Jak jsou na tom rodiče?

Rubrika: Tipy pro rodinu

1156583_playing_timeBezesné noci, potíže v práci, finanční problémy, domácnost na krku a k tomu ještě protivná tchyně… napětí se ponenáhlu zvyšuje, dokud nedospěje k bodu, kdy ho nedokážeme snést.
Děti máme po ruce, a protože jednání s nimi je náročné, odnesou naše starosti a špatnou náladu jako první…

Jak si uchovat dostatečnou zásobu energie

Každé dítě vyžaduje od rodičů obrovskou dávku energie a tím spíše to platí o dětech, které jsou velmi živé nebo zvláště náročné.
Sami jsme určitě zaznamenali, jak je těžké věnovat se dětem, když jsme unavení, vyčerpaní nebo zklamaní. Máme pocit, že jsou divočejší než kdykoli jindy, a každá maličkost nás vyvede z míry.
Naším hlavním cílem tedy je, abychom se naučili, jak si zachovat dostatečnou zásobu sil. Podívejme se, co pro sebe můžeme udělat v praxi.

Nezapomínejme čerpat nové síly

Velmi často při prvních příznacích nemoci raději spolkneme několik léků, než bychom hledali její příčinu a odstranili ji.
Naše potíže většinou nezpůsobuje jediná příčina. Prostě si jen potřebujeme odpočinout, vypnout nebo se nějak rozptýlit. Naučme se tedy říkat ne, zastavit se, udělat si během dne třeba jen krátkou pauzu, při níž budeme odpočívat v naprostém klidu.

Zjednodušme si život

Jestliže cítíme, že nám každou chvíli vytečou nervy a práh snášenlivosti bude záhy překročen, udělejme si chvilku času a sepišme si žebříček priorit.
Seřaďme všechno, co musíme udělat během dne a během současného týdne. A pak nelítostně škrtejme vše, co není nezbytně nutné.

„Po svatbě jsem byla tak šťastná, že mám svou domácnost, a chtěla jsem ji stále udržovat v naprosto dokonalém pořádku. Byla jsem hrdá, že se u nás nikdy nejedí polévky ze sáčku nebo zelenina z konzervy. Ale pak jsem byla tak vyčerpaná, že jsem jednoho dne z rozčilení začala třást naší malou Evičkou, aby přestala plakat. Tehdy jsem si uvědomila, co je pro mě důležitější. Nejde o to, abych měla domácnost jako zrcadlo, ale abych si užívala dětí, muže a života vůbec. A tak jsem se přestala pachtit s věcmi, které nebyly nezbytné. Hned jsem měla na sebe i na rodinu více času.“

(Renata, Evina maminka)


Najděme si čas na to, co máme rádi

Řada z nás dokonce zapomněla, co znamená užít si volné odpoledne.
Máme na sebe jen málo času, protože musíme být neustále k dispozici. Naší nejčastější odpovědí je: „Já to zařídím,“ a naší nejčastější myšlenkou: „Když chci, tak to dokážu.“ Toužíme být dokonalí a naše úsilí se nakonec obrátí proti nám.
Dítě nastydlo? Neměli jsme s ním chodit na hřiště v takové zimě. Pláče? Asi se mu dost nevěnujeme.
Kdy jsme naposledy „vypnuli“? Kdy jsme se naposledy v klidu podívali na film, zapovídali se s přáteli, sledovali vrabce hopsající po trávníku před domem, aniž bychom museli myslet na nějakou povinnost? Nemáme čas ani prostor na odpočinek a dobití sil.
A přitom bychom pauzu potřebovali i pro dobro svých dětí. Při výchově je třeba o dítě pečovat a také na ně „myslet“, jak říkají psychologové. Jde o důvěrnou výměnu citů, pro niž je důležité cítit se dobře ve své kůži.

Právě proto musíme začít od sebe, vyčlenit si trochu času, třeba hodinu denně nebo dvě odpoledne za týden a poprosit někoho z příbuzenstva, tchyni, tetičku nebo zavolat paní na hlídání, abychom mohli jít na schůzku se svým vlastním já.
Zpočátku možná nebudeme vědět, co si se získaným časem počít, a budeme si třeba připadat směšně.
Ale den za dnem budeme ve své malé oáze nacházet radost z obyčejných věcí, potěšení z toho, že něco uděláme jen proto, že na to máme chuť.
A právě tehdy, až najdeme své zapomenuté rozkoše, se na své děti začneme dívat jinýma očima.

Jedná se o ukázku z knihy Máte neklidné dítě?
vydal Portál, 2005

Napsal/a: Nessia Laniado

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Já jsem ráda jakého manžela mám a nevyměnila bych ho za nic.Na výchovu jsme byli také samy dva a k tomu jsem byla nezaměstnaná a museli jsme to zvládnout.Ono zapření a zkousnutí problémů je jedna věca poradit si sám a říct si dneska jsem to zvládl na jedničku je také dobré ohodnocení.
    Rodiče musí obstát v mnoha zkouškách,které jim život připravil a není to vždy lehká cesta,růžové brýle nezabírají.

  • Anonymní

    Dobrý večer. S manželem jsme na našw 3 děti jenom my dva. Babičky jsou trochu z ruky, takže na nějaké odložení během dne není pomyšlení. Akorát o prázdninách si je babička bere na pár dnů. A taky když jezdíme na dovolenou, tak dokud byly holky (a teď kluk) malé tj. do 3 let, byly u babičky. Od 3 let jezdí s námi. To je pouze nástin situace. Nechci si stěžovat. Všechny děti máme proto, že jsme je chtěli a je normální, že se o ně staráme. Když potřebuju relaxovat (u holiče), hlídá manžel, o syna se teď už dovedou postarat i holky. Ale v podstatě mi nevadí být s dětmi a odpočinu si od nich večer, protože chodí spát bez odmlouvání a včas už od kojeneckého věku. Takže pak je čas i na koníčky, na popovídání s manželem a teď, když je holkám 11 a 13 let tak dají na brášku večer pozor a můžeme jít i do kina apod. A manžel je naštěstí taky schopen doma přiložit ruku k dílu. Všechno je to o domluvě a já nemívám večer pocit, že jsem KO. Až na výjimky samozřejmě. Pavla.

  • Anonymní

    Pravda je asi taková: JAK SI KDO USTELE, TAK SI LEHNE.
    Přeci je v pořádku, když už se rozhodnu mít děti s nimi být a starat se o ně dokud nepovyrostou. Jiná věc už je ta, když děláte servis i chlapovi, ten si zvykne a vyžaduje tuto péči doživotně (narozdíl od dětí).
    Milé ženy, nemůžete vychovávat jen děti, učit samostatnosti musíte i své muže! Ti většinou bývají příčinou matek typu NESTÍHÁM. Jste v tom oba – chceteli-snažte se! Eva

  • Anonymní

    Milé matky, také jsem měla období, kdy jsem si myslela, že MUSÍM všechno jen já.Podstrojovat druhým a sama nic. Člověk musí být trochu i sobec a myslet I NA SEBE. Samozřejmě tím způsobem, aby se to nedotklo chodu domácnosti – myslím zmiňované Janou-děti bez oběda.Já si také dojdu na manikůru, ke kadeřnici-a s dětmi je v tu dobu manžel. Opravdu jde všechno, když se chce. Už ráno si naplánuji co musím, můžu a CHCI.
    Také mám známou která dělá jen to co chce ona a děti věčně s babičkou. Ve 3 letech její syn nejí nic jiného než ty mixovaná jídla ve skleničkách od Hami co se jen ohřejí – prý aby měla čas (si přečíst časáky).A to asi není to pravé pro dítě-v září má jít do školky-v životě ten kluk nesnědl brambor, chleba, rohlík….
    Tak nevím – ona si myslí, že je vše v pořádku, já ne. Jasně, každý jsme jiný – ale kde je pravda???? Lenka

  • Anonymní

    víš Jano,taky suopnu dite kamkoliv,abych sla na nehty,ale taky je jinak taham vsude sebou,doma delam vsechno sama,jako uplně všechno,od koše až po donášení pití,pak toho mám plný kecky uz v pet odpo. a nejvic rikám,NESTÍHÁM.Achci mít aspon neco,kdyz uz jim delam sluhu.

  • Anonymní

    …tak asi taky nejsem „normální“…
    Také jsem se roky starala o děti sama s manželem. Žádná dovolená a lehy.Děti jsem kolikrát byla nucena „tahat“ s sebou i k mému lékaři, na úřady…Babičky nikdy nefungovaly a tak ani nic jiného nezbývalo. Nemyslím si, že jsem byla o něco ošizená…o něco přišla…
    Dnes už děti chodí do školy, mají své zájmy a kamarády a i já mám víc času pro sebe.
    Prostě nechápu…všechno jde, nesnáším ty ufňukané, co se doma s dětmi nudí a ještě si stěžují co maj práce a nestíhaj…a opravdu takové znám…co šoupnou děti kamkoliv, aby mohla např. namanikůru.Přitom doma všechno vzhůru nohama a děti bez oběda…Hlavně že má nehty!
    Jana

  • Jovanka

    Souhlasím s tím, že člověk potřebuje občas být sám se sebou. Jak často a jak dlouho, to je asi individuální.
    Proto Venyss s Tebou (promiň) nesouhlasím, protože si nemyslím, že to děláš úplně dobře. Tvoje pocity nechápu, ale to je moje věc, já prostě občas, kdyby třeba jen na pět minut, potřebuju být úplně sama (ale vědět, že o děti je postaráno, to samozřejmě). Ale o tom jsem psát nechtěla. Tvůj syn je teď zvyklý, že jsi mu kdykoliv s čímkoliv k dispozici. Co kdyby se mu narodil sourozenec? Myslíš, že ho nadšeně přijme, i s tím, že maminka najednou není jen pro něj? A co až Ti syn vyroste? Co si počneš s volným časem? Je to samozřejmě Tvoje věc a mi do toho nic není, ale asi bych se to nějak snažila přehodnotit. To, že jsi porodila dítě, neznamená, že jsi nadosmrti jeho otrokem, ne?
    A taky – co manžel? Nemá on taky nějaké potřeby a touhy (myslím teď nejen TU touhu, ale taky jen tak si popovídat, být spolu a tak)? Nebylo by fajn občas někam vyrazit jen s ním a užít si spolu volného času – bez toho, abys byla stále k dispozici ještě nějakému, byť Vašemu nejdůležitějšímu, človíčkovi?
    Nechci Ti nějak radit, ale tak to prostě vidím.
    Jinak – svoje děti mám ráda nade všechno a nevyměnila bych je za nic na světě. Ale i ony mají svůj život a já to musím respektovat.

  • Samozřejmě chápu lidi,kteří chtějí mít čas sami na sebe.Já mám 2,5letého hyperaktivního chlapečka a neumím si představit,že bych ho měla dát někomu jen tak na hlídání,abych měla víc času na sebe. Já pro sebe čas nepotřebuji.Pro mě je štěstí trávit čas s mým chlapečkem a užívat si s ním každou volnou chvilku.Někdy spolu i pracujeme na zahradě,tak si stihnu udělat spoustu práce, aniž bych ho zanedbávala.Ano,v nejnutnějším případě zavolám tchýni,když potřebuju pohlídat,ale že bych jí volala jen tak,abych měla čas na sebe,to ne.Já žiju pro své dítě.Někdy mi to manžel zazlívá,ale pak na druhou stranu říká,že ví,že jsem citlivka a je vidět,že jsem na malým závislačka.A to tedy opravdu jsem.Takže si myslím,že toto téma je zcela individuální

  • Zajímavá ukázka i téma. Vpodstatě souhlas. Jenže to není tak úplně jednoduché. Např. s tím jídlem: Už víckrát jsem si uvědomila, že v době, kdy flákám jídelníček, nejsou děti tak zdravé a jsou více „hyperaktivní“. Takže se mi to vrací jako bumerang zpátky. Takže tuto úsporu času moc nepoužívám. Spíš jdu někdy dřív spát, abych druhý den nevrčela:-)…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist