Já a můj švagr se švagrovou

S přítelem Rudou jsme se po roční známosti vzali. Další rok se nám narodil syn Daniel a tím skončilo naše přátelství s Rudovým bratrem Martinem a jeho ženou Vlastou…

Do svatby jsme se s nimi navštěvovali pravidelně, chodili jsme spolu na „pivo“, scházeli jsme se u nás i u nich. Pak jsme koupili zahradu v zahrádkářské kolonii vedle jejich zahrady. Pokaždé, když jsme něco potřebovali, dalo se v pohodě na ně obrátit a naopak. Ale když jsme se jim zmínili, že by jsme se s Rudou vzali, hodně se změnili. Chtěli jsme je za svědky, ale dlouho to okecávali, nakonec šel jen Martin mě a Vlasta nám na svatbu nešla vůbec. Docela mě to mrzelo, pořád jsem doufala, že si to rozmyslí a dorazí. Ale nestalo se. Tak jsme si to užili bez ní.

Další dny se moc neozývali, když jsme chtěli, aby přijeli, nebo že přijedeme my, tak měli plno výmluv a už jsme se vídali jen na oslavách u tchýně. Přestali k nám jezdit. A přestali úplně, když se dověděli, že jsem těhotná a že budeme mít syna. Nepřišli za námi do porodnice, nebrali nám telefony. Když jsme se náhodou potkali u tchýně, ani se na malýho nepodívali, sebrali se a odjeli.

Na zahradě dělali, že nás neslyší, úplně nás přehlíželi. Nám pak taky došla trpělivost a přestali jsme jim volat a nadbíhat jim.

Mysleli jsme, že tím všechno skončilo. Mýlili jsme se. Začali nám dělat naschvály. Hlavně na zahradě. Využili toho, že jsme tam nebyli. Sebrali nám žebřík, okapy, kbelíky. Když jsme si to všechno, taky bez jejich přítomnosti, vzali zpátky, začli nás všude pomlouvat a byli jsme ti nejhorší my. Taky jim připadalo normální, když si k nám chodili na třešně, jablka, maliny, samozřejmě opět bez nás. Oni pěstují jahody a borůvky. Jedinou jahodu ani borůvku jsme od nich neviděli.

Dodnes mě mrzí, že to takhle dopadlo. Tolik jsme si rozuměli…