Dysgrafie – specifická porucha psaní

Předpona dys- znamená rozpor, deformaci. Z hlediska vývoje znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou (ale afunkce je ztráta funkce již vyvinuté)…

Mezi dys- poruchy nepočítáme pomalé osvojování dovedností číst, psát a počítat u dětí vývojově nezralých nebo s inteligencí na hranici mentální retardace. Jako poruchu také nelze označovat pouze izolovaný projev poruchy učení – např. záměny krátkých a dlouhých samohlásek.

Dysgrafie bývá často zahrnuta pod pojmem dyslexie. Postihuje písemný projev, který bývá nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena, obtížně je napodobuje. Projevuje se také výraznými obtížemi v osvojování psaní, tj. při učení se tvarům jednotlivých písmen nebo celkovou nápadnou formální neobratností písemného projevu. Úzce souvisí s dysortografií a velmi často se objevují společně.
I dítě s dysgrafií může psát čitelně, když má na psaní neomezený čas. Zpočátku je porucha často považována za lenost, protože psaní je velmi únavné a děti rychle vyčerpá.

Dysgrafik se nenaučil psát, ačkoliv netrpí žádnou smyslovou vadou ani žádnou závažnou poruchou pohybovou a ačkoliv nemá žádné závažné nedostatky v oblasti inteligence ani v oblasti citových vztahů. Takové dítě nedovede napodobit tvary písmen, nepamatuje si je, zaměňuje je, zrcadlově obrací. Zpravidla píše toporně a křečovitě, takže písmo má někdy zcela zvláštní ráz, a to nikoliv proto, že by dítě trpělo nějakou vadou hybnosti, ale že si s tvary písmen prostě není rady. U takových dětí pak zpravidla nacházíme i jiné nápadnosti, které svědčí nejspíše o LMD na podkladě určitého poškození mozku.

Vady při specifických poruchách psaní

Přesná příčina potíží se psaním se liší od dítěte k dítěti.

Pohybové potíže s plánováním pohybu
Při těchto potížích umí dítě provádět všechny úkony potřebné k utvoření jednotlivých písmen, ale neumí tyto úkony provést postupně a nepřerušovaně. Vadu lze pozorovat i u dospělých, kteří utpěli poškození určitých částí mozku. Může být také spojena s celkovou neobratností a řečovými problémy (verbální dyspraxie).

Vada vizuálního vnímání
Vada vizuálního vnímání se týká postupu při rozpoznávání písmen. Děti tak mají potíže s rozeznáváním tvaru a umístění písmen. Poruchu nezapříčiňuje špatná funkce očí, ale porucha mechanismu, kterým mozek interpretuje podněty přenášené z očí.
Takové děti často tvoří písmena extrémně komplikovaným a pohodlným způsobem. Mohou psát písmena přes sebe, psát kostrbatě nebo dělat velké mezery mezi písmeny.

Špatné držení tužky
Někdy může být za poruchu psaní považován nízký svalový tonus v malých svalech rukou. Svalový tonus je měřen jako stupeň odporu pociťovaného, když testující pohybuje uvolněnými svaly. Nízký tonus proto znamená určitou ochablost svalů. Ale je nepravděpodobné, že by to bylo úplné vysvětlení jejich potíží.

Poruchy vizuální paměti
Porucha spočívá v neschopnosti zapamatovat si tvar písmen. Vada se objevuje zřídka – děti sice opisují dobře, ale neumějí psát podle diktátu.

Vada prostorové orientace
Tato vada by vysvětlovala, proč mají některé děti zvláštní potíže s uspořádáním písma na stránce.

Snížená rychlost zpracování
Porucha se může vyskytnout u dětí, které píšou velmi pomalu. Proces psaní je normální, ale tak zpomalený, že když se dítě pokouší psát normální rychlostí, tak se písmo stane neuspořádaným.

Písemný projev dítěte s dysgrafií obsahuje mnohotvárné a mnohočetné chyby, které nemůžeme vysvětlit neznalostí gramatických pravidel. Dysgrafické děti mají někdy tak nezvládnutý rukopis, že samy své poznámky v sešitě nepřečtou.

Psaní přecvičených leváků má někdy týž ráz jako psaní dětí s mírnějšími motorickými defekty, není však dysgrafií v pravém slova smyslu.

Písmo dysgrafiků odčerpává příliš pozornosti dítěte, takže se jí nedostává na kontrolu obsahu a pravopisných pravidel.

Dysgrafické děti rády píší příběhy nebo povídky. Některé se těžko luští, protože děti mnoho slov komolí a nerespektují gramatická pravidla. Je ale dobré respektovat jejich potřebu psát, podněcovat jejich snahu a projev kladně hodnotit. Největší chybou by bylo dítěti nejprve opravovat chyby. Může tak dojít k zablokování jejich talentu a odradí je to.

Lékař posoudí, zda se u dítěte nevyskytuje motorická (pohybová) nebo vizuální porucha. Zjistí, zda dítě nemá příznaky slabosti a jestli v psaní nebrání třes nebo jiné nedobrovolné pohyby ruky.
Psycholog může provést i jiné zkoušky – např. test kreslení a test zrakové vnímavosti.

Klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte je první ročník. Negativním rysem je přílišné zaměření pozornosti učitelů na vyhledávání dětí s poruchami již v prvním pololetí 1. ročníku a výzvy k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny.

V prvním ročníku nejčastěji signalizují poruchy psaní tyto projevy:
Držení psacího náčiní je křečovité nebo nesprávné.
Dítě tlačí na psací náčiní, není schopno provádět plynulé tahy.
Obtížně si pamatuje a napodobuje tvary písmen.
Písmo je neurovnané, kostrbaté, tvary písmen jsou téměř nečitelné.
Písmena jsou nestejně veliká. Přepisování je neúčinné. Mnohdy se stává, že přepisovaný úkol je horší než úkol původní.
V diktovaných slabikách nebo slovech píše dítě pouze některá písmena, většinou ta, která jsou zvukově výrazná, nebo ta, která si pamatuje.
Dítě nepíše čárky, háčky, neslyší všechna písmena správně.

Ale nelze usoudit podle izolované poruchy (chyby) v psaní, že jde o specifickou poruchu psaní (dysgrafii). Pozorování musí být zaměřeno na celou osobnost dítěte, na jeho vztahy s okolím i na vztah ke školní práci. Významný je i způsob adaptace na školu.