Umět komunikovat přinejmenším v jednom cizím jazyce dnes patří k dobrým mravům, o praktické užitečnosti nemluvě. Není divu, že po zkušenostech dlouholetého a často neefektivního učení se mnoho moderních rodičů snaží dát svým dětem základy cizího jazyka co nejdříve. Při správném pojetí tím mohou svým dětem prokázat velkou službu, je ale zapotřebí si pohlídat, aby se nestala službou medvědí…
Malé dítě se nestydí. S rozkošnou bezprostředností, byť šišlavě a zajíkavě, reprodukuje básničku. Vůbec mu nevadí, že toho mnoho neumí a rodiče ho musí opravovat. Mluví do všeho a s chutí. Jaký kontrast oproti dospělému, který si perfektně připraví svou první větu v cizím jazyce, a přesto ji nakonec raději,,spolkne“. V čem je rozdíl? Odborníci se shodují, že pokud si má člověk osvojit cizí jazyk skutečně dobře, je nejlépe začít brzy. Menší shoda již panuje v tom, kdy vlastně je,,brzy“. Někdo radí předškolní věk, někdo zase období až kolem čtvrté třídy základní školy. Obojí má něco do sebe. V mladším školním věku se dítě dokáže již déle soustředit, lépe si pamatuje a má větší výběr aktivit, neboť umí číst a psát. Nevýhodou je, že tyto podmínky svádějí ke klasickému učení formou zapisování slovíček a vysvětlování gramatiky. To ale vede k cíli, pokud jím myslíme plynulé a samozřejmé vyjadřování se v cizím jazyce, velkou oklikou. Existuje i značné riziko, že k němu dítě vůbec nedovedeme.
S mladšími dětmi je nutné postupovat zcela jinak. Se zřetelem k jejich věku jazyk představujeme postupně a bez nátlaku formou hry. Mechanismus učení je co nejpodobnější tomu, jak si téměř samovolně osvojí jazyk mateřský.
Máma, táta, ham!
Většina maminek na své miminko mluví od narození. Mazlivě i vážně, předčítá mu a opakuje básničky. Za jakoukoli reakci je potom dítě chváleno. Není lepší situace k učení než láskyplná pozitivní atmosféra, kdy každý pokus je odměněn maminčiným nadšením. Přesto poměrně dlouhou dobu dítě pouze nasává informace, než samo začne napodobovat. Od napodobování slov pak vede ještě dlouhá cesta k samostatnému vyjadřování.
Nejprve dochází v mateřské řeči k porozumění mluvenému a dítě je schopné správně reagovat na jednoduché příkazy. Nereaguje ovšem slovy, ale činností. Až později se dostává přes věty o dvou a třech slovech věty k delší útvarům a zhruba po třetím roce života nastává rodiči oblíbené období otázky „A proč?“. Přestože ještě dělá gramatické chyby a výslovnost má k dokonalosti daleko, rozvíjí se jeho schopnost se vyjadřovat. A dítě využívá každé chvíle, aby trénovalo a rozšiřovalo slovní zásobu. I v případě, že chyby nebudeme opravovat (mám na mysli chyby gramatické a lexikální, výslovnost by se korigovat měla), odposlechem a nápodobou se dítě bude stále zdokonalovat.
Kdy tedy začít?
Nyní se vrátím k původní otázce, kdy je optimální čas seznámit dítě s cizím jazykem. Asi nejvhodnější odpověď by zněla: když k tomu máme vhodné podmínky. Pokud dítěti můžeme zajistit prostředí, kde odmala přirozeně znějí oba jazyky (rodiče žijící v cizině nebo biling vní rodiny), není důvod, proč by dítě nemělo slyšet oba jazyky současně. Zcela jistě to nebude mít za následek horší osvojení obou jazyků nebo jiné problémy, jak se rodiče někdy obávají. Může se stát, že dítě začne mluvit později nebo v určitém období v jazykové sféře trochu zaostávat, ale to se zpravidla brzy upraví. Doporučuje se, aby se v případě bilingvního prostředí zachovávaly určité zásady, tedy například aby jeden z rodičů vždy mluvil jedním jazykem a druhý druhým. Vnáší to jistý řád, který malé dítě potřebuje a pomáhá mu se orientovat. Budeme-li ale cizím jazykem mluvit jen občas, bude dítě pravděpodobně pouze zmatené.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Kateřina Lipinská
