Je-li prvorozené dítě chlapec, může se stát, že bude nucen, aby se stal „korunním princem“, aby šel v otcových šlépějích, aby studoval na stejné škole, aby převzal rodinnou firmu… A protože nemá jiné vzory než dospělé, tedy otce a matku, je tento chlapec jako malý dospělý. A tak musí dospět rychleji…
Zdá se, že „být dospělý“ je hlavní náplní života prvorozených. Možná proto jsou z nich tak rychle skuteční dospělí a zároveň se není vůbec co divit, že prvorození většinou vyrostou
v osoby vážné, důvěryhodné a zodpovědné.
Tipy pro prvorozené
- Učte se říkat „ne“.
Většina prvorozených se nechá vtáhnout do mnoha činností najednou, chtějí vyhovět druhým, vždycky přijmou pozvání na setkání, jednání či večírek, rádi plní přání přátel a příbuzných, pak jim ovšem nezbývá čas na sebe. - Nikdo není dokonalý.
Na prvorozené bývají většinou kladeny vyšší nároky než na mladší sourozence, prvorození se tak často domnívají, že musí být první, že musí být nejlepší… Nemusí. Není potřeba se dívat tak vysoko. I „méně“ může být někdy „více“. - Smysl pro humor.
Pokuste se rozvíjet smysl pro humor, čtěte komedie, učte se vtipy. Je dobré naučit se smát svým chybám. Každý chybuje. A každý má právo i nárok se zmýlit.
Rady pro rodiče prvorozených
- Nenuťte své prvorozené, aby pravidelně nebo často hlídali ty mladší. I ty starší děti mají právo a nárok na své koníčky, přátele, pobyt venku bez těch malých „ocásků“.
- Nevnucujte svým prvorozeným představu o naplnění životní cesty tím, že budou kráčet v otcových či matčiných šlépějích, nenuťte je do určitého vzorce (zaměstnání, vzdělání) a už vůbec je netlačte do rodinné firmy.
- Očekávání
Nepřehánějte svá očekávání. Někdy jsou rodiče příliš nároční, přísní a kritičtí. Není možné žádat od svého dítěte, aby bylo nejlepší ve všem. Může to pak bezděčně sklouznout do nezdravého perfekcionismu – a ten je víc než škodlivý!
Vztah mezi dětmi a jejich rodiči je proměnlivý a vyvíjí se. Vždy, když se narodí další dítě, celé rodinné prostředí se změní. Budoucí osud dítěte určuje do jisté míry způsob, jak s ním rodiče jednají, pokud je to s láskou, respektem a úctou, je vše na dobré cestě….
Zajímavost
Většina prvorozených nemá ráda překvapení.
Typickým rysem prvorozených je totiž vážnost. Prvorození chtějí vědět, co se bude dít, jak to bude vypadat, kdy se to bude konat. Jde jim o to, aby všechno bylo nachystáno, připraveno, zorganizováno a provedeno včas a bez chyb.
A do toho překvapení nezapadá. 🙂
Napsal/a: redakce (Helena)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Tak tohle kdyby moji rodiče aspoň trochu dodržovali, tak by moje dětství nebylo takové peklo, jako bylo. Neustále v závěsu mladší sestra. Já v devíti dospělá, ona v osmnácti ještě dítě. Čím jsem starší, tím mám větší vztek až někdy ten můj vztek přerůstá v nenávist. Zakázaný kamarádky, žádný kroužky, věčně jenom doma s hlídáním sestry a podobný věci. Dětství pro mne bylo to nejhorší období, kdy mě jenom někdo využíval. A když jsem vyroslat a bylo mi 14, tak mě začal vyhazovat z domova otec. Že si mám táhnout pod most a třeba žrát trávu. V osmnácti zase matka, ať už se konečně vdám a vypadnu. Ale zaplatit ségře soukromou umělecnou školu, která je totálně k ničemu, protože se neuplatní, to ano. A to je vyšla v přepočtu skoro na půl milionu. A když moje sestra potřebuje pomoct se stěhováním, tak to můj manžel musí nastoupit v první linii, a nebo když chce půjčit peníze (jako že je to skoro pravidlem), tak to musím vždycky, jinak jsem špatná dcera. Kdyby alespoň trochu respektovali ten fakt, že jsem byla dítě a ne ta jejich debilní devítiletá „poloslečna“, tak bych možná nebyla tak nepřístupná a měla aspoň nějaké přátele. Ale to jenom na okraj. Prvorozený sourozenenc je „chudinka starší sourozenec“ a co jsem si všimla, tak je to všude.
Ivčo, děkuji. 🙂
I pobavení k článečku patří, přiznám se, že to byl úmysl. Já se u toho také bavila, když jsem to psala – a byla zvědavá, kdo z Vás se v tom „uvidí“.:-))
Jinak – osobně také moc překvapení nemusím, jsem raději, když „vím“. A co týče Tvého smyslu pro detail, chápu to a nepřipadá mi to „divné“.
Mariko, děkuji za Tvůj příspěvek, vystihla jsi podstatu – napsala jsi ve svém příspěvku to, co se uvádí v odborné literatuře: pokud prvorození projdou tím, čím jsi prošla Ty (starost o mladší sourozence, hlídání a péče o ně atd.), jsou v dětství ochuzeni, ale v dospělosti jsou připravenější a jakoby „vyzbrojeni“ (ve smyslu „silnější“).
Osobně si myslím, že je dobře a chvályhodné, že to sama své prvorozené dceři neděláš.
Zavo, úplně rozumím a cítím s tebou:
„plánování vs. volný průběh“ skutečně nejdou dohromady.:-)) Mám to doma také, takže vím, o čem je řeč.:-)))
Jinak na Tvou otázku bohužel neznám odpověď, znám různé varianty prvorozených mužských, někdo je pečlivka, až to přehání a někoho nelze donutit ani k přípravě, natož k realizaci plánu :-))) Na to musí odpovědět pánové…
A jak se s teorií v posledním odstavci ztotožňují pánové? U nás jsme s mužem prvorození oba. Já jsem ten, kdo potřebuje mít vše nalajnované a můj muž je pravý opak: „ono se to nějak vyřeší“ a „až to bude, tak to bude“. Někdy z toho mám díky mému chtíči plánování skoro záchvat.
Dárky bych si nejraděj kupovala sama, nějak se mi ty nechtěné a nepotřebné hromadí…
Také se shodují s poslední části,musím mít vše nachystané do detailů a bez chyb,i když se tam vždy vloudí nějaká chyba nebo to nejde podle mých představ,jsem v podstatě i puntičkářka a trochu i naivní v tomhle. Jsem i stejného názoru,co se týče prvorozených dětí,protože jsem prvorozená a měla jsem na starost dva bratry později tři,rodiče chodili do práce na směny a na nás jím už moc času nezbývalo,byla jsem ochuzená o záliby a o svůj volný čas být s kamarádkami,pořád jsem vozila jen kočárek. Je pravda,že mi to hodně dalo do života,ale určitě tohle nechci po své prvorozené dceři! Občas jí požádám,at si chvilku pohraje s bráškou,ale jen proto,aby věděli,že k sobě patří,že jsou sourozenci,aby se měli rádi a ne aby vedle sebe vyrůstali bez jakéhokoliv sourozeneckého pouta a lásky. Bude mi pak odměnou,když uvidím,že mají mezi sebou krásné sourozenecké pouto.
Moc pěkné pokračování, díky!
Mě nejvíc pobavila ta poslední část, jestli to tak můžu říct – jsem přesně ten typ:-) tedy ne zrovna vážná, ale potřebuju do detailů všechno nachystat, vědět, do puntíku, potřebuju informace – jak nemám informace jsem vyřízená a to doslova….Ale zase třeba co se týká uklízení apod – to ne, to puntičkář nejsem. Ale co se týká organizace výletů, v práci atd, to musím vědět všechno předem, nějak pak nemám motivaci, to je ale divný, co…:-)
Překvápka jako taková fakt nemiluju, nejradši bych byla, kdybych věděla, co dostanu k narozkám,pod stromeček atd – nevím, ale přijde mi, že když to vím dopředu, tak mám větší radost:-)
Mobile Sliding Menu