Nikdy jsem nebyla smíšek. Spíš jsem byla takové zamračené, posmutnělé dítko, které i díky tomu vypadalo nafoukaně. Tím spíš mi kvůli tomu neprocházela spousta věcí, které ostatní zvládli právě svým úsměvem…
Ne, nebyla jsem, a myslím, že ani teď nejsem, nafoukaná. Jen mám možná trošku jiný názor na humor než ostatní, možná se neumím tak odvázat, bavit se. Navíc nejsem ráda středem pozornosti a tak hromadné společenské akce, kde se s oblibou hrají „velmi vtipné“ hry, opravdu nemusím. A když už se mi něco líbí, neřehtám se na celé kolo.Jsem asi exot, ale pořady typu Kameňák nebo Natoč to nemám ráda. Film mi připadá stupidní a při natáčení zaručeně nenahraných příhod se taky nesměji. Spíš se mi chce kolikrát brečet, když vidím děti, které slepě důvěřují rodičům, a ti je lákají do ne zrovna bezpečných situací, jen aby natočili co „nejlegračnější“ příspěvek. Mě to moc k smíchu nepřipadá.
Asi jsem morous, jenže já mám ráda laskavý humor, prostě takový, který nikomu neubližuje. Miluji židovské anekdoty. Je zajímavé, že když srovnáte židovské anekdoty a „normální“ anekdoty, tak ty židovské to dokáží podat laskavěji, i když v těch vtipech jde prakticky o jedno a to samé. Ale to je možná věc názoru. Já na ně ale nedám dopustit.
To je pro mě HUMOR.
Po pohřbu
Stein se vrací z pohřbu své ženy. Celý pohřební průvod v zadumání kráčí ze hřbitova k náměstí. Jeden smuteční host se na něj starostlivě obrátí:
Jak se cítíte, pane Stein?
A vědí, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?
Žena
Kohn, prodám ženu. Co daj?
– Nic.
– Platí.
Zrcadlo
Sára Kohnová se kouká do zrcadla a ten pohled jí moc netěší. Tamhle vráska, tuhle vráska. Nakonec si povzdychne, usměje se a povídá: Kohne, tak tohle ti přeju!
A když nad tím tak uvažuji, já se vlastně směji každý den a už od rána. Začíná to v koupelně:
Tak tohle ti, Nováku, tohle ti přeju!:o)
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
No, to je vono! Chtěla jsem se vás, holky, zeptat, jestli se vám taky občas stane, že si uvědomíte vlastní stárnutí. Tu vráska, tu nějaký bolavý kloub, rány, co se hojí pomaleji, věk lidí kolem (třeba v kině)… A druhý den najdu příspěvek od Ramiry:-)).
Já to tomu svému Kohnovi nepřeju a on to ani nevidí, protože mě pořád „trouba“ miluje, ale je to stejně krása brát život jako Srandu!
Ramiro, dík,
Kačka
Tak „tendle“ humor taky můžu:)… Když mě nějaký vtip pobaví, směju se mu ještě dlouho, když si na něj vzpomenu…lidé na ulici si musí myslet, že jsem blázen:).. asi jo:)
Taky se přidávám do party těch, co mají podobný vkus jako autorka:-)))…
Já se k vám přidávám,taky nemám ráda když děti padají ze schodů nebo z něčeho jinýho a oni se tomu řehtají jako koně.Já u nich zrovna stát tak bych je něčím majzla(rodiče).Tyhle anekdoty mám taky ráda.
Já děkuju za milé komentáře.
Ramiro, mám takový pocit, jako by jsi psala o mně:-)))Jsem ráda, že nejsem sama „divná“:-)) Od shora dolů bych to podepsala:-)))Díky!
Ano – židovské anekdoty jsou zvláštně krásné a pravdivé. Taky se mi moc líbí!
Tkanička
Mobile Sliding Menu