Nejsem služka

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

1193877_clean_home_2Dobrá, muž a žena to spolu mají těžké, ale co láska? Ano, možná hory přenáší, ale prádlo nevypere, byt nepoklidí, dokonce ani ten nákup nedonese…

„Pan primář Plzák prý někde napsal, že normální ženská musí s přehledem zvládnout běžné domácí práce sama. Alespoň můj manžel se tím tvrzením velice rád ohání. A neméně rád dodává, že jeho matka bezesporu mezi tyto normální ženské patřila. Je zřejmé, že na rozdíl ode mne. Nevím, zda ctihodný pan primář byl někdy normální zaměstnanou matkou dvou nepříliš zvedených dorostenců. Pokud ano, a přesto zvládal, pak zřejmě nežil s mým mužem. Možná bych po něm ani žádnou pomoc nepožadovala, úplně by mi stačilo, kdyby se nechoval jako potměšilý sabotér. V duchu jej podezírám, že kdesi v úkrytu neustále číhá na svou chvilku. Ta přichází zpravidla tehdy, když se mi konečně podaří vše vycídit a vysmýčit. S nevídanou činorodostí pak začne po bytě čile těkat; dráhy jeho pohybu lze celkem snadno vysledovat z volně pohozených částí oděvu, čerstvých drobků a našpiněných hrnků, sklenic, talířků i příborů. Naši junioři tatínka docela zdatně napodobují. Připadám si jak služka, navíc volontérka, která se rozhodla páchat dobro bez nároku na odměnu a ocenění. Už jsem vyzkoušela snad všechno. Prosby, hrozby, slzy, sem tam i nějaký ten „hysterák“, nic z toho nepomáhá. Kamarádka mi doporučovala výstražnou stávku, i tu jsem zkusila. Můj drahoušek ale správně rozpoznal, že já ten nepořádek neunesu. Vydržela jsem přesně 24 hodin, pak jsem stávku potupně sama ukončila. Abych mu ale nekřivdila! Tak dvakrát třikrát do roka se vzepne k heroickému výkonu a přiloží ruku k dílu. Velice rychle ji však stáhne zase zpět. Když navíc slyším jeho komentář („tak jsem ti to nádobí teda umyl“, s patřičným důrazem na „ti“), chybí málo, abych byla stíhána pro těžké ublížení na zdraví. Nemáte nějakou radu, jak na něj?“

Což o to, rady by možná byly. Je jen otázkou, zda účinné. S provozními spory se navíc pojí ještě jedna zlotřilost – občas jde jen o zástupný problém. Bez ohledu na zdroj nespokojenosti, zvolí se provoz domácnosti jako náhradní kolbiště. Máte pocit, že je vám manžel nevěrný, přestal vám imponovat, ani v té posteli nic moc? To by v tom byl čert, aby se mu nedala vytknout alespoň špetka lenosti a neochoty pomáhat s úklidem! Domníváte se, že vaše manželka je až příliš ambiciózní, že dělá kariéru, má vyšší plat než vy, nenaplňuje vaše sexuální potřeby? Co snazšího než jí „otlouci o hlavu“ alespoň prach pod postelí! Připusťme ale, že jsou i situace, kdy dominantním problémem jsou skutečně provozní neshody, kdy jeden z partnerů (častěji zřejmě opravdu muž) doma jaksi parazituje. Namísto hledání viníků je pak třeba hledat řešení. Následující výčet berte alespoň jako podnět k zamyšlení.

Manželé by se o všechna práva a povinnosti měli dělit rovným dílem.

Nepochybně logicky znějící rčení, a přesto jde o zavádějící mýtus. Pokusy o jeho aplikaci zákonitě troskotají už na tom, že je prakticky nemožné jednoznačně definovat pojem „rovným dílem“. Namísto ke spolupráci vede spíše k soupeření a ke sledování, zda ten druhý náhodou není nějak zvýhodněný.

Čím více muž doma pomáhá, tím spokojenější manželka.

Opět špatně! Dokonce i opak může být pravdou. Nejeden nešťastník, správně vnímající, jak u své ženy ztrácí kredit, přebírá na sebe řadu aktivit v běžném rodinném provozu. I kdyby však od rána do večera, opásán apartní zástěrkou a s písní na rtech, skotačil mezi sporákem, pračkou, vysavačem a žehličkou, stejně moc nezachrání. Možná jej budete považovat za tvora užitečného, pouze tím však imponovat nebude.

Muž by měl být v domácnosti alespoň k ruce, vypomoci, když je třeba.

A zase špatně! V lepším případě by mělo být zřejmé, které úkony má na starosti, a po jejich řádném splnění by mělo následovat období hájení. V horším by měl být v předem pevně dohodnutých časech k dispozici a bez diskusí plnit, co je po něm požadováno.

Právo na odpočinek nastupuje až ve chvíli, kdy je vše hotovo.

V běžné domácnosti tedy nikdy. Za úvahu stojí spíše časové kritérium. Rozhodnete-li se tedy, že ve 20 hodin padla, tak byste (obrazně řečeno) měla odložit i zpola umytý talíř.

Muži jsou jak malé děti, potřebují pochvalu a ocenění.

Ano! Pokud je chcete k něčemu dovést, pak je lépe vyčkat v záloze a přistihnout je ve chvíli, kdy třeba i náhodou udělají něco dobře. Následovat by mělo něco obdivných tanečků, nabídka oblíbené krmě či nějaké jiné laskominky.

Každý muž má panickou hrůzu ze života pod domácí obuví.

A priori tedy raději odmítá plnit vaše přání, neřkuli příkazy v obavách, že by se ocitl pod pantoflem. Lépe zabírá i hraná bezradnost typu „co bych si já nebohá (nešikovná, budižkničemu…) bez tebe, můj drahý, počala?“.

Přežitek, který je někdy radno si dopřát.

Hospodyně, paní do domácnosti, služka, kam dnes na nás s podobnými „buržoazními přežitky“!? „Sem s nimi!“, mělo by asi platit v rodinách dvou pracovně značně vytížených partnerů. Přál bych vám jen šťastnou ruku při jejich výběru. Těch pár korun za klid a pohodu rozhodně stojí!

A ještě něco! Když tak naslouchám steskům podobně „postižených“ klientek, začínám chápat, proč některá náboženství připouštějí mnohoženství. Chtěly byste být dobrou matkou, laskavou ochránkyní tepla rodinného krbu, přitažlivou milenkou a zároveň zažívat pocit úspěchu v zaměstnání? Pokud bych znal recept, jak tohle všechno zvládnout, pak bych si nepochybně mohl založit dobře prosperující živnost, případně soukromou školu s názvem UDM (univerzita dokonalých manželek). Hloupé je, že – alespoň před absolvováním prvního semestru – by se adeptky studia vymlouvaly na nedostatek času a jejich docházka by tak byla dost prachbídná. Nezbývá než se tedy pokusit alespoň o jakési desatero možností úlevy. Třeba vás některá z nich osloví:

Změna je život!

Každá etapa rodinného života chce své. Jiné budou priority na počátku manželství, jiné po narození dětí, další by měly reagovat na jejich zrání, zcela odlišná situace nastane s jejich dospělostí. Nebojte se měnit své priority.

Starého psa novým kouskům nenaučíš!

Snažte se už od počátku zapojit i ostatní. Pokud je jednou příliš zhýčkáte, pak bude každá snaha o změnu hodně klopotná a bolestná.

Anarchie plodí zas jen anarchii!

Běžný muž nese nelibě, pokud má být „k ruce“. Lze jej však vycvičit k plnění nepříliš složitých úkonů, zvláště pokud je mu ponechána iluze, že si sám může rozhodnout, kdy se jim bude věnovat. Nezapomeňte však na oslavné tanečky!

Práce nemá nožičky!

Nesnažte se zvládnout vše nejpozději ihned, ona vám neuteče.

Nevěřte, že můžete stihnout vše!

V běžné domácnosti zaměstnané ženy nikdy nenastává stav, kdy je vše „hotovo“. Možná vhodnějším kritériem bývá čas, umění přijmout, že i doma někdy také „právě padla“. Nikoli vy, ale „pracovní doba“. Dokonce i ty ostatní možná získáte snáz, pokud budou vědět, že mají vypomoci např. každou středu a sobotu od – do.

Nebraňte se „buržoazním přežitkům“!

Hospodyně, pomocnice v domácnosti, pani na úklid či k dětem, to vše tu už bylo. Návrat k tradicím nemusí být jen projevem staromilství.

Však oni si zvyknou!

Nebojte se milou rodinku občas vyděsit. Účinnější než nečekané vybafnutí zpoza rohu může být, naleznou-li vás třeba v pět hodin odpoledne sedící s knížkou v křesle.

Regenerace není degenerace!

Solárko, masáž, kalanetika, aerobik, metání kotoulů v blízké školní tělocvičně nebo alespoň půlhodinová lázeň pro příchodu z práce dokážou někdy pravé zázraky. V kleci, byť sebezlatější, bývá časem těsno (a teskno)!

Naučte se říkat NE.

V práci i doma. Pevně, jasně a jednoznačně. Bez omluv a vysvětlování, jinak hrozí, že vás ostatní utlučou argumenty. Z počátku budete mít možná výčitky svědomí (vždyť vás již odmala vychovávali, že je třeba především vyhovět), časem se to ale naučíte.

Najděte si spojence!

Přihlaste se na nácvik relaxačních technik, na trénink dnes tak módní asertivity, jógu nebo třeba jen do kurzu paličkování krajek. Případně vyčkejte. Tu univerzitu dokonalých manželek třeba přece jen založím.

Jedná se o ukázku z knihy Muž a žena – návod k použití (autor: Petr Šmolka)
vydal Portál, 2004
Jedná se o ukázku z knihy Muž a žena – návod k použití
vydal Portál, 2004

Napsal/a: Petr Šmolka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (35 vyjádření)

  • Anonymní

    Ahoj lidičky,
    tak koukám co člověk, to názor.
    Já si taky myslím, že je normální o práci se dělit. A taky je pravda, že je to třeba jiné žít v domě a v bytě. Já žiji s rodinou v domečku se zahradou. Takže práce je pořád dost. Dceři je už 15 a i ona se zapojuje. Např. seká zahradu,je schopná uklidit, vyprat…Máme v ní velkou pomocnici. Klukovi je 10 a ten zase kutí převážně s tatínkem – mají i spolu dílnu, ale třeba mi i hrozně rád pomáhá když peču, rád prostírá na stůl.Prostě se všichni doplňujeme a neřešíme co by měla ženská, co chlap. Já taky klidně jdu zatopit (protože chodím domů z práce dřív) a nečekám až příjde muž.
    Máme kamarády v paneláku a to už je něco jiného. Ona už také chodí do práce, 2 děti 1. a 4. tř. a její muž doma neudělá vůbec nic s tím, že vše jsou ženské práce a přeci nebude doma lítat s hadrem. Ale ani si třeba nesedne k dětem když píšou úkoly.On říká, že proto šel do bytu, aby nemusel nic dělat. Vše co dělá ještě po své práci jeho žena bere jako NORMÁLNÍ, ale sám už nehne prstem.
    Asi co člověk – to příběh a jak si ustelem, tak si lehnem.Ivana

  • Večernice

    Ahojky, mně se moc líbilo, jak to napsala Jovanka. Manžele mají společné bydlení. Je fakt, že taky hartusím, že by mohl manžel umýt nádobí, vytřít schody, ale já nesekám trávu nemeju auto atd. Myslím si, že nám to klape, jeden druhému pomáháme a přitom si děláme jakoby každý to svoje. Jo, ale když se to navalí a přijde domácí depka. No tak raději všichni zalízají do kouta. Naštěstí to není často. A k dětem. Snažím se je vést k tomu, aby se zapojovali a věděli, že nic se samo neudělá, ale jsou to ještě prcci, horší to bude v pubertě.

  • Anonymní

    Holky taky se přidávám k diskuzi. Jo,jo fakt za to můžou ty maminky našich manžílků. Já to mám doma taky.Moje tchýně si ho pěkně rozmazlila a já to teď musím napravovat. Manžela nejmladší bratr teď je mu 20 let bydlí stále doma u maminky a ta ho pořád obskakuje.Je mi z toho zle.Dokonce mu volá mobilem co ji přeje na oběd a v kolik hod.ho má čekat. Pak mu jídlo strčí pod nos k TV a ještě dostane vynadáno,co to uvařila. Já se jen usmívám a říkám jí,že má co chtěla. Maminky je to holt na nás a na našich dětičkách ,abychom je doma naučili pomáhat se vším bez rozdílu pohlaví. Já to dcerku učím už taky a to bude mít teprve 2 roky. Když už mi taky prdnou nervy tak zprudím manžela a sem tam z něčím pomůže. Také slýchávám tu větu typu:jsi doma na MD tak máš dost času na vše. Taky se obávám jak to budu vše zvládat až nastoupím do práce,ale já se zase nenechám, jsem dosti tvrdohlavá a holt manžílek pokud bude chtít mít navařeno a čisté oblečení tak bude muset přiložit ruku k dílu.Viola

  • Anonymní

    …no vida! To já znám úplně opačný příklad a když jsem to viděla…hrůza, normálně mi bylo líto chlapa! Kamarádka už od školních let….Vdala se, porodila, byla doma s chlapečkem, chlap do pozdních odpol. hodin v práci…No a když přišel – tak šup umýt nádobí, nakoupit, navařit-i na druhý den aby ona nemusela. A co mě dorazilo nejvíc – když šel ráno do práce, tak nakopnul pračku a když přišel, tak to prádlo šel vyndat a věšet. Další perličkou pro mne bylo, když chlapeček v noci volal TATÍ ! Tak jsem s kamar. mluvila, proč taky něco neudělá, když je celý den doma. Ona že ne, že nebude někomu dělat služku! Ale obsluhovat se nechala a ještě měla řeči, když se jí něco nelíbilo! No jak to mohlo dopadnout? Už jsou 3 roky rozvedení…Klukovi je dnes 10 A…žije s tátou. Ona si nabrnkla jiného, maj další dítě, ale nepoučila se, je stejná jako dřív…I kdyby měla s prominutím uprostřed pokoje nasráno, tak to bude obcházet a neuklidí to.
    Jen jsem chtěla říct….někteří chlapi jsou děsný, ale já znám takovou i ženskou. A líná ženská, to je snad ještě horší než línej chlap.Věra

  • Jovanka

    Hani, máš pravdu, že „dnešní mladí lidé“ uvažují trochu jinak, než jsme to měli my. Ale možná bychom se za současných podmínek taky tak chovali…. Těžko říct a těžko soudit. Na druhou stranu, i oni budou muset doma máknout, až to svoje „doma“ budou mít.
    Nelíbí se mi výraz „muž mi pomáhá/nepomáhá“. Bydlení je společné, ne? Já taky manželovi peru, ale neberu to jako pomoc pro něj. On zase dělá jiné věci a předpokládám, že to nepovažuje za něco, co dělá zase jen pro mě a co by ho mohlo obtěžovat. Hezky to má rozdělené jeden můj kamarád. Říká: „Mně nezajímá, kde se berou čisté košile, a ženu nezajímá, odkud se doma bere teplo. Ale nepomáháme si, bydlíme spolu.“
    Pamino, je to problém. Kdo nebyl zvyklý, těžko se to učí. Ale měl by aspoň chápat a vážit si práce své drahé. Znám kamarádky, jimž pánové nejsou ochotni ani vyložit těžký nákup z auta a donést domů…. to už je no comment. Takový si nezaslouží ani najíst (od ženy).
    Hanas, třeba se to časem zlepší, uvidíš 🙂

  • Holky, manžel se nikdy nepřetrhnul, aby mi pomohl. Vždy to bylo něco pod jeho úroveň. Tak jsem postupně naučila své tři syny vařit, prát, uklízet nádobí, s vysavyčem a metlou si taky dobře rozumí. Část odpovědnosti jsem tím přesunula na ně, nějakou dobu sice trvalo, než přišli na to, že jim to budu do nekonečna vysvětlovat, ale neudělám to za ně. (Manželova taktika při pomoci v domácnosti byla taková, že si nechal i ty nejjednoduchší věci stokrát vysvětlovat a stejně to pak udělal po svém.) A tedˇ se to zlomilo. Na „stará kolena“ jsem si pořídila ještě jedno dítko, dalšího synka.
    Najednou pochopil, že na pračce se ovládají jen dva knoflíky a na své prádlo mu postačí dva programy (jak primitivní), koš s odpadky se sám od sebe nevynese … a najednou to jde. On totiž díky svému sabotování jakékoli pomoci doma ztratil kontakt i se svými syny. Vidí, že jdou za mnou, ne za ním, i když on je tu chlap. Je mi ho trochu i líto, protože zažívá hodně osamělosti. Teď se snaží navázat něco, co nikdy nebylo a snad ho to nepřejde a najde si cestu alespoň k tomu nejmenšímu.

  • Ale jo, Jovanko, já třeba kluky zapojuju do vyndavání-zandavání do myčky, věšení-sbírání prádla, sedmiletý už sám udělá dva saláty k večeři. Jenže, když tatínek (ten starý pes, dřevo, i hůř se to dá říct:-)) není naučený doma pomáhat a je schopen maximálně dojet nakoupit a občas sebrat či pověsit prádlo či pustit myčku, tak ten příklad sakra chybí!!!

  • Jovanko, já to nemyslela tak, že by kluci neměli nic dělat. Ale dnešní holky mají trochu jiný představy než moje generace, mně se taky nelíbí, když chlap je zvyklej, že za něj maminka všechno udělá, ale na druhou stranu, když je ženská doma s dětma a chlap chodí do práce, tak mi vadí ty nářky, on mi s ničím doma nepomůže.

  • Jovanka

    Malinkaté děti se musejí hlavně obskakovat, ty samozřejmě moc nepomůžou, spíše naopak, to je jasné 🙂
    Pamino, Tys uhodila hřebíček na hlavičku – kolik chlapců je vedeno k pomoci doma? Ale na kom to je? Hlavně na maminkách, myslím si. Tatínkové jsou doma mnohem méně, i když jejich příklad je k nezaplacení.
    Ostatně, Hančo, Tvoje poznámka – když vidím dnešní holky…. Proč by měli kluci volně přejít z péče maminky do péče manželky? Proč by se neměli sami naučit se o sebe postarat? Když to budou umět, budou jednak soběstační, ale taky mohou svou ženu zastoupit. Navíc si domácích prací budou vážit mnohem více a nebudou se po návratu z práce divit, že není uklizeno….
    Myslím, že si to děláme samy. Už tou výchovou. Holky mají mamči pomáhat, ale kluci si mohou hrát? Proč? Aby to „nepomáhání“ pokračovalo i v dalších generacích? Proč by moje děti měly v domácnosti pracovat více jen proto, že jsou to holky?? To se mi věru nelíbí!
    Jinak – pochvala opravdu zabírá 🙂 Dokonce i tehdy, když pán ví, že je to hlavně proto, aby se snažil i příště :-))

  • Anonymní

    I ja si tak někdy připadam.Mám dvě malí děti a přítel je zedník. Jedno dítě davam do školky a jedno je doma. Obě jsou mala a udělají hračkama nepořadek.A ja stihnu jen uvařit,vyluxovat a umyt nadobí. Hračky poklízim až kolem večera.Přítel přijde večer zajmaho co je k jídlu a pak se jde vykoupat a najíst. pak začne nadavat že neni uklizeno a lehne na gauč kouka chvilku na televizi a usne.Ja poklidim a uložím děti a mam toho dost.A on sse ohaní tim že jsem za to placena když jsem na mateřsky.nada

  • Myslím, že článek je velmi zdařilý. Hlavně v tom, že každá etapa rodinného života chce své. Někdy si taky říkám, že jsem hrozná, nestíhám, nezvládám. Ale opravdu to chce upravit si priority. Takže si řeknu: děti i manžel jsou spokojeni, mají co jíst, čisté oblečení. A že není všechno vyžehleno? Stejně to za mě nikdo neudělá.

  • Anonymní

    …ano,ano, souhlas!!!!! -s Hančou
    Chlap se musí chválit a chválit, ať už si ve skutečnosti myslíš cokoliv. Je to motivuje a příště to udělá zase! Já to tak dělám taky a funguje to. Chlap šťastnej a já spokojená, že to nemusím já. Renata

  • Tak na sliby bych nespoléhala, naopak, pokud někdy něco udělá, tak hodně chválit jak je šikovnej, a že to umí líp než ty.

  • Anonymní

    Sončo,ja tohle slychavam taky,ale neverim tomu ani za mak.pak uslysim asi neco jako“ ty si prece zenska,to musis zvladnout,ja se dru.ostatni to taky zvladaj“.

  • Mám slíbeno, že až půjdu po MD pracovat, tak mi bude přítel víc pomáhat v domácnosti:-) Tak bych chtěla znát názor Vás, které už pracujete, jestli se po návratu do práce něco v rozdělení péče o domácnost, děti a manžela změnilo.

  • Anonymní

    Ano je to přesně to co taky prožívám od ráno do večera pracuji rano vstanu děti do školky uvařit uklidit děti vyzvednout jít s nimi vem pak je obskakovat pak přijede nespokojený manžel a je zle připadám si opravdu jako služka vyprat, vyžehlit, uklidit, uvařit a nepřekážet před televizí ach jo co s tím mám dělat chci změnu

  • Já vedu kluky od malička k práci a hlavně k vaření, když vidím ty dnešní holky, tak aby v budoucnu aspoň neumřeli hlady.

  • No jo Jovanko, jenže staré dřevo nenarovnáš a děti mají v tátovi většinou vzor. A přiznejme si, kolik procent dnešní mužské populace bylo vedeno k domácím pracem včetně vaření? Nejsem feministka, jen konstatuji…

  • Anonymní

    Super článek,a je nehorázně pravdivej,až se mi tomu nechce věřit.taky doma lítám od čerta k dablu,nic nestiham,a jeste ty tri obskakuju,nejvic teda manzela,u malinkychdeti to tak neberu,akorát kdyby se nervaly a nedelali binec a sli spat tak v pet vecer abych stihla i vyzehlit a vyprat(hromady tu sou 2 měsíce).

  • Jovanka

    Zajímavý článek.
    Myslím, že v tomto ohledu je každý svého štěstí strůjcem. Když nechám muže, aby byl mnou obsluhován (a ještě mi práci mařil) a ještě témuž naučím naše potomstvo, zvláště mužského pohlaví, je to jen a jen moje chyba. Nemůžu si pomoci….

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist