Jste svědkem konfliktu: můžete se stát prostředníkem

Rubrika: Tipy pro rodinu

616825_anger_arguingStali jste se svědkem konfliktu u vás v rodině?
Nejčastěji se to stává při hádkách mezi sourozenci nebo mezi dítětem a jeho kamarádem. Ke konfliktu také může dojít mezi jinými dvěma členy rodiny – dospělou osobou (partner, strýc, babička…) a dítětem nebo mezi dvěma dospělými osobami. Nebo také mezi dítětem a jeho učitelem…

Kdy se stát prostředníkem?
Když osoby ve sporu nedokážou konflikt samy vyřešit a přitom chtějí hledat nějaké východisko. Spory mezi dětmi jsou příkladem situací, kdy může dospělý člověk užitečně zaujmout roli prostředníka.
Mimochodem, někteří z vás už prostředníky byli a ani o tom nevědí.
Jiní, jako například rodina „A“, zabředávají do pastí nebo nevhodných postojů.

Co to je být prostředníkem (mediátorem)
Prostředník tvoří most mezi dvěma břehy, mezi dvěma pravdami, které se střetávají. Most, který spojuje a může směřovat k východisku – namísto jednoho vítěze a jednoho poraženého budou dva spokojení vítězové.
Je to rodič, který si posadí obě děti na kolena a snaží se, aby spolu mluvily a samy našly vhodné řešení sporu.
Dbá na to, aby si uchoval od problému odstup, aby nesoudil, nepřidával se na něčí stranu, neporovnával a aby oba soupeře podporoval a věnoval jim a jejich sdělením stejnou pozornost.

„Všední mediátor“
V této kapitole se budeme zabývat rolí „všedního mediátora“ spíše než profesionálním mediátorem, který musí být navíc nezúčastněný a „nesmí mít moc“. Rodič je však už ze svého titulu vtažen do problému minimálně citově a musí mít nějakou moc, aby zůstal odpovědným rodičem. Ale měl by během procesu mediace přikládat stejný význam slovům jedné i druhé strany. „Všedním mediátorem“, tedy prostředníkem, může být rodič, někdo jiný z rodiny nebo jejího okolí, učitel či vychovatel.

Jak postupuje prostředník
Postup při zprostředkování dohody (mediaci) lze schematicky rozdělit do šesti etap:
1. Zahájení
2. Určení problému
3. Pocity
4. Potřeby
5. Řešení
6. Dohoda

Akt zprostředkování dohody může zahrnovat více forem, ale struktura by měla zůstat stále stejná. Může se uskutečnit hned na místě konfliktu nebo později. V případě profesionální mediace je nutné sjednat schůzku s mediátorem a pak je celý akt formálnější. V tomto případě se mediátor může inspirovat formou „rodinné schůzky“, která je popsána ve 4. kapitole „Dostanete se s někým do konfliktu: dávejte podněty ke konstruktivní domluvě“.
Na následujících řádcích názorně popisujeme, jak celé zprostředkování dohody probíhá postupně po jednotlivých etapách. Jako příklad jsme vybrali konfliktní situaci dvou dětí, kterým dělá prostředníka (mediátora) dospělá osoba. V tomto případě má celý akt formu rychlého a temperamentního zásahu.

——————————————————————————–

1. etapa: Zahájení
• Prostředník vstoupí do hádky. „Takhle už to dál nejde. Přestaňte! Promluvíme si.“
• Snaží se mluvit důrazně a zároveň příjemně! Vysvětlí, jakou roli bude hrát: „Vidím, že to mezi vámi vře. Nabízím, že bych vám mohl dělat prostředníka. To znamená, že budete mít oba možnost se vyjádřit, nebudu se přiklánět ani na jednu, ani na druhou stranu a vy sami budete hledat řešení a rozhodnete se pro to, které vám bude oběma vyhovovat. Souhlasíte s tím?“
• Posoudí, zda je užitečné vyjmenovat pravidla výměny názorů: „Každý bude mluvit sám za sebe a bude si dávat pozor, aby druhému naslouchal a nepřerušoval ho, aby se rozhovor obešel bez nadávek nebo násilností.“
• V některých případech může být na místě také pravidlo: „Uchovejte všechno, co se řekne, v tajnosti.“ Jedná se například o důvěrnost vůči spolužákům, přátelům dětí.

2. etapa: Určení problému
• Prostředník všechny vyslechne, jeden po druhém představí svůj pohled na události:
„Vyprávějte mi jeden po druhém, co se stalo. Každý z vás se na to kouká jinak. Lukáši, co jsi viděl? […].. A potom: „Klárko, co se podle tebe stalo? […].“
• Účastníci konfliktu upřesní postupně fakta, aby mediátor mohl jasně a přesně zformulovat problém:
„Oba se chcete dívat na televizi, ale každý jste si vybral k dívání něco jiného, že?“

3. etapa: Pocity
• Prostředník bude dbát na to, aby každý vyjádřil své pocity: „Jak jsi se cítila, když Lukáš přišel?“
• Potom je přeformuluje, je-li třeba:
„Klárko, zlobíš se, protože ti Lukáš brání, aby ses dívala na to, co sis vybrala? Lukáši, ty jsi také naštvaný, protože se právě teď chceš dívat na pořad, který začíná ve 4 hodiny?“

4. etapa: Potřeby
• Prostředník se bude zajímat o potřeby, protože odtud je krok k řešením.
„Co je pro tebe, Lukáši, důležité?“ […[. „Klárko, proč se chceš dívat na televizi zrovna teď?“
Lukáš: „Já jsem si to dobře zorganizoval. Udělal jsem si nejdřív úkoly a pak jsem se chtěl dívat na televizi. Potřebuju to.“
Prostředník: „Potřebuješ si, Lukáši odpočinout?“ (Ano.) „Můžeš to Klárko pochopit?“
Klárka: „Já zase nechci zmeškat jeden díl seriálu, chápeš?“
Prostředník: „Nechceš ztratit nit, že?“ […] „Chápeš to, Lukáši?“

5. etapa: Řešení
• Prostředník se snaží obě strany podněcovat k tvořivosti, aby se pokusily představit si víc možností.
„Máte nějaké nápady, jak spor vyřešit? Pokusíme se teď vymyslet co nejvíce možných řešení. Všechny nápady si zapamatujeme a prozatím je nebudeme kritizovat.“
• Pokud nikoho nic nenapadá, prostředník může pomoci a začít sám s vyjmenováváním nápadů, včetně těch potřeštěných:
„Darujeme televizi na dobročinné účely.“ „Ve školním roce bude platit zákaz televize.“
A Klárku hned napadne: „Může si odpočinout u počítače.“
A Lukáš: „Co kdyby ses šla podívat na ty svoje idoly ke kámošce?“
„Co kdybys šel na hřiště zakopat si s kámošema?“
„Můžeš si pořad nahrát a podívat se na něj potom,“ atd.
• Jestliže je to nutné, pomůže poznamenat si nápady na papír.

6. etapa: Dohoda
• Jakmile se vysloví nejméně čtyři až pět návrhů, prostředník shrne a přeformuluje potřeby všech zúčastněných (v tomto případě dětí):
„Jak jsme slyšeli, Lukáš se teď potřebuje dívat na televizi, aby si odpočinul, a Klárka zase nechce zmeškat jeden díl oblíbeného seriálu. Je na vás, abyste našli řešení, se kterým byste byli oba spokojeni.“
• Přehlédněte v rychlosti všechny návrhy. Děti nesouhlasí s prvními dvěma, nakonec se jim zdá nápad s nahráním pořadu pro oba uspokojivý.
• „Kdy, kdo a co bude dělat?“
Tato etapa pomáhá posílit dohodu. Je nezbytná tím spíš, pokud se neshody vracejí a opakují. Prostředník může za určitých okolností navrhnout zkušební období, na jehož konci se učiní závěr a v případě potřeby se dohoda pozmění.
• Na závěr prostředník jasně a zřetelně zopakuje dohodu, ověří si (pohledem), že všichni upřímně souhlasí, a poblahopřeje účastníkům (dětem), jak dokázali úspěšně spolupracovat.

Ukázka z knihy Překonávání konfliktů v rodině
vydal Portál, 2005

Napsal/a: Trélaün

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist