První čtení, to nic není

Rubrika: Předškolní vzdělávání

I když se děti učí číst a psát až ve škole, některé mají chuť prolouskat si dětský časopis nebo jednoduchou pohádku třeba už v pěti letech. A tak se mnohdy samy naučí, jak se čte to či ono písmenko nebo slovo. Je to správné? Máte v předškolácích vášeň pro písmenka podporovat?

Odborníci nejsou proti, ale důrazně radí: pokud dítě o čtení zájem ještě nemá, písmenka mu v žádném případě nepodstrkujte. Naprosto přirozeně se naučil číst třeba malý Tonda. Jeho starší brácha měl velkou radost, když se Toník ve čtyřech letech naučil slabikovat. Vytrvalým předčítáním Čtyřlístku a dalších dětských komiksů dosáhl toho, že Tonda v pěti letech plynule četl. Děti, které mají starší sourozence, se díky „vzdělávacím“ snahám svých bratrů a sester mnohdy naučí číst už před nástupem do školy.

Přirozený zájem o písmenka a jejich význam také často probudí docházka dítěte na logopedii. Při vyvozování některých hlásek se děti přirozeně seznámí s tím, jak vypadají jednotlivá písmenka nebo slova, a někdy je od toho ke čtení už jen krůček.

Hrajeme si se slovy

Děti, které nastupují do první třídy, opravdu nemusejí umět číst ani psát. Toto tvrzení trochu „nahlodávají“ zkušenosti maminek, jejichž dětí se při zápisu učitelky ptaly, co už umějí přečíst. A kroutily hlavami nad tím, že ještě nic. Prvňák má ale „nárok“ nastoupit do školy čtením a psaním nedotčený. Štěstí ale přeje připraveným, a tak nic nezkazíme tím, když se pokusíme v dítěti zájem o slova a písmenka probudit. Rozpoznávání jednotlivých písmen a slov vyžaduje schopnost poznat, že se jejich tvary od sebe liší. Maminka pětileté Šárky radí, jak procvičovat právě tuto dovednost. „Šárka má docela potíže s tím, aby poznala, že elipsa a kolečko nejsou jedno a to samé, a podobné to je s ostatními geometrickými tvary. Proto jsem nakoupila různé pracovní sešity, které jsou zaměřené na rozvoj zrakového vnímání a diferenciace tvarů. Šárku nejvíc baví takové, které mají barevné předlohy a do kterých může dokreslovat. Nezůstáváme ale jen u pracovních sešitů. Když jsme spolu loni pekly vánoční cukroví, dala jsem jí za úkol, aby mi roztřídila formičky podle stejných tvarů, a protože tuhle dovednost ‚pilovala‘ od léta, měla za chvilku srovnaná všechna srdíčka, kolečka, hvězdičky a kdovíco ještě nejen podle tvaru, ale i podle velikosti,“ vysvětluje Jana Pokorná. Děti by se pochopitelně neměly učit tvary pouze rozlišovat, ale taky napodobovat. Mohou je obtahovat – k tomu se skvěle hodí pastelky, kterými to nejde tak rychle, a díky tomu děti tvar obtáhnou několikrát.

Kolomotiva a svodohrom…

Aby se děti naučily správně číst, potřebují také dobře rozlišovat jednotlivá slova. Pro téměř šestiletého Matěje neexistuje rozdíl třeba mezi slovy kabát a tabák, a je podle svých rodičů „odborník“ na přesmyčky a zkomoleniny.

„Není to jen ta vtipná ‚kolomotiva‘ a ‚svodohrom‘, prostě mluví ‚jako tatar‘ a už to není ani roztomilé,“ říká Matýskova maminka Petra Novotná. „Docela mě trápí, jak to bude ve škole, protože už teď se třeba stane, že ve školce neporozumí paní učitelce a udělá něco jiného, než po něm chtěla. Mám dojem, že to je spíš z nepozornosti a z nedbalosti, protože když hrajeme třeba slovní fotbal, docela mu to jde,“ říká Petra.

Slovní kopaná naštěstí není jediným způsobem, jak se dá procvičovat a prohlubovat slovní zásoba a překonat Matějova „slovní roztržitost“. Rýmování, při kterém se dají stvořit nejen kostrbaté verše, ale třeba parodie nebo parafráze na všudypřítomné reklamy, zdrobňování nebo tvorba superlativů, povídání nad obrázkovými knížkami nebo společné komentování toho, co vidíme, přirozeně obohacuje slovník malého dítěte, které si díky tomu snáze uvědomí a zapamatuje význam jednotlivých slov.

Pojď mi číst, mami

Radost z knížek povzbudíme předčítáním zajímavých příběhů. Pro předškolní děti jsou vhodné příběhy jednoduché, nejlépe takové, které se dají přečíst najednou a jejichž předčítání nezabere víc než půlhodinu. Mohou být ale klidně i kratší. Příběh by vždycky měly doplňovat zajímavé obrázky. Začínajícím čtenářům čtení usnadní i to, že příběh je celý psaný hůlkovými písmeny.

Lenka Stará, která učí v mateřské škole, radí, jaké knížky baví její předškoláky. „Každý den se snažím dětem aspoň chvíli číst. Mají to moc rády. Vybírám knížky, kde jsou velká písmena, protože zejména starší děti z mé třídy už umějí některá písmenka, a tak někdy čtou se mnou. Osvědčily se mi pohádky, kde se děj odvíjí ve spirále a občas se zopakují hlavní postavy nebo dějové prvky. Třeba Boudo, budko nebo Tři prasátka.

Je to zvláštní, ale i když je už děti znají zpaměti, chtějí je slyšet zas a znova,“ říká Lenka. A dodává: „Moc se nám neosvědčily knížky s Disney hrdiny. Je jedno, jestli tyhle zvláštně barevné knížky obsahují příběh o princeznách nebo o autech. Dětem se sice na první pohled zalíbí, ale po chvíli se začnou nudit a příběh je nebaví. Mám za to, že se dají vybrat lepší knížky.“

 

 

Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my (č. 12/2009), vydává Portál.

Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist