Dobrá, muž a žena to spolu mají těžké, ale co láska? Ano, možná hory přenáší, ale prádlo nevypere, byt nepoklidí, dokonce ani ten nákup nedonese…
Což o to, rady by možná byly. Je jen otázkou, zda účinné. S provozními spory se navíc pojí ještě jedna zlotřilost – občas jde jen o zástupný problém. Bez ohledu na zdroj nespokojenosti, zvolí se provoz domácnosti jako náhradní kolbiště. Máte pocit, že je vám manžel nevěrný, přestal vám imponovat, ani v té posteli nic moc? To by v tom byl čert, aby se mu nedala vytknout alespoň špetka lenosti a neochoty pomáhat s úklidem! Domníváte se, že vaše manželka je až příliš ambiciózní, že dělá kariéru, má vyšší plat než vy, nenaplňuje vaše sexuální potřeby? Co snazšího než jí „otlouci o hlavu“ alespoň prach pod postelí! Připusťme ale, že jsou i situace, kdy dominantním problémem jsou skutečně provozní neshody, kdy jeden z partnerů (častěji zřejmě opravdu muž) doma jaksi parazituje. Namísto hledání viníků je pak třeba hledat řešení. Následující výčet berte alespoň jako podnět k zamyšlení.
Manželé by se o všechna práva a povinnosti měli dělit rovným dílem.
Nepochybně logicky znějící rčení, a přesto jde o zavádějící mýtus. Pokusy o jeho aplikaci zákonitě troskotají už na tom, že je prakticky nemožné jednoznačně definovat pojem „rovným dílem“. Namísto ke spolupráci vede spíše k soupeření a ke sledování, zda ten druhý náhodou není nějak zvýhodněný.
Čím více muž doma pomáhá, tím spokojenější manželka.
Opět špatně! Dokonce i opak může být pravdou. Nejeden nešťastník, správně vnímající, jak u své ženy ztrácí kredit, přebírá na sebe řadu aktivit v běžném rodinném provozu. I kdyby však od rána do večera, opásán apartní zástěrkou a s písní na rtech, skotačil mezi sporákem, pračkou, vysavačem a žehličkou, stejně moc nezachrání. Možná jej budete považovat za tvora užitečného, pouze tím však imponovat nebude.
Muž by měl být v domácnosti alespoň k ruce, vypomoci, když je třeba.
A zase špatně! V lepším případě by mělo být zřejmé, které úkony má na starosti, a po jejich řádném splnění by mělo následovat období hájení. V horším by měl být v předem pevně dohodnutých časech k dispozici a bez diskusí plnit, co je po něm požadováno.
Právo na odpočinek nastupuje až ve chvíli, kdy je vše hotovo.
V běžné domácnosti tedy nikdy. Za úvahu stojí spíše časové kritérium. Rozhodnete-li se tedy, že ve 20 hodin padla, tak byste (obrazně řečeno) měla odložit i zpola umytý talíř.
Muži jsou jak malé děti, potřebují pochvalu a ocenění.
Ano! Pokud je chcete k něčemu dovést, pak je lépe vyčkat v záloze a přistihnout je ve chvíli, kdy třeba i náhodou udělají něco dobře. Následovat by mělo něco obdivných tanečků, nabídka oblíbené krmě či nějaké jiné laskominky.
Každý muž má panickou hrůzu ze života pod domácí obuví.
A priori tedy raději odmítá plnit vaše přání, neřkuli příkazy v obavách, že by se ocitl pod pantoflem. Lépe zabírá i hraná bezradnost typu „co bych si já nebohá (nešikovná, budižkničemu…) bez tebe, můj drahý, počala?“.
Přežitek, který je někdy radno si dopřát.
Hospodyně, paní do domácnosti, služka, kam dnes na nás s podobnými „buržoazními přežitky“!? „Sem s nimi!“, mělo by asi platit v rodinách dvou pracovně značně vytížených partnerů. Přál bych vám jen šťastnou ruku při jejich výběru. Těch pár korun za klid a pohodu rozhodně stojí!
A ještě něco! Když tak naslouchám steskům podobně „postižených“ klientek, začínám chápat, proč některá náboženství připouštějí mnohoženství. Chtěly byste být dobrou matkou, laskavou ochránkyní tepla rodinného krbu, přitažlivou milenkou a zároveň zažívat pocit úspěchu v zaměstnání? Pokud bych znal recept, jak tohle všechno zvládnout, pak bych si nepochybně mohl založit dobře prosperující živnost, případně soukromou školu s názvem UDM (univerzita dokonalých manželek). Hloupé je, že – alespoň před absolvováním prvního semestru – by se adeptky studia vymlouvaly na nedostatek času a jejich docházka by tak byla dost prachbídná. Nezbývá než se tedy pokusit alespoň o jakési desatero možností úlevy. Třeba vás některá z nich osloví:
Změna je život!
Každá etapa rodinného života chce své. Jiné budou priority na počátku manželství, jiné po narození dětí, další by měly reagovat na jejich zrání, zcela odlišná situace nastane s jejich dospělostí. Nebojte se měnit své priority.
Starého psa novým kouskům nenaučíš!
Snažte se už od počátku zapojit i ostatní. Pokud je jednou příliš zhýčkáte, pak bude každá snaha o změnu hodně klopotná a bolestná.
Anarchie plodí zas jen anarchii!
Běžný muž nese nelibě, pokud má být „k ruce“. Lze jej však vycvičit k plnění nepříliš složitých úkonů, zvláště pokud je mu ponechána iluze, že si sám může rozhodnout, kdy se jim bude věnovat. Nezapomeňte však na oslavné tanečky!
Práce nemá nožičky!
Nesnažte se zvládnout vše nejpozději ihned, ona vám neuteče.
Nevěřte, že můžete stihnout vše!
V běžné domácnosti zaměstnané ženy nikdy nenastává stav, kdy je vše „hotovo“. Možná vhodnějším kritériem bývá čas, umění přijmout, že i doma někdy také „právě padla“. Nikoli vy, ale „pracovní doba“. Dokonce i ty ostatní možná získáte snáz, pokud budou vědět, že mají vypomoci např. každou středu a sobotu od – do.
Nebraňte se „buržoazním přežitkům“!
Hospodyně, pomocnice v domácnosti, pani na úklid či k dětem, to vše tu už bylo. Návrat k tradicím nemusí být jen projevem staromilství.
Však oni si zvyknou!
Nebojte se milou rodinku občas vyděsit. Účinnější než nečekané vybafnutí zpoza rohu může být, naleznou-li vás třeba v pět hodin odpoledne sedící s knížkou v křesle.
Regenerace není degenerace!
Solárko, masáž, kalanetika, aerobik, metání kotoulů v blízké školní tělocvičně nebo alespoň půlhodinová lázeň pro příchodu z práce dokážou někdy pravé zázraky. V kleci, byť sebezlatější, bývá časem těsno (a teskno)!
Naučte se říkat NE.
V práci i doma. Pevně, jasně a jednoznačně. Bez omluv a vysvětlování, jinak hrozí, že vás ostatní utlučou argumenty. Z počátku budete mít možná výčitky svědomí (vždyť vás již odmala vychovávali, že je třeba především vyhovět), časem se to ale naučíte.
Najděte si spojence!
Přihlaste se na nácvik relaxačních technik, na trénink dnes tak módní asertivity, jógu nebo třeba jen do kurzu paličkování krajek. Případně vyčkejte. Tu univerzitu dokonalých manželek třeba přece jen založím.
vydal Portál, 2004
vydal Portál, 2004
Napsal/a: Petr Šmolka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (35 vyjádření)
Ahojky,tak tady převážně čtu,že manžel doma moc nepomáhá. Mám doma no nevím ,jestli uplně opak.Ale manžel doma pomáhá.Když se uklízí,tak prostě všichni.Je fakt,že spoustu věcí dělám automaticky a většinou já,vaření, praní,žehlení,atd.Ale občas žehlí i manžel – podotýkám dobrovolně – přijde s tím,že prostě chce žehlit.A třeba koupelka a záchody jsou výhradně jeho starost.To zase já dělám velmi minimálně.Nějak jsme si to tak prostě od začátku zavedli.O děti jsme se starali taky oba…krmení,přebalování,koupání…bereme to jako normální.Máme dva kluky a nikdy jsme jim neříkali,tohle dělá výhradně maminka,tohle dělá tatínek.Spíš je vedem k tomu,že tu bydlíme všichni a měli bychom se všichni zapojit.Vždyť do práce taky chodí v dnešní době oba,dávno není ten model,že žena je v domácnosti a chlap vydělává.Nikdy se to asi nedá přesně rozdělit půl na půl,ale podle mě je špatně,když dělá jeden vše a druhý nic.Krásný víkend všem.
Také jsem taková,že co neudělám teď tak mám hrůzu jestli to stihnu.Pomáhat je jedna věc a mít svoji práci udělanou věc druhá:-)
Hani a také Ti často u toho „táhnutí“ tečou nervy? :-))
Mně můj manžel připomíná samu sebe zhruba v 15ti letech – klídek, žádná zodpovědnost, ono to počká, mamka mě musela říct tak 4x než jsem se zvedla…..
