Dočká se Honzík sourozence?

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině, Pomoc

Dočká se Honzík sourozence?Mezi tzv. náhradními rodiči mám mnoho známých a kamarádů. Je pravda, že těch, kteří adoptovali malé bílé miminko (dle odborné terminologie – většinového etnika) je méně. Pojďte se seznámit s maminkou Ivou a jejím životním příběhem. Tolik podobným většině žadatelů o adopci.

Co bylo impulsem, že jste se s manželem rozhodli pro adopci?

Na začátku bylo určitě to, že se nám nepovedlo mít vlastní děti. Že je problém jsme věděli relativně brzy, v mých 22 letech. Hned po svatbě jsme podali žádost o adopci, to bylo v roce 2000. Bylo mi 24 let, manželovi 25.

Jak dlouho trval proces prověřování a jak jste potom dlouho čekali na Honzíka?

Tak to jsi mě zaskočila. To nepříjemné se tak strašně rychle zapomíná. Myslím, že určitě déle než rok. K žádosti jsme museli přiložit posudky lékaře, posudek z místa bydliště – asi hlavně z důvodu, že jsme sice spolu dva roky bydleli, ale po svatbě jsme měli jen měsíc. (Přišlo mi tehdy  divné, že na mě má psát posudek někdo, kdo mě dvakrát do měsíce potká na ulici??) Dále posudek ze zaměstnání, opis trestního rejstříku, fotky… Matně si vzpomínám, že u nás byly paní sociální na návštěvě. Potom jsme museli k psychologovi. Tenkrát ještě na tři hodiny písemných testů a po vyhodnocení na osobní pohovor. Měli jsme nařízenou rodičovskou výchovu a byli jsme se také podívat v kojeneckém ústavu. Zdálo se nám to strašně zdlouhavé. Asi po roce nám teprve přišel ten vytoužený dopis, že jsme v registru čekatelů.

Po roce v registru nám přišel další dopis, že nás zařazují i do celorepublikového, což pro nás mělo ale nulový efekt. Chtěli jsme miminko do 2 let, majoritní etnikum, zdravé. Já bláhová si myslela, že když jsme v tom celorepublikovém, že to bude výhoda – že se nám zkrátí doba čekání.

Honzíka jsme se dočkali až v létě 2004.

Máš pocit, že všechno, co se dělo v rámci prověřování bylo opravdu „smysluplné“?

Upřímně, nevím. Například ten zmiňovaný posudek z místa bydliště. Nemám také tušení, na kolik se z několikahodinových psychotestů pozná, jak kvalitní budeš rodič. Chápu, že „nějaká“ kontrola být musí – ale…

Při podávání druhé žádosti v roce 2002 jsme všechno museli podstoupit znovu. Byla nám odpuštěna pouze rodičovská výchova. Tu jsme poprvé absolvovali v plném rozsahu a usoudili, že dvakrát na ni nemusíme. Psychotesty jsme museli projít znovu.

Co tě v době po tom, co jste si Honzíka přivezli, překvapilo? Na co jsi nebyla připravená?

Asi se budeš smát. Nebyla jsem připravená na to, že ze dne na den nebudu spát (smích). Byla to strašná rychlovka. V pondělí nám volali, že se máme dostavit. Hned v úterý ráno jsme jeli na krajský úřad, ve středu ráno na návštěvu kojeňáku, ve čtvrtek jsem tam přespala a v pátek jsme si Honzíka vezli domů. Přece ho tam nenecháme, že??? Určitě jsem se potýkala s normálními problémy, které má mnoho novopečených maminek. Ale ty mají výhodu, chystají se na to 9 měsíců. Já sice čekala pátý čekací rok, ale nevěděla jsem co, kdy, jak…  Během dvou dnů jsme nakoupili všechny věci, vyřídila jsem si mateřskou. Naštěstí mi nikdo nedělal v práci problémy a pustili mě okamžitě.

Tajíte okolí, že je Honzík adoptovaný?

Jak už jsem psala, bydlíme na vesnici. Tam by to dost dobře ani nešlo!

Jak jste tu informaci sdělili Honzíkovi?

Pohádkou o maminčině nemocném bříšku. O paní, která se o něj nemohla starat, a o domečku, kde jsme si ho vybrali. Zatím se na víc neptá. Bere to jako fakt. Každý rok jezdíme „do domečku“ na dětský den. Čekám, kdy to pravé vyptávání vypukne! A upřímně – netěším se na to…

Máte podanou druhou žádost. Vím, že došlo k nějaké „informativní schůzce“ na sociálním odboru. Mohla bys popsat ani ne tak samotný průběh jako pocity, které jsi si ze schůzky odnesla?

Pocity? Naprostá beznaděj! Když to shrnu, tak nám bylo sděleno, že dostat druhé malé dítě do adopce je utopie. Právně volných dětí je málo, žadatelů hodně. Celé čtyři hodiny nám  vyprávěli o tom, jak báječná je pěstounská péče…a že pokud nějak neupravíme své žádosti, dítě nedostaneme. Že sice naše žádosti dávají do aktivů, ale na druhé nebo třetí místo a vlastně je zase ihned odkládají. Že je spousta prvožadatelů po 30. roku věku, kterým běží čas…

Pěstounskou péči sociální pracovnice popsaly jako samou výhodu a pozitivum (nebo tak mi to alespoň vyznělo). Když se někdo zeptal, jak staré děti se do PP dostávají, zněla odpověď – malé, pak až předškoláci, školáci kolem 10 let.

Vadilo mi, že asi nevěděli, co za lidi tam sedí, protože to vysvětlovaly i páru, který si něčím podobným evidentně prošel a dítě nakonec vrátili (resp. spíš dítě se chtělo vrátit zpátky do domova)!

Další věc, která mě tloukla do očí (nechci se nikoho dotknout) – ale těhotná paní sociální cca ve věku 35let de facto řekla, že 40-ti leté a starší páry nemůžou očekávat, že dostanou druhé miminko! Možná jsem přecitlivělá??!!

Na pěstounskou péči se necítíme. I přes ujišťování o tom, že se nemůže stát, aby nám biologická rodina přešlapovala u dveří (to je moje noční můra). Já osobně se necítím ani na postižení. Nevím, jak bych to ustála psychicky a jak by to změnilo běh rodiny. Možná mě za to někdo odsoudí. Ale myslím, že je lepší si to přiznat, než se v tom pak plácat! … a budeme doufat, že se stane zázrak a Honzík se dočká sourozence…

Příběh, jakých je v naší zemi čím dál více. A můj osobní názor – i kdyby se Honzík sourozence nedočkal, má obrovské štěstí on i jeho rodiče. Štěstí v tom, že jsou RODINA!

Autorka je členkou mediální pracovní skupiny Asociace náhradní rodin ČR.

Napsal/a: Barbora Jungerová

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Anonymní

    Mám pocit,když je problém,tak lidé svádí vše na druhé a na to co bylo,sama mám už 7 letého adoptovaného chlapečka…6 týdnů mu bylo když jsem ho viděla …od žádosti 2 roky,inspirovala jsem okolí…několik adoptovaných dětí,,,vždy do 2 let….myslím,že z toho někteří lidé dělaj problém,stálo mě to zato.Mám moc šikovného a chytrého chlapečka i když někdy komplikovaného,ve svém věku pitvá věci co velcí kluci,prostě je úžasný i když mě někdy připraví přez neřešitelné věci…ropný vrt,jaderná elektrárna…..

  • Anonymní

    Rada bi jsem pochvalila autorku povidky .Ja sama mam dite v adobci tak ji dost chapu .Druhe dite nam dat nechteli ze stejneho duvodu a vim o nekterych rodinach ktere maji dve deti a to dve adobce tak nechapu v cem je v nasem state takovi problem .Kdybi dali aspon detem sanci na zivot v rodine tak bi jeste stat usetril .Nas situace donutila protoze mala chtela sourozence tak jsme vzali holcinu do pestounske pece.Na urade nam zdelili ze divenka je naprosto zdrava a v poradku co se potom zjistilo bila nase nocni mura ,ale holcinu jsme si nechali preci ji nebudem vracet jako spatne zbozi.Tim jsem chtela upozornit na uredniky po zadatelich chteji plno formularu a testu a sami lzou solidnim zadatelum……….biba

  • Padmé

    Krásný článek, děkuji za něj.
    Jen houšť a větší kapky… cením si maminek jako je paní Iva, je moc moc dobře, že JSOU .

    K těm „pravidlům“ – zjevně je to stejné jako se vším ostatním, někde platí a někde neplatí… Nebo platí a obcházejí se? Někde se čeká strašlivě dlouho a někde to jde do půl roku… je to opravdu zvláštní…

    Je zjevné, že je potřeba o tom mluvit a je potřeba o tom psát.

  • Také jsme si touto procedúrou prošli i když v pozdějším věku,tak vím o čem paní mluví.Také máme adoptovaného chlapečka.My tak dlouho nečekali,ale než se vyřídily všechny papíry a pod. a než nás konečně zařadili do evidence čekatelů,tak uběhly 2 roky.Malýho jsme se dočkali za půl roku,pravda není vyloženě majoritního etnika,ale není to na něm vidět.Překvapilo mě co se dělo kolem druhé žádosti a co jim vše bylo řečeno.
    Naši známí si dávali na podzim žádost na druhé dítě,vyřízeno to bylo dá se říci rychlostí blesku-od podání žádosti do zařazení do evince to trvalo celkem tři měsíce.Mají také požadavek na dítě do dvou let,majoritního etnika a bylo jim řečeno,že do roka nejdéla do roka a půl by měli dítě dostat.Tak uvidíme.
    Není pravda,že by 40cátníci neměli nárok na miminko,s námi chodila paní,která ve svých 42 letech dostala 7měsíčního chlapečka bez nějakých problémů.Holt je to všechno o lidech.My asi měli štěstí na sociální pracovnici,ta nás o tvz.“výhodách“ pěstounské péče nepřesvědčovala.Spíš nás upozornila na to,že je tam více nevýhod než výhod.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist