Podle nejmenovaných pořadů vysílaných v pozdních nočních hodinách a inzertních výkřiků v časopisech pro dospělé by se mohlo zdát, že heslem moderní doby je experiment. K takovým netradičním experimentům patří čím dál tím častěji i tzv. swingers party…

Kdo a s kým?
Pokud se takto setkají jen dva páry, hovoří se spíše o satelitním vztahu. Swinging v pravém slova smyslu ale vyžaduje jistou masovost – nejlépe čtyři až osm párů. Ctitele této aktivity popisují zahraniční výzkumy jako osoby nejčastěji ve věku od 25 do 45 let. Mají přinejmenším střední, ale obvykle vyšší vzdělání a tomu odpovídají i jejich dobré majetkové poměry. Mívají zvýšenou potřebu autonomie při rozhodování. V terminologii asertivity by se řeklo „jsou sami sobě soudcem“. Brzy začínali se sexuálním životem. Ženy na rozdíl od mužů hodnotí své dětství jako nespokojené nebo dokonce nešťastné a mají problematický vztah k matce. Iniciátorem návštěvy klubu bývá častěji muž než žena. Pokud návrh na swinging učiní žena, bývá víceméně skrytý. Je podaný náznakem, tak, aby o věci „jako“ rozhodl muž. Jak již naznačeno, jde tu o lidi ze sociálního hlediska řádné, zdaleka ne jen o ateisty. Protestanti jsou v USA častěji zastoupeni než katolíci. Mimo swing party patří tito lidé i do řady vzorových sociálních skupin. Namátkou od národní gardy až po podpůrný spolek místní školy. Aktivita se týká spíše městského či příměstského obyvatelstva než venkovanů. V USA tento prožitek má 1-2 % občanů. Od ostatní populace se neodlišují zjevnými poruchami chování. Liší se výrazně zvýšenou úrovní sexuální potřeby. Typická bývá i nedirektivní, značně povolná, permisivní výchova v rodině. Méně často, ale přece lze objevit i vliv výchovy zcela opačné, zcela popírající sexualitu. Swing je pak odpovědí, chováním, jež vystihuje rčení „jedná jako utržený ze řetězu“, formou negativismu. Někdy je v takovém případě variantou pokus o jisté osobní „zúčtování“ s některým z rodičů nebo s oběma.
Všude ve světě kladou ctitelé swingingu velký důraz na zdraví. Ten alespoň v českých podmínkách nepostrádá prvek jisté naivity. Za „zdravotní průkaz“ bývá považován i fakt, že dotyčný je dárcem krve. O tom, co bylo potom, to však nic nevypovídá.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: PhDr. Tomáš Novák
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Dík za článek, já jsem totiž do teď pořádně nevěděla, co to vlastně je. Jen jsem tušila. Je to teda síla. Nechápu to. Ještě, že na takové ptákoviny nemám čas.:-). Mariata