Čeští porodníci jsou špičkovými odborníky. Jedna skutečnost jim však uniká: že rodičky jsou lidské bytosti s psychickými potřebami. V náročné situaci, jakou porod bezpochyby představuje, potřebují mimo jiné i citlivý přístup a respekt ke svým pocitům a přáním…
Jak lékaři, tak porodní asistentky i maminky a jejich partneři se shodují na tom, že jim jde o přirozený, nekomplikovaný a bezpečný porod. Málokdy a na máločem se všichni zúčastnění tak shodnou, jako na tomto. Přesto jsme v současné době svědky zásadních sporů, píší se petice a 8. října dokonce proběhla demonstrace Za normální porod před Ministerstvem zdravotnictví. Oč tu tedy vlastně běží?
Vzájemná osočování a zjitřené emoce
Debaty mezi porodníky, porodními asistentkami a zastánkyněmi přirozeného porodu nejsou ničím novým, rozběhly se brzy po revoluci a dosud neutichly. Zmíněné strany se však stále nějak nemohou dohodnout. Debaty se přitom snaží moderovat řada organizací i médií včetně televize. Na internetu lze najít nespočet zkušeností rodiček a sáhodlouhé diskuse. Řada reakcí dorazila i k nám do redakce. Jen za několik posledních týdnů nám napsaly matky, zastánkyně přirozených porodů, klinická psycholožka, dula a dokonce i jeden zkušený otec.
Sledovat debaty mezi oběma tábory je však dosti frustrující. Zaznívají totiž většinou stále tytéž argumenty, aniž by došlo k vzájemnému přiblížení a pochopení. Dohodě nepřispívají ani plamenné výroky, zjitřené emoce, vzájemné osočování, mystifikace a dezinterpretace výzkumů i faktů. Porodní asistentky se cítí nedoceněny, lékaři uráženi a matky se uchylují k ublíženě-hysterickým výkřikům. Radikální část rodiček řeší nespokojenost s lékařským přístupem ze zdravotního hlediska riskantnějšími porody doma.
Pokusme se na chvíli odfiltrovat emoce, mystifikace, útoky a vzletná vyjádření a zkusme zjistit, kde tkví „jádro pudla“.
První hodina
Z hlediska novorozenecké úmrtnosti stojí české porodnictví na světové špičce. Zdá se však, že spolu se skutečně efektivními praktikami snižujícími úmrtnost a prospívajícími zdraví dítěte i matky se svezla – a drží – řada praktik, jež jsou zbytečné či pouze ulehčují práci porodníkům, zatímco matku či dítě traumatizují.
Otázkou například je, nakolik je nutné ihned po porodu dítě měřit, vážit, kapat mu desinfekci do očí či píchat injekci s vitaminem K, což jsou vše rutinní praktiky českých porodnic. Mohli bychom si říci minimálně proč ne, svým způsobem čím dřív, tím líp… avšak: z biologicko-psychologického hlediska je čas po porodu nesmírně cenný z hlediska kontaktu matky s dítětem. Hladina stresových hormonů je v průběhu porodu vyšší než kdykoli jindy v průběhu života, což mimo jiné způsobí, že dítě je po porodu velmi bdělé. Má široce otevřené oči a všemi smysly vnímá – za přirozených okolností matku. I matka je po porodu přirozeně zvědavá na své dítě, touží ho vidět a být s ním v těsném fyzickém kontaktu. Přiložení k matčině prsu v prvních minutách po porodu má navíc kladný efekt na rozvoj kojení a tím, že dítě dráždí matčinu bradavku, spouští vylučování oxytocinu. Tento hormon pomáhá ke stahování dělohy a porodních cest a zmenšení rizika poporodního krvácení. Odborníci se proto víceméně shodují, že by v tuto dobu mělo novorozeně ležet mámě na břiše/hrudníku/ v náruči a nikdo by je neměl rušit. Tolik teorie.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Pavla Koucká
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (46 vyjádření)
Starb, přeju Ti pohodový porod a bezvadný personál.
Dokud jsem nepřemýšlela, taky jsem byla v pohodě. Chápu, že jako lékařka moc alternativním proudům nefandíš, ale stejně bych chtěla vědět, jestli by tě dokázaly ovlivnit knížky typu Nová doba porodní, Tvoje dítě jako šance pro tebe, Koncept kontinua…Nevím, jestli je znáš, jsou o dětech. Pokud ano, moc ráda bych věděla, jak ses s nimi vypořádala a zda je případně považuješ za naprostý nesmysl.
Moc hezká diskuze, ale Sončo asi by to chtělo občas více myslet než to napíšeš…
Sonča: ach joo?!
Horempádem, tvá poznámka o rychlém autu je fakt nemístná.
Nemůžu si pomoct, ale české porodnictví dovedlo matky do stavu, že začaly naprosto spoléhat na rady a schopnosti doktorů a vytvořili z nich bohy pohybující se mezi námi smrtelníky. My matky rodičky zavrhujeme raději své mateřské instinkty a na pocity drobečka kašleme úplně. Má sotva tři kila a nemluví, tak jak by mu mohl vadit epidurál, analgetika, oxytocin, ostré světlo, cizí lidi, odloučení od matky…takový prďola přece vůbec nemůže tušit, co je to stres.
Věřím, že pro některé matky je to super mít děti u sebe pár hodin denně, ale nevím, jak je to super pro ta miminka, kterým tím matka dává najevo, že je zas tak moc nechce a raději si odpočine, než aby ho hladila. To miminko se na mámu moc těšilo a ona ho potom přes noc nechá s cizími lidmi. Vím o čem píšu, můj Kubík byl týden po prodou na kapačkách a doteďse cítím mizerně, když si vzpomenu, že jsem ho nechala samotného.
A neodpustím si citaci z knihy Nová doba porodní: „Matka, která odmítá holení, je podle mne dementní. Poloha vleže je pro matku samozřejmě nepohodlná. Ale nám se při ní dobře pracuje. – Prof.Z.Hájek, DrSc., veterán českého porodnictví.“
Jak bylo řečeno v článku tohle téma má své odpůrce i ty kteří to bezezbytku podporují. Ano, pokud někdo chce rodit doma, věří své porodní asistentce bezmezně, že každý problém včas vyřeší, je natolik zkušená, že dokáže zastoupit lékaře a vše zvládne bez dostupné techniky a zařízení v případě krize, tím nemyslím telefonátem do nejbližší nemocnice, tak proč ne, ať ten kdo tomu tak chce, ať si tímto způsobem rodí. Já mám velice dobrou zkušenost z porodnice, milý personál, krásně vybavené pokoje, lidský přístup při péči o novorozence, podpora kojení atp. Rodila jsem CS, malou mi hned ukázali, i když z pochopitelných důvodů mi ji nepoložili na rozřízlé břicho, když ji umyli, tak ji přinesli znovu a nechali mě s ní pomazlit. Nikdy nezapomenu na první pohled do jejích očiček, byla překrásná. První doteky, pusinky na její teplé čerstvé tvářičky. Nějakých deset minut odloučení nehrálo vůbec žádnou roli. V tu chvíli když pak byla se mnou na sále, tak se mě zhostil naprostý klid a malá taky neplakala. Rodila jsem v podvečer, takže bylo pochopitelné, že jsem se s ní viděla hned ráno. Nosili mi ji každou chvíli i na JIP, odnášeli, až když jsem sama chtěla. Když ze mě odpojili všechny hadičky tak jsem se o ni mohla i starat. Druhý den ji ještě odnesli na noc, ale třetí den, když jsem poprosila, že ji chci už na noc u sebe, tak se jen starostlivě zeptali, jestli to zvládnu a souhlasili. To že spinkala ve své pojízdné postýlce jsem uvítala, protože postel nebyla zrovna prostorná a já byla pohybově omezená, takže postýlka byla tím nejlepším řešením. Hlavně v ní byl monitor dechu a byla polohovatelná, tak aby se eliminovalo přípradné vdechnutí zvratek kojencem. Zkrátka, nikdo mě v ničem neomezoval můj 5ti denní pobyt v porodnici probíhal naprosto v klidu, kojení bez problémů. Uvítala jsem, že za tu dobu co jsme tam spolu s dcerkou byly, tak proběhly všechna nutná vyšetření a já odcházela klidná, že holčička je vpořádku.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o neplánované a akutní CS, tak jsem ráda, že jsem byla v porodnici. Vše proběhlo během 3 hodin, co jsem nastoupila do porodnice, porod byl nečekaně překotný. Nástup mě překvapil, protože jsem neměla žádné bolesti, ale vyšetření ukázalo, že dojde k porodu. Takže v mém případě by porod doma nemusel být košér. Všem rodícím v domácím prostředí hodně zdaru a rychlé auto 🙂
Ja bych také s článkem souhlasila.Ale trochu více pochopení od lékařů a sester by neuškodilo.Také jsem rodila císařem a malého jsem dostala az po 9h. Bylo to dost bolestné a nechápu proč to tak musí být!A to dlouho očekávané pouto okamžiku je pryč.
Milá Jarko, proč vás tak pobuřuje, že někdo nahlas řekl, že okamžitý kontakt matky a dítěte je žádoucí? Ponechání dospívajících dětí svému osudu s tím zrovna nesouvisí.
Měla jsem to štěstí, že mi dali miminko hned po narození na břicho a musím říct, že je to nejlepší odměna za to, co si člověk u porodu prožije. A samozřejmě se potrápí i dítě, takže je to odměna pro oba. Pár minutek měření určitě počká, když je dítě zjevně v pořádku, není třeba je hned vyšetřovat. Jsem vděčná všem, kdo tuto praxi provádějí.
Prilozeni k prsu a telesny kontakt je velmi dulezity, presto souhlasim s nazorem po porodu prohlednout miminko, osetrit a pak dat mamince. O jednoho syna jsem prisla, jasnou prioritou je zdravi.
Taky přispěji se svou troškou do mlýna. Je to už 30 let, co jsem rodila poprvé a pak ještě dvakrát. Ale všechno je jenom o lidech teď i tenkrát. Vím, že pokud se mnou bude jednáno slušně, budu i já slušná a naopak. V minulé době se děti vozily ke kojení, pak byly na novorozeneckém odd. a maminy odpočívaly. Jsem přesvědčená o tom, že ani to odloučení na dětech nezanechalo žádné stopy. Návštěvy pouze mezi dveřmi na chvilku, stejně tak ukázat dítě otci, prarodičům.
Dneska jsem babičkou 8-měsíčního kloučka. Mohu tedy srovnávat. Návštěvy kdykoliv, dítě u matky, pokud jsou nespavci všechna mimina na pokoji tak mají všichni o zábavu postaráno. Nebo stačí jeden, který pláče a nevyspí se nikdo. Co je platné, když máte dítě u sebe a jste nevrlé, protivné, utahané jenom z toho nevyspání. Jak pak máte klidně působit na dítě, aby se naučilo pít? A do toho ještě vám to vůbec nejde. To je ten pravý vstup do života miminka?
V nemocnici, kde dcera rodila, se děti nesměly vyndávat z pojízdných košíků. Důvod? Jednomu otci miminko vyklouzlo z náruče a skončilo na dlaždicové podlaze. Tak se nedivím, že si to sestry hlídají. Že vám se to stát nemůže? Tomu nevěřte ani náhodou, protože nikdo z nás neví kdy, kde, proč a jak.
Zdá se, že hledáme nepochopitelné nápady kdemožně, jen snad abychom byly prostě jiné. Viz Lussy, která si myslela, že asi doktorce udělá potěšení, když ji bude moci nastřihnout, ale pak byla ráda, že jí pomohl právě ten nástřih.
U císařských porodů se děti dávájí k matkám déle, protože je to normální operace, jejíž následky musí nejdřív odeznít.
O porodu doma vůbec nechci diskutovat, protože podle mne je to hazard se zdravím matky, ale především toho mimina.
Java
Můj názor je,že to hodně záleží na lidech.na koho zrovna v té porodnici natrefíte.Jsou porodní asistentky ochotné domluvě a respektování přání rodiček,porodnice,které Vám vyjdou vstříc počínaje prohlídkou prostor,pořádání předporodních kurzú až po přítomnost duly.Nejsem zastáncem domácích porodů,hlavně z důvodu možnosti nenadálých komplikací a i když je těhotenský screening u nás na vysoké úrovni a váš zdravotní stav dobrý,nikdy nevíte jestli Vaše miminko na tom bude tak až poprvé zakřičí.A v takových případech nejde o minuty než přijede lékař,ale o vteřiny naž miminko dostane kyslík a která zodpovědná máma na sebe vezme takové riziko?
Tak já jsem měla stejnou zkušenost v porodnici, se zákazem pokládání dítěte k sobě do postele, hned druhý den ráno jsem pochopila proč…Každé ráno jsem se budila s hrozně zakrváceným prostěradlem, takže jsem pak ani já sama neměla chuť si k sobě maličkou dávat, připadala jsem si pořád špinavá… Takže bych snad i pochopila, že jim jde o určité dodržování hygienických podmínek, ovšem ono se to dá říct hezky, či slušně vysvětlit. Vzhledem k tomu, že jsem špatně tlačila, tak jsem měla malou někde na půli cesty, takže jsem také byla nastřihlá, jizva mě bolela opravdu dlouho, dlouho jsem neseděla a chodila jako robot, ale mám krásnou zdravou holčičku, na nějakou jizvu si ani nevzpomenu.Vyšetření po porodu mi také nevadilo, nebylo zas tak dlouhé.
Já si myslím, že je nebezpečný rodit doma. Můžete mít i několik lehkých porodů za sebou, ale když přijde komplikace, je každá vteřina drahá, to se doma nezvládne. Jsem i pro základní prohlídku dítěte po porodu. jinak miminko v posteli s maminkou, to je ta nejsladší věc na světě.
Babofko,já si dala dceru do postele hned první noc,dala jsem si jí ke zdi a spali jsme nádherně celou noc. Ráno na pokoj vlezla uklízečka a dala mi přednášku o tom,že jsem si pěkně zadělala,že budu mít rozmazlený dítě…
Pak přišla sestra a ptala se mě,co to dítě dělá v mojí posteli,že je to nesterilní prostředí,tak jsem jí řekla,že tam se mnou spí.Tak odkráčela,naštěstí,asi bych jí někam poslala.
Jinak nástřih jsem odmítala dávno před těhotenstvím,přišlo mi to odporný a nepředstavitelný,své přání jsem během porodu dokola opakovala,personál už se smál a říkal my víme,ale když jsem 2 hodiny marně tlačila,hlavička se zasekla napůl ven a nešla ani tam ani tam a doktorka mi řekla,že mimi je v pořádku,ale takhle můžu tlačit ještě třeba 4 hodiny,řekla jsem jí ať mě teda střihnou. 14 dní jsem si nesedla a jizva bolí po víc jak půl roce pořád:-(.
Babofko, a co třeba proto, že kdyby se stalo, že dítě nešťastnou náhodou z té postele spadne, tak budou rodiče požadovat po nemocnici doškodné apod. a personál bude vláčen po soudech. Já se nechci nijak přehnaně zastávat zdravotníků, ale často jejich postoje chápu. A musím říct, že i když moje první dcera vážila jen 2,9 kg, byla jsem ráda, že mě nastřihli, protože měla pupeční šňůru kolem krku asi nadvakrát omotanou, začínala se dusit a taklhe byla rychleji venku. Kdyby mě nenastřihli, porodila bych ji taky, ale kdoví, jestli by nebylo pozdě. Obě další děti jsem porodila bez nástřihu, přesto, že byly větší.P.
Ještě se mi vybavila zcela zanedbatelná vzpomínka na to, jak jsem si v porodnici vzala mimčo do své postele, když mi ho konečně 3. den po těžkém porodu dali na pokoj. Chtěla jsem ho mít co nejblíž u sebe. Jenže přišla na pokoj sestřička a prohlásila, že dítě patří do dětské postýlky a hned ho tam automaticky šupla…
Proč sakra není zdravotnické zařízení / jeho zaměstnanci respektovat, že já jsem matka a o tom, kde své dítě budu mít, je moje rozhodnutí?
Myslím, že názor poslední anonymní je snem všech porodnic, nemocnic a zdravotníků. Totiž pacient, který naprosto důvěřuje lékaři, je spokojený se vším, nechce zasahovat do léčebných postupů lékaře, protože ten to jistě ví nejlépe.
Nejsem zastáncem porodů doma, ale respektuji, že se pro ně některé maminky rozhodnou. Je to zcela jejich věc a je smutné, že nikdo (lékaři, ministerstvo, veřejnost) až na malé výjimky to není schopen respektovat, vyjít jim vstříc a minimalizovat rizika porodu doma.
A poslední poznámka – anonymní, jsem přesvědčená o tom, že nástřih a šití bys před 25 lety absolvovala tak jako tak, i kdyby tvé dítě vážilo o polovinu méně. Zkrátka žádný individuální přístup, jen „další kus“ na porodním stole.
Všem v novém roce všechno nej!!!
jsem mamkou dvou dcer , jejichž věkový rozdíl je 12 let. První dcera se mi narodila když mně bylo 19 roků a ve věku 31 se mi narodila druhá. První dceru mi nosili na kojení a druhou jsem měla u sebe v postýlce. U obou porudů mně dala porodní setra miminko na břicho umyté od krve a ošetřené, vůbec jsem nepociťovala žádnou újmu a obě dcery miluju naprosto stejně, necítím žádný rozdíl. Oba porody byly dlouhé a dost vyčerpávající s pomocí injekcí na vyvolání apod.U první dcery ještě 14 dní jsem nemohla sedět na židli, mimčo mělo 3,90 adíky nástřihu hráze a naslednému sešití se narodilo normální cestou.Někde jsem četla jak ponižující a nepřirozené je oholení a nástřih. Díky bohu za to, jsem plně za, aby obě moje dcery rodily v porodnici pod lékařskou kontrolou a ne v pohodlí domova za účasti celé rodiny . Četla jsem i to jak důležité pro citovou vazbu je mít mimi u sebe po porodu v postýlce, ale skutečně nepociťuji absolutně žádný rozdíl než ten, kdy jsem v 19 letech dovezla mimi domů a muse la jsem volat sousedku,aby mi poradila jak mimčo přebalit -tehdy bylo ještě široké balení v látkových plenách. A z porodu jsem byla tak utahaná, že jsem byla ráda, že spím a nemusím se starat o mimčo, Po pěti dnech jsem byla doma kolotoč začal. U druhé, kdy jsem malou v porodnici sama přebalovala a koupala jsem uměla všechno. Pořád přirozený porod, já jsem pro , když věda pokročila, tak proč neulevit rodičce.Představa, že má dvacepětiletá dcera rodí doma a já běhám a vařím vodu a chystám ručníky, celá rodina se usmíváme v pohodě, chystáme občerstvení pro porodní asistentku nebo bábu mně připadá jak do komedie.Ještě mladší pubertální dcerka asistuje…..křísím nastávajícího dědu, protože na to nemá nervy případně zetě, protože on je také velmi citlivý……..Ještě by k porodu mohla dojít naše babička…případně s druhou babičkou …..Ne, to už představa přímo hrozivá.
No, já bych pro nějaké to „rychlé, zběžné“ vyšetření byla, i když 10 minut by to počkat mohlo. Myslím, že včasným vyšetřením se může zabránit pozdějším komplikacím, ale to je asi věc názoru odborníků. Přiložení k prsu a vlastně okamžitý kontakt s matkou určitě ano, já jsem taky rodila akutním císařem a ještě navíc mi malou dali až 4.den, byly nějaké komplikace, bylo to pro mě strašné, být na pokoji se 4 maminkama a křičícíma miminkama a u mě stála prázdná postýlka, ale později jsme si to s dcerkou vynahradily. Kojení se nakonec rozjelo, ikdyž žádné přiložení miminka se po porodu nekonalo:o(((
Asi spíš souhlasím s článkem.
Já bych s článkem souhlasila z pozice matky,která rodila císařem a dítka jsem se musela doprošovat několikrát,než mi ho donesli-bylo to opravdu bolestné čekání. Myslím,že je zcela pravdivé tvrzení,že zvážit,změřit a píchnou vit.K mohou porodníci i za hodinu po porodu-kdy je už dítě klidné,najezené,kdy už si ho matka pochovala a mohla prožít své štěstí po vyčerpávajícím porodu. Ten okamžik,kdy matka ,,vytlačí“ dítko na svět by neměl vypadat,tak,že ona po něm natahuje ruce a dítko odnesou. Ale tak,že jí ho dají na břicho. Jinak nejsem proti porodům v porodnici,lékařům důvěřuji-tady jde jen o malý lidský ústupek. K
Musím reagovat, i když se mě porody už netýkají. Mám tři již odrostlé děti a tak si myslím, že mám i povinnost se ozvat. Není mi jasné, nakolik se doba odloučení dítěte po porodu od matky, podepíše na zdraví jeho i jejím, protože pokud by to bylo opravdu tak závažné, tak jak to všechny ty děti a matky mohly do dnešní doby zvládnout? Vždyť se jich narodilo natolik. Dítě po porodu odnesou, za necelých deset minut ho vrátí čisté, ošetřené a předběžně vyšetřené (zda má všech deset prstíků, nemá rozštěp …).
Matku mezitím ošetří lékař a pak už mají na sebe čas jen ona a mimčo. Ale pak nastává ta podle mě nejdůležitější doba, která trvá až do smrti-dokazovat mu denodenně, že ho máme rádi, že je naše sluníčko a smysl života. Pokud tohle dítě cítí od položení matce k prsu, tak mu určitě v hlavičce nezůstane těch pár minut bez mámy po porodu.
Co je platné, že ho bude mít matka u prsu od prvního okamžiku, když mu pak časem na hraní místo sebe podstrčí televizi, počítač a místo procházek dá klíč na krk a pustí ho na ulici.
Je důležité, aby matka (rodiče) byly s dítětem co nejdříve, ale určitě to není to rozhodující pro jeho život.
Vy si také pamatujete, že vás mamince odnesli, umyli, změřili a pak vrátili? Nebo máte v živé paměti skopičiny, které jste prováděli spolu s rodiči, mazlení, výlety atakpod.
Zkuste se zamyslet a nepřehánějte.
Jarka
Mobile Sliding Menu