Ve včerejším článku jsem si povídala s Lien o Luční školce. Náš rozhovor ale pokračoval a o dalších aktivitách dětí v tomto alternativním předškolním zařízení si můžete přečíst v tomto pokračování…
Na začátek přidám informaci, že o rozhovor jsem požádala Lien, která se se svými dětmi aktivně zapojila do projektu Předškolákem s VD. Maruška i Laura navštěvují, spolu s maminkou, Luční školku, tj. alternativní typ předškolního zařízení.
Předchozí část rozhovoru najdete tady.
1. Lien, včera jsme čtenářům představili aktivity ve školce. A co akce a výlety mimo, pořádá je školka?
Ano, od letošního roku již pravidelně zařazujeme tzv. Projektové dny, na které se mohou připojit i rodiče s dětmi, které školku nenavštěvují. Od září jsme byli na koňské farmě, na návštěvě v kostele, pak jsme měli sami návštěvu jiné spřátelené školky u nás, lektorka ekologické organizace nám přišla udělat program o léčivých bylinách, které rostou na naší zahradě.
Připravujeme návštěvu u hasičů, divadla apod.
Také zařazujeme přírodovědné dny, ve spolupráci s rodiči či dobrovolníky bychom rády rozjely dny zaměřené na hudbu, výtvarné činnosti, cokoli, co někoho skutečně baví a chtěl by dětem předat. To se nám ale bohužel zatím nedaří :-(, rodiče i dobrovolníci se moc nehrnou.
2. Specificky zaměřené dny zní zajímavě. Oslovujete jen rodiče nebo zkoušíte pro tuto činnost oslovovat i třeba různé organizace či odborníky? Nebo jakým způsobem se snažíte zajistit aktivity?
Neoslovujeme pouze rodiče, ale i různé organizace v okolí, či lidi ze spřátelených školek. U nás zatím zůstává největší problém, že nemůžeme nabídnout finanční náhradu a vše by se tedy odehrávalo spíše formou daru nebo výměnného obchodu. Takto se nám např. podařilo sehnat učitelku AJ z jiné školky.
3. Předpokládám, že v tomto typu školky se asi nepoužívají běžné hračky, jako v klasických školkách. S čím si vlastně děti hrají, jaké pomůcky jsou využívány k jejich vzdělávání?
Máme zde nekonečně mnoho přírodních zdrojů, k tomu pravidelně hudební nástroje (bubínky, chřeštidla, zvonkohry, ozvučná dřívka…) a pokud připravuji program, připravím zároveň i pomůcky – jednoduché, levné – různé přiřazování, třídění, barvy, skládání puzzlí, vybarvování, bludiště apod.
Vše si ale připravuje průvodce sám, ve školce máme k dispozici knížky, základní výtvarné potřeby.
4. Znamená to tedy, že si pro školku vyrábí pomůcky učitelé doma? Neuvažovali jste například o sponzorech?
Ano, doma, případně kupujeme, pokud nám vyjde ze školného pár korun navíc (což se tedy neděje často 🙁 ) Také jsme dostaly od obce příspěvek na dítě umístěné do školky a k vánocům krásné dětské knížky.
O sponzorech uvažujeme stále, ale ani jedna z nás zatím nemá časovou kapacitu je shánět, a abych se přiznala, sama si neumím ani představit, jak se taková věc dělá. Navíc, protože fungujeme v ekologiickém centru Ametyst, není možné přijímat sponzorské dary od firem, které např. prokazatelně poškozují přírodu apod.
5. Je asi skvělé, že děti tráví většinu času pobytem v přírodě. Poznávají svět kolem sebe. Asi je to hodně baví?
Doufám, že ano. Je ale pravda, že jsou děti, které těžce nesou diskomfort v podobě zimy, chození na záchod venku, špíny na rukou. Běžně jsou to nově příchozí, měly jsme i případ chlapečka, který se prostě odmítal vyčůrat venku a raději se počůral. Nutno ale říci, že po kratším či delším čase se většina takových dětí uvolní a s přírodou se sžije.
6. Zajímalo by mě, jaká je návaznost na základní školní výuku. Jsou podle tebe děti z takové školky dostatečně připravené? A vůbec – nestává se, že rodiče dětí v alternativní školce spíše inklinují například k individuálnímu domácímu vzdělávání? Nebo děti pokračují na běžných základních školách?
Myslím, že podle oficiálních výzkumů jsou děti z Lesních školek stejně dobře připraveny na školu jako děti ze školek běžných, navíc jsou méně nemocné.
My osobně ale děti na školu cíleně nepřipravujeme, myslíme si, že toto se děje přirozeně tím, že mají možnost svobodného pohybu v přírodě a vyjádření vlastních názorů a emocí. Je pravda, že cílovou skupinou jsou rodiče uvažující spíše o alternativním vzdělávání, než o klasické škole. Ale určitě jsou u nás i děti, které po školce nastoupí do školy, zatím nedokážu říci, zda s tím budou či nebudou mít problém a jaký.
7. Má-li rodič zájem přihlásit své dítě do takovéto alternativní školky, za jakých podmínek je to možné? Jaké jsou požadavky na přijetí? A jaký je zájem o umístění dítěte do alternativní školky?
Stačí zavolat či napsat na kontakt z letáčku a pak už je na místě individuální domluva. S rodiči se osobně probírají jejich představy a naše zaměření, doporučujeme jim vybavení, popisujeme den, co je nutné mít, co naopak nikoli. Dále má každý kdykoli možnost se přijít se svým dítětem podívat a strávit s námi den, dva…
Zatímco u první skupiny nenastávají v podstatě žádné problémy, rodiče s námi udržují kontakt a jsme více provázáni i v soukromí, tak druhá skupina samozřejmě různé problémy vidí a ne vždy jsou ochotni děti dobře vybavit a je s nimi malinko složitější domluva.
8. Stalo se třeba někdy, že rodič, jehož dítě navštěvovalo tuto školku, ztratil zájem, změnil svůj názor na takový typ školky?
Ano, stalo se nám právě u jednoho chlapečka, který chodil loni a letos ještě v září, že sám řekl mamince, že mu toto nevyhovuje (byl právě asi jediné dítě zatím, které si na zimu a špínu nezvyklo) a maminka, byť u nás byla velmi spokojená, vyslyšela jeho přání a nyní navštěvuje waldorfskou školku, kde je spokojený. Ale stal se nám i opačný případ a to holčička, která u nás byla loni, právě proto, že se do školky nedostala, už letos v září nastoupila do klasické MŠ, ale chodí k nám zpět alespoň jeden den v týdnu, protože rodičům se více líbí naše školka a malá je u nás spokojenější.
9. Jaká je finanční náročnost pro rodiče, pokud sem chtějí umístit své dítě? Je školka nějakým způsobem dotovaná?
Ne, školka není nijak dotovaná a finanční stránka je za plnou docházku – tj. 3 dny v týdnu 3 200 Kč měsíčně + strava, 2 dny vtýdnu 2 200/měs. a jeden den v týdnu 1 200Kč měsíčně.
Mnohokrát už jsme zvažovaly zvýšení školného, protože je to opravdu těžké tímto způsobem vyjít, ale zatím stále zůstává a snažíme se vyjít vstříc rodičům a školné nezvyšovat. Při nemoci delší než 14 dní se domlouváme s rodiči buď na vrácení školného, nebo náhradě docházky. Je to individuální.
10. Jaký je problém, že v ČR se tolik diskutuje o tom, že zákon o dětských skupinách může mít za následek likvidaci lesních školek? Dočetla jsem se také, že v ČR také ohrožují existenci takovýchto školek hygienické požadavky. Přitom v sousedním Německu jsou lesní školky běžné a žádný problém tam není. V čem podle tebe u nás nevyhovují? Liší se něčím významným, nebo jde jen o to, že lidé nejsou připraveni na takovýto typ předškolního vzdělávání, kde je všechno vlastně zcela jiné, než v běžné školce?
V poslanecké sněmovně prošel zákon (prezident ho teď vetoval a je ještě snad poslední šance něco změnit, čímž bych poprosila všechny, komu to není lhostejné o podpis petice), který by nařizoval všem poskytovatelům péče o dítě ve věku od 0 do 6 let, aby se stali tzv. Dětskou skupinou. Což by ale znamenalo dodržovat zákonem stanovené požadavky, které jsou velmi přísné a většina dosud fungujících zařízení (mateřských center, skautů, školiček, jeslí atd.) by je nebyla schopna splnit právě včetně lesních školek. Nemyslím, že naše školky jsou tak rozdílné od těch v Německu, rozdíl je právě v přísnosti pravidel, která by bylo nutno dodržet.
11. Podle dostupných informací funguje „vaše“ luční školka od roku 2013. Na větší bilancování to moc není, vzhledem ke krátké době. Ale přesto – je něco, čeho jste i za tuto krátkou dobu dosáhli a na co jste pyšní? A co byste naopak chtěli, aby se povedlo?
Tak my jsme určitě hodně rády, že jsme se našly my osobně, že se vyřešily ty prvotní personální nepříjemnosti a také že už se nám opravdu daří zavádět tzv. projektové dny, o kterých jsem mluvila výše.
Naopak ještě vnímáme velké rezervy ve vybavenosti školky, zázemí a udržení relativního klidu uvnitř školy, až bude nutné tam pobývat.
12. Podle tvých slov bych řekla, že tě tato práce velmi baví, jako bys skutečně našla to, co jsi v tomto směru hledala. A to nejen pro sebe, ale i pro své děti. Hodláš se této činnosti věnovat i do budoucna, nebo je to jen „přechod“, než holčičky dorostou do školního věku? Doplňuješ si například vzdělání pro práci učitelky ve školce?
Baví mě to, ale vidím úzkou spojitost s věkem svých dětí. Protože ale nejen moje děti porostou, je možné, že spolupráce bude dlouhodobá, jen už třeba nebudeme ve školce, ale ve škole nebo komunitě nebo spolku domškoláků. Mně osobně by nedělalo ani problém chodit tam k prťatům se svými většími dětmi, protože i tato setkání jsou oboustranně přínosná a určitě jsou zdrojem k učení mnoha sociálním dovednostem. Navíc jeden den v týdnu je málo a mám pak možnost dalších šest strávit s vlastními dětmi tak, jak nám bude vyhovovat více. To ale vše ukáže budoucnost.
Ano, studuji teď druhým rokem na ZČU předškolní a mimoškolní pedagogiku. Ale nevím, zda to zvládnu, požadavky jsou vysoké a můj mozek už není tak pružný jako dřív. Není na škodu vědět, jakým způsobem jsou vedeni učitelé v klasických zařízeních a určitě je to přínos pro můj osobní rozvoj. Ať už se jedná o jazyk, hru na klavír, zpěv apod. Sama bych se určitě jen tak zrovna třeba na klavír nezačala učit hrát a přitom vidím, jak je hudebnost nejen pro mě, ale právě i pro děti velmi důležitá.
Navíc tedy jezdím sama (protože mě to baví) na různé kursy, které vlastně také souvisí s výchovou a vzděláváním. V minulosti to byl respektující přístup, Naomi Aldort, montessorri seminář „Cvičení ticha“, minulý týden jsem byla v Praze v hlasovém centru na kursu Hlas a řeč, teď o víkendu pojedu na 4 dny na kurs Intuitivní pedagogiky, v létě jsem byla na letní škole pořádané asociací lesních školek atd. Mně tato tématika oslovuje a baví.
Díky za rozhovor, Lien
Lien velice děkuji za zajímavý, a věřím i přínosný, rozhovor.
Luční školce držíme v celé redakci VD palce, aby se jí dařilo a dětem přejeme spoustu krásných zážitků v této netradiční školce.
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (42 vyjádření)
Zajímavá diskuse se tu rozpoutala, kloním se k názoru ctiradky, mohla jsem taky jít po rodičovské do práce a dát holky do školky a pak říkat, že jsem neměla to štěstí, to si myslím je nesporné, že je to o tom, jak se člověk k čemukoli postaví spíš než o tom, jaké jsou jeho možnosti v dané chvíli (taky nejsme milionáři, kteří si m ůžou všechno dovolit), ale prostě pokud daná situace neumožnuje to, co chceme, tak danou situaci změnit.
Myslím, že i v těch těžkých nemocech je možná spousta věcí, nehledě na to, že těžká nemoc nás právě postihne proto, že jsem něco nějak nedělali zřejmě tak, jak jsme chtěli, je to vlastně taková pomoc k vrácení se ke svým vnitřním nastavením.
Já jsem třeba vyřešila situaci se školkovným tak, že tam pracuji a naopak si nějaké peníze odnáším :-). Stačí jen vědět co chci, to je možná ve všech ohledech nejsložitější. Uvědomění toho co skutečně chci a toho, co dělám z nějakého jiného důvodu.
Marinado, já nemám nic, proti hypotékám, já hápu, že pokud někdo nedostane nemovitost od rodiny a z nějakého důvodu nechce bydlet v nájmu (jeho rozhodnutí), tak si prostě nemovitost na hypotéku pořídí. V celku to nic špatného není, pokud to ale člověk udělá rozvážně a koupí si jen to, na co skutečně má. Problém je právě v tom, že lidi berou hypotéky nerozvážně a nesmyslně, kupují takové nemovitosti, na které „nemají“… Místo toho, aby pořídili třeba byt, pořídí superdům v super kolalitě (dobře to vypadá, hlavně vypadám, že jsem „boháč“) a potom brečí a závidí ostatním, že si můžou dovolit zkrácený úvazek, kdežto oni ne, protože mají hypotéku na 20tis měsíčně na 20 let. to je to, o čem mluvím – že „každý svého štěstí strůjcem“.. prostě chtějí hypotéku, chtěli takový dům..mají ji…bylo to jejich rozhodnutí.. ale ať potom „nebrečí“, že nemají na školku, na lyžák, na kroužky…. na dovolenou… prostě na cokoliv…. a jsem zase u toho – co chci zařídit, to si zařídím, ale musím opravdu chtít… protože když opravdu nechci, hledám společensky přijatelné výmluvy… 🙂
Už jsi mi odpověděla – díky 🙂
Ctiradko, já měla štěstí, byt jsem získala za směšnou částku 50 tisíc Kč. Jinak bych měla hypotéku do konce života jako většina ostatních a byl by to velký průšvih.
Můžu se zeptat, jak jste přišli k bytu (bez nutnosti vzít si hypotéku) vy?
Marinado a pozor, já si nemyslím, že mi se nic státá nemůže, bacha na to…!!!!
Moje matka žije na druhé straně evropy, asi 10 let jsme spolu nemluvily, ale co se narodily děti, tak jsme to zkously a vidíme se tak jednou za třičtvrtě roku, dkyž přijede do ČR na návštěvu na pár dní. Finančně nám nijak nepomáhá – jen přiveze dětem nějaké dárky.
Tchýně nám pomáhá s hlídáním dětí a právě proto, abych ji ulehčila, tak jsem šla na zkrácený úvazek – ano, tady jsem ráda, že ji máme. Ale finančně nám nepomáhá, finančně je ona spíše na tom tak, že ona by potřebovala pommoct…. Když k ní vedu děti třeba na noc, tak jí rpostě připablím nějaké jídlo. Ona sama by si o něho nikdy neřekla (zase jíst má co), ale prostě nechci ji tím zatěžovat ještě více, než je nutné….
takže nemyslím si, že mě nemůže něco potkat, a nejsem z rodiny, která se stará o mě.. Jo a bydlím v bytě nájemním, kde je drahý nájem – ale taky je to naše rozhodnutí, že nemáme hypotéku. Rozhodně jsem ani já, ano manžel nedostali od rodiny domy, byty a milióny….
Máš pravdu, žše na vážnou nemoc jsem nemyslela….
Já zase mluvím o tom, že mi lidi závidí, že jsem šla na zkrácený úvazek a jako orgument uvádějí hypotéku, která je v šílených částkách…. jenom rpoto, že si nutně potřebovali pořídit superskvělý dům, na který nemají a který nepotřebovali, aby byl nutně tak moc velký, tak moc drahý… prostě z velké části přecenili své možnosti, jenom proto, že je to dnes normální…. a přitom potom závidí mi, že si to dovolím a nadávají, že měli rpostě smůlu… Mimochodem znám spoutu lidí, kteří jsou bez práce, brečí, že je to nespravedlivé a přitom práci opravdu najít nechtějí, jenom to vyklládají, protože kdyby narovinu řekli, že ji nechtějí, tak je okolí odsoudí – tak prostě nadávají, jak se mají špatně a že je to smůla…. a hrají tu všeobecně uznávanou hru na to, že život je nespravedlivý a že oni prostě mají smůlu…..apod…
Ctiradko a když někdo onemocní, tak je to taky jeho rozhodnutí?
Tyhle Tvé argumenty jsou v mých očích směšné a ohání se jimi mnoho žen, které si myslí, že jim se nikdy nic takového stát nemůže. (A většinou mají k ruce ještě prarodiče, kteří kdykoliv pomůžou, ať už finančně, nebo pohlídáním nebo nějakou drobnou opravou v bytě, atd..)
Já žiju spokojený život, za žádné výmluvy se neschovávám, nemám taky proč, ale naštěstí chápu, že ne každý má stejné finanční možnosti (a nemluvím o gamblerech a alkoholicích). Tím, že bydlím v Praze, mám i možnost vydělat (zatím) nějaké peníze a rozhodně si nemyslím, že ti, co jsou bez práce, si za to můžou sami, protože je to jejich rozhodnutí, že se tayk nepřestěhují do Prahy, kde by práci (zatím) možná našli.
Marinado, vím, že to, co napíšu teď, zní hnusně… ale i to, jestli máš manžela, si můžeš ovlivnit… Neumím to teď vyjádřit slovy jak to přesně myslím….- prostě může v životě každého ( i mě) nastat období, kdy to nebude možné z těchto důvodů – neříkám, že jde vždy vše zařídit ihned… Ale prostě i to, jestli mám nebo nemám manžela, je moje „rozhodnutí“…. POkud si vezmu gemblera, alkoholika nebo „nemakačenka“, taky to bylo moje rozhodnutí…. pokud se s ním rozejdu (i když to nese třeba dočasný diskomfort), je to moje rozhodnutí (i když se tohle dá pochopit, že s takovým člověkem nebudu)… prostě pořád je to moje rozhodnutí… No a když třeba namžel odejde ode mne kvůli jiné – tohle třeba moje rozhodnutí není, nicméně zase je moje rozhodnutí v tom, zda zůstanu sama a budu brečet, že si nic nemůžu dovolit (tak to spousta lidí dělá, že…), nebo nezůstatnu sama a budu zase žít a většinou lépe, než předtím… nebo třeba budu muset nějak řešit finanční situaci.. Dočasně chápu, že se člověk dostane do nesnází, ale TRVALÁ samota a být bez peněz – to je zase jen moje rozhodnutí, že s tím nic nedělám…
Tak to myslím…
Ctiradko, já chodila taky 4 roky na zkrácený úvazek. Ale ten manžel k tomu chyběl. Zkus si spočítat, co by sis mohla dovolit bez manželovýho příjmu. A výmluvy to fakt nejsou, je to čistá matematika 🙂
Marinado, nevím, co obnáší péče o koně v zimě – ale třeba je to špatným oblečením, nebo spíše málem pohybu? Nevím, tohle neznám.
Co se týká financí, tak pořád si mylsím, že je to tak. Prostě ty to ve skutečnosti nechceš, proto je neseženeš.
J třeba letos kvůli dětem špa v práci na zkrácený úvazek, udělal ajsem to dobrovolně a dobrovolně jsem tím přišla o nějakých 4-5 tisíc platu. A lidi kolem mi td závidí, že odcházím z práce dříve než oni a pronášejí poznámky typu „že musím mít ale bohatého manžela, že jsem se jistě dobře vdala….apod“. Mě tohle vadí, protože já si ten plat vzala dobrovolně, oni to tak nechtějí, proč mi závidí? Nehledě na to, že nemám bohatého manžela, mám normální mzdu, jako oni kolem, jako jejich polovičky… jen prostě žijeme jinak… a hypotéku se splátkou 20tis měsíčně si taky oni vzali dobrovolně, nikdo je jenutil…. tak proč dělají ze sebe „chudáčky“ a mi závidějí?
Totéž platí i tady. Pokud to někdo hodně chce (Lien evidnetně chtěla), tak si to zařídila a dokonce aby to tak mohla provozovat, tak „změnila“ zaměstnání (před mateřskou určitě nebyla „učitelka“. Chtěla, zařídila si život tak, aby „to šlo“. Není to o tom, že má bohatého manžela a že měla holt v životě štěstí. Pokud někdo dostatečně nechce (včetně mě tehdy, příští rok jde syn stejně do školy), tak si to prostě nezařídí. Ale pojdmě to prostě jen nazvat pravými jmény. 🙂
Totéž platí ale o škole a domácím vyučování. Velmi mě to fascinuje, taky fandím těmto lidem – ale dostatečně to nechci, tak tuhle cestu nehledám. Není to o tom, že nemůžu, prostě připouštím si, že je to moje „lenost“ jít prostě proti proudu a uhájit si to proti rodině. Nechci do toho jít, tak jsem se smířila, že prostě děti budou navštěvovat školu státní a oni to taky nějak „přežijou“.. 🙂 Nechci, ne ovšem, že by to nešlo. Určitě to nějak jde, akortá by mě to stálo mnoho úsilí a to se mi nechce. To je pravý důvod, jen je třeba si ho přiznat.. 🙂
Ctiradko, taky mě to fascinuje. Ale pak jsme s dcerou v mrazu dvě hodiny u koní a je nám oběma tak strašná kosa, že se fakt těšíme do tepla. A při rozmrzávání nohou a rukou div nebrečíme. To samé na horách. A tady je těch hodin víc.
Co se týká těch financí, to by bylo na jinou diskuzi. Ale věř tomu, že to, co jednomu připadá jako výmluva, má v jiné domácnosti zcela jiný význam. Za sebe můžu říct to samé co BioMamma – peníze bych na to neměla.
Line, jaké jídlo děti jedí? Zajímá mě, jak myslíš, že si to musí natrhat, než to uvaří, že převážně nekupujete…
Marinado, já právě vnímám, jako skvělé, že jsou venku za každého počasí… Já bych se nevála ani té zimy, mě tohle imponuje…
BioMammo – tady nesouhlasím… Je to vždy o tom, že každý si může dovolit právě to, co chce. Nelze se vymlouvat, protože pokud si to dovolit nemůžeš, ve skoutečnosti to opravdu nechce. Kdybys chtěla, tak hledáš způsoby, jak to zařídit…nikoliv důvody, proč to nelze.
Já taky vím, že ač se mi to velmi líbí a velmi fandím, moje děti do takové školky nechodí… a já vím proč, prostě se mi to nechtělo řešit… Kdyby chtělo, chodili by tam, protože bych si to prosadila… Je jen třeba si připustit, jaký je ten pravý důvod.
Jo a hradit ušlý zisk z práce…. tož s tím nesouhlasím…, ale to souvisí s tím, co jsem psala výše. Nemůže přece někdo chtít hradit ušlý zisk z práce, když rozhodnutí je dobrovolně na každém… To jsou prostě ty důvody, když něco chci, zařídím si to (třeba to, že seženu peníze a třeba to, že se to neslučuje s mou prací, tak to vyřeším jinou prací…), když to nezařídím,je jasné, že jsem to nechtěla dostatečně, abych s tím něcoudělala – ale netřeba se vymlouvat, že „mám prostě smůlu a nejsem ten vyvolený, kdo si to (narozdíl od jiných) může dovolit….
Mně se to taky moc líbí, taky jsem typ člověka, který tíhne k přírodě…Ale přece jen je něco jiného být celý den venku v létě nebo v zimě. V zimě by to pro mě bylo spíš utrpení 🙁 Vůbec si neumím představit, jak to ty děti (i dospělí) zvládají ve chvíli, kdy jde teploměr do minusu…
Super, ně se tento styl velmi líbí – fandím. Nadšení je z toho cítit.
Já osobně jsem tento typ, kdyby bylo jen na mě a měli takovou školku blízko a bylo by to finančně přijatelné, tak bych osobně neváhala… Ale byla spoustu „ale“, které se mi nechtělo překonávat, tak chodily děti do školky státní (mladší už stejně poslední rok).
Další věc je, že mé okolí tento styl nechápe, když jsme minule nadhodila téma petice a zákona, kterým by mohly lesní školky zaniknout, tak můj muž to okomentova“ Myslíš ty lesní školky, co jsou tak drahé a vlastně zbytečné, protože tam nic nedělají, jo?“ 🙁
V létě jsme byli 11 dní na dovolené v kempu pod stanem, defakto celých 11 dní venku (stan pouze na spaní, protože ve slunku se v něm být stejně nedá).. já jsem byla opravdu šťastná… ráno vstávat a hned ven, večer sedět a pozorovat hvězdy… na jakýkoliv výlet si vše, co potřebuji, nést v batohu, …když prší, tak se na chvíli schovat…. jídlo jíst venku – chutná úplně jinak…kupovat pouze to, co sním (bez ledičky)….
Když jsme se nějaký devátý den dostali na výlet do města (tak trochu zvlčení), a tam jsme v parčíku viděli fontánku, tak jsem dětem dovolila, aby si čvachali nohy v té fontáně – což bych normálně ve městě nedovolila.. ale přišlo mi tak skvělé, že jsme pořád venku, že žijeme tím okamžikem v tu chvíli, že mi přišlo normální ty nohy smočit, přestože jsme ve městě…… 🙂
Jinak taky si myslím, že děti pobývající venku, jsou zdravější a velmi se i líbí to, že poznávají ten přirozený životní cyklus…
Fandím! Pro mě není otázka, zda lesní školky ano či ne, ale mělo by se spíš řešit, aby si je lidé mohli dovolit. Aby měli možnost volby. Protože já ji tedy nemám.(A stejně tak by mělo být přispíváno rodičům, co učí děti doma- vedlejší náklady, jako různé vstupenky, nehledě na ušlý zisk z práce, musejí být astronomické).
Díky za reakce,
pokusím se odpovědět ale nejprve jen, že jestli jsem dobře informovaná, dnes byl zákon o dětských skupinách odložen o týden, takže se bude ještě jednat dál
Makineo, jsou, většinou už jsou to ty „větší“ a jak píšu, téměř všichni se zase vrátí do normálu. A k fyzické náročnosti – to je určitě dobré zmínit, u nás jsou děti většinou jeden, některé dva dny a vyjímečně a spíš až ty starší opravdu chodí všechny tři dny, pětidenní docházku si ani sama nedovedu představit z tohoto pohledu, především v zimě.
Jana231 moje děti určitě do školy nepůjdou, počítám, že bychom pokračovaly tady, ale i kdyby to nešlo ani tak by do klasické školy nešly (dokud to tedy legislativa dovolí což doufám se nezmění) Už jsem domluvená s paní z asociace a budu řešit přes ní kam malou zapsat, jak zařídit ještě odklad a i kdyby nevyšel, bude zapsána v individuálu.
Opět pěkné povídání. Zaujalo mě, že některé děti mají problém se venku vyčurat nebo jim vadí špína 🙂
Myslela jsem, že to dětem přirozeně nevadí, ale vidím, že je to jako všechno individuální. Mým dětem špína nevadí, vracejí se z venku špinavé, tak mě to jen překvapilo:-)
Jinak u mých známých, jejichž děti navštěvují lesní školku, mívaly děti často problém s fyzickou náročností. Zvláště nejmenší tří, čtyřleté děti nezvládaly chození celý týden a musely přejít třeba na dvou až třídenní docházku. Jinak někteří navázali domácí školou a někteří chodí do klasické školy, myslím, že problém nemají. Jak je znám já, tak mezi nimi v ohledu připravenosti na školu žádný rozdíl nepozoruju. (vhledem k dětem z klasických školek)
Opet velice hezke a dekuji Lien(i redakci) za dalsi hezke,zajimave poctenicko 😉
Já trošku odbočím, jak budeš situaci řešit za rok? Půjde starší do školy nebo bude pokračovat v tomto?
Připojila jsem podpis k petici, za správnou věc stojí za to bojovat 🙂
Mobile Sliding Menu