Tuhle jsem si říkala, že kdyby k nám přijela třeba nějaká „manželka na výměnu“, tak bych se musela hanbou propadnout… U nás se prostě hromadí věci v bytě, které by měly být jinak na půdě, v garáži, jenže tam je tak nesmírnej bordel, že se bojím to tam dát, protože to už v životě neuvidím. A pak manžel chodí a říká – „Kam si to dala?“ (jeho šroubováky, pilku, vrtačku, které se už 14 dní válely na verandě nebo jinde). Už to tam začíná vypadat jek ve skladišti 🙁
VlaďkoP, můj muž dokáže úplně stejně elegantně proplouvat životem. Taky přišel na to, že než bych ho o něco stokrát prosila, tak si to raději udělám sama. Loni nám odešla sekačka, neměla jsem představu za co koupím novou a pan domácí ještě vymýšlel, že nutně potřebuje novou pilu a vrtačku … nakonec jsem vzala kosu a šla jsem to pokosit sama, kluci vzali hrábě … a pak přišel pan domácí zjistit, co se děje a vykosil mi konec zahrady. Pak jsme ještě dva měsíce poslouchali, jak se při tom nadřel. Nakonec jsme koupili sekačku s pojezdem, zahradu sekají převážně kluci, ale taťka se pustil do přípravy dřeva na zimu. Beru to jako velký pokrok, vždycky připravil dřevo jen tak na dva dny, pak se divil, že už není. Někdy se do něčeho pustí, jen když já to začnu, pokud něco chci, tak musím být ten tahoun.
Není nad osobní zkušenost. Mohla by být i vícedenní 🙂
:-)) To nevím, ale manžel má uzavřenou vysokou pojistku :-))
Z druhé strany ho docela chápu – on maká přes týden v práci skutečně dost, peněz nosí teď více, jenže střídavě – podle toho co prodá. A my potřebujeme jistotu, že zaplatíme všechny splátky, proto chodím do práce…. Jo, asi má nárok si o víkendu odpočinout. Jenže já prostě i když se postavím na hlavu, tak to nestihnu. Nemluvě o tom, že na baráku ty práce prostě on bude mít hotové za polovinu doby co já, protože stále ještě má mnohem víc síly a víc zkušeností a nemusí u toho hlídat děti.
Včera jsem manžela nechala doma a šla jsem na večírek :-)) No přišla jsem ráno, doma boooordeeeel, že se nedalo nikam šlápnout, Honzíček se v tom hrabal a manžel seděl u TV. Jo, ale pak mi povídal, že jak vstával v půl sedmé, tak je nějakej unavenej, jak je možné že já nejsem unavená? :-)) Tak to mě tedy dostal :-))
Ale jak už jsem napsala dřív, teď už se s ním dá lépe domluvit.
VladiP, možná, že kdybys ho zabila, tak Tě soud(kyně) osvobodí 🙂
Jo, pokud bych se nemusela starat o to kdo, kdy a jak mi opraví auto, spraví Terezce kolo, spraví skříň, postel, sprchu, přiveze písek, naseká dřevo, protahne komín, zjistí, proč netahne kotel, navozí dřevo do sklepa, spraví střechu….. to by byla paráda! U nás se o tom vždycky 1/2 roku mluví a mluví, pak už se naštvu, pohádáme se, manžel spraví 2 věci a ten zbytek se zase kupí a kupí…. A tohle jsou opravdu jen věci, které hoří. A manžel je v klídkůůů. A to nemluvím o tom, že já potřebuju pohlídat děti, abych mohla postříkat angrešt proti padlí, rybíz proti mšicím, podložit jahody slámou, snést věci po terezce z půdy, vytřídit pro Honzíčka a vymyslet kam s nimi, uklidit špajzku, umít okna (rok nemytá), uklidit verandu, vyklidit skříň v zádveří a vyhodit co se dá………………………….
Kdysi jsme to už psala, u nás funguje následující model. Bydlíme v domku se zahradou. Já se starám o žaludky, zevnějšek rodiny a o útulnost u rodinného krbu:-) Můj muž se stará o teplo v domě, o nezatíkání do domu, o technické zázemí a vzhled a funkčnost zahrady. Také o mobilitu a koneckonců i o ten krb:-)
Jinými slovy. Momentálně malujeme 2 pokoje, pokládáme novou podlahu. pardon. Manžel sám stěhuje, maluje, podládá, vrtá, dře. A to po zaměstnání. Nechce po mně abych mu pomáhala a tak já jen sleduji, diriguji, určuji barvy a design:-) Až bude vše dokončeno, umyji okna, vyleštím nábytek a manžel bude relaxovat s malou, nebo koukat na fotbal. Já mu ještě ráda k televizi podám něco dobrého, protože bude sedřený jako kůň a udělá vše tak krásně, že o jeho zručnosti a schopnostech budu mluvit ještě dlouho.
To, že neumyje nádobí, nebo nevypere je mi opravdu ukradené. On má jistotu dobrého jídla a čistého oblečení, já toho, že nám barák nespadne na hlavu, bude vždy teplo a sucho.
Mohla bych říct, manža mi doma nepomáhá. Ale zas on může říct, že já jemu také ne:-))) Každý máme své povinnosti, ale taky úlevy. Asi jsem trochu staromódní, ale mě to fakt plně vyhovuje:-) Mám velké štěstí na pracovitého, pečlivého a spolehlivého chlapa.
Tak na toto téma už jsem psala xkrát, manžel se teď lehce snaží….
Zaráží mě, že pan Šmolka se nezmiňuje o muži jako o otci. Jak lehce by se mi uklízelo, kdyby mi Terezka každé 2 minuty nepřipomínala, že si s ní nikdo nehraje a Honzíček mě netahal za kalhoty. Kdyby se manžel o děti postaral, pak by se čas domácích prací manželky zkrátil minimálně na polovinu.
Takže já to vidím tak, že buď je manžel schopen děti zabavit, pak ať nedělá klidně nic, pokud není schopen, holt musí přiložit ruku k dílu. Manžel jezdí domů z práce v týdnu nejdřív v 8, všechno visí na mě (ono odejít zatopit na 10min do sklepa od 5tiletého a ročního dítěte není moc velká legrace), tak o víkendu chci, aby vstal v 10h a buď hlídal děti, nebo něco dělal. Je tu hafo práce, takže na nějaké válení na gauči fakt není čas. Štve mě, že manžel se sám nesebere a třeba nejde spravit skříňku. Sedí v křesle a slovy „Buď v klidu, času je dost“ se kouká na TV. Jenže tohle už říká 5 let a 5 let se hromadí bordel v garáži, na půdě (kde máme sršně), ve sklepě atd atd…. A pak si stěžuje, že já mu vymýšlím práci.
Takže mužská a ženská práce je hezká věc, ale to ten chlap taky musí tu mužkou práci „vidět“ a né čekat, až mu spadne barák na hlavu.
Jovanko, jojo.
Jovanko:-))) stačí když si to chlap myslí,že je šéf:-))) skutečnost může být jiná.
Moudrá žena je vždy tím krkem,který s hlavou rodiny kroutí kam potřebuje. K
Věrko, tak to máš pravdu. Je to divné, když ženské nepořádek nevadí. Myslela jsem, že to máme tak nějak přirozeně v sobě… 🙂
Violo, též souhlasím. Maminky to dělají s dobrým úmyslem, ale dělají svým chlapečkům (a jejich ženám) vskutku medvědí službu. Máma mého muže i jeho sestra se svého času divily, že umí uvařit oběd pro celou rodinu…. co na to říct?
Večernice, puberta se do výchovy nepočítá :-)) Tu je nutné jen přežít s pokud možno co nejmenšími ztrátami na obou stranách :-))
Karamelko, to je fakt. Ale když Pán nechce mít společný čas se svou ženou nebo dokonce požaduje, aby si ho ona na něj udělala (když předtím splnila všechny své dle jeho názoru povinnosti), je to už o něčem jiném. Jak jsem už psala, takový si nezaslouží místo v životě své paní.
Pamino, nemyslela jsem „pomáhat“ tak, jak to možná vypadalo. Měla jsem na mysli věty typu „manžel MI pohlídá děti, MI umyje nádobí“ apod. Jinak je jasné, že šéfem je u nás můj drahý :-))) (ne, opravdu to tak myslím, bez legrace)
Mně výraz „pomáhat“ neva, každý jsme občas „manager“ a ten druhý jen „pomáhá“:-) Samozřejmě ne ve smyslu: já dělám vše a ty jsi skvělý, že občas něco malého taky uděláš z toho, co běžně dělám já…
Ahojky přidala bych jen ,že práce se nedělí na mužskou a ženskou,ale na lehkou a těžkou-do té těžké patří např. mytí oken,mytí schodů,žehlení hory prádla,odnos nákupu do 4.patra…. lehká práce je zašívání,věšení prádla,zametání,utírání prachu….chápete? Muži co bydlí v paneláku a nemají na starost stavbu chaty,domu,pokosení zahrady,či nasekání fůry dřeva se klidně mohou chopit hadry a pěkně si zaleštit:-))))
Jde přeci o to,aby nám na sebe navzájem zbyl čas v tom dnešním uspěchaném světě-žijem jen jednou a musíme říct co si myslíme a co cítíme a ne žít ve vztahu ze kterého se nám zvedá žaludek. Nedělala bych nikomu služku-ráda se postarám a vyžaduji to stejné od svých blízkých. K
Mobile Sliding Menu