Ženy po pětatřicítce, neřkuli po čtyřicítce, jsou prý příliš staré na to, aby mohly mít děti. To bývalo velmi rozšířené mínění, pevně zakořeněné v srdcích a hlavách tolika mužů i žen, rodičů a prarodičů, lékařů a poradců. Je to možná podnes jeden z důvodů, proč se nejedna žena obává mít dítě ve 40 letech: „Všechna ta rizika, která by mě čekala!“…
Rady nejsou vždycky právě jemné. Stává se, že zjednají jasno ve věcech, ale mohou také zabolet. Zhusta nebývají rádci a poradci dostatečně kompetentní anebo jen tradují své znalosti z dřívějška.
Podceňovat nesmíme ani strach lékařů, že všechno nevyjde tak, jak by mělo, že se přece jen vyskytnou komplikace a jim se pak bude vyčítat: „Proč jste mi o tom neřekl dřív?“
S riziky se počítá
Není žádným tajemstvím, že plodnost ženy v průběhu jejího života klesá. Ve dvaceti je na nejvyšší úrovni, zatímco v padesáti se jen málokterá žena může stát těhotnou. Problémy ovšem mohou být už kolem čtyřicítky.
Ale to jsou tak všeobecná tvrzení, že pro jednotlivou ženu nemohou mít skutečný význam.
Známe mnoho žen, které byly plodné až v pozdních letech a staly se matkami teprve tehdy, když nalezly správného partnera, životní vyrovnanost a jistotu v povolání.
Příroda, naše přirozenost, nezná takové „magické“ hranice – 30, 35, 40, 45. Máme čísla rádi, vždyť jsou pro náš běžný život důležitá – plnoletost, narozeniny, výročí svatby, jubilejní oslavy. Rádi dělíme uplývající čas života do jasně vymezených úseků.
Přestože žádné skutečné meze neexistují, zaškrtávají lékaři v těhotenských průkazech u žen od 35 let políčko označující „riziko“. Co to všechno znamená, tím bychom se chtěli zabývat dále.
Pozdní mateřství se stává běžným případem
Silně vzrostl počet žen, které mají dítě až v pozdějším věku. Před dvaceti lety jen jedna žena z padesáti přivedla své první dítě na svět v 35 letech nebo později. Před deseti lety už to byla jedna žena z patnácti, dnes je to každá pátá.
„Pozdní prvorodička“, dříve výjimka, je dnes čímsi takřka normálním. V posledních desetiletích se podstatně změnil náš způsob života. Ženy většinou nemusí těžce fyzicky pracovat, zažijí méně těhotenství a méně porodů, a také déle žijí – 81 let, neboť jsou v průměru zdravější.
V mnohém se zdokonalila rovněž medicína, péče o těhotné ženy a především porodnictví (perinatologie).
Všechny těhotné chodí na preventivní vyšetření a připravují se na porod. Nebezpečí rozpoznáme dřív, než nastanou komplikace. Tak se matkám v těhotenství a při porodu dostává z lékařského hlediska daleko kompetentnější péče, stejně jako jejich maličkým.
Mají tudíž podstatně vyšší šanci než dříve, že v těhotenství i po porodu zůstanou zdravé a přivedou na svět zdravé dítě.
Jaká jsou vlastně rizika a medicínské problémy v případě žen s prvním dítětem po 35, nebo dokonce po 40?
Patero možných nebezpečí
1. Plodnost
Prvním problémem je přijít do jiného stavu. Šance na úspěch se podle statistiky s věkem snižuje. Přibližně každá čtvrtá žena mezi 35 a 39 lety s tím má problémy, a když plánuje první dítě až s počátkem čtyřicítky, může na padesát procent počítat s potížemi. Mezi ženami kolem třicítky má problémy s otěhotněním jen každá šestá (více o tom ve 4. kapitole).
2. Potrat (abortus)
Jestliže těhotenství skončí dříve, než je dítě schopno života, nastane tzv. potrat. Plod je schopen přežití teprve od 22. týdne gravidity.
Při počítání týdnů vycházejí ostatně gynekologové z prvního dne poslední menstruace. To je trochu nelogické – vždyť víme, že podle takových počtů není žena „v prvním týdnu“ ještě skutečně gravidní. Nicméně u tohoto způsobu zůstáváme, protože jsme mu uvykli. Přetrvává dokonce i v době ultrazvuku.
Potraty se dějí téměř vždy v raném těhotenství, tj. ve druhém měsíci nebo počátkem třetího, většinou před 10. týdnem. Nebezpečí, že jiný stav skončí potratem, je u čtyřicetileté ženy asi trojnásobné proti ženě třicetileté.
3. Postižení, poškození při porodu a deformace
Výrazné postižení nebo porodní poškození se dnes vyskytuje skrovněji než dříve – celkem u méně než jednoho procenta všech narozených dětí. Příčinou jsou většinou infekce v době těhotenství nebo porodní komplikace. Ty mohou nastat při předčasném porodu (tedy před 32. týdnem), kdy jsou mozek a plíce dítěte ještě nedostatečně zralé, nebo při potratu v důsledku dlouhotrvajícího nedostatku kyselin. U starších rodiček se tyto komplikace nevyskytují častěji než u mladších.
Jedna americká a jedna německá studie, obě z devadesátých let, došly k výsledku, že děti starších matek, tedy pětatřicetiletých, a dokonce čtyřicetiletých, přicházejí na svět stejně zdravé jako děti matek mladších a žádné poruchy se u nich neobjevují častěji.
Existuje jedna výjimka: deformace a postižení spočívající na narušení chromozomů (např. trisomie 21, tzv. Downův syndrom) se u dětí starších matek vyskytují častěji. Riziko je ve 40 letech asi desetinásobné (1 : 80) ve srovnání s matkou třicetiletou (1 : 800); v 36 letech je riziko asi 1 : 300. Rok od roku se více a více žen rozhoduje pro speciální prenatální diagnostiku za pomoci ultrazvuku (testy v průběhu těhotenství), a jsou-li starší, též pro punkci plodové vody a analýzu chromozomů. Tak můžeme ve stále větší míře odhalit děti s Downovým syndromem již před 20. týdnem těhotenství a jejich vývoj přerušit – tyto děti nepřijdou na svět (více o tom v 6. kapitole).
Veškeré ostatní deformace (jako třeba rozštěp páteře, vrozená hluchota, „koňská noha“ nebo rozštěp rtu či patra) se u dětí čtyřicetiletých matek vyskytují stejně často jako u dvacetiletých.
4. Rizika těhotenství
Je onen křížek, jímž označujeme těhotenství žen nad 35 let za rizikové, vůbec ještě oprávněný?
Porodníci porovnali průběh těhotenství a porodu u 164 788 žen, které přivedly své první dítě na svět v Hessensku mezi lety 1990 a 1995. Výsledky uveřejnili v odborném časopisu Porodnictví a ženské lékařství. Ukázalo se, že ženy ve věku mezi 35 a 39 lety vcelku neměly častější potíže než mladší ženy mezi 18 a 34 lety. Až u žen nad 40 let se poněkud častěji objevovala těhotenská cukrovka a také nízká porodní váha dítěte.
5. Rizika porodu
Velký rozdíl je ovšem v počtu porodů císařským řezem: každá druhá žena v Německu (48 %), která měla první dítě ve 40 letech nebo později, rodila císařským řezem.
Má to různé důvody:
1. Aby dítě nebylo poškozeno.
2. Nastávající matka se pro to rozhodla.
Svou roli však mohou sehrát také:
3. Strach porodníka z vyššího věku rodičky.
4. Nadměrné starosti o „pozdní dítě“.
Mezi 34 a 39 lety nepřivádí dítě na svět přirozenou cestou každá třetí žena (35 %), u mladších je to jen každá pátá (21 %).
V následujících kapitolách knihy se budeme podrobně zabývat medicínskými problémy a aspekty „pozdního těhotenství“ – jeho průběhu i období před ním a po něm.
Otázka, kterou chceme zodpovědět, zní: „Co je divného na tom chtít a mít dítě ve 40 nebo později?“
vydal Portál, 2006
Napsal/a: Raben Biermann
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Dobrý den,
prosím o vyplnění dotazníku k mé seminární práci 🙂
http://www.survio.com/survey/d/R0J3P5X4V6R8P2O3I
Děkuji za Váš čas 🙂
Mám o 9 měsíců staršího brášku než syna.Zjednodušeně,
mamka porodila a já přišla do jiného stavu.
Trošku je to mimo téma,nebyl to porod první,ale třetí.Bylo jí 39let a rok 1983.
Lékař při prohlídce konstatoval,že se pravděpodobně jedná o poruchu,která je normální v tomto věku.Za měsíc stáli před rozhodnutím co s tím,gravidita pokročilá na potrat pozdě.
No samozřejmě se rozhodlo,že rodina se rozšíří o dalšího potomka.
Už bydleli mimo mě,tak vím jen,že v Plzni podstoupila vyšetření,chodila častěji na prohlídky.
Malý bráška se narodil císařským řezem,otci bylo zděleno,že proběhli komplikace při porodu / i přes ultrazvuk nebylo zjištěno,že má malý 2x omotanou šňuru kolem krku /,ale již je vše v pořádku.
Bráška zdraví jako buk,míru i váhu v pořádku.
Mamka měla jen problém,že se jí špatně hojila jizva po porodu,což jí bylo řečeno,že ve čtyřiceti nemůže chtít,aby se to hojilo jako ve dvaceti.
A na závěr:bráška bez problémů vyšel školu,šel na vojenskou s maturitou a dneska už má dvouletou cácorku.
A já:ve svých necelých jednadvaceti letech vozila kočárek a pěkné bříško kulaté hrdě ukazovala a strašně se bavila,když kolemjdoucí koukli do kočárku a na mě a kroutili hlavou.Totiž na svůj věk sem nevypadala.
A dnes:v mých 39letech jsme uvažovali s přítelem o miminku.Ale po několika měsíčním rozhodování pro a proti zvítězilo proti.
Neměla bych tu odvahu jako má matka a ikdyž zdravotnictví je dál než bylo,přece bych měla strach zda by bylo zdravé a zda bych zvládla znovu od začátku veškerou péči co jsem dala svým dnes už dospělým dětem…
Já jsem nečekaně otěhotněla před 40 narozeninama, byl to šok a já se nějak nemohla s danou situací smířit. Takhle stará? Dvě dospívající děti. O potratu jsem neuvažovala, tak jsem vykročila vstříc novému začátku,o dětatko jsem však v 9. týdnu těhotenství přišla, zamlklý potrat. Byla jsme nečekaně tak strašlivě smutná, jakoby nenaplněná, že jsme s manželem po půl roce nechali věcem volny průběh a dnes máme domu krásnou zdravou holcicku, která oslví za pár dnů 1. rok.Podstoupila jsem amniocentezu, veskera vysetreni, rodila spontanne.Sla bych do toho znovu, musim dokonce rici, ze vse zvladam mnohem lepe a v klidu nez u prvnich dcer. Ani unava neni takova. NAvic resim jine starosti nez moje vrstevnice. Doporucuju tem, kteram jeste schazi kuraz nebo jsou zaskoceny dvema carkami jako tenkrat ja
Jé je, co já se „nabrečela“ pro tu výše uvedenou pětici rizik, když jsem si „plánovala“, že si pořídím Kačku.
V hlavě se mi honili bubáci
– neotěhotníš!!!! (bylo mi k 40. a mám problémy s ŠŽ),
– potratíš (blbé řeči lidí v okolí),
– mimi bude postižené ( -„- ),
– náročné těhotenství (doktoři)
– první porod v pozdním věku (všichni :-)).
Pak jsem vysadila antikoncepci, další měsíc počůrala papírek (2 krásné čárky), a o pár týdnů držela těhotenskou průkazku. Mladá doktorka byla v pohodě a ani si nepřipouštěla, že ny genetoka dopadla jinak než dobře. Ve 20 týdnu mi v Gennetu sdělili, že čekám zdravou holčičku (léta jsme potenciálnímu mimču říkali pracovně Kačka – to by ke klukovi nešlo). Pak přišel měsíc po mých 40 narozeninách pohodový, rychlý porod a od té doby si jen užívám. A těším se na to, že budu řešit opravdu jiné problémy, než jen to, že pomalu stárnu.
Jen 20 leté maminky (a mladé bezdětné holky) na mne koukají jako na blbku :-). Ale všeho dočasu, také jim jednou bude 40 a pak zjistí, že člověk ve 40. letech starý není a že život po 40 nekončí. (Někdo starí sice je – ale ten bývá starý už v mládí).
Vždy mne potěší naše sousedka – její maminka měla poslední dítě taky ve 40. Celé okolí tehdy miminko litovalo, že si mámy moc neužije. Maminka porodem pookřála, omládla a žila téměř do 90. Přežila všechny své kritiky.
Patřím mezi matky skoro čtyřicátnice a tak trochu mezi ty atypické. Děti mi v životě nějak nechyběly a proto mě nikterak netrápilo, že nepřichází. S manželem jsme byli spolu 16 let a náš život byl i ve dvou (když nepočítám všechny zvířecí členy naší domácnosti) docela nabitý a pestrý. Proto mě mé první těhotenství v 37 letech poměrně hodně zaskočilo. Aby taky ne. Vše probíhalo v pořádku, těhotenství bylo pohodové a bez potíží, miminko zdravé. Když jsme tedy měli prvního kloučka na světě, bylo jasné, že bychom z něj neradi udělali jedináčka. I když popravdě jsem často z láskou vzpomínala na svůj pohodový bezdětný život :-))). Druhé miminko jsme tedy chtěli a doufali, že to vyjde. O to větší bylo naše překvapení, když jsem i přes poměrně malou „snahu“ otěhotněla již po devíti měsících, dokonce s vysněnou holčičkou.Amniocentéza i velký ultrazvuk potvrdily, že je miminko zdravé a čilé. Příroda mi sice dala trochu za vyučenou a od 20 týdne mám tak trochu rizikové těhotenství – nízko nasazená placenta zasahující do porodních cest, zkrácený čípek a prosakování plodové vody. Dvakrát jsem si poležela v nemocnici a jsem za tu zkušenost docela vděčná. Nejen, že jsem poznala nemocnici s milým a vstřícným personálem a proto jsem se zde rozhodla i rodit a tím změnila všechny původní plány, ale hlavně jsem viděla, že na tom nejsem tak špatně a také, že stejné potíže mají maminky o deset, patnáct let mladší. Nyní začínám 30 týden těhotenství a jsem vděčná, že miminko stále ještě bydlí v bříšku a pomohlo mi začít si vážit mého skvělého a velmi živého 16 měsíčního synka, který plně zaměstnává všechny babičky, dědečky a tetičky, kterým tímto moc děkuji za pomoc, protože maminka musí ležet a dělat živý inkubátor jeho malé sestřičce. Za pár týdnů oslavím své 39 narozeniny a v únoru se nám narodí druhé dítě, cítím se báječně, mladě a mám pocit, že mám v podstatě celý život před sebou. Věřím tomu, že těhotenství ve 40 není ideální, ale není také nemožné. A pokud mohu porovnat, máme my starší mámy možná více bolestí zad a jsme rychleji unavené, ale taky více nadhledu a trpělivosti a pevnější nervy než maminky mladé. Víme už tak trošku na čem v životě opravdu záleží. Takže nebojte se milé čtyřicátnice, máme obrovskou výhodu. Naše „podzimní“ miminka nám nenechají tak brzy zestárnout a místo odchodu do důchodu budeme řešit jejich mladé a veledůležité problémy.
NO, je fakt, že jsem taky měla strach z nějaké vady, když jsem byla nedávno ( ve 35) těhotná. Nevím, nějaký podvědomý strach tam byl, mimi je zdravé ( na to musím zaklepat). Ale pravdou je, že spousta žen začíná těhotnět později, ne ve dvaceti jak před několika desítkami let. Já si zace myslím, že to není tak špatné, protože člověk si to víc užije, jak těhu, tak i samotné mimi.A kdybych si měla vybrat, tak bych zvolila zase tuhkle starší dobu. První dítě jsem měla v 18 ( to tedy bylo fakt moc brzo) a nedá se to srovnávat.Klidně bych měla třebas za 3 roky ještě jedno mimi, nějak mě to chytá, ty plínky a vůně mimča.Asi jsu do přechodu, hormony začínají šílet, nebo je to možná normální…Neříká se tomu biologické hodiny?
Mobile Sliding Menu