Jaké můžete mít pocity a co si s nimi počít

Rubrika: Porod

Nejste bezmocní, máte na výběr celou řadu aktivit, které vám od začátku dávají do rukou možnost ovlivňovat, co se děje s vámi a s miminkem. Pokud je miminko na jednotce intenzivní péče, můžete za ním chodit, mluvit na něj, hladit je, zkusit jemné masáže nebo klokánkování, které pomůže vám i miminku…

Cítím bezmoc
Přineste svému dítěti do nemocnice hračku, čepičku… Pokud na něj doma čeká starší sourozenec, může mu nakreslit obrázek, napsat mu, jak se na něj těší, co všechno jej čeká doma.
Zkuste si na začátku udělat předběžný plán, jak zařídíte běh domácnosti, kdo si vezme určité věci na starost. Představujte si, jaké to bude, až bude miminko doma, kam budete chodit na procházky. Kupte mu hračky do domácí postýlky, a až budete na návštěvě u miminka, řekněte mu o tom.

Cítím zoufalství
Tento pocit zná většina rodičů nedonošených dětí. Někdy jsou problémem i běžné domácí činnosti… Zkuste se soustředit na sebemenší pokroky svého dítěte, třeba že zkouší samo přidechovat, že pominula novorozenecká žloutenka… Večer o nich mluvte v rodinném kruhu a zkuste se z nich těšit. Řekněte o nich svým známým. Pokud je to možné, miminko fotografujte, a pokud to umíte a máte chuť, můžete miminku založit webovou stránku nebo blog a denně tam pište novinky. Překvapí vás, kolik lidí si tyto stránky bude prohlížet.
Pokud vám to pracovníci jednotky intenzivní péče umožní, pořiďte dítěti nahrávku – nazpívejte mu písničky nebo namluvte krátká vyprávění a požádejte zdravotní sestry, aby je děťátku pouštěly do sluchátek. Váš hlas si miminko pamatuje z prenatálního období a bude mu příjemné ho opět poslouchat.

Pocity vyčerpání a podrážděnosti
Tento stav může začít krátce po porodu a může trvat několik týdnů, někdy i měsíců. Je to reakce organismu na velký stres, který prožíváte. Zkuste nějakou fyzickou aktivitu, cvičení, plavání atd. Mohou pomoci i obyčejné procházky v lese, v horách. Mluvte o svých potížích se svým partnerem, rodiči, kamarády, nenechávejte si je pro sebe. Začněte si psát deník nebo si založte blog a vypište tam svoje pocity. Podívejte se ve svém okolí, třeba tam funguje svépomocná skupina rodičů nedonošených dětí, nebo ji založte sami. Pokud byste se nadále cítili špatně nebo se přidružily zdravotní potíže (špatné trávení, bolesti hlavy…) či deprese, určitě neváhejte a zkuste vyhledat pomoc psychologa.

Cítím se provinile
Tento pocit je velmi častý. Objevuje se především u maminek, a to krátce po předčasném porodu. Ženy, které porodí předčasně, se Narodilo se předčasně samy sebe ptají, zda nemohly předčasnému porodu zabránit. Trápí se tím, jak vysvětlí nastalou situaci babičkám a dědečkům, co řeknou manželovi. Bojí se, že s nimi příbuzní nebudou chtít mluvit, že se na ně lidé budou dívat „skrz prsty“. Nezapomínejte, že až budete opouštět nemocnici, bude vaše miminko přibližně stejně velké jako ostatní normálně narozená miminka, a tak ani nemusíte nikomu nic vysvětlovat. A poznáte, že stejné obavy a pocity zažívají i vaši blízcí, a to i tatínkové. A rovněž ostatní rodiče nedonošených dětí.

