Reportáž z „bláznivé akce“

Rubrika: Akce pro děti

Na začátku srpna se uskutěčnil plánovaný sraz několika maminek s dětmi. Reportáž z jejich setkání si můžete přečíst právě v tomto článku, který je doplněn i několika fotkami z celé akce…

Místo akce:
Hotel Aurum, Zlaté Hory
(v informacích na internetu se uvádí: Rodinný hotel Aurum se nachází na okraji zlatokopeckého městečka Zlaté Hory, které tvoří vstupní bránu do nejkrásnějších míst Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Je obklopen krásnou přírodou, kulturním dědictvím a díky příznivým klimatickým podmínkám se stává přímo balzámem na cesty dýchací. Je vyhledávaným turistickým cílem ve všech ročních obdobích, kdy skýtá vynikající podmínky pro pěší turistiku, vyjížďky na kole, sjezdové i běžecké lyžování. Rodinný hotel Aurum nabízí kvalitní ubytování v příjemném a klidném prostředí s možností aktivního odpočinku pro jednotlivce i skupiny po celý rok. Naši hosté mohou využít restauraci, bar, letní terasu, konferenční prostory, dětský koutek a mnohé jiné. Od roku 1998 je členem federace hotelů a restaurací ČR, která garantuje kvalitu poskytovaných služeb.)

Termín:
1. – 4. 8. 2007

Účastníci zájezdu:
Amelka + Amálka(skoro 5,5r) + Samuel (skoro 3,5r) + babička + posléze sestra Irena
Bobina + Matyášek (5,5r) + Vojtíšek (2,5r)
kamarádka Radka + Eliška (5r) + Michálek (1r)
Gyw + Anežka (4,5r)
Jovanka + Any (2r) + Magda (9let) + Kristýna a Jana (obě 15l)
Mani + Honzík(17 měsíců)
Mirkali + Evička (2,5l)
Quendolina + Eda (9 let) + Toník (10 měs.)

Den první – středa 1.8.2007

Během odpoledne jsme se podle plánu sešli u hotelu Aurum ve Zlatých Horách v počtu 8 mamin s 15ti dětmi (7 kluků, 8 holek) plus 1 babička. Více či méně úspěšně jsme se poznali, skoro všichni se zde viděli poprvé.
Hotel se nachází asi 50 m od státní hranice s Polskem, ovšem ze strany od silnice ho zakrývají stromy a keře, takže první cesta do hotelu byla spojena s pocitem „jejky, to už jsem zajela asi moc daleko, Poláci mě vrátí“ 🙂
V hotelu mají skutečně dětskou herničku, což všechny maminky i děti ocenily.

Prvním výletem byla procházka k nedalekému rybníku. Je to asi místní záliba posílat cizí lidi k onomu rybníku – druhý den nám tam doporučil jít se podívat pán ze Zlatorudných mlýnů 🙂
Radost z nás měli rybáři, kterým jsme zpestřili jejich tiché meditování.

Před večeří se děti vyřádily ve zmíněné dětské herně, kde byla spousta hraček. Kluci i holky vytáhli tatrovky a jiná nákladní auta a za hurónského řevu zběsilou rychlostí jezdili po dlouhé hotelové chodbě. Později jsme se dozvěděli, že se kuchařům o patro níž otřásaly stropy, nicméně nikdo nám za to nevynadal. Spíše to brali s úsměvem a toho jsme si cenily. Paní Večerková (velice milá paní správcová hotelu) říkala, že po dobu naší návštěvy neobjednávala další hosty – asi věděla proč. Oni by totiž stejně utekli 🙂


Večer po uložení dětí jsme s chůvičkami – vysílačkami sešly dolů do restaurace a probíraly všechno možné.
Jak je vidět na fotkách, některé děti (jmenovitě Magda s Edou) se nehodlaly odebrat na lože a bavily přítomné dámy svými vystoupeními. Na reakcích bylo vidět, že holky nemají ještě zkušenost s vlastními, tak velkými dětmi a docela se bavily. Však na ně taky dojde 

Den druhý – čtvrtek 2.8.2007

Po snídani se náš tým rozdělil na dvě skupiny podle toho, co bylo v plánu na tento den. Většina jela navštívit jeskyně Na Špičáku. Mladá průvodkyně zaujala malého Honzíka, který ji neustále sledoval a maminka Mani nevěděla, kam běhat dřív.


