S Lien o Luční školce – 1.část

Rubrika: Předškolní vzdělávání, Rozhovory

O alternativních typech předškolních zařízení se poslední dobou hodně mluví v souvislosti s novým zákonem. Maminka dvou předškoláčků z našeho projektu PVD patří k těm, které své děti svěřili do tzv. Luční školky. Jaké to tam je a vše okolo projektu Luční školky se dozvíte právě teď…

O rozhovor jsem požádala Lien, která se se svými dětmi aktivně zapojila do projektu Předškolákem s VD. Maruška i Laura navštěvují, spolu s maminkou, Luční školku, takže téma k rozhovoru se vlastně nabízelo samo…

1. Lien, obě tvoje holčičky navštěvují alternativní MŠ, která vyplývá z konceptu lesních školek a svobodného vzdělávání. Jak bys toto zařízení charakterizovala? Co je jeho posláním a cílem v předškolní výchově dětí?

Luční školka má zázemí v bývalé škole na Prusinách u Nebílov. Děti tráví většinu času venku na okolních loukách. U školy je zahrada a malé hospodářství se zvířaty. Klademe důraz na vzájemný respekt, propojení s přírodou a jejími cykly, osobní rozvoj a zdravé stravování.

Náš největší a společný cíl (myslím zakladatelů) je určitě spojení se skutečným, reálným životem. Aby děti měly možnost vidět a zažít nejen přírodní zákonitosti, ale také např. to, že určitému výsledku musí předcházet jistá činnost.

Abych byla konkrétní uvedu konkrétní příklad. Oběd neznamená jen si po procházce umýt ruce a počkat, až přijde paní kuchařka s talíři, ale znamená někde natrhat potravu, umýt jí, připravit k vaření, zajistit teplo, uvařit, přichystat si do misky, pak teprve můžu jíst. Když si po jídle neumyjí misku, poznají následek nejpozději u dalšího jídla a těch příkladů je samozřejmě spousta.

Dalším naším společným cílem je nerozdělovat děti s dospělými, je to dnes velmi rozšířené, že když chce dospělý pracovat, musí dítě nějak zabavit, případně úplně odstranit ze svého prostoru, např. dát do školy, školky apod. My se naopak snažíme o spolupráci s dětmi, mohu pracovat (dělat něco smysluplného, co mě baví) a zároveň být s dítětem a ono může být se mnou. Společný čas, sdílení, společné učení, protože činnost, kterou zvládá člověk dobře sám v případě spolupráce vypadá úplně jinak, učíme se vzájemné toleranci i odlišnosti.

A asi nejvíc podstatné je (ale nenazvala bych to cílem), že důvěřujeme, že se děti samy ve správný čas naučí vše, co je potřebné k jejich vlastní spokojenosti a štěstí a tato spokojenost se sebou samým bude základní stavební kámen, který jim pomůže obstát v jakékoli společnosti, až budou dospělí.

2. Co tě vedlo k tomu, dát své děti do alternativní školky? Máš nějaké zkušenosti se státní či soukromou MŠ?

Nikdy jsem nechtěla, aby moje děti byly většinu času odděleny od rodiny a pod vlivem cizích lidí, které jsem neznala a nevěděla, jaké hodnoty jim předávají a jakým způsobem se k nim chovají.

Moje starší dcera ale měla jiný názor, takže jsem ji na její přání začala na pár dní dávat do běžné státní školky u nás na vsi. Samozřejmě to nedopadlo dobře, to by bylo na delší povídání, ale výsledek tedy byla diagnoza ADHD a ukončení docházky do školky. Poté se ještě mihla v soukromé montessorri školce, ale to pro nás určitě nebylo to pravé z podstaty montessorri, pevně dané hranice byl pro takové dítě velký problém a po několika návštěvách naštěstí přestala chtít do této školky chodit.

Ale kolektiv jí samozřejmě chybět nepřestal, proto jsem hledala dál, až jsem našla reklamu na nově vznikající školku a po prvním setkání se ženou, která ji zakládala, mi bylo jasné, že se zde může rozvinout mnohem bližší spolupráce, než jen prostá docházka dětí do školky.

3. Ty zde pracuješ jako průvodce, jak si se zmínila. V čem spočívá náplň tvé práce a jak často školku navštěvuješ?

Moje práce je v podstatě práce učitelky v Lesní školce, tedy pečuji o děti, které školku navštěvují a připravuji program. Zároveň se scházíme a sdělujeme si vlastní postřehy, priority a vize a rozdělujeme si i další organizační povinnosti dle možností a chuti každého člena, probíráme finanční stránku, stránku programovou i personální.

4. Jaké jsou nároky/požadavky na práci učitele v této luční školce?

Požadavky v naší školce jsou pouze dobrý vztah k přírodě a hlavně k dětem, oficiální bakalářské vzdělání nepožadujeme, ale pokud někdo doplňuje náš tým, vždy nás zajímají jeho vlastní výchovně-vzdělávací vize a jeho důvod, proč právě naše školka a také nám musí „sednout“ osobnostně, ne každý je vhodný na takový druh práce. Loni jsme např. řešily kolegyni, která nerada chodila ven, měla představy o klasickém zaměstnaneckém vztahu (šéf mi řekne, co dělat a já to udělám), ale my vítáme aktivního člověka, který má vlastní názory a nápady jak a kam by se školka mohla ubírat, co a za co je pro to ochoten udělat a do jaké míry rizika ve více ohledech je schopen jít.

Možná jednodušeji jinými slovy, jak moc věří tomu, co dělá.

V současné době jsme tři členové (další dva zvažujeme, občas příležitostně doplňují náš tým) a každá máme malinko jiné představy o tom, jak s dětmi pracovat, nepovažujeme tedy za nutné, aby každý člen týmu měl naprosto shodné názory, ale naopak v těch rozdílech vidíme velkou inspiraci pro nás samotné, i pro děti.

5. Kolik dětí navštěvuje tuto alternativní školku? Resp. jaký je maximální možný počet dětí a kolik osob se o ně stará? Předpokládám, že děti asi nejsou rozdělené podle věku, jako v běžné školce?

Školka je otevřená 3 dny v týdnu a navštěvuje ji celkem asi 15 dětí, ale chodí různě, některé všechny tři dny, některé jeden, některé dva, takže se nám počet i složení skupiny různě mění. Kapacita je max. 12 dětí a na tento počet jsou dva průvodci. Při počtu 6 je průvodce sám a na telefonu je vždy někdo pro případ nějakého náhlého problému.

Lien5

6. Uvažujete do budoucna i o tom, že by školka měla otevřeno po celý pracovní týden? Z jakého důvodu vlastně funguje školka jen tři dny?

Neuvažujeme, naše základní myšlenka je, že dítě má být většinu času s rodiči, otevřít na pět dní v týdnu by vlastně bylo přímo v konfliktu s jednou z důležitých základních myšlenek v přístupu k dětem.

7. Pracuje se v této alternativní školce podle nějakých tematických celků? Čím se zde řídí činnost dětí, jsou vypracované nějaké např. denní, týdenní, měsíční plány? Předpokládám, že zde ani není zaveden ten typický pevný řád a režim, jako v běžných školkách?

Máme v tom volnou ruku, mně někdy baví (v rámci studia) zpracovat tématický celek, někdy to udělá kolegyně, ale pokud nemáme chuť, neděláme to.

Činnost dětí vyplývá přednostně z jejich vlastních přání (pokud je mají), potom z činností, které jsou v souladu s přírodními cykly (padá listí, sníh….), z návrhů dospělých – to jsou ty tématické celky, když nám něco přijde opravdu fajn zpracovat, z běžných denních povinností (krmení zvířat, včelaření, sekání trávy, sena, vaření, sběr bylin…).

Režim dne zaveden máme, ale samozřejmě nejsme vázáni jeho dodržováním, když se rozhodneme, že dnes se nám něco nechce, neděláme to. Příchod mezi 8 a 8.30, ale když ráno spí dítě do devíti a přijede v deset, nevidíme v tom žádný problém, lepší usměvavé, odpočinuté dítě, než unavená plačící hromádka neštěstí. V 9 hodin ranní kruh, tam si většinou řekneme svá přání, představy, co budeme dnes dělat, případně co nám kdo chce sdělit. Pak krmíme králíky a poté je svačina.

Lien1

Po svačině opouštíme zahradu a vydáváme se kam se nám zachce, do lesa, na louku, okolo rybníka, probíhá určitý připravený program, pokud je o něj zájem a nenajde se lepší zábava a před obědem se začneme ubírat k sadu do venkovního zázemí, kde máme plachtu proti dešti, ohniště, lavičky, lana, houpačky a nějaké pomůcky k běžným dětským aktivitám (pastelky, papíry, nůžky…) Cestou si ve školce vyzvedneme spacáky, karimatky, vodu, kýbl a oběd (pokud nevaříme samy) a v sadu potom obědváme, odpočíváme při pohádce a většinou tam strávíme zbytek dne až do příchodu rodičů.

8. Co se týká jídla a jeho přípravy, chápu dobře, že má školka k dispozici kuchařku, která jídla připravuje? S dětmi ale také občas pomáháte s přípravou. Domlouváte se na tom, kdo „bude vařit“, nějak dopředu?
Dívala jsem se na jídelní lístek školky a líbí se mi, že se vesměs jedná o jídla velice zdravá, ve stylu BIO, využívající sezónní produkty. Taková jídla, která v běžné školce asi neuvidíme. Kdo sestavuje jídelníček?

Nemáme kuchařku, vaříme si samy, osobně nevařím moc ráda, takže vaření v největší míře přebírá zakladatelka školky, která zároveň i v budově školky bydlí a neprůvodcuje pravidelně, spíše jen na přírodovědné dny, protože má přírodovědné vzdělání. Pokud průvodcuje druhá kolegyně, vaří někdy ona buď s dětmi, nebo si připraví jídlo doma (ale to neděláme moc rády, není pak už tolik čerstvé), já zastupuji pouze v případě, že ani jedna z nich ten den nemůže zajistit jídlo, ale to se nestává příliš často. Jídelníček vymýšlí vždy ten, kdo vaří.

Lien2

Co se týče stravy, kolegyně inklinují spíše k makrobiotice a vegetariánství, v tomto jsme v pomyslném sporu, protože mně je naopak bližší paleo strava, ale podobně jako v mnoha jiných věcech umíme udělat kompromis.

Potraviny skutečně čerpáme z vlastních nebo místních zdrojů a u nás např. koupené maso nikdy děti jíst nebudou. Samozřejmě ale že spoustu věcí i kupujeme, ale vždy vybíráme potraviny co nejméně zatěžující, nejlépe v kvalitě bio.

I zde je spolupráce s rodiči, kteří nám poskytují své přebytky. A nejedno dítě navštěvuje naši školku právě kvůli stravování v běžných školkách.

9. Zmiňuješ včelaření či krmení zvířat jako běžné denní povinnosti. Školku navštěvují malé děti, nemají třeba ze zvířat strach? A vy naopak, že jim nějaké větší zvíře ublíží? Představuju si třeba rozzuřené včely… O jaká zvířata se staráte s dětmi?

Občas má některé dítě strach např. podat kozám pamlsek, že je kousne do prstů, to se ale vyřeší velmi snadno tak, že mu ručičku chytnu a poprvé společně přesně uděláme, jak natáhnout prsty, aby se nic takového nestalo, ve chvíli, kdy to dítě zkusí už strach nemá.

Občas se po nich ožene starší fena, my to považujeme za dobré.

Děti se naučí, že každé zvíře se může také bránit a nemusí to být příjemné. Že je potřeba k nim přistupovat opatrně, bezpečně a neubližovat jim.

U včel je to tak, že konzultujeme s rodiči (zatím se nestalo, že by někdo nechtěl, aby se tam šly podívat) i s dítětem, žihadlo se u nás dostane, to je fakt, ale hejno rozzuřených včel je dost neobvyklé. Pokud s nimi pracuje včelař, na kterého jsou zvyklé a nemá zrovna nadbytek stresu nebo jiné energeticky nepříjemné stavy, nebo není před bouřkou apod., včely nejsou rozzuřené. A pokud ano, určitě bychom k nim v té době nechodili.

Jsou určitě věci, které můžeme s dětmi dělat pouze v případě, že tam není nikdo, kdo by se bál. U nás děti běžně lezou do korun stromů, ale pokud přijde třeba maminka a vidím na ní (nebo dokonce tu obavu nahlas vyjádří) strach, aby neuklouzly, je lepší, aby slezly, protože každé mentální nastavení opravdu úzce souvisí s tím, co se pak skutečně děje.

10. Co je náplní dne dětí v takovém zařízení? Můžeš popsat, jak takový den probíhá? Jaká je aktivita a činnost dětí?

Viz. také předchozí otázka
K častým činnostem patří péče o zvířata, příprava jídla, sběr bylin, řezání dřeva, rozdělávání a udržování ohně, veškeré samoobslužné činnosti.

Lien4

Co se týče zábavy, pak je to hraní na lanech, lezení na stromy, hraní v loužích, bláto, stavění skřítkovských domečků, kreslení, zpěv a hra na hudební nástroje, houpání v síti, sběr plodů, sněhové hrátky, barvení louží, pozorování hmyzu a jistě spousta dalších činností, na které si teď nevzpomenu.

11. Mohou se děti k programu aktivit vyjadřovat a případně jej upravovat podle svých přání? Mají například možnost volby? Mohou se sami svobodně rozhodnout, co budou dělat?

Ano, jsme rádi, když se děti k programu vyjadřují a pomáhají nám ho tvořit.

Možnost volby mají vždy, činnosti nabízíme, nikoli vnucujeme, zda se připojí či ne, je na nich.

Samozřejmě je třeba brát ohled i na děti nesmělé, které mají obavy se připojit, ale činnost by je jinak bavila, pokud je to možné, tak se tedy upraví hra nebo činnost tak, aby i takové dítě mělo šanci se plynule připojit a překonat stud.

12. Představuji si, že děti v takové školce vesměs venku. Jak je to ale s jídlem či spaním po obědě? Jak se toto řeší? Je třeba k dispozici pro tyto účely kamenná budova, ve které děti tráví nějaký čas nejen u jídla a spánku, použití WC, ale i při nepřízni počasí?

Jak se vezme vesměs. Letos jsem s nimi ještě uvnitř nebyla. Tuto možnost ale samozřejmě máme a určitě v zimních měsících i využíváme. Máme jednu třídu se sociálním zařízením a velkou chodbu. Přístup ale děti mají i do soukromého bytu zakládající kolegyně, pokud se tak domluví. Často se stává, že někdo chce být raději u ní a třeba péci chléb, než být s ostatními, nebo ráno, pokud rodiče potřebují dítě přivést před osmou hodinou se tato možnost také využívá. A také máme v případě potřeby možnost využít ještě jednu učebnu vedle (např. pro oddělení dětí spících a bdících).

Jinak vše probíhá venku, čůrat chodíme do křoví, pokud jsme na procházce, pokud v sadu, máme zde vykopaný tzv. Shit-pitt, kam se nějkou dobu chodí a pak se zakryje a udělá na jiném místě. Obědváme na lavičkách, děti mají misky, které si buď drží, nebo položí na kolena, vedle sebe, jak je komu pohodlné a také venku umýváme po obědě nádobí, některé dny i vaříme na ohništi celý oběd. Se spánkem po obědě je to stejné, odpočíváme na karimatkách ve spacáku.

Lien6

13. Ještě se zastavím u odpoledního spánku. Je povinností dětí prostě ulehnout a odpočívat, příp.spát, tak jak je to ve většině běžných školek? Nebo pokud dítě nechce, může se v této době věnovat jiné aktivitě?

Ano, pokud děti nechtějí, věnují se jiné aktivitě, ale je pravidlo, že se v této době nekřičí a neběhá v bezprostřední blízkosti dětí, které spí. Většinou odpolední klid probíhá ale na karimatkách, děti si rády poslechnou pohádku a na chvíli se ztiší. Některé na společné lože nechodí, sedí na lavičce opodál, případně poslouchají z korun stromů. V případě, že už potřebují křičet, mohou odejít do větší vzdálenosti a tam své potřeby volně vypustit.

Mnohem horší je toto v zimě ve třídě, kde ta možnost křičení a běhání není, řešíme to mnohdy tak, že po přečtení pohádky odcházíme ven a spící děti nejsou pod neustálým přímým dohledem, ale docházím na ně dohlížet ze dvora, nebo dohlíží kolegyně, která v té době uklízí prostory školky.


Rozhovor s Lien nekončí – napadalo mě mnoho otázek a musím poděkovat Lien, že se k nim vyjádřila.
Hned zítra se můžete těšit na pokračování rozhovoru, ve kterém se dozvíte další informace o chodu Luční školky, používaných pomůckách k výchově dětí a mnoho dalšího!

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (21 vyjádření)

  • Lien

    A všem, kdo přidali podpis k petici moc děkuju, snad to nakonec bude něco platné, i když už jí dvakrát smetli ze stolu

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist