Dnes se často diskutuje o tzv. alternativních metodách ve všech možných oblastech života. Alternativní, tedy jiný, zástupný, náhradní, je obvykle ve skutečnosti způsob mnohem starší a hlavně přirozenější. Pojďme se bavit o porodech…
Široká veřejnost a především většina lékařů je velmi zaujata proti porodům doma. Jak je možné, že tolik žen „chce riskovat zdraví i život svého dítěte i svoje jen kvůli domácímu prostředí“?
Nejde o to rodit doma. Jde o to rodit co nejpřirozeněji a ne jen kvůli pohodlí, ale kvůli bezpečí, to je ten zásadní postoj. Většina žen doma rodících objevila přednosti přirozeného porodu a rozhodla se, že se postaví proti silnému proudu odpůrců a udělá to pro svoje dítě i pro sebe. Takové rozhodnutí stojí hodně odvahy a síly. Bez podpory partnera je téměř nemožné. Kdyby ženy, které rodí doma, měly možnost rodit v zařízení, které je podobné domácímu prostředí, chybí tam stres a je tam známý personál, někdo blízký, koho už znají, jistě by zvolily cestu menšího odporu a blízkosti lékaře. Kdo nikdy neslyšel o výhodách přirozeného porodu, nepochopí ženy, co jsou ochotny rodit doma…
Jeden z největších omylů naší civilizace je domnění, že „těhotenství a porod je patologická záležitost“. Říkat, že rodit doma je riziko, protože i zdravé ženě s normálním průběhem těhotenství se může přihodit komplikace, je stejné jako tvrdit, že je riskantní chodit na louku, protože bychom mohly dostat astmatický záchvat. Pravděpodobnost, že zdravá žena nebo její dítě zemře kvůli domácímu porodu je nižší, než že po cestě do porodnice bude mít autonehodu.
Výhody přirozeného (domácího) porodu:
nikdo nás nehoní, nestraší, nestresuje (otevírání porodních cest řídí svěrač podobný konečníkovému svěrači. Zkuste si dojít na velkou stranu před obecenstvem, které navíc bude odborně komentovat, zda-li to jde „normálně“ nebo je potřeba „tomu nějak pomoct)
pomáhá nám osoba, kterou známe, cítíme se s ní v bezpečí
dítě přijde po porodu do styku s domorodými bakteriemi (dítě se rodí sterilní a je pro něj výhodné přijít nejdříve do styku s bakteriemi, se kterými se pak bude potkávat běžně, ne s cizími nemocničními)
nedostáváme zbytečné léky (například epidurální anestezie působí i na dítě, je to jako když vám znecitliví nohy a pošlou na pochod Praha Prčice – dojdete to, ale jak… při podávání většího množství léků se děti rodí omámené, to jsou pak jejich první okamžiky na světě poněkud ochuzené…)
sdílíme první šťastné minuty novorozence spolu s celou rodinou, odpočíváme společně v intimním soukromí, žádné návštěvní hodinyVětšinu miminek stresují neustálé kontroly, vážení, rozbalování v okamžiku, kdy usne. I nástup kojení je těžší. Když se nad tím zamyslíme, tak se divíme, jak můžeme my lidé, mít problémy s kojením?? Není nic přirozenějšího než kojit své dítě – ano, mohou být výjímky, ale těch by mělo být málo! Kojit máme zpočátku 8-12x denně, v porodnici po nás chtějí miminko zvážit před a po každém kojení, tzn. 16-24x denně!!! Neděláme nic jiného, než miminko stresujeme nějakou váhou. Přitom stačí spolehnout se na mateřský instinkt – každá máma přece pozná, jestli je její miminko v pohodě! Není tedy přínosnější miminko vážit, až když je neklidné, tedy možná hladové, než tolikrát za den?
Sestry v porodnici nás učí kojit. Ale každá nám říká něco jiného a některé to mají jen jako rutinu, nepřistupují k ženě individuálně.
Domácí porody pochopitelně nejsou pro každého. Nejdůležitější je pocit bezpečí – bez něj žena není schopná porodit. Jsou ženy, které si nevěří, že by porodily samy a jsou ženy, které se bojí, že jim zdravotnický personál ublíží. Pro první skupinu jsou jednoznačně vhodné porody v porodnici, té druhé nemá nikdo právo bránit rodit doma.
Na závěr několik oficiálních údajů:
V českých porodnicích zemře ročně bezmála 400 novorozenců a více než 10 žen, malé množství z nich dokonce v důsledku prokázaného selhání zdravotníků.
Pochybení porodní asistentky u porodu doma nebylo u nás doposud prokázáno.
Ve vyspělých zemích je porod doma součástí celého zdravotnického systému, byť je využíván jen menšinou žen.
Studie o domácích porodech provedená britským nadačním fondem National Birthday Trust Fund se zabývala téměř šesti tisíci plánovanými domácími porody ve Velké Británii v letech 1994-5, jež porovnala s případy žen, které zamýšlely porod v nemocnici. Studie zjistila, že u žen ze skupiny, která měla v plánu domácí porod, bylo přibližně poloviční riziko instrumentálního vybavení dítěte nebo císařského řezu a nižší pravděpodobnost poporodního krvácení. U novorozenců ze skupiny plánovaného domácího porodu byla výrazně nižší pravděpodobnost nízkých skóre v testech podle Apgarové a tyto děti utrpěly méně porodních poranění.
Až do 17. století, kdy Francouzský král Ludvík XIV. nutil své milenky ležet při porodu na zádech, aby mohl být svědkem narozeni svých dětí, se rodilo přirozený způsobem.
Nedávným poznatkem je také „Leboyerova metoda“, pojmenovaná podle dr. Fredericka Leboyera (1918), který o porodu uvažoval z hlediska dítěte. Tvrdil, že dítě by mělo přijít na svět co nejpříjemnějším způsobem, nikoli aby se najednou octlo pod prudkým světlem mezi zvýšenými hlasy, někdo ho popadl hlavou dolů a dokonce popleskával.
Napsal/a: Jendulka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (48 vyjádření)
Tak, už jsem psala na článek Horempádem 🙂 Jsem prvorodička, rodila sem ve Vrchlabí. V těhotenství jsem hodně přehodnotila slovo alternativní – nechtěla sem někde viset za nohu a zpívat oooom, ale jen rodit a aby mi do toho nikdo nezasahoval, nebude-li potřeba. Teď budu srovnávat co říkali v Pražských porodnicích oproti tomu co jsem pak zažila. *Oholíme Vás* – nikdo mě neholil a nikomu to nevadilo, jediný, komu to je trochu líto je můj muž a to už si nějak vyříkáme 😉 *Klystýr nutný přece si nechcete pokakat miminko* – žádný nebyl a miminko jsem si teda nepokakala 😉 *Tady se měří monitory, lehněte si* – monitor jsem měla jen vstupní, jako jestli to už je fakt porod a vzhledem ke křížákům a rozběhlému porodu ho na mě drželi dva lidi :))) pak už jen poslouchala PA takovým malým mikrofonkem miminko a že mám kontrakce bylo vidět i bez monitoru 😉 „Stříháme všechny, ono byste se stejně roztrhala“ – já se teda neroztrhla, nejsem žádný obr – vel 38, miminko mělo 3,35 – takže né úplný prcek a šlo to hladce a samo 🙂 *Jste prvorodička, to Vám pan doktor asi nedovolí rodit jinak než vleže* – v první době porodní jsem zkoušela spoustu poloh, v druhé postupně tři. *Miminko musíme dát ohřát do inkubátoru, stejně si budete chtít odpočinout“ – nikdo mi miminko nebral a já odpočívat nechtěla, měla jsem radost, hlad a žízeň. Myslím, že pokud někdo chce, aby nebylo do porodu zasahováno, tak by tu možnost měl mít v každé porodnici a ne dělat porodní turistiku. Kamča
Diskuze zapadla, tak jen oživuji a čekám odpověď:-)
Sončo, připojuji se k tobě s dotazem. Vůbec se mi zdá, že se u nás mezi zdravotníky označuje pojmem „alternativní“ spousta věcí, které jsou vlastně přirozené, primárně dostupné a použitelné. Je pro mě vždycky velmi potěšující, když narazím na výjimku, na lékaře, který tyto věci neodmítá.
Virenko, mohu se zeptat, jak jsi dospěla k svému postoji k přirozenému porodu? Připadá mi, že ne příliš lékařů připouští nějaké alternativy, tak by mě to celkem zajímalo, pokud nejsem moc zvědavá…
Daniello, možná je jen paměť rodící ženy milosrdná k tomu, co slyší. Můj starší kolega používal přesně tebou citovanou větu ještě před 4 lety :-(.
Nechci srovnávat úroveň nemocnic s bývalými západními zeměmi, protože nelze srovnávat nesrovnatelné. Přístroji a vybavením rozhodně nejsou české nemocnice popelky a nikde jsem to ani nenaznačila. Jde tu ale o něco jiného, země s demokratickou tradicí prostě možnost volby přijímají dokonce i v medicíně. Změna myšlení je to, co drhne a je pomalé. I spousta maminek v diskuzích by s chutí povolila jednu „bezpečnou“ variantu a ostatní „nebezpečné“ prostě zakázala. Jenomže ono je to spíš tak, že do pojmu „bezpečný“ se vejde víc srovnatelných variant, z nichž u nás je povolena jediná a zbytek je buď přímo zakázán, nebo soustavně přetahován do kategorie „nebezpečný“. Po 15 letech práce bez významného posunu v obecném myšlení si troufám říct, že je to opravdu na dlouho. Jinak zejména kulisy porodnic se změnily velmi pozitivně a postupné zlepšování přístupu všech zdravotníků ke klientům je i v porodnici vidět. Mně to ale nestačí, protože rodička není nemocná a přesto se s ní tak často jedná. Máme na víc a kolem sebe vidíme, že to jde.
Virenko, nesouhlasím s tím, že to u nás nejde a v okolních státech ano (myslím změnu přístupu). Mluvila jsi zde konkrétně o zemích, z nichž ani jedna neprošla socialistickou érou „NDR nebudu rozebírat“. Určitě u nich nebyla počátkem 90 let stejná situace jako tady. Pokud bychom srovnávali stav před 20 lety a nyní, nemohli bychom nevidět obrovský rozdíl. Nejde to ze dne na den a vychází to ze situace zdravotnictví obecně, ale v porodnictví a přístupu k rodičkám se tady dle mého rozhodně změnilo mnoho. A jsou porodnice, jejichž úroveň rozhodně za Západem nepokulhává.
Samozřejmě tím nechci říct, že by nebylo co měnit. Ale když slyším vyprávět o porodu ženy, které jej zažily dříve, zírám. Pokřikování typu: „neřvěte, když to šlo tam, musí to i ven“, snad žádná z nás nikdy u porodu neslyšela a určitě neuslyší.
Pamino :-)))))))) (mě taky a zvažovala jsem, že to sem napíšu zhruba ve stejnou dobu jako ty 😉 – byla jsi odvážnější… :-))))
Starb, ponechání obavy za dveřmi jsem myslela skutečné, tedy včetně porodníka 🙂 Porodní asistentka je na fyziologii nastavená, je to žena, která dokáže s klidem porod sledovat a s vysokoškolským vzděláním je schopna na patologii jistě lékaře upozornit. Potom bývá adrenalin často na místě, o tom žádná.
Řešit porodnictví u nás lehké opravdu není, mně jen není docela jasné proč, když to v okolních zemích (vyjma sourozence Slovenska) takový problém rozhodně není. Máš pravdu, že to rozhodně nevymyslíme ani nevyřešíme tady. A je to nadlouho, souhlasím. Takže ty zanedlouho hezky poroď a pak dej zprávičku, ty o miminkách tady mám nejraději, a určitě nejsem sama 🙂
Mobile Sliding Menu