S Lien o Luční školce – 2.část

Rubrika: Předškolní vzdělávání, Rozhovory

Ve včerejším článku jsem si povídala s Lien o Luční školce. Náš rozhovor ale pokračoval a o dalších aktivitách dětí v tomto alternativním předškolním zařízení si můžete přečíst v tomto pokračování…


Na začátek přidám informaci, že o rozhovor jsem požádala Lien, která se se svými dětmi aktivně zapojila do projektu Předškolákem s VD. Maruška i Laura navštěvují, spolu s maminkou, Luční školku, tj. alternativní typ předškolního zařízení.

Předchozí část rozhovoru najdete tady.

1. Lien, včera jsme čtenářům představili aktivity ve školce. A co akce a  výlety mimo, pořádá je školka?

Ano, od letošního roku již pravidelně zařazujeme tzv. Projektové dny, na které se mohou připojit i rodiče s dětmi, které školku nenavštěvují. Od září jsme byli na koňské farmě, na návštěvě v kostele, pak jsme měli sami návštěvu jiné spřátelené školky u nás, lektorka ekologické organizace nám přišla udělat program o léčivých bylinách, které rostou na naší zahradě.
Připravujeme návštěvu u hasičů, divadla apod.

Každou středu začala pravidelně probíhat ve školce hravá angličtina, to je zatím v plenkách, uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.

Také zařazujeme přírodovědné dny, ve spolupráci s rodiči či dobrovolníky bychom rády rozjely dny zaměřené na hudbu, výtvarné činnosti, cokoli, co někoho skutečně baví a chtěl by dětem předat. To se nám ale bohužel zatím nedaří :-(, rodiče i dobrovolníci se moc nehrnou.

2. Specificky zaměřené dny zní zajímavě. Oslovujete jen rodiče nebo zkoušíte pro tuto činnost oslovovat i třeba různé organizace či odborníky? Nebo jakým způsobem se snažíte zajistit aktivity?

Neoslovujeme pouze rodiče, ale i různé organizace v okolí, či lidi ze spřátelených školek. U nás zatím zůstává největší problém, že nemůžeme nabídnout finanční náhradu a vše by se tedy odehrávalo spíše formou daru nebo výměnného obchodu. Takto se nám např. podařilo sehnat učitelku AJ z jiné školky.

3. Předpokládám, že v tomto typu školky se asi nepoužívají běžné hračky, jako v klasických školkách. S čím si vlastně děti hrají, jaké pomůcky jsou využívány k jejich vzdělávání?

Máme zde nekonečně mnoho přírodních zdrojů, k tomu pravidelně hudební nástroje (bubínky, chřeštidla, zvonkohry, ozvučná dřívka…) a pokud připravuji program, připravím zároveň i pomůcky – jednoduché, levné – různé přiřazování, třídění, barvy, skládání puzzlí, vybarvování, bludiště apod.

Vše si ale připravuje průvodce sám, ve školce máme k dispozici knížky, základní výtvarné potřeby.

Rády bychom do budoucnosti pomůcky typu montessorri, ale vzhledem k finanční stránce budou asi vyráběné doma, jako doposud.

 

4. Znamená to tedy, že si pro školku vyrábí pomůcky učitelé doma? Neuvažovali jste například o sponzorech?

Ano, doma, případně kupujeme, pokud nám vyjde ze školného pár korun navíc (což se tedy neděje často 🙁 ) Také jsme dostaly od obce příspěvek na dítě umístěné do školky a k vánocům krásné dětské knížky.

pomucka_lien

O sponzorech uvažujeme stále, ale ani jedna z nás zatím nemá časovou kapacitu je shánět, a abych se přiznala, sama si neumím ani představit, jak se taková věc dělá. Navíc, protože fungujeme v ekologiickém centru Ametyst, není možné přijímat sponzorské dary od firem, které např. prokazatelně poškozují přírodu apod.

5. Je asi skvělé, že děti tráví většinu času pobytem v přírodě. Poznávají svět kolem sebe. Asi je to hodně baví?

Doufám, že ano. Je ale pravda, že jsou děti, které těžce nesou diskomfort v podobě zimy, chození na záchod venku, špíny na rukou. Běžně jsou to nově příchozí, měly jsme i případ chlapečka, který se prostě odmítal vyčůrat venku a raději se počůral. Nutno ale říci, že po kratším či delším čase se většina takových dětí uvolní a s přírodou se sžije.

Lien3

6. Zajímalo by mě, jaká je návaznost na základní školní výuku. Jsou podle tebe děti z takové školky dostatečně připravené? A vůbec – nestává se, že rodiče dětí v alternativní školce spíše inklinují například k individuálnímu domácímu vzdělávání? Nebo děti pokračují na běžných základních školách?

Myslím, že podle oficiálních výzkumů jsou děti z Lesních školek stejně dobře připraveny na školu jako děti ze školek běžných, navíc jsou méně nemocné.

My osobně ale děti na školu cíleně nepřipravujeme, myslíme si, že toto se děje přirozeně tím, že mají možnost svobodného pohybu v přírodě a vyjádření vlastních názorů a emocí. Je pravda, že cílovou skupinou jsou rodiče uvažující spíše o alternativním vzdělávání, než o klasické škole. Ale určitě jsou u nás i děti, které po školce nastoupí do školy, zatím nedokážu říci, zda s tím budou či nebudou mít problém a jaký.

7. Má-li rodič zájem přihlásit své dítě do takovéto alternativní školky, za jakých podmínek je to možné? Jaké jsou požadavky na přijetí? A jaký je zájem o umístění dítěte do alternativní školky?

Stačí zavolat či napsat na kontakt z letáčku a pak už je na místě individuální domluva. S rodiči se osobně probírají jejich představy a naše zaměření, doporučujeme jim vybavení, popisujeme den, co je nutné mít, co naopak nikoli. Dále má každý kdykoli možnost se přijít se svým dítětem podívat a strávit s námi den, dva…

Se zájmem je to těžší, máme dvě skupiny dětí jedny jsou od rodičů, kteří hledají alternativu cíleně a po vědomém výběru si zvolili naší školku a druhá skupina (bohužel početnější) jsou děti, které do školky nepřijali a jejich rodiče u nás překlenou pár měsíců, rok, než děti v klasické školce přijmou.

Zatímco u první skupiny nenastávají v podstatě žádné problémy, rodiče s námi udržují kontakt a jsme více provázáni i v soukromí, tak druhá skupina samozřejmě různé problémy vidí a ne vždy jsou ochotni děti dobře vybavit a je s nimi malinko složitější domluva.

8. Stalo se třeba někdy, že rodič, jehož dítě navštěvovalo tuto školku, ztratil zájem, změnil svůj názor na takový typ školky?

Ano, stalo se nám právě u jednoho chlapečka, který chodil loni a letos ještě v září, že sám řekl mamince, že mu toto nevyhovuje (byl právě asi jediné dítě zatím, které si na zimu a špínu nezvyklo) a maminka, byť u nás byla velmi spokojená, vyslyšela jeho přání a nyní navštěvuje waldorfskou školku, kde je spokojený. Ale stal se nám i opačný případ a to holčička, která u nás byla loni, právě proto, že se do školky nedostala, už letos v září nastoupila do klasické MŠ, ale chodí k nám zpět alespoň jeden den v týdnu, protože rodičům se více líbí naše školka a malá je u nás spokojenější.

9. Jaká je finanční náročnost pro rodiče, pokud sem chtějí umístit své dítě? Je školka nějakým způsobem dotovaná?

Ne, školka není nijak dotovaná a finanční stránka je za plnou docházku – tj. 3 dny v týdnu 3 200 Kč měsíčně + strava, 2 dny vtýdnu 2 200/měs. a jeden den v týdnu 1 200Kč měsíčně.

Mnohokrát už jsme zvažovaly zvýšení školného, protože je to opravdu těžké tímto způsobem vyjít, ale zatím stále zůstává a snažíme se vyjít vstříc rodičům a školné nezvyšovat. Při nemoci delší než 14 dní se domlouváme s rodiči buď na vrácení školného, nebo náhradě docházky. Je to individuální.

10. Jaký je problém, že v ČR se tolik diskutuje o tom, že zákon o dětských skupinách může mít za následek likvidaci lesních školek? Dočetla jsem se také, že v ČR také ohrožují existenci takovýchto školek hygienické požadavky. Přitom v sousedním Německu jsou lesní školky běžné a žádný problém tam není. V čem podle tebe u nás nevyhovují? Liší se něčím významným, nebo jde jen o to, že lidé nejsou připraveni na takovýto typ předškolního vzdělávání, kde je všechno vlastně zcela jiné, než v běžné školce?

V poslanecké sněmovně prošel zákon (prezident ho teď vetoval a je ještě snad poslední šance něco změnit, čímž bych poprosila všechny, komu to není lhostejné o podpis petice), který by nařizoval všem poskytovatelům péče o dítě ve věku od 0 do 6 let, aby se stali tzv. Dětskou skupinou. Což by ale znamenalo dodržovat zákonem stanovené požadavky, které jsou velmi přísné a většina dosud fungujících zařízení (mateřských center, skautů, školiček, jeslí atd.) by je nebyla schopna splnit právě včetně lesních školek. Nemyslím, že naše školky jsou tak rozdílné od těch v Německu, rozdíl je právě v přísnosti pravidel, která by bylo nutno dodržet.

11. Podle dostupných informací funguje „vaše“ luční školka od roku 2013. Na větší bilancování to moc není, vzhledem ke krátké době. Ale přesto – je něco, čeho jste i za tuto krátkou dobu dosáhli a na co jste pyšní? A co byste naopak chtěli, aby se povedlo?

Tak my jsme určitě hodně rády, že jsme se našly my osobně, že se vyřešily ty prvotní personální nepříjemnosti a také že už se nám opravdu daří zavádět tzv. projektové dny, o kterých jsem mluvila výše.

Naopak ještě vnímáme velké rezervy ve vybavenosti školky, zázemí a udržení relativního klidu uvnitř školy, až bude nutné tam pobývat.

12. Podle tvých slov bych řekla, že tě tato práce velmi baví, jako bys skutečně našla to, co jsi v tomto směru hledala. A to nejen pro sebe, ale i pro své děti. Hodláš se této činnosti věnovat i do budoucna, nebo je to jen „přechod“, než holčičky dorostou do školního věku? Doplňuješ si například vzdělání pro práci učitelky ve školce?

Baví mě to, ale vidím úzkou spojitost s věkem svých dětí. Protože ale nejen moje děti porostou, je možné, že spolupráce bude dlouhodobá, jen už třeba nebudeme ve školce, ale ve škole nebo komunitě nebo spolku domškoláků. Mně osobně by nedělalo ani problém chodit tam k prťatům se svými většími dětmi, protože i tato setkání jsou oboustranně přínosná a určitě jsou zdrojem k učení mnoha sociálním dovednostem. Navíc jeden den v týdnu je málo a mám pak možnost dalších šest strávit s vlastními dětmi tak, jak nám bude vyhovovat více. To ale vše ukáže budoucnost.

Ano, studuji teď druhým rokem na ZČU předškolní a mimoškolní pedagogiku. Ale nevím, zda to zvládnu, požadavky jsou vysoké a můj mozek už není tak pružný jako dřív. Není na škodu vědět, jakým způsobem jsou vedeni učitelé v klasických zařízeních a určitě je to přínos pro můj osobní rozvoj. Ať už se jedná o jazyk, hru na klavír, zpěv apod. Sama bych se určitě jen tak zrovna třeba na klavír nezačala učit hrát a přitom vidím, jak je hudebnost nejen pro mě, ale právě i pro děti velmi důležitá.

Navíc tedy jezdím sama (protože mě to baví) na různé kursy, které vlastně také souvisí s výchovou a vzděláváním. V minulosti to byl respektující přístup, Naomi Aldort, montessorri seminář „Cvičení ticha“, minulý týden jsem byla v Praze v hlasovém centru na kursu Hlas a řeč, teď o víkendu pojedu na 4 dny na kurs Intuitivní pedagogiky, v létě jsem byla na letní škole pořádané asociací lesních školek atd. Mně tato tématika oslovuje a baví.

Díky za rozhovor, Lien


Lien velice děkuji za zajímavý, a věřím i přínosný, rozhovor.
Luční školce držíme v celé redakci VD palce, aby se jí dařilo a dětem přejeme spoustu krásných zážitků v této netradiční školce.

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (42 vyjádření)

  • ctiradka

    Lien, ale já mám za to, že třeba oves neobsahuje lepek…. Někde jsem takovou informaci kdysi dostala…. nebo že ho obsahuje velmi minimálně lepku…. ale ověřeno to nemám….
    a pohanka, jáhly, rýže… tam nevím, jak to je…. ale co je na nich „špatnáho“?

  • Anonymní

    Ctiradko my taky ne a mě to za ten ani ne rok ve školce tak lezlo krkem (a to chodím občas), že mi to nakoplo obiloviny úplně vysadit, ale je třeba fakt, že ovesná kaše hotová za deset minut a je dost dobrá, tak takové vaření se mi líbilo :-), jen to holky nejí a já už taky ne, tak spíš občas pro manžela nebo když dělám sváču do školky

  • ctiradka

    Lien, díky, jídelníček se mi osobně zamlouvá, ale taky jsem při jeho čtení uvažovala, zda by to jedly moje děti.. Něco jistě, červenou čočku, pohanku, nebo bulgur občas doma použiju, řepu taky, třeba ovesné vločky dávám taky do polívky… ale zase tyhle suroviny nepoužívám tak často, aby se to obsáhlo vše do jednoho týdne.. Pomazánaka ze zeleniny a červené čočky by mě vyloženě zajímala, a vím, že zeleninové pomazánky jedí děti ve školce, ale moc se z toho neradují… 🙂
    Já fandím, mě se ten jídelníček líbí, i když přímo takhle doma nejíme….

  • Čtu sice se zpožděním, ale článek je velice zajímavý. Lien, jde vidět, že jsi spokojená 🙂

  • Lien

    Anonymní jak jsem někde dříve psala, většina dětí právě takto doma jí a je to i dost často důvod, proč nenavštěvují jinou školku, ale tu naší, takže jsou zvyklé. Jiné děti se k jídlu staví stejně jako k jakémukoliv jinému, buď jsou to jedlíci a jí nebo jsou to nejdelíci a ti pak samozřejmě nejí ani tohle, např. moje starší dcera 🙂

  • Anonymní

    lien mě by k tomu to co jsi napsala ještě zajímalo, jak děti to jídlo jedí a jestli jsou všechny na takové jídlo zvyklí i z domova a nebo je to pro ně novinka a jak ji berou? četla jsem jídelníček, a myslím že většině dětí kteří tak nejsou zvyklí jíst by vadil…proto mě zajímá tvůj názor

  • Anonymní

    JO Ctiradko, patří to tam paní zakladatelce a zároveň se o to starají dětí (od založení záhonů až po sklizeň, ale ne jen ony), navíc tedy je to takové komplikovanější, celé je to z grantů na ekologii, takže to paní zakladatelce bude patřit až po upuolynutí nějaké doby, zatím tam je oëkologická organizace a vše se využívá k ekovýchově (ona je zároveň zakladatelka této organizace). NO chápeš? Nevím zda jsem to ¨napsala srozumitelně. A jinak ano, maso se jí třeba jednou za měsíc nebo dva a je to maso výhradně od nás ze dvora nebo od nich ze dvora.

    Jídelníček je k nakouknutí zde http://www.prusiny.cz/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=73&Itemid=52, děti se na přípravě jídla podílí dle svých možností, tzn. tam kde je zelenina, tak jí připravují (ne vždy), můžou být účastní i v procesu vaření, nebo vaříme přímo s nimi na ohni.

  • ctiradka

    Lien, díky. Mě spíše zajímalo, co konkrétně jedí na oběd. Chápu, že na svačinu se utrhne třeba rajče, nebo něco…
    Ale co konkrétně za jídlo? Chápu správně, že maso se teda nejí… Králíčka asi nezabíjíte…. 🙂

    A s tou zeleninou, děti se starají o zahrádku? Neo to patří té paní zakladatelce, jestli sjem pochopila, tak ty místnosti máte v jejím domě…

  • Anonymní

    Ještě jsem si uvědomila, že jsem zapoměla odpovědět Ctiradce na to jídlo. V podstatě je to tak, že máme zahradu, kde si ráno natrháme zeleninu, která je pak k obědu, takže děti znají ten proces, že to musí někdo zasít, starat se, pak sklidit, umýt nakrájet uvařit a pak teprve je to jídlo, které jí. Ne vždy to samozřejmě dělají všechno s námi, ale je pro nás důležité, aby věděly, že jídlo se nědělá samo a nepřistane ve správný čas u stolu jen tak. Nebo si trháme plody ke svačině, pokud jsou. Lien

  • Lien

    Asi kdybych to za sebe měla uzavřít, tak bych napsala, že to tzv. štěstí je přímo úměrné tomu, jaké úsilí je člověk ochoten vynaložit na jeho dosažení 😉

  • bamiska

    já bych k tomu připsala ještě to, že měla štěstí a to za čím si šla se jí podařilo…protože ani to se nemusí pokaždé vydařit…a pak si myslím že ani nejde odsoudit ty co za tím snem nejdou, protože najíst sílu a odvahu(pokud jde o něco opravdu zásadního, nejistého atd.) také se nepovede každému…

  • Marinada

    Ctiradko 🙂 🙂 🙂

  • ctiradka

    Já budu běžet za chvilku, do zaměstnání, kde se mi nechce.. ale vím, dobrovolně… je to taky moje rozhodnutí… 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂

    … a přítě můžeme probrat třeba tu „pravdu uprostřed“… 🙂

  • Marinada

    Ctiradko, já znám právě úplně jiné lidi. Ale ona většinou u všech diskuzí bývá pravda stejně někde uprostřed, možná i teď 🙂 Díky za zajímavou diskuzi, už musím „běžet“. A díky i Lien.

  • ctiradka

    Marinado, nemyslím tím tebe, že závidíš… Jo a já pracuju ve velkém kolektivu lidí, je nás tam cca 500lidí, s toho přímo na našem oddělení asi 100lidí, kde se pořád točí jak noví příchozí a odchozí… tak složení „týmů“… v rámci zefektivňování výkonů…. takže setkávám se s velkým množstvím lidí a názorů…
    Mezi lidmi, které považuji za blízké, mezi těmi je to jinak… 🙂

  • ctiradka

    Marinado, když jsem studovala vysokou školu, byla jsem okolnostmi donucena odejít z domů (ano, dnes si připouštím, že to bylo moje rozhodnutí). Mohla jsem vzdát školu a brečet, jak je život nespravedlivý, ale prostě našla jsem si práci (ano, se štěstím, ale prostě jsem situaci řešila) a školu jsem dostudovala – protože jsem chtěla.

    O tom nájmu můžeme vést dlouhé diskuze, v principu chápu co myslíš, protože platit celý život nájem taky něco stojí… ale mš svobodu, když budu chtít, sbalím pár švestek a vypadnu odsud. zatím nechci a an to neplánuji, ale může se tak rozhodnout kdykoliv, nic mě nedrží, jen má vůle… 🙂
    My to řešíme tak, že máme menší byt na sídlišti, tkerý pronájímáme (bez hypotéky), koupili jsme ho za vlastní ušetřené peníze…. a tím si řešíme to, že ne byt v naší lokalitě nemáme (stojí tady mlnoho), na sídliště nechceme a přitom nás tím bydlení nestojí tolik, protože máme nějaký zisk… Prostě chtěli jsme vyřešit naši situaci, našli jsme si řešení, tkeré nám vyhovuje a nevadí nám, že bydlíme v nájemním bytě…. a přitom nemáme hypotéku…

    Jo a taky znám lidi, co mají hypotéku na malý byt na sídlišti (žádný nadstandart), pracují a taky brečí, že nemají peníze.. Jenže taky vím, že je to tím, že několikrát týdně jedí po restauracích, že když kupují TV, tak to musí být fakt „dělo“ za 20tis. minimálně… apod….každý člen rodiny tablet, ale ne přece obyč šmejd…. nebo hodně mamin na mateřské, jak se mají špatně, jak jsou bez peněz.. a potom na facebooku fotky, jaké že to značkové oblečení zase koupili pro dítě, jaké že super kolo…. ale na kroužek potom „nemají“.. 🙂 To je zase to, o čem mluvím, prostě o prioritách a o tom, co chci… Přiznat to hlavně i sobě.. 🙂

  • Marinada

    Já bych ještě chtěla napsat, že nikdy nikomu nic nezávidím, tohle nemám v povaze. Ani v okolí se s nějakou závistí nesetkávam. Tak mě překvapuje, co té závisti je kolem vás… to je smutné.

  • ctiradka

    Lien, s těmi nemocemi chápu, jak to myslíš, taky k tomu spíše tíhnu a přiznávám, že jsem to nechtěla napsat na plnou hubu.. 🙂 Nicméně pořád se tak trochu ještě plácám v tom, co bych dělala aco bych si myslela, kdyby někdo mi blýzký nedejbože takovou nemocí onemocněl… V tonhle se bojím, že teorie je jedna věc, ale nevím, jaká by byla praxe…
    Kdysi někde jsi napsala, že nemoci vítáš u sebe i svých blízkých, že jediné, čeho se bojíš jsou úrazy.. Kdysi jsem tuhle větu nechápala tak doslova, jako ji chápu třeba dnes. Chápu ji, myslím si, že mi věci do sebe zapadají… ale stejně nevím, jak bych se postavila, kdyby něco „vážného“ nastalo. Dost jsem nad tím přemýšlela, ale nevím.

    A to s tím, že ve školce pracuješ, to je přesně to, o čem mluvím. Chtěla jsi to, finančně bys to možná nezvládla, tak jsi to vyřešila takhle, protože to pro tebe bylo moc důležité. Někdo může třeba závidět, že to je tím, jak mš „bohatého“ manžela, že jsi měla „štěstí“, že nepotřebuješ peníze, protože jš své králiky… apod… ale prostě je to jen o tom, že jsi šla za tím, co jsi chtěla a uzpůsobila jsi tomu svůj život.

  • Marinada

    Ctiradko, já vím, chápu. Já se pohybuju mezi jinýma lidma – všichni se snaží, nic navrch neutrácí a i tak jedou s penězma na doraz každý měsíc. Hypotéku mají jen na obyčejný pidibyt, někdo nemá žádnou hypotéku. I tak mi vadí, když si stěžují, že nemají peníze, nemám tyhle hovory ráda. Ale chápu je, vím, jaké to je.
    Jinak bych ale splácela radši hypotéku než nájem, to jsou třeba v mých očích vyhozené peníze.
    Ještě k tomu, že se ti může taky stát cokoliv – jasně, to každému. Ale já už vím, co to obnáší, takže takovéhle teoretické řeči, co je čí volba, mě fakt neberou – nemyslím to přímo na Tebe, nejsi jediná, kdo tohle káže.

  • Lien

    A třeba k těm hypotékám, my si na všechno šetříme, taky nic nedostáváme (teda manžel občas ano, ale třeba z mé strany jsem nedostala nic, dokonce naši napsali veškerý majetek jako dar na bratra), hlídání nemám, nemáme už babičky a ve vsi jsme náplava, taže taky bez podpory.
    A tak prostě žijeme tak, jak můžeme (tzn. trvale v rekonstrukci 🙂 ), ale mně osobně to dává obrovskou svobodu potom právě ve věcech, které jsou pro mě důležité. Mít hypotéku, tak teď sice máme asi super dům a okolo krásnou farmu, ale nežijeme to co chceme, prpotože to by samozřejmě znamenalo plnou docházku obou do práce a všechno by pak bylo jinak. Teď máme normální podmínky k životu teplo, elektriku apod., ale muž na začátku spal vedle chlíva a „sprchoval“ se u koz v mrazu v ledové vodě a věci na sebe měl uložené v pytlích, aby chodil do práce alespoň trošku čistý, protože tady nikde čisto nebylo. A to nebyla záležitost pár dnů, ale měsíců, možná let. Nejvíc jde prostě o to, co je člověk ochoten pro to co chce udělat.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist