Česko moravské (ne)porozumění

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

1075967_young_family_1Vždy jsem měla za to, že lidé jedné národnosti hovoří jedním jazykem a tudíž jsou schopni si rozumět. Chyba lávky. Mé manželství mě denně přesvědčuje o opaku…

Já jsem rozená Hanačka. Můj muž je rodilý Pražák.

Když jsme s manželem začali žít, nic nenasvědčovalo tomu, že pro něj, mimo jiné, budu také zdrojem nekonečné zábavy a budu mu nahrávat na jeho jedovaté rýpance. Začalo to velmi nenápadně. Když jsem poprvé chtěla rožnout, bylo mi sděleno, že rozsvítit mohu. Varováním mi mělo být zdvižené obočí a cukání rtů. Posléze na mou otázku: “Dáš si ryžu, nebo zemáky?“ jsem dostala odpověď: “Tak nevím, mám si dát rýži, nebo raději brambory?“ Tehdy jsem poprvé zaregistrovala ironii a ta se, přímou úměrou v závislosti na délce času společně stráveného, zvyšovala…

Ovšem vrcholu dosáhla v okamžiku, kdy naše dvouletá holčička během bouřky tatínkovi oznámila: “Táto, hrbócí“. Tatínek netušil, že naše zlatíčko právě oznámilo, že hřmí. Tehdy začala válka. Pokaždé, když Nika poví: “Chcu“, snaží se rychle vymyslet větu, kde bude slovo chci. Já chodím do obchodu, on do krámu. Já chcu podat koňa, on chce podat sešívačku. Já říkám tož, on říká hele. Já dělám kaši šprndlákem, on… on vlastně kaši nedělá, ale pokud by náhodou někdy chtěl, vzal by si na to měchačku. Když Nice padají gatě, má je pod Šternberkem, podle jejího táty má kalhoty pod pupkem. Já řeknu, že oni jijou chleba, ale manžel řekne, že oni jedí chleba. Já věším o Vánocích na stromeček baňky, on kouličky a koule. Já zapínám tróbu, on troubu. Na prádlo používám kramlíky, on kolíčky. Mně v masu na polévku hužva nevadí, zato jemu šlacha ano. Na Velikonoce nesnáším tatar, ovšem manželovi pomlázka nevadí. A tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Nejhorší ale je, že když přijedu k našim na Moravu, tak se mi smějí, že zpívám. Že už su ta pražanda. Ovšem taky v Čechách mi hned každý poví: “Vy jste z Moravy, že? To je hned poznat.“ Nepatřím už jaksi nikam. Jen doufám, že ta naše cácorka z toho nebude mít guláš. A upřímně, trochu se bojím, že její trochu odlišný slovníček jí způsobí drobné komplikace. Snad takové situace bude umět řešit s nezničitelným smyslem pro humor, jaký má její tatínek.

Napsal/a: Chromle

Toto taky stojí za přečtení!

Zpříjemněte dětem koupání. Tady je 5 tipů!

Přístup k vodě se u dětí liší podobně jako náhled společnosti na koprovou omáčku. Zatímco jedny nemůžete dostat z vany, druhé

Čtu dál →

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (34 vyjádření)