Cítím osamocení a nepochopení
To. co jste prožili či prožíváte, se určitě vymyká tomu, co obvykle zažívá většina lidí. Je těžké najít někoho, kdo by dokázal pochopit, jak se cítíte. A přesto v tom nejste sami. Podobně se cítí rodiče, kteří prožili podobné věci jako vy. Zkuste se podívat na internetu, v nemocnici mezi ostatními rodiči nebo navštivte naše webové stránky www.nedoklubko.cz. Pořádáme pravidelně setkání rodičů a také společné pobyty. Některá mateřská centra mají jako součást svých aktivit také setkání rodičů s podobným osudem jako vy, samostatně nebo pod hlavičkou našeho sdružení.přebal

Necítím nic ke svému dítěti
Když si uvědomíte, že ke svému dítěti nic necítíte, bude to hodně bolestivé. Podobné pocity má ale většina rodičů předčasně narozených dětí. Tyto pocity se mohou objevit krátce po porodu, ale i po několika dnech nebo týdnech a mohou brzy vymizet, nebo naopak přetrvat několik měsíců. Mohou vám pomoci aktivity, které budete dělat se svým miminkem, třeba klokánkování, později společné rehabilitační cvičení, kojení, velmi dobré a účinné jsou baby masáže. Také plavání v bazénku, společné hry. Pokud by to trvalo déle, zkuste vyhledat psychologa.

Jedná se o ukázku z knihy Narodilo se předčasně.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.

Napsal/a: M.Dokoupilová, B.Fišárková, L.Novotná

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Tak Lien s tím vymýšlením o kakání a čůrání jsme stejné, já dělala čárky na víc i u kojení, protože se mi jí opravdu nechtělo budit na jídlo a přibývala i tak:)
    Jinak u nás v porodnici by jste byli asi spokojený, protože tady u nás do kojení NUTÍ a pořád kojte, kojte, kojte, dokrmovali, až opravdu člověk nemohl, mě malý pořád plakal, mléko jsem měla až třetí den, takže tímhle mi hodně vypomohli:)
    Zase na druhou stranu byli některé sestry aktivní jen pusou, ale aby ukázali, jak se správně kojí, polohy, to nééééééééééé:)

  • Lien

    Jasně, malá taky spala nejraději na boku sama od sebe, nijak jsem jí nepolohovala, taky mi přišlo nesmyslné jí obracet na záda, ale doktoři to holt ví líp. Jinak ještě chci dovysvětlit, že jim nevadilo, že dávám na bříško jí, ale že si jí pokládám na svoje břicho, místo abych jí nechala v té plastové bedně.
    S dokrmováním ani nemluvte, byla jsem po císaři, ale malá krásně cucala (když mi jí tedy milostivě přivezli), ale naposled už ne, takže byla nacpaná. Bebou, potom mi jí nutili dokrmovat a ještě to ohřávali v mikrovlnce, no mě běhal mráz po zádech, tak jsem to vždycky vyzvedla a vystříkala do odpadu a oni mi ještě říkali, jak potom pěkně přibývá, že kdybych jí jen kojila, že by mohla skončit na kapačkách. No být na nich, tak se asi vůbec nerozkojím. Naštěstí mě nehlídali a stačilo jim říct, že to vypila a taky falšovat kolikrát kakala a čůrala, to jsem si prostě úplně vymýšlela a byli spokojeni.

  • Matilda

    Lussy, a víš, co mě právě teď štve ještě víc? Myslela jsem, vlastně doufala, že tyto metody „péče“ o miminko jsou už dávno zavržené a spíš se co nejvíc dbá na to, aby maminka mohla hned miminko kojit. A k flašce sunaru že se přistoupí až tehdy, když to prostě z nějakého důvodu nejde. No a jak to čtu, tak se ještě musí hodně změnit, aby nám naše děti ve špitále zbytečně netrápili…

    O poloze dětí ve spánku si taky myslím své. Když se narodil brácha, obecně se tvrdilo, že spaní na bříšku je nejlepší. Když se narodila Anička, bylo nejlepší dávat mimi jen na bok. A teď u malého jsem zase slyšela, že nejlepší je na zádech. Ale mě všechny tři děti ublinkávaly a na zádech se několikrát zalkly tak, že jim hrozilo udušení. Ať si říkají, co chtějí, mé děti spávaly na bříšku a na boku. U Kačky už jsem měla monitor dechu, a pak u malého taky. Ten se mi převracel na bříško snad už v 6 týdnech, byl to divočák. Já byla ráda, že nakonec nějak usnul. Kdybych ho měla dát na záda, tak bych ho zase hned vzbudila:-)

  • Lussy

    Matildo,
    kdybych nevěděla, že bydlíš na druhém konci republiky než já, řekla bych, že jsem byly ve stejné porodnici.
    Malá narozená v 36.tt, ale v pořádku, s kojením a ládováním Nutrilonem to samé. Jen malá neskončila v inkubátoru,ale po 4 týdnech na 7 dní na dětském oddělení, kde jsem definitivně přestala kojit. Je to skoro rok a půl a taky mě to pořád žere.

  • Lien, když jsi psala, že vám zakazovali dávat mimčo na bříško a nebo na bok:)
    No tak s tímhle by u mě neuspěli, šel z boku na bok, vždycky jsem strany sřídala, nikdo mi nic neřekl:)
    Právě, že by se mimčo udusilo na zádech:)
    A na bříško, dávala jsem taky, protože mi , když bylo nejhůř takhle usnul a sestry mi ho několikrát dovezli ve vozíčku na bříšku:)
    Na jedné straně to zakazuji, ale stejně to dělají:)

  • bokul

    Nevím, stále ve mně zůstává zkušenost z porodu Davídka. Slíbili mi, že mi ho přivezou na JIP přiložit k prsu, místot toho byl přes 28 hodin sám na dětském JIP. Personál tam byl nepříliš milý – na fyziologických novorozencích byly sestřičky zlatíčka, na JIP bohužel ne. Bezmoc jsem cítila – než jsem došla z pokoje k Davídkovi… Byl to dost kus. A sestry jejich nepříjemným chováním člověku moc nepřidaly. Klokánkování tak některé maminky „dělaly“ – my jsme se akorát učili pít a to dost drsnou metodou…

  • Matilda

    Já mám dost drsnou zkušenost, když má první dcerka skončila po dvou dnech od porodu na Jipce se střevní infekcí. Se zdravotním personálem nebyla řeč, nehrozilo, aby mě nechali vzít si ji do náručí, bez rukavic jsem na ni nesměla sáhnout a dotyk byl možný jen přes ten kulatý otvůrek. Hračky, čepička, nehrozilo, mohla jsem ji navštívit jen na dvacet minut dvakrát denně, nedali mi ji na kojení, prostě všechno, co tak často vidím třeba v telce, nebylo možné. A přitom jí nic vážného nebylo, narodila se v termínu, ale dost maličká, a protože nechtěla pít mlíčko v intervalech, jaký jsem podle nich musela dodržovat, tlačili do ní Sunar, aby aspoň něco vypila. Takže v reálu to vypadalo tak, že porodíte dítě, chcete ho mít u sebe, ale oni vám ho přinesou až druhý den. Dítě spí. Nutí vás ke kojení. Dítě spí. Tak ho odvezou. Mezitím se dítě probudí a křičí hlady. Tak mu vrazí Sunar. Dítě usne a za hodinu ho přivezou na kojení a dítě spí… A tak pořád dokola. Po jednom dni začala Sunar zvracet, pak už nesnesla ani glukózu, vyletěla jí teplotka a tak ji strčili do inkubátoru, prý infekce. Houby infekce – zvorali to, kdyby mi ji nechali jen na kojení, nic takového by se nestalo… Ještě po 11 letech mě to strašně žere.

    Všechny ty pocity jsem zažívala, byla jsem zralá na blázinec. Jen ten poslední, ten neznám. Své děti jsem zbožňovala od čárky na těhu testu a porodem se to jen provalilo jako lavina:-)

  • Lien

    Tak jen k tomu klokánkování. Měla jsem malou normálně v termínu a šátek sebou v porodnici, ale neodvážila jsem se ho použít. Zakazovali mi dávat si malou na břicho (Sids) a dokonce, když ležela na boku, tak mi říkali, že se udusí a že jestli si lehá pořád na jeden, tak s ní musím nějak cvičit(oboje jsem ignorovala), ale představa, že si jí dám do šátku?! To by na mě asi zavolali sociálku, že týrám mimčo. Ale byla jsem prvnička, tak příště se na ně vykašlu i v tomhle a budu nosit hned. Nevím, jestli by umožnili nosit nedonošené dítě, podle mě ale bohužel taky ne.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jé, proč tahle knížka nevyšla tak před pěti lety? Myslím, že by mi hodně pomohla.
    Měla jsem pocity, měla jsem otázky – ptala jsem se, ale odpovědi na mé konkrétní dotazy nebyly. Dostávala jsem obecné rady pro tabulkové děti narozené v termínu a bez komplikací.
    Stejně se po této knížce podívám aspoň někde v knihovně – třeba mi bude nápomocná i dodatečně.
    Díky za tip.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist