Zcela zvláštní a výjimečný vztah. Nemůžeme ovlivnit, zda sourozence budeme mít nebo ne (kromě proseb adresovaných rodičům). Svého sourozence si sami nevybíráme jako např. životního partnera nebo přátele, a stejně tak na druhou stranu se ho nemůžeme ani „zbavit“. A jste-li jedináček, může vás to mrzet i trápit, ale nic s tím neuděláte…
Na čem záleží?
Osobně se domnívám, že záleží na pěti faktorech.
Prvním faktorem je typ dítěte aneb genetická výbava, někdo je klidný, tichý, uzavřený a jiný je živý, upovídaný, společenský. To jsou fakta, která musí přijmout jak rodiče, tak i sourozenci, s tím nelze „hnout“. Základ lidské osobnosti nám byl dán již při narození.
Druhým významným faktorem je rodina. Rodiče a výchova. Pokud nás rodiče šikovně a chytře vedou, vypěstují v nás silné pokrevní pouto a sourozence budeme brát jako dar a jako životní výhru.
Třetím faktorem je věkový rozdíl mezi sourozenci. Považuje se za obecně platné, že pokud je mezi sourozenci malý věkový rozdíl, dochází častěji ke třenicím a střetům, rivalita bývá na denním pořádku a nezřídka trvá celý život. Je-li věkový rozdíl větší, úměrně tomu ubývá třecích ploch (např. studentka gymnázia si pravděpodobně nebude půjčovat kočárek s panenkami své pětileté sestry).
Čtvrtým faktorem je dle mého názoru pořadí narození, z odborných studií vyplývá, že do jisté míry lze definovat chování nejstaršího dítěte v rodině, stejně tak lze popsat roli prostředního a samozřejmě i benjamínka. I k takovým údajům lze přihlížet a zohlednit některé věci ve výchově.
A pátým faktorem, který může sehrát roli v sourozeneckých vztazích, je pohlaví. Pravděpodobně bude jiný vztah mezi dvěma sestrami a jiný vztah sestra-bratr a úplně jiný vztah bratr-bratr.
Jednou z největších radostí pro rodiče je, když vidí své potomky, jak spolu bez problémů komunikují, dobře spolu vycházejí, jsou si vzájemně ochránci a rádci a cítí se spolu příjemně a v bezpečí.
A je-li dětství samá hádka, nezoufejte, možná k sobě vaše děti najdou cestu jako dospělí.
Napsal/a: redakce (Helena)