  • Ježeček
    Ježeček

    Já jako dítě jsem si taky užila spoustu srandy… Maminka pochází od Mikulova, otec byl tady z „gorolie“ Českotěšínsko, Třinecko,Jablunkovsko. Z úplně stejných slov – šufánek, eletrika, vandlík – si ze mě dělali srandu jak ve školce, tak i na základce. Pak se to v té škole nějak zvrtlo, mamča začala taky „ponašymu“ a už se používaly štrample, klamerki, dupka, kaj deš?, co robiš?, skuď si?…
    Ale šufánek a vandlík, nevím proč, zůstalo v našem slovníku, byť se tedy snažím, ten vandlík nepoužívat.
    Ale přídám tady příhodu, která se stala kamarádovi, který z Třinecka studoval ve Zlíně záchranáře. Vykládal to několikrát a pokaždé jsme si drželi všichni břicha smíchy. Bylo ráno, byl na praxi v nemocnici a tam to začíná vždy umýváním. Kamarád říká dědouškovi: “ Tak, stařiku, vemte si losku, cukle a deme.“ Stařík není nic hanlivého, spíše naopak, loska=hůlka, cukle=pantofle. Stařík akorát vyvalil oči a nechápal, co po něm ten člověk chce.
    Vzhledem k tomu, že naše rodina je téměř celorepubliková (mimo jižní Čechy), tak rozumíme doma jak lavórům, vandlíkům, klamerkám, víme co je zežinovat vršky vinohradu, ale také víme, kdy přijede autobus, když jede „v hodinu“ a že máme „počki“, když příjdou „dýl“ 🙂
    Každopádně, je to milé, veselé a je sranda!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    A to jsi zapomněl/a na „elektriku“ či „eletriku“ (říkávala ostravská babička)…

  • Anonymní

    Já su původem z brna a žiju v prahe- dodnes mi vrtá hlavou, jestli je spisovně šalina bo tramvaj.

  • Ájíku, po netu, jak jinak :)).

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Moje spolužačka – studovala v Olmiku uměnovědu – jednou rozesmála Schmidta (Studio Ypsilon – vedl u nich nějaký seminář) svou odpovědí na jeho otázku: „Kolik je hodin?“
    Odpověď: „Půl paté.“

    A přidávám tip na jedny stránky – http://chacharzprahy.bloguje.cz/.
    Nejsem si jistá, jestli nejsou starší, než Ostravak ostravski. Ale mě teda berou víc (i proto, že znám „zákulisí“…)

  • Majulka

    Tak my neříkáme rožni, ale roužni, je to ale docela podobný. Zajímalo by mě, co bylo původní:)
    Nebo se mi na intru smáli, že říkám pade sníh místo padá. Nebo že mi padou kalhoty(což teď už používám hodně málokdy,opak je spíš pravdou:)). Už jsem se to ale naučila říkat správně, a to na tom intru. Úplně mě tam zkazili.

  • Však Majulko, my se u toho bavíme 🙂

  • na to ja znam hezky vtip….vite jak rekne prazak ze leti letadlo?……“heleeeeeeee voleeeeeeeeeeeee….letadlooooooooooooooo…ostravak řekne “ le ero:)

  • Majulka

    Kačuldo, jsem také z jižních Čech a úplně tvému muži rozumím, taky to tak říkáme.

  • Majulka

    To je opravdu dobrý, jak se ani v jednom státě dva lidi nedorozumí. Divím se, že máte s tím takový problém, já bych to brala spíš s humorem. Malá by mohla mít nejvýš problém ve škole, ale než se tam dostane, tak projde školkou a i ve škole se učí mluvit spisovně, tak když s tím nemají problém děti na Moravě tak proč by s tím měly mít problém v Praze. Aspoň bude mít dcera částečné znalosti nářečního jazyka, to se jí muže v životě hodit. Já když jsem nastoupila na intr, tak jsme se taky občas nemohli s ostatníma domluvit. Vždycky se mi třeba smáli co říkám, tak jsem zavolala nějakou rodačku a ta jim vysvětlila, že u nás se to prostě tak říká. Docela jsme se u toho nasmáli. Zjistila jsem, že třeba takové kolečko(myslím tím takový ten vozík s plechovou korbičkou a ve předu s jedním většinou nafukovacím kolem, který se používá většinou na stavbě)tak tomuhle jak se u nás říká kolečku se skoro všude říká jinak, třeba samokol apod.

  • :))) Aj aj Vandulo, jak se do takové dálky ta dupka dostala? 🙂

  • Pozor, dupa dorazila až do Prahy ;-), a to zkrze látkové pleny. Neb totiž naše miminko má dupku v bavlnce :-)).

  • Aha, díky, tak hned mám zas širší slovní zásobu 🙂

  • bioviruska
    bioviruska

    klamerky- jsou količky na prádlo, a dupa je proste zadnice :-)))))))))))))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist