Je to zvláštní, výlučný, osudový vztah. Příliš se o něm nemluví, přesto patří k nejbližším, které máme. A nelze s ním učinit krátký proces jako s manželstvím. Ač je v něm sex tabu, volbu sexuálního partnera ovlivňuje. Dle některých autorů zcela podstatně…
Výzkumný pohled na vliv sourozeneckých konstelací pro další život jedince, který vládl ve druhé polovině minulého století, v podstatě říkal, že vždy něco je, nebo přinejmenším by mohlo být, špatně. U prvního dítěte byla zdůrazněna úzkostlivost a nezkušenost rodičů a pocity dítěte byly plasticky popisovány jako trauma sesazeného prince (princezny) – žárlivost, stres a pocity ztráty lásky po příchodu mladšího sourozence. Jiní autoři vidí jako nepopulární prostřední děti, jež jsou v pozici běžce, na něhož dotírají ti, co běží za ním, a není schopno dohnat ty, kdož ho předběhli. Nejmladší dítě si mohlo vybrat – buď spojit své potenciální psychické neduhy s nadměrným hýčkáním, rozmazlováním, a tudíž s neschopností lidsky dozrát, nebo se mohlo cítit odstrkované. To pokud je rodiče často svěřovali do péče starších sourozenců, již mu dávali pocítit, že nejsou žádné chůvy.
Na počátku osmdesátých let minulého století se velkým tématem stala souvislost mezi sourozeneckým pořadím a spokojeností v partnerském vztahu. Tak například mladší bratr sestry bude spíše schopen podřídit se své ženě. Zároveň bude od ženy čekat pochopení, péči, možná až hýčkání. Starší bratr sester bude ochranitelsky dominantní. Starší sestry budou ve vztahu spíše chtít vládnout. Mladším spíše vyhoví podřízení se autoritě. Starší bratr bratrů bude dominantní, zřejmě i ochranitelský, ale bude mu chybět empatie pro specifiku ženského světa. Akceptovat jej snad bude mladší sestra bratrů. Nadějná jsou manželství či párová soužití osob z doplňujících se sourozeneckých pozic. Ne například dva starší sourozenci, ale starší bratr dívky a mladší sestra chlapce.
Zdaleka nejvíce to ovšem schytali jedináčci. I renomovaní autoři rozvíjeli archaický názor klasika experimentální psychologie Grandvilla Stanley Halla (1846-1924), podle nějž „být jedináček je samo o sobě nemoc“. V osobnosti takového jedince se prý vyskytuje takzvaný jedináčkovský infantilismus, směs negativních vlastností souvisejících s psychickou nezralostí, která se projevuje řadou odpudivých projevů včetně záchvatů vzteku. Pravdou je, že jedináčkovi v určitých sociálních oblastech chybí trénink v týmu sourozenců, v jiných sférách ovšem získává od dospělých maximum a může jednat velmi zrale. U jedináčků obojího pohlaví bývá patrna ctižádost, sklon rozhodovat. Pokud chtějí v páru rozhodovat oba, je to těžko řešitelné.
Dnešní pohled na vliv sourozeneckých konstelací na partnerský život je diferencovanější. Pořadí narození je sice faktorem důležitým, ale v sourozeneckém soutěžení zdaleka ne jediným. Co do závažnosti je mu nejblíže pohlaví sourozenců. Může rozporuplnost rolí znásobit, ale naopak i zklidnit, usnadnit vzájemné pochopení a vstřícnost. Komplikace nemusí být jen přímočaré ve smyslu starší bratr (sestra) chce vládnout manželce (manželovi) tak, jak se to naučili v rámci sourozenectví. Bratr může bojovat například se švagrem, sestra se švagrovou. Možnou variantou je i sourozencovo vítězství bez boje, kdy vzniká jakýsi trojúhelník, v němž například bratr vládne v rodině sestry.
Sourozenecká sociobiologie
Podle tohoto relativně nového pohledu mají lidé tendenci co nejlépe zúročit své předchozí investice. Nejvíce již investovali do nejstaršího dítěte. Čím je starší, tím delší je za běžných okolností i očekávaná možnost přežití: v nejchudších oblastech světa je pravděpodobnost přežití nejstaršího dítěte dvakrát či třikrát vyšší než u ostatních dětí. V bohatších rodinách je tendence investovat spíše do synů skýtajících relativně vyšší naději na ochranu rodinného majetku. Chudé rodiny investují v rámci svých chabých možností spíše do pohledných dcer, které se mohou povznést sňatkem s bohatým mužem a zpětně tak povznést i svoji výchozí rodinu.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: PhDr. Tomáš Novák
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Jistě mne ovlivnilo pořadí byla jsem nejstarší ze tří dětí a stále se k tomu nejmladšímu chovám jak k miminu i když už mu je 15 let. Mám potřebu ho ochraňovat.
Pořadí narození ovlivní každého ať chce, nebo nechce. V rámci rodiny se s tím pak každé dítě vypořádá po svém. Horší situace ale pak nastává při zakládání rodiny s vybraným partnerem. Zde se pak sourozenecké konstalace prolínají a mnohdy bývají zdrojem konfliktů. Já jsem nejstarší ze 4 dětí, jsme 3 holky po sobě jako schodečky a po 10 letech se nám narodil bratr. Můj manžel je nejmladší ze 3 dětí, má starší sestru a bratra. Jak si myslíte, že to u nás může vypadat? Vždycky budu mít tendence si raději všechno udělat sama, nespoléhat se na nikoho – ani na něj, ochranitelský postoj, někdy mám pocit, že ho vychovávám spolu s našimi dvěma malými syny… a čím dál tím víc mám pocit, že to potřebuje. Na otázku, kolik těch dětí doma vlastně mám, vždycky odpovídám, že dva malé a manžela.