Naše snažení

Rubrika: Těhotenství

1216321_babyMilé kolegyně snažilky, jsem jednou z vás, s manželem se také, zatím marně, snažíme o miminko a jsme smutní z nepřízně osudu.
Vdávala jsem se v necelých 19 letech, můj muž měl v té době 32 let…

Asi třičtvrtě roku po svatbě jsme se rozhodli, že už je ten správný čas na miminko. Celou pubertu jsem byla rodiči vedena k tomu, abych se neustále při styku chránila, že stačí snad jen otření a můžu být v jiném stavu. Po takovéto výchově jsem samozřejmě předpokládala, že otěhotním na první pokus bez sebemenšího problému, varianta, že bych mohla být neplodná, pro mě byla vzdálená, jak nejvíce mohla.
Začínalo jaro, venku bylo krásně a já už po prvním nechráněném styku počítala, kdy se mi miminko narodí, ve městě jsem koupila dvoje dupačky, jedny v modré a jedny v růžové barvičce. Byla jsem šťastná jako blecha, hlídala jsem pravidelný přísun vitamínů, přestala jsem pít nápoje obsahující kofein a místo nich křoupala více ovoce a zeleniny. A pak přišla první menstruace. Nechápala jsem, jak je to možné, vždyť jsme si přece nedávali pozor!
První neúspěšný pokus jsem brala jako náhodu, ale když se totéž opakovalo i další tři měsíce, začínalo mi to být podivné. Stále jsem si nepřipouštěla možnost, že by ve mně mohl být nějaký problém, proto jsem se začala zajímat pouze o informace týkající se přesného zjištění ovulace. Měřila jsem si bazální teploty a začala užívat kyselinu listovou a calibrum baby plán, vitamíny, které údajně dokonale připraví tělo na početí.
Menstruaci jsem však dostala i další dva měsíce. Někdy v té době otěhotněla má sestřenice, jak jinak než na první pokus. Těhotenství jsem jí na jednu stranu z celého srdce přála, na druhou stranu jsem jí však nesmírně záviděla, a možná právě fakt, že ona těhotná je a já ne, mě po půlroce přivedly na křeslo mé gynekoložky s prosbou, aby mě vyšetřila.
Ultrazvuk byl v pořádku, přesto jsem však byla ujištěna, že problém může být i někde jinde. Byla jsem v tomto směru nezkušená a nevěděla, co všechno může početí vadit, proto jsem s vděkem přijala hormonový přípravek Clomhexal, který mi nabídla. Na internetu jsem si přečetla hromadu článků, kdy žena právě po tomto přípravku otěhotněla, dokonce se mi dostal do rukou i časopis se seznamem celebrit, kterým k otěhotnění pomohly hormony.
Z lékárny jsem si je nesla jako hrdá mamina v přesvědčení, že teď už není žádný důvod k tomu, abych neotěhotněla. Cestou domů jsem se stavila do obchodu a nakoupila nějaké čepičky, botičky a dupačky pro miminko, které jsem vlastně vůbec nečekala. Ale jistota, že TEĎ už se to jistě podaří, mi zaslepovala mozek.
První měsíc po Clomhexalu jsem to opět dostala. Doktorka mě ujišťovala, že je to v pořádku, že na první pokus se to nemusí hned podařit, proto jsem v léčbě pokračovala dalších šest měsíců, mezitím jsem musela několikrát vynechat, protože jsem měla na vaječnících cysty, kterýma trpím už několik let.
Veškerý volný čas jsem trávila brouzdáním po internetu, hledala jsem tipy, jak otěhotnět, začala užívat vitamín E a vnutila ho i manželovi. Na rady jiných žen jsem zkoušela všechno možné – prstíčkovou metodu, kdy jsem „hajzlíkům“ pomáhala dostat se co nejrychleji k mému děložnímu čípku, nechávala jsem nohy na stěně, podkládala se polštářem nebo zacpávala kapesníkem. Zkoušeli jsme různé polohy, ale výsledkem byly vždy jen ty ošklivé dny na konci měsíce.
Otěhotněla moje druhá sestřenice, téměř souběžně se sestřenicí mého manžela. Tchyně se začala vyptávat, jestli my potomka ještě neplánujeme a já taktně odváděla řeč jinam. Začínala jsem bláznit. Pohled na těhotnou ženu mi dělal zle, proto jsem se je snažila ignorovat. Vyhýbala jsem se gravidním příbuzným, přestala chodit na návštěvy a ignorovala také narození syna mé první sestřenice. Nedokázala jsem mluvit o ničem jiném než o dítěti, byla jsem tím úplně posedlá. Nenáviděla jsem prodejny s dětským zbožím, vyhýbala jsem se maminkám s kočárkem a těhotným. Stále jsem jen na internetu hledala další a další tipy jak otěhotnět.
Když otěhotněla má nejlepoší kamarádka z dětství, která však po dítěti absolutně netoužila a zvažovala možnost potratu, bylo mi opravdu nanic. Proč ona, která dítě nechce, není na něj psychicky ani materiálně připravená, těhotná je a já, která po miminku tolik toužím, mám pro něj pokojíček, finanční i citové zázemí, těhotná stále nejsem?
Když jsem dobrala poslední měsíc Clomhexal, doktorka poslala manžela na spermiogram, který zaplaťpánbůh dopadl dobře. V mém případě se však stále mnula za bradu a říkala: „Co s váma…?“
Možná je důležitá informace, že jsem si téměř po dobu půl roku dělala v době, kdy jsem čekala plodné dny, ovulační testy. K mému údivu však vycházely stále negativní, přestože jsem jich každý měsíc použila alespoň 8. Lékařka nad tím vždy mávla rukou s argumentem, že testy mohou selhávat.
Na laparoskopii mě odeslala až na můj dotaz, jestli by to v mém případě nebylo možné, protože jsem se o této možnosti dočetla na internetu.
Zákrok proběhl docela rychle. První den jsem nastoupila do nemocnice a druhý den, krátce po poledni, mě „operovali“. Po zákroku jsem neměla žádné bolesti ani hrůzné stavy, které tu popisují jiné ženy, je sice pravda, že po narkóze mi bylo chvíli zle od žaludku, ale už večer jsem šla statečně sama na toaletu a dokonce i do sprchy. Stehy mě nepříjemně táhly, ale rozhodně znám větší bolesti.
Druhý den mě pustili domů. Manžel se o mne vzorně staral, až než mi po týdnu lékařka vytáhla stehy a přetlumočila výsledek – laparoskopie dopadla skvěle, uvnitř mně nic špatného nenašli a otěhotnění nic nebrání, ba dokonce mám teď mnohem větší šanci, protože už v tolika případech ženy otěhotněly práve po laparoskopii. Byl začátek června a lékařka prohlásila, že dle jejího názoru do konce prázdnin otěhotním. Jelikož jsem opravdu blázen první třídy a příliš snadno se vznesu někam nahoru na obláček, má první cesta vedla opět do obchodu s oblečkama a já opět cítila tu jistotu, že téměř po roce a půl se nám miminko skutečně podaří.
Menstruace byla nepříjemná a bolestivá na psychiku, ovulační testy stále vycházely negativní a při další návštěvě u lékařky jsem rozhodně neodcházela plná optimismu jako minule. Jakoby paní doktorka zapomněla na to, co říkala minule, opět si mnula bradu a se slovy: „Co s váma mám dělat?“ mi nabízela poslední možnost – lázně.
Někdy v té době se ve mně něco zlomilo. Rozloučila jsem se a z ordinace odešla – naposled. Ještě téhož dne jsem zavolala do Unicy do Brna, jestli by mě vzali i bez doporučení lékaře, ochotná sestra mě samozřejmě přijala. K mému údivu nás objednali hned na druhý den po mém zavolání, nevyplnily se tedy řeči zkušenějších známých, že na první přijetí se často čeká i měsíce.
Lékař diagnózu stanovil okamžitě – syndrom policystických ovárií. Nechápal, jak mohla má lékařka nevzít na vědomí fakt, že mi vychází negativně ovulační testy, ani nepochopil, proč jsem byla na ultrazvuku maximálně jednou za dva měsíce.
Manželovi udělali kontrolní spermiogram a zjistili, že tentokráte není tak úžasný, jako byl prvně, některé hodnoty měl mírně pod normou, což by prý nebránilo samotnému procesu početí, avšak v kombinaci s mým problémem už je to obtížnější.
Ihned navrhl umělé oplodnění, ovšem i tam se našel malý háček – pojišťovna jej hradí od 22 let ženy, já v té době měla krátce před 21. narozeninami.
Pochopila jsem, že ještě rok a půl se mnou nic dělat nemůžou, leda že bych zaplatila 70 000 Kč, které jsme v té době bohužel neměli. Opět mi nasadil Clomhexal a jeli jsme domů s tím, že za měsíc a půl manžel přijede na kontrolní spermiogram a pokud budou hodnoty lepší, udělali by alespoň inseminaci.
Odjeli jsme na dovolenou a já doufala, že alespoň tam se mi podaří otěhotnět. Krátce před menstruací jsem navštívila jiného gynekologa sa prosbičkou, jestli by mě nepřibral jako svou další pacientku.
Vzal mě velice ochotně a mě velice překvapila změna přístupu. Pan doktor překypoval energií a optimismem, prohlásil že nevidí jediný problém, že se ovulace sice musí vyvolat uměle, ale rozhodně v tom neviděl žádnou tragédii.
Dívala jsem se na něj skepticky, když se to nepovedlo mé lékařce ani známému odborníkovi z kliniky, těžko se to povede zrovna jemu. Přesto jsem poslušně užívala Clomhexal, Dostinex na snížení hormonu prolaktinu a Tamoxifen na ovulaci. Výsledek bylo několik krásně zrajících folikulů na mém vaječníku.
Za čtyři dny mě objednal na píchnutí injekce na uvolnění a na ultrazvuk, kde mi sdělil, že folikly jsou krásně zralé a počínaje dnešním dnem, mám ovulaci a plodné dny.
Stále jsem tomu nemohla uvěřit, proto jsem si udělala ovulační test. A výsledek byly dvě úžasné silné čárky.
Toto bylo v pátek. Vím, že pokud tento měsíc dostanu menstruaci, budu opravdu moc nešťastná. Už jsem se však odnaučila zbytečně se vznášet na obláčku, předčasně nakupovat dětské oblečky a bláznit. Snad přišlo i období, kdy se na své těhotenství upínám o něco méně. Pochopila jsem, že největší stres jsem pociťovala z beznaděje své lékařky. U lékaře, který srší optimismem a na jeho slova skutečně dochází, se cítím o mnoho lépe. Už mi nečiní problém navštívit těhotné sestřenice ani svou kamarádku.
Když mi všichni kolem říkali, ať se na otěhotnění přestanu upínat, zlobila jsem se, protože to prostě nešlo. Vím, že každý člověk si musí projít i tím nejhorším obdobím, aby pak konečně vysvitlo sluníčko a spadla pomyslná zeď, kterou jsme si kolem sebe vytvořili, abychom neviděli u ostatních to, po čem sami toužíme. Možná bude něco pravdy na tom – přej, bude nám přáno.Tak uvidíme…

Napsal/a: Filipina

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (36 vyjádření)

  • Anonymní

    mila filipino,tvuj pribeh je skoro stejny jako muj.nebudu ani psat kolik leku a injekci jsem mela,teprve po 3 letech me lekar poslal na 1.inseminaci,ktera dopadla uspesne.narodila se nam krasna holcicka,ktere je2,5let.kratce po porodu nam bylo doporuceno dalsi tehorenstvi,ale zatim se nam nevede.opet plno leku a injekci,take jsme uz byli 3krat na inseminaci,ale bohuzel se vzdy dostavila menstruace.velmi bychom si praly jeste jedno miminko,tobe drzim palecky,vim co kazdy mesic prozivas,proto ti preju at se vam to povede.hodne stesti.

  • Anonymní

    Moc zdravím a přeji moc trpělivosti. Určitě to vyjde. I já jsem měla obdobnou zkušenost. Přesně jak to píšeš – vše ideálně připravené – hodný manžel, dobrý byt i finanční zajištění. Jen to mimi ne a ne. Přesně jak píšeš na konci každého měsíce slzy, něštěstí. A ty nekonečné dotazy proč nemáme mimi. Hrůza A pani doktorka, ta taky byla v klidu, to je krátká doba … Uběhl rok a ono nic, po roce a půl laparoskopie a pani doktorka zase nic. Naštěstí známá zdravotní sestříčka mě domluvila kontakt u jiného pana doktora a hned se to rozjelo. Dostala jsem léky na cukrovku, které měly upravit hladinu hormonů. Vybrala jsem jedno platíčko a moc se těšila, jenže ono nic. Další měsíc už mé nadšení pominula a já se věnovala přípravě dovolené. Bolelo mě sice v podbřišku, jenže po všech těch útrapách co jsem si prožila jsem si prostě řěkla, že to bude určitě nějaký zánět. Ale on nebyl. To už náš malý drobeček dával vědět, že je v mém bříšku. A proč to píšu – možná pro jiné maminky čekatelky, aby neklesaly na mysli, ono to určitě vyjde. Ale všem radím – pokud váš doktor příliš nereaguje – odejděte. Já se trápila téměř 3 roky. A pak stačil jen jiný doktor a po měsíci :-). Mějte se krásně, držím pěstičky
    Hanka

  • knizkova8
    knizkova8

    Moc Ti přeji aby si se tu brzy ptala na rady ohledně těhotenství a miminek a já si přeji to samé i pro sebe i když teprve rok a půl. Tak držím pěsti

  • Peta

    Že by konečně, doufám, že se dovíme výsledek a konečně pozitivní 🙂
    Taky se snažím podruhé otěhotnět ne sice tak dlouho jako ty, ale i tak už se mi to zdá věčnost.
    Tak ať je to – hodně štěstí

  • Určitě se brzo dočkáš dvou čáreček na těhu testíku! Moc držím palečky, aby to bylo co nejdřív! Dobře že ses nevzdala a nebála hledat lepšího gynekologa, někdy je to opravdu o přístupu lékařů.

  • Anonymní

    Moc držím palečky.

  • I já držím palečky, jak píšou hoky (a vlastně i Ty), snaž se myslet na něco jiného a ono to dopadne. Hodně štěstí a pak se pochlub 🙂

  • Ahoj Filipino.Něco podobného jsem zažila taky.Já také mám PCO syndrom,když už nevěřila tomu,že těhotensví přijde přirozenou cestou,tak jsem po 3 letech otěhotněla.Přidávám se a držím pěstičky!!!

  • Držím palce, já mám dvojčátka z umělého oplození po x-letech, tak dobře vím, co prožíváš !!!

  • alice

    Moc držím palečky, sama moc dobře vím, co jsi prožívala.I já mám syndrom polyc. ovarii. nám se dvojčata zadařila nakonec až po několika inseminacích i IVF.
    Už se moc těším, na další pokračování tvého příběhu!!!!
    Alice

  • Moc krásný článek.Držím moc a moc palce a pěsti,ať se Ti co nejdřív splní Tvůj největší sen.

  • Anonymní

    Ahoj Filipino,tohle přesně znám. Taky čekám dva roky a až teď mě doktorka poslala na endokrinologii, kde mi doktor řekl, že mám tak vysoký prolaktin, že musím brát Dostinex pravidelně, ne jak mi ho předepisovala má doktorka, a do toho jsem dostala Clomhexal a najednou ovuluju….Tak uvidím jak to bude, ale jak píšeš, když se na to člověk hodně upne a dojde MS je to hrůza…

  • Jovanka

    Taky se těším na článeček o dvou čárkách na těhotenském testu 🙂
    A jak píše Kaťule, nemusí se to podařit na první pokus, jsi ještě hodně mladinká, tak se netrap a raduj se ze všeho, co život nabízí – a to nejkrásnější přijde, uvidíš :-))

  • jitule.s

    Taky jsem přečetla článek jedním dechem. Držím Ti pěsti ať jsi brzy těhulka!!!!

  • petraprzy

    Přidávám se k zástupu netrpělivých držících všechny palečky 🙂

  • Krásný článek, také já netrpělivě čekám na další pokračování. Pokud se ale dvě čárky na testu neobjeví tento měsíc, nezoufej, určitě se to povede ten další. Hlavně se na to neupínej, byla bys zbytečně nervózní. Určitě se nezapoměň pochlubit, jak už napsaly maminky přede mnou.

  • Anonymní

    Ahoj Filipino,no já mám jen jednu prosbu,a i přání…napiš prosím co nejdříve článeček o ranní nevolnosti,dvou čárkách a prvním těhu ultrazvuku…:-)))))))))))))))))))) MOC MOC TI DRŽÍM VŠECHNY PALEČKY A PROSÍM,AŽ TO BUDE,NEZAPOMEŇ SE POCHLUBIT!!!!!!!!!!!!!! Irena

  • Teda!Článek jsem přečetla jedním dechem a taky netrpělivě čekám,jak to dopadne.Moc moc moc ti přeju,aby i tobě těhutest ukázal dvě čárky a ty pod srdíčkem nosila ten největší poklad na světě!

  • Filipino, moc moc držím palce.
    Hodně štěstí! Mirka

  • No, Filipino, jsem úplně v napětí, jak to dopadne. Moc ti držím palce !!!!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist