Jak jsem již několikrát zdůrazňovala, vliv prarodičů a jejich působení ve vztahu k dítěti je velmi důležité. Mnohdy právě u nich dítě vnímá, že na chvíli nic nemusí, může být hýčkáno, není zapotřebí nikam spěchat, nic speciálního dělat.
Je čas na povídání, na objetí, rozmazlování. Samozřejmě že to všechno záleží na tom, jaký vztah spolu mají prarodiče a vnouče, jak se budoval už před tím, když ještě rodina žila pohromadě…
Prarodiče jsou pro pohodu a vnímání dítěte, že je milováno více lidmi, velmi důležití.V názvu této podkapitoly jsem uvedla „pozor na prarodiče“. Nemyslím to nijak špatně. Mám na mysli to, že v mnoha případech jsou prarodiče zasaženi tím, co se stalo mezi jejich dítětem a snachou nebo zetěm. Jejich zasažení, zklamání, pocit, že oni něco ve výchově nezvládli, může být velmi silný, obviňující.
Jak to, že se to stalo i jejich rodině… Může to zasahovat a vstupovat i do vztahu k dítěti. A to tak, že prarodič v některých případech nevysloví nebo nevyjádří svůj pocit svému dítěti, ale vyjadřuje jej (třeba i formou povzdechu) ve vztahu ke vnukovi nebo vnučce.
Napsal/a: Ilona Špaňhelová
