Stejně jako v předchozích letech i letos proběhne v druhé polovině května Světový týden respektu k porodu, který u nás připravuje Hnutí za aktivní mateřství. To také připravilo tiskovou konferenci, která proběhla začátkem dubna a s jejímž obsahem bych vás nyní chtěla seznámit.
* Neutěšený stav porodnictví v České republice – je u nás zejména díky tomu, že když se porody přesouvaly z domovů do nemocnic, byly v Evropě dva hlavní směry, ke kterým se šlo přiklonit – německá škola (porod řídí lékař, časté zásahy do průběhu porodu, jejím velkým zastáncem u nás je profesor Hájek, i proto je změna zdlouhavá) a francouzská škola (domácí prostředí, lékař pouze asistuje rodičce).
Ačkoliv prostředí v porodnicích se mění relativně rychle, vázne komunikace s rodičkami, a proto je obtížné změnit přístup lékařů k rodícím ženám.
* Jak to vidí dula – Dula Vlasta Jirásková uvádí jako jeden z nejčastějších problémů během porodu tzv. „řízené tlačení“, kdy je po ženě požadováno, aby v určitou chvíli tlačila ze všech sil bez ohledu na její pocity a nutkání tlačit nebo netlačit. Dále také zdůrazňuje nesmyslnost „zákazu“ křičení během porodu, se kterým se setkala téměř každá rodička – porod je přeci fyzicky náročná práce, která jde přirovnat třeba ke vzpírání těžké činky – už jste někdy viděly vzpěrače zvedat těžké závaží bez jediného hlásku?
* Rostoucí počet císařských řezů – lékařka Helena Máslová promluvila zejména k hlavnímu tématu letošního Světového týdne respektu k porodu, kterým je zvyšující se počet porodů císařským řezem (dále jen CS). Počet CS v posledních 10ti letech celosvětově výrazně roste, dříve se CS rodilo 3-5% dětí, dnes je to v ČR 21%, v Polsku 27%, ve Velké Británii 33%, nejvíce v USA – až 40% dětí.
Mnoho z prováděných CS je „zbytečných“, není k nim lékařská indikace. Jsou to především porody CS „na přání“ – oficiálně toto není možné, ale pokud se žena s lékařem dohodne, vždy se najde cesta, jak takový porod odůvodnit.
Proč si ženy přejí rodit CS? Částečně za tím stojí malá informovanost o možných komplikacích (6x vyšší pravděpodobnost dechové tísně novorozence, pro ženu 3x vyšší výskyt pooperačních komplikací než po přirozeném porodu – CS je velká břišní operace, žádný miniaturní zákrok, jak je často rodičkám prezentován). CS se také nedá udělat více, než 2x, výjimečně 3x. Rodiče se tímto do jisté míry zbavují zodpovědnosti za zdraví a život ženy a dítěte během porodu a přehazují ji na doktora vedoucího operaci.
Proč ženy nechtějí rodit přirozeně? Vyplývá to často z nedůvěry ve vlastní tělo a jeho schopnosti. To se dá změnit posílením sebevědomí rodičky, mluvením o přirozeném porodu… Pro porod je nutné vzdát se všech naučených společenských rolí, přetvářek a sebeobranných postojů, uvolnit se a poddat se svým instinktům, což dnešní ženě, která je celoživotně nucená dělat pravý opak, dělá potíže. K uvolnění a zbavení se strachu a zábran nepřispívá prostředí porodnic ani chování personálu.
* Porod = trauma – Porody bývají pro ženy traumatizující – přístup personálu, řízené tlačení, naléhání na břicho, špatná psychika. Mnoho žen rodí poprvé, tím pádem porod více prožívají, než dřívější rodičky, které rodily jedno dítě za druhým a případné nepříjemné zkušenosti z porodu jsou pro ně silnější. Sami lékaři přestávají ženám věřit v jejich schopnosti porodit.
Jak se mění početí (každé 6. dítě je počato ve zkumavce), tak se i porod přesouvá z porodního sálu na sál operační. Porodníkovi hrozí neúspěch v případě komplikací při porodu, který může ovlivnit jen do určité míry, proto i pro něj je CS jednodušší volbou – ví jak bude probíhat a čím předejít komplikacím.
Napsal/a: redakce (Lenka)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
Dostala jsem pár pomylsných políčků, ale názor své dcery znám a nemusím se jí na něj ptát. Možná je můj názor ovlivněný i tím, že krátce přede mnou měla děti má švagrová a bydlely jsme v jedné domácnosti, takže péče o mimino pro mne byla naprosto zažitá věc, jak v kojení, přebalování atd. Dřív jsem hodně děti hlídala, pro mě to bylo normální, i když chápu, že může být i žena, která to neumí, nemá to štěstí si to zkusit předem.
Také jsem připsala, že na to má každý jiný názor. Pro mne, z mého pohledu to nebyla věc, kterou bych potřebovala.V době, kdy se narodil prcek, se tyto kurzy dělaly. Je fakt, že dnes se v nich klade důraz především na pozitivní myšlení a psychologii. Záleží na tom, kdo to organizuje a kdo to vede. V každém případě se tam sejde několik budoucích rodičů nebo jen maminek a už jejich „komunita“ je hodně, naváží nová přátelství, mají možnost si popvídat o svém těhotenství, což většinou nejde s kamarádkami,které těhotné nejsou nebo ani nebyly.
nechci to zatracovat, to ne, je stejně na každé z nás, jestli něco takového podstoupí nebo ne. Nikomu nemíním říkat, že je to ztráta času. I kdyby šlo jen o příjemné strávený čas, má to svůj význam.
Hodnotím to také podle několika známých a jejich dcer, které na takovém kurzu byly. Ne, všechny to hodnotily kladně. Ale není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem, to vím.
Ale jsem ráda, že jsou i takové kurzy, na které jsou dobré vzpomínky a které splní svůj účel. Takových věcí je dnes opravdu málo. A s tím placením? Ono to bude také podle toho kdo a kde.
JanaOss
proč kurzy? V době, kdy jsi rodila ty, bylo normální, že žilo několik generací pohromadě, rodiny bývaly větší, tím pádem skoro každá prvorodička jednak měla zkušenost s péčí o mimčo, dále pak měla často doma nebo v blízké rodině někoho, kdo onu zkušenost měl. Prvorodiček nebylo tolik, jako v současné době, naopak byly spíše vícerodičky, které už zkušenost měly.
Nyní jdou rodit většinou prvorodičky (viz i článek), často žijí ve zcela jiném městě, než odkud pocházejí, bydlí jen se svým manželem (přítelem), často jsou samy jedináčky, s dětmi zkušenosti nemají. Nemají odkoho čerpat zkušenosti, pokud vypustím maminky, které vychovávaly za zcela jiných podmínek a doporučení lékařů o výživě a výchově. Proto právě pro tyto ženy má smyl předporodní kurz.
Dalším faktorem je kvalita kurzu – troufnu si tvrdit, že nejlepší je kurz nezávislý na nějaké porodnici – v těch závislých se totiž dozvíte většinou jen to, co porodnice chce, abyste věděly.
Já jsem absolvovala kurz u I. Konigsmarkové (viz moje články, i když již staré, přesto si myslím, že stále stojí za přečtení) a byl perfektní. Ano, cena byla relativně vyšší, ale stálo to za to. nehledě na to, že na konci kurz jsme dostali velmi milé dárky téměř v hodnotě kurzu.
Pomněnka
Jani,promiň,ale podle toho co píšeš už od tvých porodů uběhlo pár roků,proto reaguji na tvoji otázku proč kurzy?protože být informovaná znamená nebát se…není to jen o tom aby si se naučila dýchat,na to si stejně v tu chvíli asi moc nevzpomeneš,ale o tom potvrdit si,co je a nebo není ,,normální“,co tě vlastně čeká a myslím,že i ta péče o miminko není k zahození..Není to o moc velkých penězích,přispívá i pojišťovna..Zkus se te´d zeptat na názor tvé dcery.Ale před tím než jí řekneš ten svůj..doba se trochu mění a je pravda,že každá žena porodí dřív nebo později určitě,ale žena má právo vědět do čeho jde…Zuzina
Kurzy? na co? já nikdy na žádném nebyla a porodila jsem stejně. Něco sice člověk pochytí, jiné věci vysvětlí lékař. Ve skutečnosti beru kurzy předporodní spíš jako takovou péči o mimčo a rodiče. Ale z psychologického hlediska to může být i užitečné. Nevím. J8 bych tam nechodila, ani kdybych čekala první dítě. To, co se tam člověk učí a za dost velké peníze, jak jsem koukala – tedy äspoň někde – se tam učí dost dlouho to, co se na sále naučí každá během několika minut.
Je možné, že se na to dívám spíš očima zkušené rodičky – šestinásobné, ale ve skutečnosti – každý porod byl jiný, při každém se dělo něco jiného. To by člověk musel hodně dlouho studovat, aby všechno, co se při porodech děje obsáhnul.
VŠEM DOPORUČUJI – CHOĎTE NA PŘEDPORODNÍ KURZÍKY, JE TO FAKT HODNĚ DŮLEŽITÉ!!!! Hodně toho sice můžete přečíst v různých knížkách a letáčcích,ale pokud něčeme nerozumíte, na kurzech vám ve všem poradí. Já jsem 2x rodila a předtím jsem pokaždé chodila na předporodní kurz, vždy k jiné specialistce a vždy jsem se něco zajímavého dozvěděla. I když jsem po dvou CS, tak jsem 100% pro přirozené porody. Já jsem měla nezralé porodní cesty, takže jiná možnost nebyla.
Ach jo, taky jsem si to po sobě před odesláním mohla přečíst, udělat méně překlepů a popsat srozumitelněji své myšlenky… Dodatečně se omlouvám…
Lenko, díky za odpověď. Když mě třeba připadá stížnost maminek na postup lékařů jako zbytečný. Navíc už v tom postupu a prožitku porodu nejde nic změnit. Císaře už zpátky nikdo nevrátí, apod. Jako šestinedělka prožívám vše kolem sebe a svého dítěte trochu jinak pod vlivem hormonů a poku se ocitnu s dítětem doma, už se mi ani nebude chtít se k čemukoli nepěknému, traumatizujícímu vracet ve vzpomínkách nebo další korespondencí. A bohužel moc nevěřím tomu, že pokud by maminky zavalily ředitelství stížnostmi (jakože to je jedna velká pohádka), tak se stejně moc nezmění. Pokud sami lékaři nezačnou chtít něco sami změnit…
Můj dotaz byl lehce míněn i tak, zda byli přítomni například sami lékaři, kteří chtějí také něco změnit a nebo argumentovali proč je jakákoli změna nemožná, nepřijatelná, atd.
Také se mi vytrácejí z té myšlenky porodní domy. Ale zas je fakt, že pokud by porodnice byly skutečně přátelským prostředím, kam si přivedu svoji dulu, do porodu nikdo nebude zbytečně zasahovat, tak k čemu vlastně porodní dům? Když porodnice by se vlastně chovala k rodičkám stejně jako porodní dům?
Bože můj, kde já mám dneska mozek?? Moc se omlouvám, takových chyb… Samozřejmě, že ženy samy a nevyšumělo a omluva taktéž za překlepy, to je tak, když pospíchám. Lenka
Babofko – no trochu zmíněno to v článku je, sice v části týkající se CS, ale je to stejné. Mluvit o porodech, nebát se ozvat, zvyšovat sebevědomí rodičkám. Hodně pro to můžou udělat třeba duly, které k porodu doprovázejí, protože budou bojovat za klidný průběh porodu, ale ještě víc ženy sami. Pokud nám, rodičkám, nebude vadit, že se s námi zachází jako s kusem dobytka, pak je změna složitá. Pokud naopak budeme požadovat, aby nám bylo vše vysvětleno, rozebráno, nabídnuty alternativy, a vážně to bude chtít většina, přijmou to lékaři za samozřejmot. Onot o vše vyplývá z programu zmíněných organizací, zkus mrknout třeba na stránky Hnutí za aktivní mateřství. Prostě změna je na nás.
A teda ještě si myslím, že je docela důležité, aby když se nám stane něco nepříjemného, nejsme s péčí Dr spokojení, abychom to řešili, poslali třeba stížnost do nemocnice, kde jsme rodili, aby to jen tak nevyšumnělo. Ono těžko někdo bude vědět o tom, že se mnou někdo zacházel jako s kusem masa, když to nikomu neřeknu. prostě to nebrat jako „bonzování“, ale jako potřebnou kritiku, protože bez toho je změna na děsně dlouho.
nepřihlášená redaktorka Lenka
Lenko!Dávám ti za pravdu,že naše zdravotnictví není zase tak na výborné úrovni jak je všude říkáno.U nás v porodnici také zakázali rodičkám křičet a některé rodičky dostaly facku,že to se nesmí.Je to už více jak patnáct let,ale nezměnilo se to dodnes.Prot jsem se zařekla,že do této nemocnice již nikdy nevkročím.Respekt k porodu dělají jen někde a to si musí člověk vyběhat jestli ho k porodu vezmou nebo jestli jsou plně obsazení.Přeji hezký den.
Lenko, věřím, že tiskovka musela být zajímavá. Jen by mě zajímalo, jestli kromě konstatování a shrnutí současného stavu také zazněly návrhy a cesty, jak z toho ven? Díky
JJ, ja jsem taky nedobrovolne rodila CS… ale to jsem mela riskovat to, ze reknu NE a pak me nechaji umrit? Nemluve o malem? Hlavni je, ze jsme v poradku, CS na prani bych rozhodne nevolila…
Zažila jsem šest porodů během skoro 20 let, zažila jsem i několik různých porodnic, různé způsoby péče a různé lékaře. Prakticky se nezměnilo nic, kromě toho, že na sál může i otec a to je docela fajn změna. Mě to docela pomohlo a chlap si to aspoň zažil. Neseklo to s ním, ale prožil dost komplikovaný porod šestikilového kluka, o kterém tvrdil porodník několik dní před porodem, že bude mít mezi 3 a 3,5kg. Bylo to prakticky tříměsíční dítě a od porodu „utekla“ i mladinká lékařka. No- utekla- já vim, že tam pořád byla a nakonec zmizela a kluka rodily jen dvě porodní asistentky. Nic příjemného, když místo hlavy jako pomeranč vylezl kopačák po velké námaze. Teprve když bylo nejhůře, zjistili, že to měl být císařák, ale to bychom to už nepřežili. pamatuji, jak byl muž vynervovaný z toho, že za mnou začali připravovat oživovací set, kyslík a další věci. Díky všemu, co do mě napíchali jsem vnímala už jen hrozný tlak, nic víc. Museli malého dostat ven okamžitě, jinak bychom tam zůstali- doslova ho ze mě vytlačili. A to šlo o toho nejmladšího, kterému je necelých 12 a porodnictví už bylo na dost vysoké úrovni.
Musím uznat, že mnoho lékařů je neomalených a na rodičky jsou hodně nepříjemní. Většina žen si zakřičí, protože vzduch, který se nahromadí to vlastně udělá za ně – tedy při velkém tlaku, není to křik jako křik, ale je to spíš projev těla. Mé zkušenosti říkají, že porodní asistentky jsou nakonec víc, než lékaři, protože jen díky jim jsem porodila všechny děti bez problémů.
Co mě zaráží, je používání léků. Už před těmi 12 lety byly běžné např. čípky, které způsobily rychlejší uvolnění cest a bezbolestný porod. V mladoboleslavské porodnici to byl běžně používaný lék. Bohužel nezabral na mě, protože nikdo až do porodu nezjistil, že dítě je dvojnásobné oproti předpokladům a tak nějak nechtělo projít přirozenou cestou. Ale porod jsme zvládli a za několik hodin jsem byla na nohách a všechno šlo dobře. Je to velký, silný (trošku obézní) klučina s vysokou inteligencí. Dáreček nad dárečky- co dokáže vymyslet dítě s takovou hlavou – no známe to všechny
Mobile Sliding Menu