Vztahy se sourozenci nás ovlivňují po celý život. K tomu, aby byly pro všechny přínosem, záleží hodně na atmosféře v celé rodině.
Kvalitu sourozeneckých vztahů ovlivňuje řada faktorů: věkový rozdíl, počet a pohlaví a celková situace v rodině.
Čím menší je věkový rozdíl mezi sourozenci, tím podobnější jsou problémy, se kterými se potýkají. Tím více je však také příležitostí ke konfliktům, soupeření, porovnávání, k bojům a hledaní svého místa v rodině.
Čím větší je věkový rozdíl, tím děti mají odlišnější zájmy a třecích ploch je o to méně. Velký věkový rozdíl nad 10 let vnáší mezi sourozence takovou propast, že jde v podstatě o dva jedináčky.
Ve většině rodin má nejsložitější postavení prvorozené dítě. Vše je s ním poprvé. Tam, kde musel prvorozený hodně bojovat, zasloužit si, obhájit, druhorozený má ve většině případů cestu už „odklizenou“ a jde se mu snáze, dostává se mu všechno samo sebou jako něco známého a samozřejmého.
Stejně tak je to i s pubertou. Rodiče se učí chápat, jak vlastně se mění chování dítěte od narození do dospělosti a mladší sourozenec se jaksi hezky veze. Právě období puberty jednoho z dětí, je doba, kdy mezi sourozenci vzniká nejvíc konfliktů.
Role nás, rodičů, je nezaměnitelná. Měli bychom být k dětem spravedliví. Uvědomme si, že i když máme děti stejně rádi, tak to, co je povoleno jednomu, nemusí být nutně povoleno druhému. Měli bychom dbát na jejich věkové, vývojové, povahové a sociální potřeby.
Například starší dcera hraje tenis, koupíme jí raketu za 2 000 Kč a mladší dcera bude chtít, abychom jí 2 000 Kč dali. Není důvod jí peníze dávat, protože mladší nesportuje.
Spravedlnost v rodině by se dala velmi jednoduše popsat: všechny děti dostávají ve stejném věku stejně náročné příležitosti, úkoly, odměny. Což pochopitelně znamená, že v určitou dobu nedostávají totéž.
Puberta je období hyperkritické, hypersenzitivní, hypervnímavé. Děti si velmi často všímají, zda se rodiče k nim chovají jinak a hlavně „dospěleji“ než k mladšímu sourozenci. Prosím, vynechejte ze svých proslovů k puberťákům větu: „Jsi starší, máš mít víc rozumu.“ Starší puberťák má svůj rozum a chce se k sourozenci chovat po svém. Spíše ho podporujte tím způsobem, aby viděl, že jste zaregistrovali, jak hezky se o mladšího stará.
Sourozenecká rivalita je zdravá a normální. Pokud tedy dítě motivuje k tomu, aby to, co dělá, dělalo se zájmem. Škodlivá může být tehdy, když vyrůstá v pozorování rodičů a ke srovnávání dětí. Někdy rodiče chválí jedno dítě před druhým tak, že mu ho dávají za vzor, což může ve výsledku vést k pocitu křivdy a u obou vyvolat vzájemný odstup.
Ke každému dítěti bychom měli přistupovat individuálně a najít na něm to, v čem je výjimečné a v čem jsou jeho dispozice.
A ještě malá vsuvka: neklaďme na děti naše ambice, zájmy a nesplněné sny.
Napsal/a: Tamara Cenková