Po prohlídce a krátkém odpočinku jsme vyrazily na Rejvíz (největší rašeliniště na Moravě).
Tam jsme se posilnily a počkaly na Amelku (Emu), která se vrátila do Zlatých Hor vyzvednout svoji sestru. Pak jsme vyrazily s kočárky po poměrně kamenité cestě k Velkému mechovému jezírku (2,5km + 0,5km dřevěný chodníček). U jezírka jsme si chtěly odpočinout, ale naši nejmenší byly magicky přitahováni vodou v jezírku, kačenkami, dokonce jeden mladý muž (Matýsek) se vydal na prohlídku břehů jezírka, což u jeho maminky nesklidilo velké nadšení (boty byly mokré). Tak se zavelelo k odchodu. Po návratu na parkoviště jsme si užily nanukovo-zmrzlinovou siestu a pak se vrátily do hotelu. Zde už odpočívala Quendolina a Jovanka, které měly trochu jiný program.

Druhá skupina ve složení Jovanka s holkama a Quendolina s klukama se vydala do Zlatorudných mlýnů:
Byla to hezká procházka naučnou stezkou „Údolí ztracených štol“ s prohlídkou hornického skanzenu a rýžováním zlata (nic jsme nenašli – ale ani neztratili :-)).

Také jsme se s kočárky vydrápaly do kopce přes vystouplé kořeny stromů až k místu, kde voda teče do kopce. Jak píší chytří na poučných panelech okolo cestičky, „Optický klam je na místě tak silný, že pozorovatel musí s obdivem smeknout duševní klobouk před nivelačním uměním dávných zlatokopů. Kanál, který dnes vede vodu do zahrádek a k bývalému koupališti, převádí vodu z údolí Olešnice přes hřbet štoly Tří králů až po Hadí louky.“

Děti zvládly ještě prolézt dětské prolézačky s lany a uplácat několik báboviček na tamním pískovišti. Vysíleni jsme se občerstvili ve srubu.

Naše další cesta vedla na Rejvíz, kde jsme poobědvali v restauraci Orlík. Číšník byl dost překvapen přáním Majdy, která si objednala palačinky s marmeládou, dvěma kopečky zmrzliny, bez šlehačky a s polevou. Měli totiž jen ty kombinace, které ona nejí. Chvíli nechápal, ale pak jí donesl zvlášť palačinky a zvlášť v misce zmrzlinu 🙂
Víckrát už tam ale nepůjdeme, kuřecí maso bylo tuhé a některým moc nesedlo.


Potom jsme zamířili do České Vsi na krytý bazén – s nejmladším Toníkem to bylo dost náročné i vzhledem k tomu, že to skoro celé prořval. Lidé, kteří v bazénu relaxovali si moc klidu neužili a oddechli si, když jsme odešli. Ostatním dětem se ale pobyt ve vodě líbil.

Odtud jsme jeli do Zlatých Hor, kde si nejstarší holky zahrály ještě tenis.

Večer probíhal podobně jako předchozí den. V podvečer se chodba hotelu změnila v závodní dráhu vozů nejrůznějších značek. Pozitivní bylo, že nešlo o to, kdo vyhraje, ale o zábavu. Po večeři ale chodba hotelu záhadně ztichla, až to bylo všem maminkám podezřelé. Jejich ratolesti byly na pokoji u Gyw a Anežky na pohádce (na přenosném DVD). Podávalo se mléko v plastových kalíšcích (každý účastník měl kalíšek pečlivě označený svojí samolepkou) a jako pozornost večera dostali přítomní bonbónový náhrdelník.

Den třetí – pátek 3.8.2007

Amelka hlásí odjezd, proto rychle organizujeme společné foto:

Plán na dopolední výlet je opět rozdělen na dvě skupiny.

První, opět početnější skupina (bez Quendoliny a Jovanky), se nejdříve zastavila u Zlatorudných mlýnů:
… kde jsme si mohly vyzkoušet rýžování zlata. Chtěly jsme se vydat po naučné stezce „Údolím ztracených štol“, ale cesta nebyla vhodná pro naše kočárky. Tak jsme se utábořily u Zlatokopeckých srubů, kde jsme se posilnily, zatímco se děti vyřádily na houpačkách a lanech. Zde se s námi rozloučila Amelka, její sestra, babička, Amálka a Samík.
My ostatní jsme pak odjely do České Vsi na westernový ranč.

Skupina Jovanky a Quendoliny se prochází po Zlatých Horách … a v restauraci U Modrého zvonku obědváme. Mezitím se ozvala SMSkou Petra. Domluvily jsme se, že se všichni včetně druhé skupiny sejdeme v České Vsi na westernovém ranči Orel.

Druhá skupina obědvala až na ranči, kde jsme dostaly speciální jídelní lístek bez cen. Po upozornění personálu dostaly tedy jiný s cenami, ovšem s prohlášením, že mají jen jeden, proto je ho třeba vrátit. Holky nelenily a do prázdného lístku opsaly ceny z toho vyplněného. Nad pokušením mírně ceny poupravit zvítězila poctivost a čestnost.


Zanedlouho se konečně objevila Petra se svým doprovodem. Přivítali jsme se a prvními slovy jejího manžela bylo: „To je teda babinec!“. Byly jsme v přesile a vypadalo to, že se nás zalekl.


Podle informací uvedených v reklamním letáčku zde kromě koní měla být malá zoo s domácími zvířaty, ale my jsme viděly jen koně. Kromě oběda uchvátily naše nejmenší nejvíce dřevěné prolézačky se skluzavkou, lanovkou a houpačkami, postavené v lese.

Odtud k hotelu už jsme odjížděly bez Jovanky, která mířila domů.
Po večeři a uložení dětí jsme opět poseděly v restauraci.

Den čtvrtý – sobota 4.8.2007

Takhle vypadal ranní pohled z okna – a ten čistý vzduch – balada ! I děti se dorůžova vyspaly.

Následovalo balení, rozloučení, odjezd domů.

Neděle – den pátý už jen pro Mirkali a Evičku – byla již ve znamení odjezdu. Úžasná paní Večerková nás s Evičkou odvezla na vlakové nádraží do Mikulovic, takže nám odpadl jeden přestup. Vlak měl zpoždění 20minut a při přestupu v Zábřehu 25 minut. Evička tu první cestu vlakem skoro celou prospala, ve druhém vlaku by to asi moc nešlo, jak bylo narváno. Ale je fakt, že jsme si nakonec sedly. Domů jsme dorazily kolem 18.hodiny.
Ještě cesta metrem a u výstupu na nás čekal tatínek s autem. A jedeme domů…

Celkově vzato akci hodnotíme jako vydařenou, všichni to přežili, získali jsme nové kamarády a máme spoustu zážitků. Všechny jsme doma vzpomínaly, jak to bylo prima, a litovaly, že to bylo tak krátké, že to tak rychle uteklo. Že jsme si nestačily s některými maminkami více popovídat a víc je poznat. Ale věříme, že to nebylo naposled, že by se z původně „bláznivého“ nápadu mohla stát i tradice 🙂
Tak se těšíme na příště.

Nesmíme zapomenout pochválit příjemné jednání a vstřícný přístup paní Večerkové a celého týmu hotelu Aurum, který nám vycházel vstříc, jak jen to bylo možné.

Bláznivý nápad vyšel. Příště jedeme zas!

Napsal/a: kolektivní dílo ;-)

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Recenze: Proč jsou banány zahnuté?

Čas od času nás překvapí některé z otázek našich dětí na věci, na které sami neznáme odpověď. A ať se

Čtu dál →

Ekologické vychytávky pro vaše nejmenší

Každý z nás si určitě někdy položil otázku: „Co víc bych mohl/a udělat pro zdraví našich nejmenších?“ Odpovědí je jistě

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • týýýjoo,to musela být paráda

  • Tak to je super. Příští rok bych se také připojila.

  • Jovanka

    Jopko, poslala jsem Ti to na mail, kdo jsme kdo 🙂

  • Jopka

    Holky ahoj, tak to muselo být bezva! Díky za článek a ňákou tu fotečku.
    Holky a pořád koukám na tu společnou – která jste která ?

  • Jovanka

    Pamino, to není jen z mojí hlavinky. Ale díky za kompliment, holky budou rády 🙂
    Příští rok určitě pojedete s námi 🙂

  • Jovanko, tos to hezky vymyslela! Jste dobré! Jsem moc ráda, že vám to tak pěkně vyšlo. Taky bych se ráda někdy připojila, uvidíme, jak to u nás bude s energií a nemocemi…

  • Jovanka

    Ještě jsem chtěla napsat, kdo budete chtít nahlédnout do fotogalerie a podívat se na více foteček, napište mi OV a pošlu Vám odkaz.

  • Jovanka

    Myslím, že příští léto vyrazíme zas, co říkáte? :-))

  • quendolina
    quendolina

    Kaťule, Chromle , Kuře – máte pravdu, bylo to fakt super.

    Když jsem kámoškám a známým vykládala, že jedu na dovolenou s maminama, které znám pouze z internetu, koukali na mě jako na blázna – opravdu to bylo trošku bláznivé, ale vyšlo to krásně a příště jedu zas.
    Doufám, že se přidáte i vy ostatní.

  • Holky, to muselo být super. Hodně jste viděly a zažily a děti musely být v sedmém nebi. Fakt vás obdivuju, hlavně ty, co se vydaly s dětmi okolo roku. Já nevím, jestli bych to sama takhle zvládla 🙂

  • Senzace, muselo to být super. A navíc je zde na příkladu úžsně vidět, co je to „baby friendly“ prostředí:-))) Myslím, že hodně z nás si hotel Aurum poznamená do diáře a zohlední při svém putování:-)
    Holky, já vám tááááák zááávidím!:-)

  • To musela být super akce, takový kolektiv mamin u nás docela postrádám, snažila jsem se kdysi zorganizovat něco podobného, ale nějak nebyla odezva a chuť ostatních.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist