím překvapit. Kojila jsem ho čtyřicet minut s pošťuchováním v dvouhodinových intervalech, protože, dle porodní asistentky, byl líný a rád si u kojení pospal…
Bojkot kojení se k nám vplížil pozvolna. Nejprve jsem byla v šoku, když si mé dítě po přiložení k prsu jen párkrát cuclo, pak začalo řvát na celé kolo a druhé prso odmítlo. Chvíli jsem počkala a opět Kubíka přiložila, ale se stejným výsledkem. Přítel mě uklidňoval, že asi nemá hlad. Další kojení byla zase v pohodě, tak jsem to přestala řešit. Situace se zopakovala o pár dní později, ale následující kojení bylo opět v pořádku. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že Kuba prořval jedno kojení denně, a pak už řval skoro u každého a já začínala být pěkně hysterická.
V té době jsme byli teprve chvíli na Slovensku, bez internetu a téměř nikoho jsem tu neznala. V průkazce jsem našla kontakt na laktační poradnu ve šternberské porodnici, kterou ale vedl dětský doktor. Jeho rada zněla nechat malého odříhnout. Samozřejmě to k ničemu nebylo a mé zoufalství pokračovalo. Další den jsem zavolala zkušenější kamarádce, která mi naštěstí vysvětlila, že to, čím procházíme, je normální, dokonce to má i vlastní termín BOJKOT KOJENÍ a objevuje se kolem druhého nebo třetího měsíce. Trochu mě to uklidnilo a dostala jsem první rady, že mám zkusit dítě rozptýlit, a pak zase přiložit, přikládat častěji a kojit hodně v noci.
Pak jsme naštěstí jeli do Čech. Vypravila jsem se na Internet a zadala ono tajemné heslo do počítače. Vyjelo mi velké množství odkazů, příběhy a mnohem větší trápení dalších maminek. Fakt jsem v tom nebyla sama. Přečetla jsem si rady na stránkách Laktační ligy a snažila se je aplikovat. Ne všechny zabíraly, pomohla až rada další kamarádky, která si tím také prošla, a to aplikace „násilí“. Spočívalo to v tom, že jsem dítěti držela hlavičku u prsu a když se odtáhlo, stříkla jsem mu do pusinky trošku mlíčka a přitlačila hlavičku zpátky. Zní to asi drsně, jenže já byla fakt zoufalá a tohle hlavně fungovalo. Kubík se zase přisál a pil.
V té době jsme také absolvovali kontrolu na gastroenterologii, kterou vedl, jak jinak, doktor. Když jsem mu říkala o našem problému, prohlásil, že pokud malý přibírá, tak se u kojení může stavět třeba na hlavu. No a Kubík v té době začal zrovna ukázkově přibírat.
Postupně se Kubík uklidňoval a asi po dvou týdnech bojů jsem měla celkem klidné miminko, kterému na kojení stačilo 15 minut. Když si čtu seznam možných příčin, nic z toho nesedí, spíš myslím, že si Kubík měnil režim, přestal u kojení konečně vyspávat a začal se na něj víc soustředit.
Níže připojuji nejčastější příčiny a řešení dle Laktační ligy a přidám i pár vlastních postřehů:
Napsal/a: Sonča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Mám 12 týdenní holčičku a taky mi bojkotuje. Před pár týdny to ještě šlo, zavztekala se, ale nakonec jakštakš se napila, ale zdálo se mi, že málo. Tak jsem začla vážit plíny, abyxch zjistila jak to je a samozřejmě čůrala strašně málo. no nakonec najednou z čistajasna přišlo asi 10 blažených dní, že pila jak andílek kdykoliv jsem jí nabídla a čůrala podle tabulek. Po deseti dnech, zase změna, jako blázen, rozhodla se, že mě nechce. řvala jak pavián, druhej den se to vystupňovalo až tak moc, že jen jsem si ji položila na polštář, řvala, histerie, hrůza a děs, mor a neštovice. nešlo ji utišit, jen když jsem ji položila zpět na postel, tak jsem si k ní zkusila lehnout, že to zkusíme v leže, tak to taky neprošlo, zase šílenej křik, zkusila jsem si nad ni kleknout, taky nic, zase histerie (přitom před pár tejnama to fungovalo). Nakonec jsem musela horkotěžko něco odstříkat, zkusila jsem jí to dát z láhve abych věděla jestli je problém v mlíku nebo kde? No tak z flašky to vyžahla jako malinu, to jí nečinilo nejmenší potíže. Takže chuť mlíka určitě v pořádku, takže nechce mě. Zbytek jsem už ale dokrmila lžičkou. Teda nic moc, ale podařilo se. další kojení zase neuspěch, zase lžičkou. Už jsem byla na pokraji nervovýho zhroucení, celej den jsme probrečela, už jsme myslela, že to už fakt nevydržím. Už byl večer, před náma poslední kojení před spaním. Zase histerie, řev, kroucení, svíjení, odstrkávání se. Nakonec jsme dostala nápad. V knížce Dr. Karpa bylo, že děti uklidňuje Ššššš, čím víc řve, tím víc syšet do ucha a třást. OK, vyzkoušíme. Začla jsem na zadku zatínat svaly, na stehnech taky, natřásala jsme se na posteli jako blázen, zpocená jsem byla jako kuň, do toho co nejhlasitěji syčela do ucha, lapala jsem po dechu a světe div se, pomalu se začla uklidňovat a a nakonec se i přisála. Samozřejmě jsme musela furt syčet a natřásat se. čím klidnější se jevila, tím jsme i já přestávala. když chtěla zase začít, přidala jsem i já. Fungovalo to :o) Najedla se!!!! Ještě co teda bylo důležitý, aby fakt bylo ticho. žádná televize, žádný kecy, nic. ticho. Včera jsme byli na zahradě, měla jsem z toho strach, ale úspěšně jsme zvládly kojení i tam. bylo ticho a ona hezky papala. Horší to pak bylo u babičky na zahradě. Lavička jediná, babička vedle nás a furt něco povídala a malá plakala a pořád se pouštěla a já syčela a tak a nic, nemohla se uklidnit. Tak jsem to pak vzdala. Babička moc mluvila. Přišli jsme domů a poslední večerní kojení, který bývá nejhorší bylo OK. Chvilka syčení ššššš, natřásání se a nakonec tak po 5 minutách se zase hezky zklidnila a pila krásnou půlhodinu z obou prs. :mimiholka: 🙂 Nakonec to je určitě i dobrej spalovač tuků :)‘)
Mě se to naštěstí taky nestalo, tak držím palce všem kojícím, ať to probíhá v pohodičce. Pro mě je kojení příjemný zážitek a vím, že budu ráda vzpomínat.
tak koukám, že triple-matka všechny „pobavila“ 😀 Nechápu to povyšování se nad ostatními jenom proto, že neměli trojvaječná trojčata (a holky!!!) :)))) směšné…
Nedávno jsem viděla dokument o vícerčatech a byla tam maminka s paterčatama a kojila je jak mohla… tatínek vedl rozvrh, aby věděli, která miminka se mají kojit a která mají dostat UM, aby to bylo spravedlivé 🙂 Byl to docela záhul, ale že by se ta maminka povyšovala nad ostatní to teda ne… asi to bude povahou 🙂
No mě to taky nedá, to snad anonymní slepice ani nemyslí vážně, snad je to jen provokace 🙁 Většinou se setkávám s názorem (nevyřčeným, samozřejmě), že šedé kůry ubývá s přibývajícími porody, ale že by jí přibývalo… opravdu to anonymní nepozoruju ani na sobě ani na jiných. Tak si zřiď stránky pro supermatky trojčat a nás „slepice“ nech na pokoji. Jinak je to pro mě určitě přínosný článek, já jsem to naštěstí nezažila, každé své děŤátko jsem kojila o kapku dýl, nejmenšího 22m Jeníčka ještě kojím. Že to občas hodně bolí, to jsme si prožili u každého, ale o bojkotu kojení jsem opravdu ještě neslyšela! Musí to být teda náročné, opravdu smekám před každou maminkou, která vydrží. Je dobře, že se všude píše o prospěšnosti kojení a že se pomalinku daří vymýtit všechny předsudky na toto téma. Ale taky vím, že některé maminky prostě kojit nemůžou a není to jejich chyba. Takže moc fandím všem maminkám, které se snaží!
jj,supermatko trojčat nemá cenu sem psát takovým tónem jen se sama shazuješ jaká jsi Ty slepice….už je to otřepané a nudné..vůbec Tě neobdivuju,každá druhá matka by se stejně dobře postarala o trojčata…pokud se chceš ještě někam vyjádřit jaké jsou ,,monomatky“ slepice a jaká jsi Ty matka trojvaječných trojčat hihi skvělá tak je to škoda ťukání do klávesnice..už si tady asi každý myslí svoje….K
Bože, co je to za náturu, která soudí maminky podle toho, jak dlouho kojí a kolik dětí. Ve svém životě jsem „prokojila“ už skoro než pět let. Nestaršího syna 15, mladšího 12 a dceři je 2,5 roku a kojím pořád. Když některá maminka nemůže dítě kojit, většinou je z toho nešťastná, ať jich má kolik chce. Máte pravdu všechny vy, které píšete, co bolesti to někdy stojí, všem držím palce a super matka trojčat, která pohrdá všemi ostatními by se měla zamyslet na tím, jak se chová, není to její první napadání na stránkách VD a je to trapné.
Nechtěla jsem se vyjadřovat k předchozímu výpadu anonymní maminky, protože mluvit k takovým lidem je pro mě ztráta času.
Po dvou dětech, které jsem kojila, vím, jak moc to může bolet a taky jak moc je to nádherné, prošla jsem si snad všemi problémy, které jsou známé, a teď, když čekám třetí miminko, tak se na to strašně moc těším.
Prostě mě to nedá – vážený anonyme, pokud chcete vidět „slepici“, podívejte se do zrcadla. Jsem laktační poradce a „moje“ maminky, kojí trojčata i do dvou let a nad ostatní se tedy vůbec nepovyšují. Co vy víte například o syndromu bělavé bradavky – při každém kojení tečou bolestí slzy, každé kojení bolí víc než celý porod, ale maminky to zvládají a vydrží kojit rok i déle. Já osobně věřím, že příroda ví, kolik dětí zvládneme a vždycky vás má miminko naučit něčemu novému. Nesuďte proto maminky podle počtu dětí, ani podle délky kojení. Každá maminka je úžasná a jedinečná pro své děťátko a všem jim držím palečky v jejich, někdy nelehkém, doživotním údělu maminky.
muj nazor je ten že slepice co tu pišou a maji jen jedno ditě což je pouze nuda a nic jineho nevi o čem to kojeni je to vime pouze my co mame trojvaječna trojčata holky a kojili jsme je 7 měsicu a nyni jsou už dvoulete a v pohodě děkuji za poch-nepochopeni nebot to pochopi jen ti co maji trojčata a ne obyčejne monomatky hihi
zrovna dneska v SAMA-DOMA mluvila Mudr Mydlilova o bojkotu kojeni…..jinak ukazovala pomucky ke kojeni.Bylo to zajimave i kdyz pro me uz bezpredmetne…..:-)
Ahoj, moc pěkný článek… vždycky mě potěší, když se najdou maminky, které se o kojení opravdu snaží a bojují za něj… dneska je opravdu spousta informací o kojení, které se dají sehnat skoro kdekoliv 🙂 Dřív to bylo docela špatný… moje máma měla u ségry (před 20ti lety) zánět jednoho prsu a podle doktora nesměla z toho prsu kojit (prý zkažené mlíko) a musela bolestivě odstříkávat… dneska víme, že se z postiženého prsu kojit má a je to nejlepší způsob léčby :)))) Manžel se divil proč po kojení neodstříkávám, že se mi to mlíko do dalšího kojení zkazí… že jeho ségra odstříkávala po kojení vždycky (kojila 2 děti cca 2 týdny a to třetí s dokrmem UM o chvilku déle – údajně se jí ztratilo mlíko) Kdyby byla tenkrát větší osvěta…
Bojkot kojení si pamatuju – přišel okolo 3. měsíce a trval asi týden, ale já jsem se nedala a v klidu přikládala a přikládala…. vlastně stačilo malou na chvíli rozptýlit a zkusit to znovu 🙂 Za pár dní budeme mít další miminko a snad to půjde tak hladce jako u prvního… podle mě je důležité si nepřipouštět svoji neschopnost kojit a vůbec o tom neuvažovat… prostě kojit a když přijde problém tak ho v klidu řešit a nepanikařit 🙂
Já jsem neměla sice problémy s kojením, děti pily docela dobře, ale když porovnám naprostý nedostatek informací před skoro 16 lety s tím, co všechno si můžu najít dnes, je to opravdu nebe a dudy.
Tehdy jsem si moc přála kojit (to tedy pokaždé, ale tenkrát jsem o tom nic nevěděla) a protože jsem měla mléka hodně, tak mi bylo doporučeno odstříkávat. A to až do vyprázdnění prsu. Tak jsem stříkala jako blázen, za noc zpočátku půllitrový hrnek. To až dnes vím, že to bylo naprosto zbytečné a díky tomu jsem musela odstříkávat tak dlouho, že jsem se z toho málem zbláznila, protože „poptávka“ po mléku byla tak obrovská….
Je moc fajn, že si dneska o tom můžeme „popovídat“ a poradit se, když je potřeba.
Prima článek! U nás kluci jen časem vyzrávali a otáčeli se za každým šustnutím, jinak jsme naštěstí nic podobného neprožili:-)
Holky máte recht. Svou první dcerku (5,5) jsem kojila snad necelej měsíc, druhou jenom půl roku. V té době jsem net neměla a ani nevim kde bych se o tom mohla více dozvědět. Doktor byl rodu mužského no tak ten mi moc nepomohl a pak když jsem přestala kojit tak pár měsíců po ukončení jsem šla s mladší na naříznutí uzdičky pod jazýčkem. Tak to mohlo být asi tím. Protože čisté kojení bylo jenom snad 2 měsíce pak brečela a nechtěla se přisát. V dnešní době je všude informací ale když to nejde tak to nejde a ať si nikdo nemyslí že jsme špatný matky když nekojíme ne?
Byla jsem na tom podobně. Před 10 lety byl ještě problém získat o kojení všechny informace, tehdy se mi narodila Anička a kojení nám vůbec nešlo, byla jsem nervozní já a ona ze mě dvakrát tolik, vztekala se a nechtěla vůbec pít. Vyřešily jsme to šalamounsky, ve dvou měsících ještě neměla skoro žádné váhové přírůstky a doktorka nařídila příkrm. Najednou se situace krásně uklidnila, Anička vždycky dostala mlíčko z flašky a když se trošku napapala, vzala si pak prso a já ji po každém krmení z láhve v klidu dokojila. O mléko jsem nepřišla, kojila jsem ji až do 7 měsíců, kdy už se odstavila úplně sama, hezky přibývala celou dobu a byla spokojené miminko. Ale doteďka cítím tu bezradnost, ty probrečené hodiny plné zoufalství, že jsem špatná mamka a neumím ani nakojit své dítě.
Tak něčím podobným jsem si taky prošla.Akorát že u nás to mělo takovou dohru,že jsme kojit přestali úplně.Malá totiž vůbec nepřibývala,a tak chtě nechtě jsme museli dokrmovat.Ani já v té době neměla net,takže jsem nevěděla,že je to normální a ani mi to nikdo neřekl.Je fakt,že bojkot začal v době,kdy jsem dostala první menses po porodu a pak trval asi měsíc,takže jsme kojili jen v noci a pak už vůbec.Ale i na umělém mléku byla spokojená a zdravá,i když je mi to líto-dneska už mám víc informací,tak bych možná zkoušela dál,ale tenkrát jsem byla tak bezradná a zoufalá,že jsem to umělé mléko přijala docela ráda.
Mobile Sliding Menu